EA-4.1.7 Termination criteria
| Pole | Hodnota |
|---|---|
| EA kód | EA-4.1.7 |
| Kategorie | 4. Terminální protokoly |
| Subkategorie | 4.1 Extrémní výcviková sekvence |
| Přístupová úroveň | L2 (omezená — výhradně pro kvalifikovanou klinickou, forenzní a doktrinální analýzu) |
| Riziková úroveň | Vysoká — terminální protokoly vyžadují přísný supervizní rámec, IRB přezkum a doložitelnou klinickou kompetenci |
| Reverzibilita | Střední — návrat vyžaduje supervidovanou rekonstrukční fázi v řádu měsíců až let |
| Rodičovská kapitola | Kapitola 4 — Terminální protokoly |
Definice
Termination criteria představuje explicitně definovaná kritéria pro okamžité ukončení extrémní výcvikové sekvence z důvodů ochrany subjektu. V rámci kompendia je technika klasifikována jako terminální protokol — operace, jejíž důsledky pro subjekt jsou strukturálně nevratné bez explicitní rekonstrukční fáze a jejíž aplikace mimo přísně supervizní rámec naplňuje definici poškození. Podmínka, že lze kdykoli odstoupit bez následku, patří k minimu, bez něhož nelze mluvit o souhlasu (Faden a Beauchamp, 1986).
Stránka slouží rozpoznání vzorce, nikoli jeho provedení.
Rámec stanoví doktrinální rámec knihy a etický kodex.
Struktura vzorce
Pozorovatel pozná vzorec podle toho, co se stane s dohodnutým koncem. Člověk popisuje, že možnost odejít formálně existovala, ale její využití by znamenalo ztrátu postavení, vztahů nebo obživy. Souhlas vázaný takovým nákladem přestává být svobodný (Faden a Beauchamp, 1986).
Druhý obraz je posouvání cíle. Konec je opakovaně odkládán s odkazem na to, že právě teď by přerušení uškodilo; argument je vždy věrohodný a vždy stejný. Nepřetržité odkládání konce patří k popisům prostředí, které si samo určuje měřítko úspěchu (Lifton, 1961).
Retrospektivně se znaky objevují v pořadí: nejprve přestane být konec určen, pak se odchod začne vykládat jako selhání a nakonec člověk sám přestane konec hledat. Popsané pořadí je pozorovaný sled znaků, nikoli postup. Povinnost zastavit při překročení prahu je proto psána jako vnější, nikoli jako rozhodnutí toho, kdo protokol vede (Belmont Report, 1979).
Interpretace knihy: rozhodující není, co člověk prožil, ale zda si o tom smí myslet něco jiného.
Měřítko stanoví etické aspekty a metodologické poznámky.
Bezpečnostní rámec
Kritéria ukončení uvádí kompendium proto, že jejich chybění je samo zjistitelné, ne jako pokyn k uspořádání.
| Pojistka | Co znamená její nepřítomnost |
|---|---|
| IRB přezkum | Nikdo mimo dané uspořádání neposuzoval přínos proti riziku a o takovém posouzení neexistuje záznam |
| Informovaný souhlas | Zasažený člověk nedokáže říci, s čím souhlasil, a odchod nevnímá jako dostupnou možnost |
| Průběžné sledování stavu | Změny tělesného a duševního stavu nikdo nezaznamenával; o průběhu existuje jen výklad té strany, která jej vedla |
| Shoda na tom, kdy přestat | Nikdo se předem neshodl, co by platilo za důvod přestat, a rozhodnutí zůstává na vedení uspořádání |
| Nezávislý audit | Uspořádání nikdo zvenčí nekontroloval a nikdo kromě jeho vedení je nemůže zastavit |
| Dokumentační řetězec | Záznamy chybějí, jsou neúplné nebo je lze zpětně měnit; chain of custody nelze dohledat |
| Kanál pro oznamovatele | Není kam ohlásit pochybnost a ten, kdo ji vysloví, nese následky uvnitř téhož uspořádání |
Co vylučuje expozici s předem určeným koncem
Tato stránka neuvádí situaci, v níž by byla sekvence s takto nastaveným koncem oprávněná, protože takový výčet by byl návodem k jejímu zřízení. Emanuel, Wendler a Grady (2000) shrnují, co se od eticky obhajitelného uspořádání žádá; jde o nároky vůči tomu, kdo uspořádání nese a kdo je přezkoumává, nikoli o doklad, jímž by se jednotlivý zásah legitimoval. Přípustnost posuzuje etická instance, nikoli popis vzorce; mez vymezují etické aspekty a závazek sepsaný v etickém kodexu. Zbývá soupis okolností, za nichž je expozice vyloučena, s uvedeným důvodem.
| Okolnost | Proč expozici vylučuje |
|---|---|
| O zastavení rozhoduje ten, jehož cíl by zastavení zmařilo | Práh vyhodnocuje ten, komu překročení škodí, a vyhodnocení nemá vnější kontrolu |
| Odchod by znamenal ztrátu postavení, vztahů nebo obživy | Konec existuje formálně, ale jeho využití je zpoplatněno, a souhlas tím přestává být svobodný |
| Organizace eviduje přerušení jako selhání | Statistika, která zastavení trestá, potlačí hlášení dřív než jeho důvod |
| Konec se určuje průběžně a je vždy znovu odkládán | Bez předem daného konce nelze odlišit odůvodněné pokračování od pokračování bez konce |
| Cíl sekvence je komerční, soutěžní nebo politický | Důvod k pokračování je pak vždy k dispozici a nezávisí na stavu účastníka |
Co z existence kritérií ukončení neplyne
Zapsaná kritéria ukončení sama nedokládají, že odstoupení je skutečně dostupné. Faden a Beauchamp (1986) odlišují formální stránku souhlasu od jeho uskutečnění; kritérium může být vyhlášeno a zároveň nevymahatelné, protože náklad odchodu nese ten, kdo odchází. Z toho, že v průběhu k přerušení nedošlo, neplyne ani bezpečí, ani potlačení důvodů k přerušení — obě možnosti dávají tentýž nulový záznam a odlišit je lze jen podle toho, jak se zacházelo s hlášenými důvody (Reason, 1997). Opačným směrem neplatí nic jiného: jedno zastavení neukazuje, že byl práh nastaven správně, nýbrž jen že byl překročen. A tam, kde si prostředí určuje měřítko úspěchu samo, ztrácí vypovídací hodnotu i tvrzení, že sekvence skončila v pořádku (Lifton, 1961).
Klinické markery (neúmyslná manifestace)
Následující znaky jsou to, co klinik, supervizor nebo vyšetřující pozoruje u člověka, který prošel nestrukturovaným ekvivalentem protokolu — v kultovním prostředí, v abusivním vztahu nebo v neetické instituci. Jde o rozpad vztahu k vlastnímu příběhu, jak ho popsala Herman (1992).
| Marker | Indikuje |
|---|---|
| Subjekt popisuje epizody dezorientace bez identifikovatelného spouštěče | Možnou expozici nestrukturovanému ekvivalentu protokolu |
| Změny v narativní koherenci sebepopisu napříč konzultacemi | Probíhající identitní destabilizaci |
| Zvýšená závislost na externí validaci pro běžné rozhodnutí | Erozi self-funkce |
| Rozporuplné biografické údaje při opakovaných anamnézách | Aktivní rekontextualizační tlak |
| Sociální izolace s jediným referenčním zdrojem autority | Strukturální rizikový kontext |
| Časová dezorientace ve vztahu k vlastnímu životnímu příběhu | Indukovanou temporální disrupci |
Detekce vyžaduje diferenciální diagnózu vůči primárním psychiatrickým stavům (disociativní poruchy, PTSD, psychotická spektra) a vůči legitimní transformativní zkušenosti; přehled doložených případů, kdy dobře míněná intervence poškodila, ukazuje, jak snadno se obojí zamění (Lilienfeld, 2007).
Odlišení od neškodných jevů
Od neškodných jevů se vzorec odlišuje tím, co po něm zůstává. Náročný výcvik, otřesná zkušenost i hluboká změna hodnot samy o sobě nic neznamenají; poznávacím znakem je ztráta schopnosti vlastní zkušenost zpochybnit a vyprávět ji jinak než jediným předepsaným způsobem (Herman, 1992).
Druhým rozlišovacím hlediskem je dohledatelnost. Legitimní rámec po sobě nechává zápis: kdo posoudil poměr přínosu a rizika, co bylo sporné a za jakých podmínek se mělo zastavit. Kde takový zápis chybí, nelze o supervidovaném protokolu mluvit bez ohledu na to, jak se prostředí samo popisuje (Belmont Report, 1979).
Rizikové kontexty
Rizikovým kontextem je prostředí, kde o zastavení rozhoduje ten, jehož cíl by zastavení zmařilo. Oddělení obou rolí je podmínkou, aby kritérium zastavení mělo smysl (Emanuel, Wendler a Grady, 2000).
Druhým rizikovým kontextem je organizace, která přerušení eviduje jako neúspěch. Statistika, která trestá zastavení, spolehlivě potlačí zastavení dřív než jeho důvod (Reason, 1997).
Vztah k jiným technikám
| Stránka | Vztah |
|---|---|
| EA-4.1.1 Foundation stage | Stránka ze stejného okruhu knihy. |
| EA-4.1.2 Exposure stage | Stránka ze stejného okruhu knihy. |
| EA-4.1.3 Integration stage | Stránka ze stejného okruhu knihy. |
| EA-4.1.4 Mastery stage | Stránka ze stejného okruhu knihy. |
| EA-4.1.5 Reintegration stage | Stránka ze stejného okruhu knihy. |
| EA-4.2.1 Pre-engagement screening | Stránka ze stejného okruhu knihy. |
| EA 1 2 1 FALESNE DILEMA | Stránka ze stejného okruhu knihy. |
| EA 2 1 3 CREDENTIALING ATTACK | Stránka ze stejného okruhu knihy. |
| EA 5 1 1 EPISTEMICKA KANIBALIZACE | Stránka ze stejného okruhu knihy. |
Literatura
- Emanuel, E. J., Wendler, D., & Grady, C. (2000). What makes clinical research ethical? JAMA.
- Faden, R. R., & Beauchamp, T. L. (1986). A History and Theory of Informed Consent. Oxford University Press.
- Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. Basic Books.
- Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism. W. W. Norton.
- Lilienfeld, S. O. (2007). Psychological treatments that cause harm. Perspectives on Psychological Science.
- National Commission for the Protection of Human Subjects of Biomedical and Behavioral Research (1979). The Belmont Report.
- Reason, J. (1997). Managing the Risks of Organizational Accidents. Ashgate.
Související
- Rodičovská kapitola: Kapitola 4 — Terminální protokoly
- Sourozenecké techniky (subkategorie 4.1 Extrémní výcviková sekvence):
- Cross-kategoriální techniky:
- Glossary:
- Forward-references:
Connect & Contribute
Stránku vytvořil Tomáš Korcak (korczis). Licence obsahu: GHL.
Další rozcestníky: Glossary, Philosophy.