Transformative experience (transformativní zkušenost)

Definice

Transformativní zkušenost (transformative experience) je v pojetí filozofky L. A. Paulové zkušenost, která je zároveň epistemicky transformativní, protože přináší poznání nedostupné jinak než prožitím, a osobně transformativní, protože mění základní preference, hodnoty a sebepojetí toho, kdo ji prožil (Paul, 2014). Kanonickými příklady jsou rodičovství, zkušenost boje, prožitky blízké smrti, náboženská konverze nebo některé psychiatrické intervence.

Hádanka, kterou pojem otevírá, se týká racionální volby. Rámce rozhodování předpokládají, že rozhodující umí předem ohodnotit možné výsledky; u transformativní zkušenosti však před prožitím nelze vědět, jaké to bude, a po prožitku rozhoduje člověk s jinými hodnotami než dřív (Paul, 2015). Volba se tak nedá provést z pohledu dřívějšího já, aniž by přišla o to, co je na ní podstatné.

Pro Kompendium epistemické a kognitivní anihilace má pojem dvojí význam: pojmenovává legitimní proměnu, kterou nelze předem pochopit, a zároveň vysvětluje, proč je slib takové proměny tak účinným nástrojem vlivu. Druhá část je výkladem knihy; Paulová sama o manipulaci nepíše a svůj pojem buduje jako problém racionální volby (Paul, 2014).

Původ a kontext pojmu

Paulová pojem rozpracovala v monografii (Paul, 2014) a v navazujícím článku o rodičovství jako vzorovém případu (Paul, 2015). Navazuje na starší debatu o fenomenálním poznání: Jackson argumentoval myšlenkovým pokusem s vědkyní, která o barvách ví vše, ale barvu nikdy neviděla, že existuje poznání dostupné jen prožitím (Jackson, 1982), a Lewis proti tomu namítl, že takové poznání je spíš schopností než novým faktem (Lewis, 1988).

Bioetika pojem rychle převzala pro otázky souhlasu s intervencemi, které mění osobnost; Pugh jej zasadil do soustavného výkladu autonomie a racionality v současné bioetice (Pugh, 2020). V knize souvisí s mystickým prožitkem, s ego death a se sektářskou konverzí.

Kritika pojmu

Pojem není v literatuře přijat bez výhrad. Pettigrew ukázal, že teorie rozhodování si s měnícími se hodnotami poradit umí, pracuje-li s rozhodováním za nejistoty o vlastních budoucích preferencích, takže Paulové závěr o selhání rámce je silnější, než jeho premisy unesou (Pettigrew, 2016).

Dougherty, Horowitzová a Sliwa namítli, že dostupná svědectví druhých a obecné poznatky o lidských reakcích dávají o takové zkušenosti víc informací, než Paulová připouští, a že rozhodnutí tedy není epistemicky nedostupné, nýbrž jen obtížné (Dougherty a kol., 2015). Heslo proto pojem uvádí jako plodnou hypotézu, ne jako prokázanou mez racionality.

Jak se projevuje

Po zkušenosti člověk mluví o „předchozím životě“ a hodnotí jej jinými měřítky; dřívější dohody a závazky mu připadají cizí. McAdams takovou přestavbu životního vyprávění popisuje jako běžný mechanismus, jímž lidé dávají smysl zásadním změnám, a nikoli jako příznak (McAdams, 2001).

Vzniká nesoulad mezi minulými a současnými výroky, který není lží, a okolí reaguje nepochopením. Právě zde je nutná opatrnost při výkladu: nesoulad vyprávění je u velkých změn pravidlem, takže z něj nelze usuzovat na nepravdivost (McAdams, 2001).

Při zpětném pohledu člověk často nedokáže říct, zda by se rozhodl stejně, kdyby věděl, co ho čeká. Paulová z toho vyvozuje, že hodnocení volby po zkušenosti není nezávislým potvrzením její správnosti, protože hodnotí už změněný člověk (Paul, 2014).

Mechanismus

Doložená část se týká poznání, ne vlivu: určité poznání je dostupné jen prožitím, a proto nelze rozhodnutí o jeho získání plně informovat předem (Paul, 2014; Jackson, 1982).

Výkladem knihy je to, co z toho plyne pro vliv. Skupina, která nabízí proměnu, získává strukturní výhodu: slib zkušenosti, kterou zvenčí nelze posoudit, znemožňuje informované rozhodnutí předem, a změněné hodnoty po zkušenosti mohou zpětně ospravedlnit cestu, která k nim vedla. Lifton popsal podobné uspořádání jako prostředí, v němž doktrína předchází osobě a pochybnost se vykládá jako nezralost (Lifton, 1961); kniha z toho dělá rozpoznávací znak, ne tvrzení o každé nabídce proměny (interpretace knihy, viz etické aspekty).

Proti plošnému čtení stojí empirie konverzí. Barkerová na dlouhodobém výzkumu nového náboženského hnutí ukázala, že většina zájemců nekonvertovala a že konverze byly převážně výsledkem rozhodnutí, nikoli zlomení vůle (Barker, 1984). Vzorec je tedy riziko, ne zákonitost; v knize k tomu patří kazuistiky Exit ze sekulárního kultu a Self-help cult.

Odlišení

Od běžné změny názoru se transformativní zkušenost liší tím, že změnu nelze vysvětlit argumenty dostupnými předem; běžnou změnu lze (Paul, 2015).

Od identitní destrukce se liší zachováním autorství: transformace ponechává spojení s dřívějším já a schopnost o ní vyprávět jako o vlastním příběhu, zatímco destrukce toto spojení přetrhává a nahrazuje vyprávěním dodaným zvenčí. Úloha souvislého životního vyprávění pro identitu je přitom dobře popsaná (McAdams, 2001).

Od spirituálního obcházení se liší skutečností proměny: tam se duchovní rámec používá k obejití bolestných témat, aniž by se cokoli změnilo (Pugh, 2020). Od patologické změny osobnosti po neurologickém onemocnění nebo v psychóze se liší tím, že vyžaduje klinické vyšetření podle kritérií (American Psychiatric Association, 2022).

Důsledky pro informovaný souhlas

Doktrína informovaného souhlasu vyžaduje, aby pacient nebo účastník rozuměl rizikům a přínosům zásahu; Faden a Beauchamp ukázali, že její historické jádro je ochrana autonomie rozhodnutí, nikoli předání informací (Faden a Beauchamp, 1986), a stejný důraz nese standardní výklad principů biomedicínské etiky (Beauchamp a Childress, 2019).

U transformativních zásahů je ovšem nejvýznamnější výsledek právě ten, který dřívější já nemůže předem uchopit. Doloženo je to u obou krajních příkladů: psilocybinem vyvolané mystické prožitky byly spojeny s měřitelnou a přetrvávající změnou osobnostní otevřenosti (MacLean a kol., 2011), a u hluboké mozkové stimulace u Parkinsonovy nemoci byla popsána situace „uzdraveného těla a rozrušené mysli“, tedy úspěšný zásah s nečekanou proměnou sebepojetí (Schüpbach a kol., 2006).

Právní rámce tuto filozofickou obtíž neřeší, jen stanovují požadavky na souhlas. Klinická hodnocení v Evropské unii upravuje nařízení (EU) č. 536/2014 a souhlas se zdravotními službami v Česku zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách; Pugh z toho vyvozuje potřebu modelů souhlasu, které počítají s proměnou rozhodujícího (Pugh, 2020). V knize k tomu patří IRB review a otázka validity souhlasu.

Obrana a zotavení

Před rozhodnutím pomáhá hledat svědectví lidí, kteří zkušenost prošli, včetně těch, kteří jí litují; právě dostupnost takových svědectví je argumentem proti tvrzení, že rozhodnutí je epistemicky nedostupné (Dougherty a kol., 2015). Užitečné je také ponechat si vztahy a zdroje mimo skupinu, která proměnu nabízí, protože Barkerová ukázala, jak podstatný je u konverzí přístup k vnějšímu srovnání (Barker, 1984).

Po zkušenosti je rozumné dát si čas, než se nové hodnoty promítnou do nevratných rozhodnutí, a pracovat se souvislostí vyprávění, tedy s tím, co z dřívějšího já zůstává (McAdams, 2001); v knize k tomu vede narativní identita.

Pro profesionála platí dvojí úkol: respektovat legitimní proměnu klienta a zároveň mapovat, zda nebyla vyvolána nebo zneužita; u výzkumu je pak odpovědí postupný souhlas, tedy opakované potvrzení v průběhu, nikoli jediný podpis na začátku (Pugh, 2020).

Meze a otevřené otázky

Hlavní otevřenou otázkou je, zda je nedostupnost poznání opravdu zásadní, nebo jen praktická; spor Jacksona s Lewisem o povahu fenomenálního poznání není rozhodnut (Jackson, 1982; Lewis, 1988) a námitky proti Paulové se ho přímo dotýkají (Pettigrew, 2016).

Druhou mezí je přenositelnost. Rámec byl formulován pro jednotlivá velká rozhodnutí, ne pro dlouhodobé působení ve skupině, a jeho použití na manipulaci je výkladem knihy, nikoli výsledkem Paulové (interpretace knihy). Nadužití by vedlo k tvrzení, že každá hluboká změna je zneužitím, což empirie konverzí nepodporuje (Barker, 1984).

Literatura

• American Psychiatric Association (2022). Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, Fifth Edition, Text Revision (DSM-5-TR). American Psychiatric Publishing.
• Barker, E. (1984). The Making of a Moonie: Choice or Brainwashing?. Blackwell.
• Beauchamp, T. L., & Childress, J. F. (2019). Principles of Biomedical Ethics. Oxford University Press.
• Dougherty, T., Horowitz, S., & Sliwa, P. (2015). Expecting the unexpected. Res Philosophica.
• Faden, R. R., & Beauchamp, T. L. (1986). A History and Theory of Informed Consent. Oxford University Press.
• Jackson, F. (1982). Epiphenomenal qualia. Philosophical Quarterly.
• Lewis, D. (1988). What experience teaches. Proceedings of the Russellian Society.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism. Norton.
• MacLean, K. A., Johnson, M. W., & Griffiths, R. R. (2011). Mystical experiences occasioned by the hallucinogen psilocybin lead to increases in the personality domain of openness. Journal of Psychopharmacology.
• McAdams, D. P. (2001). The psychology of life stories. Review of General Psychology.
• Paul, L. A. (2014). Transformative Experience. Oxford University Press.
• Paul, L. A. (2015). What you can't expect when you're expecting. Res Philosophica.
• Pettigrew, R. (2016). Transformative experience and decision theory. Philosophy and Phenomenological Research.
• Pugh, J. (2020). Autonomy, Rationality, and Contemporary Bioethics. Oxford University Press.
• Schüpbach, M., Gargiulo, M., Welter, M. L., et al. (2006). Neurosurgery in Parkinson disease: A distressed mind in a repaired body?. Neurology.

Související

Pojmy

• Epistemická pokora – postoj přiměřený nejistotě o vlastní budoucí volbě.
• Informed consent – doktrína, které se pojem dotýká nejvíce.
• IRB review – mechanismus posouzení transformativního výzkumu.
• Individual risk map – nástroj individualizovaného posouzení rizika.
• Sektářská konverze – konverze jako proměna a její zneužití.
• Identitní destrukce – protiklad zachované autorské proměny.
• Narativní identita – souvislost vyprávění o sobě.
• Mystický prožitek – blízká kategorie zkušenosti.

Kniha

• Otázka validity souhlasu – kritická perspektiva.
• Exit ze sekulárního kultu – zneužitý slib proměny.
• Self-help cult – proměna jako produkt.