Přeskočit na obsah

Metakognitivní deficit

Metakognitivní deficit: oslabená schopnost sledovat, hodnotit a řídit vlastní myšlení. Klinické souvislosti, znaky po dlouhodobé manipulaci, odlišení a rehabilitace.

Definice

Metakognitivní deficit je oslabení metakognice – schopnosti přemýšlet o vlastním myšlení: všimnout si, co si myslím a proč, odhadnout, jak jistě to vím, rozpoznat vlastní chybu nebo zkreslení a podle toho upravit postup (viz metakognice). Člověk s metakognitivním deficitem může myslet rychle a věcně správně, ale hůř kontroluje, jak myslí: přeceňuje nebo podceňuje svou jistotu, nevšimne si, že přijal cizí předpoklad, nebo nedokáže říct, odkud jeho přesvědčení pochází.

V Kompendiu se pojem používá jako klinická podoba narušení, které technika metakognitivní destrukce popisuje z hlediska působení. Deficit může mít mnoho příčin; dlouhodobá manipulace je jen jednou z nich.

Původ a kontext pojmu

Pojem metakognice zavedl do psychologie John H. Flavell (Metacognition and cognitive monitoring, 1979), původně ve vývojové psychologii. Thomas Nelson a Louis Narens (1990) navrhli vlivný model, v němž metakognice zahrnuje monitorování (sledování vlastních kognitivních procesů) a kontrolu (jejich řízení). Justin Kruger a David Dunning (1999) ukázali, že lidé s nízkou dovedností v určité oblasti mají sklon svou dovednost přeceňovat – jde o metakognitivní selhání v kalibraci.

V klinické praxi se metakognitivní obtíže zkoumají u řady stavů, mimo jiné u psychóz, úzkostných poruch a deprese. Adrian Wells rozvinul metakognitivní terapii (Metacognitive Therapy for Anxiety and Depression, 2009), která se nezaměřuje na obsah myšlenek, ale na přesvědčení o myšlení (například „musím se trápit, abych byl připraven“). V neurologii se krajní podoba nedostatku vhledu do vlastního stavu nazývá anozognozie.

Jak se projevuje

  • Špatná kalibrace jistoty – přílišná jistota v oblastech ovlivněných manipulací, nebo naopak trvalá nejistota i u jasných věcí (viz Nepřiměřená sebejistota a Skok sebepochybnosti).
  • Ztráta zdroje – člověk ví, čemu věří, ale neví, odkud to ví („prostě to tak je“).
  • Nerozpoznané zkreslení – vlastní úsudek je považován za neutrální, i když opakuje vzorec jedné autority.
  • Kognitivní mlha – subjektivní pocit, že myšlení je zastřené a nelze ho sledovat (viz detekční signatura Kognitivní mlha).
  • Obtíže s otázkami o myšlení – na otázku „jak jste k tomu došel?“ člověk odpovídá obsahem, ne postupem.

Mechanismus

Metakognice potřebuje referenční body: zpětnou vazbu od reality, srovnání s druhými a zkušenost, že vlastní odhad jistoty se osvědčuje. Dlouhodobá manipulace tyto body narušuje strukturálně: zpětná vazba je zkreslena (vlastní správné úsudky jsou označovány za chybné a naopak), srovnání s druhými je omezeno izolací a vlastní pozorování jsou soustavně zpochybňována. Člověk se tak učí, že jeho vnitřní pocit jistoty nic neznamená, a přestává ho používat.

Opačným směrem působí prostředí, které vyžaduje neustálou sebereflexi podle předepsaného schématu (srov. EA-5.1.13 Hyperreflexivita): metakognice se nezeslabí, ale je převzata cizím rámcem. Výsledek je podobný – člověk nesleduje vlastní myšlení svýma očima. Populační souvislosti a souběh s dalšími obtížemi rozebírají kapitoly Odhady prevalence EA a Komorbidita v populaci.

Odlišení

  • Vs. neurokognitivní porucha. Poranění mozku, demence a jiná neurologická onemocnění mohou snižovat vhled; deficit bývá obecný a provázený dalšími kognitivními obtížemi. Vyžaduje neurologické a neuropsychologické vyšetření.
  • Vs. psychotická porucha. U psychóz bývá narušen vhled do vlastního stavu a schopnost posoudit vlastní přesvědčení. U deficitu po manipulaci se obtíže obvykle týkají konkrétních oblastí a zlepšují se s odstupem od zdroje vlivu. Odlišení patří do klinického vyšetření (viz 6.2 Diferenciální diagnostika).
  • Vs. depresivní a úzkostné myšlení. Deprese a úzkost mění metakognitivní přesvědčení (například o nekontrolovatelnosti myšlenek); mohou se s deficitem po manipulaci kombinovat.
  • Vs. nízké vzdělání nebo nezkušenost. Metakognice se rozvíjí učením; její nižší úroveň není deficitem v klinickém smyslu, pokud nedošlo k jejímu oslabení oproti dřívějšku.
  • Vs. metakognitivní destrukce. Destrukce popisuje proces a působení; deficit popisuje stav, který lze klinicky pozorovat.

Význam pro Kompendium

Metakognitivní deficit je v knize jedním z nejčastějších klinických důsledků technik EA a zároveň faktorem zranitelnosti: kdo hůř sleduje vlastní myšlení, hůř rozpozná manipulaci. Vzdělávací scénáře Metakognitivní kolaps a Meta-evaluace s pojmem pracují v praxi. Self-report nástroje mají u tohoto stavu omezenou spolehlivost, protože právě sebehodnocení je oslabeno (viz self-report).

Obrana a zotavení

  • Externí opora. Zápisky, deník a zpětná vazba od důvěryhodných lidí dočasně nahrazují oslabený vnitřní dohled (viz Metakognitivní monitoring).
  • Kalibrace jistoty. Zapisovat si odhad, jak jistě něco vím, a později ho porovnat s výsledkem. Obnovuje se tím důvěra ve vlastní úsudek tam, kde je oprávněná.
  • Postupná rehabilitace – strukturovaný postup popisuje Středně-dobá metakognitivní rehabilitace.
  • Výcvik – metakognitivní kultivace jako preventivní i rehabilitační program (viz EA-3.1.3 Metakognitivní kultivace).
  • Pro profesionály: kombinovat sebehodnocení s pozorováním a kolaterálními informacemi; neočekávat od klienta přesný popis vlastního myšlení v akutní fázi.

Literatura

  • Flavell, J. H. (1979). Metacognition and cognitive monitoring. American Psychologist.
  • Nelson, T. O., & Narens, L. (1990). Metamemory: A theoretical framework and new findings. The Psychology of Learning and Motivation.
  • Kruger, J., & Dunning, D. (1999). Unskilled and unaware of it. Journal of Personality and Social Psychology.
  • Wells, A. (2009). Metacognitive Therapy for Anxiety and Depression.

Související

Pojmy glosáře

Detekce a vzdělávání

Zotavení

Související pojmy

Okolí stránky

Otevřít v Mapě knihy →