Za výsledek komunikace odpovídá komunikátor🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-01.21
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Předpoklady NLP
Druh	princip
Anglicky	The communicator is responsible for the communication
Jiné názvy	odpovědnost komunikátora
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Předpoklad, že za výsledek komunikace odpovídá komunikátor, tvrdí, že pokud sdělení nevyvolá zamýšlenou reakci, nemá mluvčí vinit posluchače z nepochopení, ale hledat, co může ve vlastním sdělení změnit. Úzce souvisí s předpokladem, že význam komunikace je reakce, kterou vyvolá, a v učebnicích NLP se s ním často uvádí v jedné dvojici (O'Connor a Seymour 1990). V profesním kontextu jde o rozumnou zásadu: lékař, učitel nebo terapeut nese odpovědnost za to, aby mu druhý rozuměl, a nemůže se schovávat za to, že „řekl všechno“. Kompendium se předpokladem zabývá, protože pojem odpovědnosti v něm je nejednoznačný a dá se posunout dvěma nebezpečnými směry. Mluvčí může z odpovědnosti za výsledek vyvodit oprávnění výsledek vymáhat, dokud ho nedosáhne. A předpoklad lze obrátit proti tomu, kdo se brání: kdo vyslovil odmítnutí nebo hranici a nebyl respektován, „nekomunikoval dost jasně“, a odpovědnost za jednání druhého tak přechází na něj.

Původ a souvislosti🔗

Předpoklad vychází z pragmatického obratu, který NLP převzalo od systemické terapie. Watzlawick, Beavin a Jackson zkoumali komunikaci jako vzorec vzájemného působení a ukázali, že každý účastník interakce má sklon vnímat svou reakci jako odpověď na chování druhého, zatímco chování druhého jako příčinu; spor o to, kdo „začal“, vyplývá z odlišného členění téže sekvence (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Z této perspektivy se odpovědnost za výsledek komunikace nedá přiřadit jen jedné straně. NLP z ní však vyvodilo asymetrický závěr pro praktika: protože praktik nemůže změnit posluchače, ale může změnit sebe, má odpovědnost za výsledek nést on (O'Connor a Seymour 1990). V tomto čtení jde o profesní postoj, který chrání klienta před tím, aby byl obviňován z nepochopení. Bandler a Grinder v seminářích zdůrazňovali, že praktik má sledovat odezvu a měnit svůj postup, dokud nedostane reakci, o kterou usiluje, což předpoklad propojuje s principem když něco nefunguje, udělej něco jiného (Bandler a Grinder 1979). Lingvistická pragmatika nabízí vyváženější obraz: rozhovor je společné úsilí, ve kterém mluvčí odpovídá za jasnost a přiměřenost sdělení a posluchač za to, jak z něj vyvozuje význam (Grice 1975).

Struktura vzorce🔗

Předpoklad stojí na pojmu odpovědnosti, který může znamenat tři odlišné věci. Odpovědnost za srozumitelnost znamená, že mluvčí se má snažit, aby mu druhý rozuměl, jak to v rozhovoru předpokládá zásada spolupráce (Grice 1975). Odpovědnost za reakci znamená, že mluvčí odpovídá za to, jak druhý na sdělení zareaguje. Odpovědnost za jednání znamená, kdo nese morální a právní odpovědnost za to, co kdo udělal. NLP v běžných formulacích tyto významy neodlišuje, a právě v jejich splývání leží riziko.

První význam je nesporný a odpovídá profesním standardům. Druhý význam je problematický, protože reakce druhého je i jeho věcí: pokud za ni odpovídá mluvčí, může to číst jako mandát k tomu, aby reakci vyvolal, a odmítnutí pak bere jako své selhání, které je třeba napravit dalším působením. Třetí význam do předpokladu nepatří vůbec, ale bývá do něj vtažen v obráceném užití. Pokud za výsledek komunikace odpovídá komunikátor, a člověk vyslovil hranici, kterou druhý překročil, lze argumentovat, že výsledek, tedy překročení hranice, je selháním toho, kdo hranici komunikoval. Odpovědnost za jednání se tak přesune z toho, kdo jednal, na toho, kdo se pokusil jednání zabránit. Stark popisuje přesouvání odpovědnosti na oběť jako běžnou součást donucující kontroly v partnerských vztazích (Stark 2007).

Detekční znaky🔗

Obrácené užití předpokladu se pozná podle toho, že po překročení hranice se rozhovor nesoustředí na čin, ale na údajné nedostatky v tom, jak byla hranice vyslovena: nebyla dost jasná, dost včasná, dost důrazná nebo byla vyslovena špatným tónem. Mluvčí tvrdí, že „kdyby to druhý řekl pořádně“, k ničemu by nedošlo. Ve vztazích se objevuje i obecnější vzorec, kdy je jeden partner odpovědný za všechny reakce druhého: za jeho hněv, žárlivost nebo smutek, protože je svým chováním „vyvolal“. Herman popisuje, jak lidé pod dlouhodobou kontrolou přejímají odpovědnost za reakce násilníka a hledají chybu v sobě (Herman 1992). U člověka, na kterého je vzorec uplatňován, se objevuje neustálé zdokonalování vlastní komunikace v naději, že tentokrát bude respektována, sebeobviňování po každém konfliktu a ztráta jistoty, zda má vůbec právo něco odmítnout. Tyto následky se překrývají s tím, co kompendium popisuje jako pěstování sebepochybnosti. Druhý, méně nápadný znak se týká mandátové podoby: mluvčí neakceptuje odmítnutí, protože „ještě nenašel správný způsob, jak to sdělit“.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití vztahuje předpoklad na odpovědnost za srozumitelnost a uplatňuje ho tam, kde má mluvčí větší moc nebo odbornost. Lékař, který po sdělení diagnózy vidí, že pacient nerozumí, vezme odpovědnost za vysvětlení na sebe. Učitel, jehož výklad třída nepochopila, hledá jiný způsob. Supervizor v pomáhajících profesích vede praktiky k tomu, aby nedorozumění s klientem nepřičítali klientovi; kompendium se tomuto rámci věnuje v kapitole o supervizních rámcích. V těchto případech předpoklad chrání slabší stranu a nevytváří mandát k vymáhání reakce. Klientsky orientovaná terapie vychází z podobného postoje, kdy terapeut odpovídá za vytvoření podmínek porozumění, ale směr změny ponechává klientovi (Rogers 1951).

Manipulativní užití buď rozšiřuje odpovědnost mluvčího za reakci na mandát k vymáhání, nebo přenáší odpovědnost za jednání na toho, kdo se bránil. V prvním případě se předpoklad pojí s vytrvalým nátlakem, ve druhém s obviňováním oběti, které Stark řadí k běžným součástem donucující kontroly (Stark 2007). Oba směry spojuje to, že odmítnutí druhého přestává být platným sdělením: buď je ho třeba překonat, nebo je vinou toho, kdo ho vyslovil. Rozhodujícím kritériem pro pozorovatele je, zda předpoklad posiluje odpovědnost silnější strany, nebo ji přesouvá na slabší.

Stav důkazů🔗

Předpoklad je normativní zásada, nikoli empirické tvrzení, a jako takový nebyl předmětem kontrolovaného výzkumu. Teorie komunikace, z níž vychází, ukazuje spíše na vzájemnost odpovědnosti než na její výlučné přiřazení jedné straně (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967; Grice 1975). Kritické hodnocení NLP konstatuje, že předpoklady oboru fungují jako rétoricky silné postoje, jejichž užitečnost se v praxi nepodrobuje systematickému ověřování (Tosey a Mathison 2009). Přehled výzkumu NLP v koučinku nenašel dostatek kvalitních studií, které by podporovaly účinnost technik odvozených z těchto předpokladů (Passmore a Rowson 2019). Dobře doložené je naopak to, co se týká obráceného užití: klinická a sociologická literatura o násilí v blízkých vztazích popisuje přesouvání viny na oběť a její sebeobviňování jako opakující se rys dlouhodobé kontroly (Herman 1992; Stark 2007). Pro čtenáře z toho plyne, že předpoklad je rozumný jako profesní zásada, ale nemá oporu jako obecné pravidlo rozdělení odpovědnosti mezi lidi.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je rozlišit tři významy odpovědnosti. Za srozumitelnost vlastního sdělení odpovídám já, za reakci druhého odpovídáme oba a za své jednání odpovídá každý sám. Vyslovené odmítnutí platí, i když nebylo dokonalé, a za jeho překročení odpovídá ten, kdo ho překročil. Pokud mluvčí po překročení hranice obrací rozhovor k tomu, jak byla hranice formulována, je legitimní vrátit se k činu a odmítnout debatu o formulaci jako náhradu za uznání. Pomáhá také vnější pohled: lidé mimo vztah obvykle snáze rozpoznají, že požadavek na „dokonalou komunikaci“ je nesplnitelný a slouží k přesunu viny, který literatura o násilí v blízkých vztazích popisuje jako opakující se rys dlouhodobé kontroly (Herman 1992; Stark 2007).

U lidí, kteří dlouho nesli odpovědnost za reakce druhého, je součástí zotavení její vrácení tam, kam patří. Herman popisuje obnovu realistického pohledu na vlastní odpovědnost jako důležitou součást zotavení, v níž přeživší přestává hledat příčinu násilí v sobě (Herman 1992). Klinicky to znamená spolu s klientem rozlišit, co mohl ovlivnit a co ne, a uznat, že jeho komunikace nebyla příčinou jednání druhého. Kompendium se mechanismu donucující kontroly podrobněji věnuje na stránce o Starkově rámci donucující kontroly.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Předpoklady NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Význam komunikace je reakce, kterou vyvolá – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, The meaning of communication is the response you get)
• Odpor jako znak chybějícího raportu – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Resistance indicates a lack of rapport)
• Když něco nefunguje, udělej něco jiného – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, If it is not working, do something else)
• Nelze nekomunikovat – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, One cannot not communicate)
• Odpovědnost – příbuzné heslo (Metaprogramy, Responsibility)

V kompendiu

• EA-8.2.5 Starkův rámec coercive control – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.5.3 Pěstování sebepochybnosti – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.6 Supervizní rámce v klinické praxi EA – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Předpoklady jako pracovní hypotézy – předchozí heslo rodiny