Hodnotově nabitá slova🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-20.19
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Jazykové vzorce
Druh	vzorec
Anglicky	Loaded words
Jiné názvy	nabitý jazyk, hodnotově zatížené výrazy
Užití	převážně vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Hodnotově nabitá slova (anglicky loaded words, v NLP a v příručkách vlivu též „slovní balíky“) jsou výrazy, které vedle toho, co označují, nesou i hotové hodnocení. Výrazy „režim“ a „vláda“, „reforma“ a „škrty“, „zásah“ a „útok“ mohou mířit na tutéž skutečnost, ale každý z nich posluchači předem napovídá, jak ji má posoudit. Hodnocení přitom není vysloveno jako tvrzení, o kterém by se dalo diskutovat; je zabaleno do pojmenování a posluchač ho přijímá spolu s tím, jak se o věci mluví. NLP se k těmto slovům dostává z několika stran: přes nominalizace, které z děje dělají abstraktní věc, přes takzvaná slova kritérií, tedy výrazy, jimiž člověk vyjadřuje své hodnoty (Charvet 1997), a přes doporučení populárních vlivových příruček používat slova, která mají v posluchači vyvolat žádoucí reakci. Kompendium vzorec řadí k vysoce rizikovým, protože nabitý jazyk je jedním z hlavních nástrojů, jimiž uzavřené skupiny, propaganda i kontrolující vztahy přetvářejí myšlení: kdo převezme slova, převezme i hodnocení, a s ním hranice toho, co lze myslet (Lifton 1961).

Původ a souvislosti🔗

Nejvlivnější popis nabitého jazyka pochází od Roberta J. Liftona, který ve studii o myšlenkové reformě v Číně označil „zatížení jazyka“ za jedno z kritérií totalitního prostředí. Popsal, jak se složité lidské problémy stlačují do krátkých, rozhodně znějících formulí, které Lifton nazval myšlenkovými klišé ukončujícími úvahu, a jak tento slovník postupně zužuje to, co člověk dokáže vyjádřit (Lifton 1961). Kompendium tato kritéria rozebírá u Liftonových kritérií myšlenkové reformy. Na Liftona navázala literatura o manipulativních skupinách, která popisuje, jak skupinový žargon odděluje členy od okolí a jak se jím pochybnosti předem označují za chybu (Hassan 1988; Singer a Lalich 1995). Experimentální psychologie doplnila obraz z jiné strany. Tversky a Kahneman ukázali, že stejná volba popsaná jako záchrana životů nebo jako jejich ztráta vede k odlišným rozhodnutím, přestože jsou možnosti věcně shodné (Tversky a Kahneman 1981). Loftusová a Palmer doložili, že intenzita slovesa v otázce na dopravní nehodu ovlivnila odhad rychlosti i pozdější vzpomínku (Loftus a Palmer 1974). Kognitivní lingvistika pak ukázala, že volba pojmů a metafor strukturuje to, jak o věci uvažujeme (Lakoff a Johnson 1980). V NLP se myšlenka objevuje hlavně v praktické podobě. Meta-model rozebírá nominalizace, za nimiž se skrývá nevyjasněný děj (Bandler a Grinder 1975), a literatura o metaprogramech doporučuje používat v přesvědčovací řeči slova, kterými posluchač sám vyjadřuje své hodnoty (Charvet 1997).

Struktura vzorce🔗

Nabité slovo má dvě vrstvy: označení a hodnotící přídavek. Označení odkazuje na skutečnost, hodnotící přídavek k ní připojuje postoj. Vzorec pracuje s tím, že druhou vrstvu posluchač nezpracovává jako samostatné tvrzení. Strukturálně lze rozlišit čtyři podoby. První je rámování dvojicí slov, kdy pro tutéž věc existuje kladný a záporný výraz a mluvčí volí ten, který odpovídá jeho cíli; eufemismus věc změkčuje, dysfemismus ji zostřuje. Druhou podobou je skupinový slovník, v němž se běžná slova nahrazují výrazy s vnitřním významem, například „probuzený“, „nízká vibrace“ nebo „staré já“; tyto výrazy předem určují, kdo má pravdu. Třetí podobou je myšlenkové klišé, krátká formule, která ukončuje rozhovor: „to je jen tvoje ego“, „věř procesu“, „to je negativita“ (Lifton 1961). Čtvrtou podobou je přivlastnění hodnotových slov posluchače: mluvčí zjistí, které výrazy jsou pro druhého důležité, například „svoboda“, „bezpečí“ nebo „rodina“, a spojí je se svou nabídkou, takže nabídka zní jako vyjádření posluchačových vlastních hodnot (Charvet 1997).

Mechanismus vysvětluje kombinace afektu a rámování. Slovo s výrazným citovým nábojem vyvolá okamžitou hodnotící reakci, která předchází úvaze a usměrňuje ji. Kahneman popisuje, jak rychlé, intuitivní myšlení přenáší citový dojem na úsudek o vlastnostech věci, aniž by si toho člověk všiml (Kahneman 2011). Rámování pak určuje, s čím se věc srovnává: „ztráta“ se srovnává s výchozím stavem jinak než „úspora“ (Tversky a Kahneman 1981). Ve skupinovém slovníku se k tomu přidává sociální rozměr: kdo používá slova skupiny, patří k ní, a kdo je odmítá, se vyděluje.

Detekční znaky🔗

Prvním detekčním znakem je existence neutrální alternativy, kterou mluvčí nepoužil. Pozorovatel se může ptát, jak by tutéž věc popsal někdo, kdo k ní nemá vztah, a zda se zvolené slovo od neutrálního popisu odchyluje. Druhým znakem je asymetrie pojmenování: vlastní strana „hájí“, druhá „útočí“; vlastní lidé jsou „zásadoví“, cizí „zatvrzelí“. Třetím znakem je slovo, které ukončuje rozhovor místo toho, aby ho posunulo: když na věcnou námitku přijde odpověď nálepkou, jako „to je jen strach“ nebo „to je propaganda“, a nic dalšího, jde o myšlenkové klišé. Čtvrtým znakem je skupinový žargon, který si nováček musí osvojit a jehož neznalost je vykládána jako nezralost; kompendium podobné zatemňování smyslu popisuje u terminologické mystifikace. Pátým znakem je náhlé užívání posluchačových vlastních hodnotových slov v ústech prodejce, náboráře nebo politika, a to ve spojení s nabídkou, která s těmito hodnotami věcně nesouvisí. U člověka, který je nabitému jazyku vystaven dlouhodobě, se objevuje zúžení slovníku: o vlastních pochybnostech mluví slovy skupiny, a tím je sám odsuzuje, a obtížně hledá výrazy, jimiž by mohl popsat zkušenost jinak (Singer a Lalich 1995).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Žádný jazyk není zcela neutrální a hodnotící slova patří k běžné komunikaci. Legitimní je jejich užití tam, kde je hodnocení otevřené, zdůvodněné a kde mluvčí připouští jiný popis. Lékař, který mluví o „závažném“ nálezu, hodnotí, ale svůj soud opírá o údaje, které může pacientovi ukázat. Novinářka, která vědomě volí co nejneutrálnější výraz, protože událost nemá doloženou, pracuje s nabitými slovy obranně. V terapii je legitimní používat klientova vlastní slova, aby se cítil pochopen, a to v souladu s tradicí reflektivního naslouchání (Rogers 1951). Rozdíl proti manipulativnímu užití je v tom, komu slova slouží: v terapii vracejí klientovi jeho vlastní význam, v manipulaci slouží zájmu mluvčího. Manipulativní užití nastává, když nabité slovo nahrazuje argument, když se jím předem rozhoduje o sporné věci nebo když skupinový slovník slouží k oddělení členů od okolí a k umlčení pochybností. Kompendium rozebírá politickou podobu tohoto jevu v kapitole o politické a ideologické epistemické anihilaci.

Stav důkazů🔗

Obecný účinek formulace na úsudek patří k dobře doloženým zjištěním. Efekt rámování byl popsán v klasických experimentech a opakovaně potvrzen v dalších studiích (Tversky a Kahneman 1981). Vliv volby slova na odhad i na pozdější vzpomínku doložili Loftusová a Palmer (Loftus a Palmer 1974). Liftonův popis zatížení jazyka je kvalitativní a vychází z rozhovorů s lidmi, kteří prošli myšlenkovou reformou; jeho síla je v podrobnosti a v tom, že ho literatura o manipulativních skupinách opakovaně uplatnila na další prostředí, nikoli v experimentálním ověření (Lifton 1961). Velikost účinků nabitého jazyka se v různých situacích liší a závisí na tom, jak silné předchozí postoje posluchač má a jak pozorně sdělení zpracovává (Petty a Cacioppo 1986). Specifická tvrzení vlivové literatury a NLP o „slovech moci“, která mají spolehlivě vyvolat určitou reakci, empirickou oporu nemají; přehledy výzkumu NLP konstatují, že jazyková tvrzení oboru nebyla kontrolovaně testována (Witkowski 2010).

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je překlad. Posluchač může nabité slovo nahradit neutrálním popisem toho, co se stalo nebo co se navrhuje, a teprve pak věc posoudit: „škrty“ nebo „reforma“ se mění v „snížení výdajů o určitou částku na určitou oblast“. Druhou obranou je symetrie: použít pro obě strany sporu stejná slova a sledovat, zda se tím změní dojem. Třetí obranou proti myšlenkovému klišé je zeptat se, co přesně znamená: „Co konkrétně myslíš tím, že je to moje ego?“ Klišé, které musí být vysvětleno, ztrácí svou ukončující sílu. Čtvrtou obranou je všímat si, když mluvčí přebírá naše vlastní hodnotová slova, a ptát se, jak přesně nabídka danou hodnotu naplňuje. Při zotavení z prostředí s vlastním slovníkem je jazyk jednou z hlavních oblastí práce. Lidé po odchodu z uzavřených skupin popisují, že dlouho myslí ve slovech skupiny a že jejich vlastní pochybnosti se jim vybavují v podobě, v jaké je skupina odsuzovala (Hassan 1988). Pomáhá vědomě znovu pojmenovávat zkušenosti běžnými slovy, číst texty mimo skupinový slovník a mluvit s lidmi, kteří slova skupiny neznají. Odborníci, kteří s takovými klienty pracují, by měli skupinový žargon neopakovat a pomáhat klientovi najít jeho vlastní výrazy.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Charvet, S. R. (1997). Words That Change Minds: Mastering the Language of Influence (2. vyd.). Dubuque: Kendall/Hunt.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211(4481), 453–458.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Jazykové vzorce – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Predikáty – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Predicates)
• Nominalizace – příbuzné heslo (Meta-model, Nominalisation)
• Úmyslná vágnost – příbuzné heslo (Milton-model, Artful vagueness)
• Komentářová příslovce a přídavná jména – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Commentary adverbs and adjectives)
• Vztažné věty jako presupozice – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Relative clauses)
• Presupozice v reklamě – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Presuppositions in advertising)
• Redefinice – příbuzné heslo (Sleight of Mouth, Redefine)
• Auditivní a tonální kotvy – příbuzné heslo (Kotvení, Auditory and tonal anchors)
• Kritéria – příbuzné heslo (Metaprogramy, Criteria)
• Sladění hodnot – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Value matching)
• Chunking nahoru – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Chunking up)
• Slovo „protože“ – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Because)
• NLP v sektách a kultovních skupinách – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, NLP in cults)
• NLP v politické řeči – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, NLP in political speech)

V kompendiu

• EA-8.2.2 Liftonova kritéria myšlenkové reformy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.8 Politická a ideologická EA — totalitní systémy, propaganda, populismus – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.1.3 Terminologická mystifikace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-4.3.3 Semantic stability disruption – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Otázky místo tvrzení – předchozí heslo rodiny
• Časové posuny v jazyce – další heslo rodiny