Individual risk map (mapa individuálních rizik)

Definice

Mapa individuálních rizik (individual risk map, IRM) je strukturovaný posudek, který převádí agregovanou statistiku rizika na obraz rizik, jimž čelí nebo která představuje konkrétní subjekt. Spojuje populační výchozí stav, kontextové modifikátory dané rolí a prostředím, individuální faktory z anamnézy a chování a časovou dynamiku, tedy to, čím se posouzení mění. Definičním znakem není formát, ale individualizace: posudek odpovídá na otázku, jaké je riziko pro tohoto člověka, ne jaké je průměrné riziko u lidí jemu podobných. Právě tento rozdíl je v literatuře o posuzování rizika sporným jádrem (Hart, Michie a Cooke, 2007).

Pojem sám je pracovní označení používané v knize a na platformě, z níž vzešla, nikoli ustálený termín oboru. Ustálené jsou obě strany, mezi nimiž se pohybuje: aktuariální posouzení opřené o skupinová data a klinické posouzení opřené o úsudek posuzujícího (Dawes, Faust a Meehl, 1989).

Co drží ustálená literatura

První dobře doložený poznatek je nepříjemný pro zastánce úsudku. Srovnání formálních, mechanických postupů s neformálním klinickým dojmem opakovaně vycházelo ve prospěch formálních postupů, a to i tam, kde posuzující měl k dispozici více informací (Dawes, Faust a Meehl, 1989). Metaanalýza Williama Grovea a Paula Meehla potvrdila, že mechanická predikce byla ve velké většině srovnání stejně dobrá nebo lepší než klinická (Grove a Meehl, 1996). Z toho plyne, že mapa, která populační základ odloží a nahradí dojmem, je horší než samotná statistika.

Druhý poznatek míří proti opačné krajnosti. Stephen Hart, Christine Michieová a David Cooke ukázali, že i dobře validovaný nástroj poskytuje pro jednotlivý případ tak široká intervalová rozpětí, že z nich prakticky nelze odvodit bodovou předpověď pro konkrétního člověka; jde o tzv. problém přechodu od skupiny k jednotlivci (Hart, Michie a Cooke, 2007). Metaanalýza Seeny Fazela a spolupracovníků dospěla k souběžnému závěru: běžné nástroje jsou přijatelné pro vylučování rizika, ale pro pozitivní předpověď u jednotlivce jsou slabé (Fazel a kol., 2012).

Třetí poznatek se týká toho, co posouzení dělá s posuzovaným. Studie MacArthurovy skupiny k násilí u lidí s duševní poruchou doložila, že samotná diagnóza je slabým prediktorem a prediktivní váhu nesou spíš situační a historické faktory; použití diagnózy jako hlavního faktoru je tedy nejen eticky problematické, ale i věcně chybné (Monahan a kol., 2001). Epistemickou stránku téhož pojmenovala Miranda Frickerová: posudek, který člověku předem odebírá kredit jako zdroji informací o sobě, působí újmu nezávisle na své přesnosti (Fricker, 2007).

Jak se projevuje

Dobrou mapu individuálních rizik poznáme podle toho, že uvádí populační výchozí údaj i jeho zdroj, výslovně pojmenovává faktory, které riziko zvyšují a které snižují, a odděluje doložené skutečnosti od odhadů. Dawes, Faust a Meehl ukazují, že právě dohledatelnost jednotlivých vstupů odlišuje posudek, který lze přezkoumat, od dojmu zapsaného odborným jazykem (Dawes, Faust a Meehl, 1989).

Druhým znakem je vyjádřená nejistota. Posudek, který uvádí rozpětí a úroveň jistoty, odpovídá tomu, co o přesnosti nástrojů víme; bodové číslo bez rozpětí předstírá přesnost, kterou data neumožňují (Hart, Michie a Cooke, 2007). Třetím znakem je datum a plán revize, protože prediktivní hodnota faktorů se mění s životní situací subjektu (Monahan a kol., 2001).

Varovné znaky jsou zrcadlové. Mapa, která se opírá o jedinou vlastnost osoby, například o diagnózu, národnost nebo náboženství, zachází se slabým prediktorem jako se silným (Monahan a kol., 2001); mapa bez zdrojů nelze přezkoumat (Grove a Meehl, 1996); mapa, která se nikdy neaktualizuje, popisuje už jiného člověka; a mapa sdílená mimo okruh, pro který vznikla, přestává být nástrojem ochrany a stává se nástrojem o člověku (Fricker, 2007).

Mechanismus

Spolehlivost mapy vzniká ze čtyř oddělených rovin, které mají být v posudku rozlišitelné. Výchozí rovinou je populační základ z ověřených dat, bez něhož se posouzení neukotví (Grove a Meehl, 1996). Druhou rovinou je individualizace podle doložené historie a kontextu subjektu, u níž Hart, Michie a Cooke upozorňují, že zpřesnění nesnižuje nejistotu automaticky, pouze tehdy, když se opírá o faktory s prokázaným vztahem k výsledku (Hart, Michie a Cooke, 2007).

Třetí rovinou je ověření proti známým výsledkům tam, kde existují, nebo alespoň proti shodě více posuzujících; Dawes, Faust a Meehl dokládají, že bez takové zpětné vazby se přesnost posuzujícího nezlepšuje se zkušeností (Dawes, Faust a Meehl, 1989). Čtvrtou rovinou je podání: posudek má být pro rozhodující osobu použitelný, a tedy ani falešně přesný, ani tak vágní, že nenese žádnou oporu (Fazel a kol., 2012).

Mapa se přehodnocuje v určeném intervalu a bez odkladu po podstatné změně okolností, jako je rozvod, obžaloba, změna role nebo jurisdikce; dynamické faktory jsou totiž tím, co se mezi posouzeními skutečně mění (Monahan a kol., 2001).

Odlišení

Od risk score se mapa liší tím, že skóre je výstupní formát, zatímco mapa obsahuje i zdůvodnění a nejistotu; Fazel a spolupracovníci ukazují, proč samotné skóre bez rozpětí svádí k nadhodnocení jeho výpovědi (Fazel a kol., 2012). Od profilování se liší směrem úvahy: profilování zařazuje člověka do kategorie podle podobnosti s ostatními, individualizace musí vzít v úvahu i faktory, které riziko snižují (Monahan a kol., 2001).

Od klinické diagnózy se liší předmětem: diagnóza popisuje stav, mapa pravděpodobnost budoucích událostí a jejich kontext, a záměna obojího je zdrojem nejčastější chyby v posudcích o lidech s duševní poruchou (Monahan a kol., 2001). Od posouzení vlivu na ochranu osobních údajů se liší subjektem: to hodnotí riziko zpracování pro dotčené osoby, zatímco mapa hodnotí riziko u jedné osoby; oba nástroje však stojí na stejném požadavku dohledatelnosti vstupů (Dawes, Faust a Meehl, 1989).

Právní a etický rámec

V několika regulovaných oblastech je individualizované posouzení předepsané. V oblasti předcházení legalizaci výnosů z trestné činnosti požadují doporučení FATF přístup založený na riziku, který rozlišuje klienty podle individuálních faktorů, ne paušálně podle kategorie (FATF, 2014); tím se tato oblast dostává do stejného napětí mezi skupinovým základem a jednotlivým případem, jaké popisuje forenzní literatura (Hart, Michie a Cooke, 2007). Příbuzný institut pro zpracování osobních údajů zavádí čl. 35 obecného nařízení o ochraně osobních údajů, nařízení (EU) 2016/679, jako posouzení vlivu na ochranu osobních údajů.

Ve výzkumu vyžadují etické komise, viz IRB review, individualizovanou analýzu rizik a přínosů, zvláště u zranitelných účastníků; požadavek vychází ze zásady proporcionality a respektu k osobě formulované v Belmontské zprávě (National Commission, 1979). Totéž platí pro zásahy, u nichž účastník nemůže předem znát hodnotu výsledku; k tomu viz transformative experience a informovaný souhlas.

Mimo regulované oblasti se mapa používá při due diligence, kde posuzuje riziko klíčové osoby, a v ochranných operacích u ohrožených osob a svědků. Eticky je v obou případech rozhodující, že posudek vzniká pro ochranu subjektu, ne pro jeho zařazení (Fricker, 2007).

Význam pro Kompendium

V knize má pojem dvojí význam. Za prvé, výzkum i klinická práce s lidmi po epistemické anihilaci vyžadují individuální posouzení rizika, protože kdo prošel dlouhodobou manipulací, může být zranitelnější vůči sugesci, retraumatizaci nebo nátlaku; souvislost rozvádějí kapitoly výzkum se zranitelnými populacemi a zranitelné populace (Monahan a kol., 2001).

Za druhé je mapa sama nástrojem moci: posudek o člověku lze zneužít k jeho kontrole nebo delegitimizaci. Kniha proto odkazuje na riziko stigmatizace a na EA jako nástroj moci; teoretickou oporou tohoto varování je Frickerové pojem testimoniální nespravedlnosti (Fricker, 2007), rozvedený v heslu testimoniální nespravedlnost.

Obrana a zotavení

Subjekt mapy má mít možnost vědět, že posouzení existuje, pokud to zákon nevylučuje, znát jeho základní podklady a opravit nepravdivé údaje; práva subjektu údajů v evropském prostoru zakládá nařízení (EU) 2016/679 a jejich smyslem je právě přezkoumatelnost, kterou metodologická literatura požaduje z jiných důvodů (Dawes, Faust a Meehl, 1989).

Pro zpracovatele plyne z výše uvedeného několik závazků: minimalizovat údaje, oddělit doklady od odhadů, uvádět faktory snižující riziko, omezit přístup a plánovat revize (Monahan a kol., 2001). V klinickém a výzkumném kontextu bývá přínosné posudek projednat se subjektem samotným, protože tím se obnovuje jeho postavení zdroje informací o sobě (Fricker, 2007). U ochranných opatření pro oběti epistemické anihilace na mapu navazují krizové plánování a ochrana svědků.

Meze pojmu a kritika

Nejzávažnější mezí je nejistota u jednotlivce. Hart, Michie a Cooke dovozují, že pro individuální předpověď nemusí být dostupná přesnost vůbec dosažitelná, a že posudek má proto sloužit k rozhodování o opatřeních, ne k tvrzení o budoucím jednání konkrétního člověka (Hart, Michie a Cooke, 2007). Fazel a spolupracovníci z téhož důvodu doporučují používat nástroje tam, kde jde o vyloučení rizika, a nikoli jako oporu pro zásahy odůvodněné vysokým rizikem (Fazel a kol., 2012).

Druhou mezí je iluze individualizace. Čím podrobnější mapa, tím důvěryhodněji působí, aniž by se její prediktivní hodnota zvýšila; Grove a Meehl připomínají, že více informací zvyšuje sebejistotu posuzujícího rychleji než jeho přesnost (Grove a Meehl, 1996). Kniha proto o mapě mluví jako o nástroji, který má být přezkoumatelný a revidovatelný, ne přesný (interpretace knihy).

Literatura

• Dawes, R. M., Faust, D., & Meehl, P. E. (1989). Clinical versus actuarial judgment. Science.
• FATF (2014). Guidance for a Risk-Based Approach. Financial Action Task Force.
• Fazel, S., Singh, J. P., Doll, H., & Grann, M. (2012). Use of risk assessment instruments to predict violence and antisocial behaviour in 73 samples involving 24 827 people. BMJ.
• Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford University Press.
• Grove, W. M., & Meehl, P. E. (1996). Comparative efficiency of informal (subjective, impressionistic) and formal (mechanical, algorithmic) prediction procedures. Psychology, Public Policy, and Law.
• Hart, S. D., Michie, C., & Cooke, D. J. (2007). Precision of actuarial risk assessment instruments: Evaluating the 'margins of error' of group v. individual predictions of violence. British Journal of Psychiatry.
• Monahan, J., Steadman, H. J., Silver, E., Appelbaum, P. S., et al. (2001). Rethinking Risk Assessment: The MacArthur Study of Mental Disorder and Violence. Oxford University Press.
• National Commission for the Protection of Human Subjects of Biomedical and Behavioral Research (1979). The Belmont Report.

Související

Pojmy

• Risk score – častý výstupní formát a jeho meze.
• Informed consent – proces, který závisí na porozumění individuálnímu riziku.
• IRB review – orgán, který individualizované posouzení ve výzkumu vyžaduje.
• Due diligence – postup, jehož je mapa součástí.
• Transformative experience – kategorie vyžadující pečlivé individuální posouzení.
• Testimoniální nespravedlnost – újma, kterou posudek může sám působit.
• Delegitimizace – zneužití posudku proti subjektu.

Kniha

• Výzkum se zranitelnými populacemi – individuální riziko ve výzkumu.
• Riziko stigmatizace – kdy posouzení škodí.
• Ochrana svědků – navazující opatření.