Infinitní regres

Definice

Infinitní (nekonečný) regres je situace, kdy každý krok zdůvodnění, vysvětlení nebo definice vyžaduje další krok stejného druhu, takže řetězec nemá konec. Má-li být přesvědčení A zdůvodněno přesvědčením B, B přesvědčením C a tak dále bez konce, zdá se, že A nikdy nebude zdůvodněno vůbec.

Regres není sám o sobě chybou myšlení. Je to strukturální problém, se kterým se teorie poznání vyrovnává odedávna. Manipulativním se stává teprve tehdy, když je nekonečný požadavek zdůvodnění uplatňován výběrově – jen na jednu stranu sporu – a slouží k tomu, aby člověk nemohl dospět k žádnému závěru ani rozhodnutí.

Původ a kontext pojmu

Antický skepticismus formuloval problém v podobě tzv. Agrippových trópů, jak je zachycuje Sextus Empeirikos: každé zdůvodnění buď vede do nekonečna, nebo se zastaví u nezdůvodněného předpokladu, nebo se vrací v kruhu (viz pyrrhonismus). Hans Albert (Traktat über kritische Vernunft, 1968) stejné trilema pojmenoval Münchhausenovým: nekonečný regres, logický kruh, nebo dogmatické přerušení.

Klasickou ilustrací regresu v logice je text Lewise Carrolla What the Tortoise Said to Achilles (1895): Želva odmítá přijmout závěr, dokud Achilles nezapíše jako další premisu samotné pravidlo vyvozování – a pak znovu, pravidlo pro použití tohoto pravidla. Ukazuje se, že pravidla vyvozování nelze donekonečna převádět na premisy; v určitém bodě se musí prostě používat.

Odpovědi epistemologie jsou různé: fundacionalismus hledá základní přesvědčení, která nepotřebují další zdůvodnění; koherentismus chápe zdůvodnění jako vlastnost celé sítě (viz logická koherence); pragmatické přístupy zdůrazňují, že zdůvodnění končí tam, kde je dost dobré pro daný účel.

Jak se projevuje

V rozhovoru nebo ve vztahu se regres projevuje typicky takto:

• na každou odpověď přichází otázka „a jak víš tohle?“, bez ohledu na to, jak rozumná odpověď byla;
• požadavek důkazu se týká jen jedné strany; vlastní tvrzení tazatele se nezdůvodňují;
• každé vysvětlení odkazuje na další zdroj, kontext nebo autoritu, ke kterému je třeba „nejdřív dojít“ (srov. EA-5.1.7 Referenční rekurze);
• dotčený člověk popisuje vnitřní smyčku: nemůže se rozhodnout, protože každý důvod potřebuje další důvod; objevuje se únava, úzkost a odkládání jednání.

Ve vnitřní podobě se regres podobá ruminaci a obsedantním pochybnostem. Na vzdělávacím scénáři Detekce hyperreflexivity je ukázáno, jak se vnější tlak na neustálé zdůvodňování mění ve vnitřní zvyk.

Mechanismus

Strukturálně pracuje manipulativní regres s asymetrií důkazního břemene. Jedna strana musí zdůvodnit každý krok, druhá nemusí zdůvodnit nic. Protože žádné zdůvodnění nemůže být konečné v absolutním smyslu, je pozice tazatele nevyvratitelná – ne proto, že by měl pravdu, ale proto, že nastavil podmínky, které nikdo nesplní.

Druhým prvkem je přesun z praktické na teoretickou rovinu. Otázka „mám odejít z této práce?“ se mění v otázku „jak vůbec můžeš vědět, co chceš?“. Rozhodnutí, které vyžaduje jen dostatečně dobré důvody, je podmíněno důvody absolutními. Výsledkem je rekurzivní paralýza a v pokročilé podobě ochota přijmout úsudek někoho jiného jen proto, aby smyčka skončila. Variantu, kdy je regres do myšlení vnášen záměrně, popisuje technika EA-5.4.17 Implantace nekonečného regresu.

Odlišení

• Regres vs. kruh. Cirkulární argumentace se vrací k výchozímu bodu; regres se od něj stále vzdaluje. Obojí brání skutečnému zdůvodnění, ale vyžaduje jinou obranu.
• Regres vs. poctivé tázání. Filozofické tázání po základech je legitimní a může trvat dlouho. Liší se tím, že přijímá prozatímní pragmatické závěry a nebrání jednání.
• Regres vs. obsedantně-kompulzivní pochybnosti. Klinické pochybnosti vznikají bez vnějšího tlaku a mají vlastní léčebné postupy; u manipulativního regresu je zřetelný vnější zdroj a vztah, ve kterém se požadavek opakuje. Oba stavy se ale mohou překrývat a vzájemně posilovat.
• Regres vs. paralysis by analysis. Analytická paralýza vzniká z přemíry informací a možností; regres z nekonečného požadavku zdůvodnění.

Význam pro Kompendium

Infinitní regres je jedním z nosných pojmů pro technikovou skupinu paradoxálních metaanihilačních protokolů i pro referenční rekurzi. Vysvětluje, proč lze člověka paralyzovat bez jediného nepravdivého tvrzení: stačí neustále posouvat hranici toho, co se počítá jako dostatečný důvod. V kartě EA-5.1.7 je pojem uveden spolu s operativní artikulací, která je jeho praktickým protipólem.

Obrana a zotavení

• Pojmenovat kritérium dostatečnosti. Před rozhodnutím si říct, jaké důvody stačí pro tento účel. Žádné lidské rozhodnutí nemá absolutní základ a nepotřebuje ho.
• Vyrovnat důkazní břemeno. Otázka „a jak víš ty, že je to jinak?“ není útok, ale návrat k symetrii rozhovoru.
• Převést otázku do praxe. Místo „jak to můžu vědět jistě“ se ptát „co by se stalo, kdybych jednal podle tohoto důvodu, a jak bych poznal, že jsem se mýlil“ (viz operativní artikulace).
• Časové ohraničení. Dohodnout si, kolik času rozhodování dostane, a pak rozhodnout (srov. Časově odložené hodnocení).
• V terapii se osvědčuje pracovat s metakognitivní rovinou: neřešit obsah další otázky, ale všimnout si vzorce, který otázky generuje (viz metakognice).

Literatura

• Carroll, L. (1895). What the Tortoise Said to Achilles. Mind.
• Albert, H. (1968). Traktat über kritische Vernunft.
• Sextus Empeirikos. Základy pyrrhonismu (Pyrrhōneioi hypotypōseis).

Související

Pojmy glosáře

• Cirkulární argumentace – druhý roh Münchhausenova trilematu.
• Rekurzivní paralýza – klinický důsledek nekonečného zdůvodňování.
• Operativní artikulace – praktický východ z regresu.
• Pyrrhonismus – antický původ problému.

Techniky

• EA-5.1.7 Referenční rekurze – regres odkazů bez denotátu.
• EA-5.4.17 Implantace nekonečného regresu – záměrné vnášení regresu.
• EA-5.1.16 Inferenční paralýza – zablokované vyvozování.

Detekce a obrana

• Detekce hyperreflexivity – výcvikový scénář.
• Sebe-obrana: Časově odložené hodnocení – ohraničení rozhodování.