Ideal speech situation (ideální řečová situace)

Definice

Ideální řečová situace (ideal speech situation, německy ideale Sprechsituation) je rekonstrukce normativních podmínek, které podle Jürgena Habermase implicitně předpokládá každý skutečný diskurz zaměřený na vzájemné porozumění. Habermas ji poprvé formuloval ve studii Wahrheitstheorien (1972) a dále zpřesňoval v literatuře o diskurzivní etice. Ideální řečová situace určuje čtyři podmínky symetrie, které musí kontrafaktuálně platit, aby výsledek diskurzu bylo možné považovat za racionálně motivovaný, a ne za vynucený nebo strategicky vyrobený:

1. rovný přístup – každý kompetentní mluvčí má právo se účastnit;
2. rovná příležitost – každý účastník má stejnou příležitost předkládat tvrzení, klást otázky, zpochybňovat tvrzení a vyjadřovat postoje;
3. svoboda od vnitřního nátlaku – účastníky při formulaci jejich pozic neomezuje sebeklam, vytěsnění ani psychické nutkání;
4. svoboda od vnějšího nátlaku – žádnému účastníkovi nebrání moc, síla nebo hrozba ve výkonu práv (1)–(3); jedinou působící silou je síla lepšího argumentu (der zwanglose Zwang des besseren Arguments).

Habermas trvá na tom, že ideální řečová situace není utopickým popisem žádné skutečné řečové situace. Je to regulativní ideál s transcendentálním statusem: určuje podmínky, které účastníci musí kontrafaktuálně předpokládat, mají-li se účastnit skutečné argumentace, a ne strategické interakce. Vstoupit do diskurzu znamená už se zavázat k ideální řečové situaci jako k měřítku, podle něhož lze diskurz hodnotit. Skutečné diskurzy se ideálu přibližují v různé míře; mezera mezi skutečností a ideálem je místem patologie diskurzu.

Původ a kontext pojmu

Pojem patří do Habermasovy teorie komunikativního jednání (Theorie des kommunikativen Handelns, 1981) a diskurzivní etiky (Moralbewußtsein und kommunikatives Handeln, 1983). Navazuje na kritickou teorii frankfurtské školy, od jejíhož pesimismu ohledně instrumentálního rozumu se Habermas odklonil: rozum podle něj není jen nástrojem ovládání, ale nese v jazyce samém normu nenuceného souhlasu. Pojem byl kritizován z několika stran – feministická kritika upozorňovala, že „neutrální“ podmínky mohou skrývat nerovnosti, foucaultovská tradice (power-knowledge) zpochybňovala možnost diskurzu bez moci. Habermas sám později termín „ideální řečová situace“ používal opatrněji a mluvil spíše o pragmatických předpokladech argumentace. Kompendium rámec vykládá v Habermas: komunikativní jednání.

Jak se projevuje

Porušení jednotlivých podmínek lze v konkrétní situaci pozorovat:

podmínka	znaky porušení
rovný přístup	někdo není přizván, je vyloučen ze schůzek, jeho hlas „se nepočítá“
rovná příležitost	otázky určitých lidí jsou přerušovány, jejich námitky odbyty, témata předem vyloučena
svoboda od vnitřního nátlaku	člověk nedokáže formulovat vlastní pozici – ze strachu, studu nebo proto, že jeho myšlení bylo poškozeno
svoboda od vnějšího nátlaku	výsledek je dán postavením, hrozbou nebo závislostí, ne argumentem

Mechanismus

Kompendium používá ideální řečovou situaci jako provozní měřítko, vůči němuž se měří strukturní patologie prostředí epistemické anihilace. Zatímco komunikativní racionalita dodává formu legitimního diskurzu, ideální řečová situace dodává podmínky, za kterých lze tuto formu uskutečnit. Konkrétně:

• delegitimizace EA-1.2.x je přesně porušením podmínek (1) a (2) – oběti je upřen rovný přístup a rovná příležitost účastnit se jako důvěryhodný mluvčí; viz delegitimizace;
• metakognitivní destrukce EA-2.x porušuje podmínku (3) – poškozením reflexivní schopnosti oběti vytváří vnitřní nátlak, který třetí podmínka výslovně vylučuje. Oběť nedokáže vyslovit svou pozici, protože aparát, jímž by ji vyslovila, byl narušen;
• coercive control a institucionální EA porušují podmínku (4) – výsledky určují vnější mocenské asymetrie bez ohledu na kvalitu argumentů.

Odlišení

• Od skutečné debaty: žádná skutečná debata podmínky nesplňuje dokonale; měřítkem není dokonalost, ale směr – přibližuje se situace ideálu, nebo se od něj vzdaluje?
• Od formální rovnosti: pravidlo „každý může mluvit“ nestačí, pokud jeden z účastníků mluví ze strachu nebo pokud jeho slova nemají váhu (epistemická injustice).
• Od instrumentálního rozumu: strategické jednání sleduje úspěch, ne porozumění; ideální řečová situace popisuje podmínky porozumění.
• Od konsenzu: shoda dosažená pod nátlakem není racionálně motivovaná, i když je jednomyslná (EA-2.1.9 Vytváření pseudokonsenzu).

Význam pro Kompendium

Kapitola Teoretické reflexe výslovně používá ideální řečovou situaci jako čtyřrozměrnou diagnostickou mřížku, do které lze zakódovat jakýkoli případ manipulace: které podmínky jsou porušeny, jakými technikami a s jakými zesilujícími interakcemi. Mřížka je užitečná i v organizacích – při hodnocení psychologického bezpečí a struktury porad.

Obrana a zotavení

Pro jednotlivce je mřížka nástrojem pojmenování: „nemohla jsem mluvit“ se dá rozložit na to, zda chyběl přístup, příležitost, vnitřní svoboda, nebo vnější svoboda – a každá chybějící podmínka ukazuje jiný krok (asertivní komunikace, nastavování hranic). Pro facilitátory, terapeuty a vedoucí je to kontrolní seznam: zajistit, aby všichni měli slovo, aby námitky byly zaznamenány, aby nikdo nemluvil pod hrozbou, a aby rozhodnutí bylo možné zpětně vysvětlit argumenty.

Literatura

• Jürgen Habermas: „Wahrheitstheorien“ (1972), in: Wirklichkeit und Reflexion.
• Jürgen Habermas: Theorie des kommunikativen Handelns (1981).
• Jürgen Habermas: Moralbewußtsein und kommunikatives Handeln (1983).

Související

Pojmy

• Communicative Rationality – širší Habermasův rámec.
• Instrumental Reason – protějšek z frankfurtské školy.
• Epistemická injustice – doplňkový rámec Frickerové.
• Epistemická anihilace – diagnostikovaný jev.
• Power-Knowledge – foucaultovský protirámec.

Kniha

• Habermas: komunikativní jednání – teoretický výklad.
• Teoretické reflexe – teoretické základy.
• Psychologické bezpečí – uplatnění v organizaci.

Strukturní vazby

• Bridge: ideal-speech-situation – most: jak se tento pojem projevuje v kapitolách knihy