Metanarrative collapse (rozpad velkých vyprávění)

Definice

Metanarrative collapse (rozpad velkých vyprávění) je zkratka pro diagnózu, kterou Jean-François Lyotard podal v knize La condition postmoderne (O postmoderní situaci, 1979): postmoderní situace je vymezena nedůvěrou k metanarativům (incrédulité à l'égard des métarécits). Metanarativ – též velké vyprávění, grand récit – je totalizující příběh, který legitimizuje nároky na vědění a společenské praktiky odvoláním na zastřešující filozofii dějin: osvícenské vyprávění o postupné emancipaci rozumem, hegelovské vyprávění o sebeuskutečnění Ducha, marxistické vyprávění o třídním boji vrcholícím v komunismu, liberální vyprávění o konvergenci volného trhu, křesťanské vyprávění o prozřetelnostních dějinách.

Lyotard tvrdí, že v postmoderních podmínkách – pozdní kapitalismus, komputerizace vědění, profesionalizace odbornosti – tato legitimizující vyprávění ztratila důvěryhodnost. Nahrazuje je ne jediné nové vyprávění, ale pluralita místních jazykových her, každá s vlastními vnitřními pravidly, výkonovými kritérii a omezeným dosahem. Vědění se už neorganizuje pod jedním legitimizujícím deštníkem; rozptyluje se do nesouměřitelných místních diskurzů bez sdíleného metakritéria, které by mezi nimi rozhodovalo.

Pro Lyotarda to není především oslava. Rozpad metanarativů ponechává emancipační politické projekty bez zděděných legitimizačních struktur a vytváří podmínky, v nichž vakuum legitimity může vyplnit performativita (efektivita, optimalizace) – předjímá tak obavy, které se překrývají s instrumentálním rozumem a power-knowledge.

Původ a kontext pojmu

Lyotardova kniha vznikla jako zpráva o stavu vědění pro radu pro univerzity vlády Québecu a stala se jedním z určujících textů debaty o postmodernismu. Pojem „jazykové hry“ přebírá od Wittgensteina (Wittgenstein: jazykové hry). Kritici – zejména Habermas – namítali, že diagnóza sama je velkým vyprávěním a že vzdát se univerzálních kritérií znamená vzdát se možnosti kritiky. Kompendium rámec vykládá v reflexi Postmodernismus a Rorty: kontingence.

Jak se projevuje

V současném informačním prostředí se rozpad velkých vyprávění projevuje tak, že:

• vědecký konsenzus, novinářské standardy, soudní řízení a historický záznam jsou v debatě stavěny na roveň libovolnému názoru („to je jen jeden z narativů“);
• rozdíl mezi institucí s ověřovacími postupy a anonymním zdrojem se stírá;
• lidé se stahují do dílčích veřejností s vlastními pravidly a slovníkem;
• výkonová kritéria („funguje to“, „má to dosah“) nahrazují otázku po pravdivosti.

Mechanismus

Kompendium používá Lyotardovu diagnózu k vysvětlení strukturního rysu současných technik delegitimizace: v prostředí, kde je samo odvolání na sdílené metanarativy podezřelé, se delegitimizační kroky EA-1.2.x stávají snazšími (není sdílený rámec, který by bylo třeba bránit) a zároveň hůře rozpoznatelnými (není sdílený rámec, z něhož by je šlo označit za nelegitimní). Konkrétně:

• delegitimizace EA-1.2.x ve společenském měřítku zneužívá rozpad metanarativů: odvolání oběti na vědecký konsenzus, novinářské standardy, soudní postup nebo historický záznam lze neutralizovat přerámováním každého z nich na „jen další vyprávění“, a vytvořit tak falešnou rovnocennost mezi epistemickými infrastrukturami s velmi odlišnými doklady platnosti; viz EA-1.2.2 Falešná ekvivalence a delegitimizace;
• algoritmická informační prostředí rozpad urychlují: tříštění veřejné debaty do dílčích veřejností kurátorovaných doporučovacími systémy vytváří přesně ten rozptyl místních jazykových her, který Lyotard popisuje – ovšem optimalizovaný pro zapojení, ne pro skutečnou nesouměřitelnost (EA-9.3.4 Radikalizace doporučováním).

Na úrovni jednotlivce se tentýž vzorec objevuje jako vštípený radikální relativismus (EA-2.5.4) nebo jako „bothsidesismus“ (EA-2.5.5): člověk přestane rozlišovat, protože rozlišování bylo označeno za předpojatost.

Odlišení

• Od pluralismu: uznání více legitimních perspektiv (pluralismus) neznamená, že všechny mají stejné doklady.
• Od relativismu jako filozofické pozice: Lyotard popisuje stav kultury, ne tezi, že pravda neexistuje.
• Od hyperreality: Baudrillard popisuje odpojení znaků od skutečnosti; Lyotard rozpad legitimizačních vyprávění.
• Od legitimní kritiky institucí: zpochybnit konkrétní pochybení vědy nebo soudu je nutné; zneužití nastává, když se z kritiky stane plošné zrušení rozdílu mezi ověřeným a neověřeným.

Význam pro Kompendium

Kapitola Teoretické reflexe chápe Lyotarda spolu se simulakry a différance jako postmoderní teoretický pilíř a staví postmoderní diagnózu do páru s Habermasovou komunikativní racionalitou jako normativní odpovědí: otázkou není, zda bránit konkrétní metanarativ, ale jak bez něj udržet podmínky legitimního diskurzu.

Samo Kompendium tím, že záměrně vytváří odbornou taxonomii v češtině ukotvenou v mezioborové vědecké literatuře, provádí jakousi legitimizaci po metanarativech: neodvolává se na velké vyprávění, ale nabízí se k ověření v několika místních jazykových hrách (klinické, filozofické, výpočetní).

Obrana a zotavení

• Pro jednotlivce: rozlišovat mezi jak víme a co tvrdíme – instituce se liší postupy ověřování, ne jen obsahem; ptát se po metodě, ne po straně; viz hodnocení důkazů a paradigmatický pluralismus.
• Pro instituce a výuku: vysvětlovat postupy ověřování, ne jen výsledky; kritické myšlení a kvalita veřejné debaty.

Literatura

• Jean-François Lyotard: La condition postmoderne: rapport sur le savoir (1979).
• Jürgen Habermas: Der philosophische Diskurs der Moderne (1985).

Související

Pojmy

• Simulacra – baudrillardovský doprovodný rámec.
• Différance – Derridova nestabilita významu.
• Power-Knowledge – foucaultovský protějšek.
• Epistemická injustice – strukturní rámec Frickerové.
• Epistemická anihilace – vysvětlovaný jev.
• Communicative Rationality – normativní odpověď.

Kniha

• Postmodernismus – teoretická reflexe.
• EA-1.2.2 Falešná ekvivalence – technika, která rozpad zneužívá.
• Teoretické reflexe – teoretické základy.

Strukturní vazby

• Bridge: metanarrative-collapse – most: jak se tento pojem projevuje v kapitolách knihy