DARVO

Definice

DARVO je zkratka z anglického Deny, Attack, Reverse Victim and Offender – popřít, zaútočit, obrátit role oběti a pachatele – a označuje ustálený vzorec reakce, který někteří pachatelé uplatňují, když jsou konfrontováni se svým jednáním. Konstrukt formulovala psycholožka Jennifer Freydová v rámci výzkumu traumatu ze zrady a od počátku jej popisovala jako jednání, které posiluje slepotu poškozené osoby ke zradě (Freyd, 1997).

Vzorec má tři složky, jež na sebe navazují nebo se rychle střídají. Popření odmítá, že se jednání stalo, že bylo škodlivé nebo že je výklad druhé strany rozumný. Útok míří na důvěryhodnost, motivy, duševní zdraví nebo charakter osoby, která jednání pojmenovala. Obrácení rolí převypráví událost tak, že se původní pachatel stává poškozeným a poškozená osoba agresorem, typicky v jazyce křivého obvinění a zničeného života (Harsey a Freyd, 2020).

Původ a kontext pojmu

Freydová popsala vzorec ve článku o zneužití moci a adaptivní slepotě, který zároveň zavedl teorii traumatu ze zrady; DARVO v něm není jen obranným reflexem, ale jednáním, které poškozené osobě znemožňuje zradu poznat (Freyd, 1997). Teorie předpokládá, že právě závislost na pachateli činí jeho verzi přijatelnější než vlastní pozorování (Freyd a Birrell, 2013).

Empirické zpracování přišlo později. Studie reakcí na konfrontaci zjistila, že lidé, kteří se s DARVO setkali, uváděli více sebeobviňování, a tedy že vzorec působí přímo na postoj poškozené osoby k sobě samé (Harsey a kol., 2017). Navazující experiment ukázal, že vystavení DARVO snižuje důvěru pozorovatelů v osobu, která jednání pojmenovala, a zvyšuje přičítání viny jí (Harsey a Freyd, 2020). To je hlavní doložený nález o vzorci: jeho účinek je především sociální, nikoli vnitřní.

Institucionální obdobu popisuje výzkum institucionální zrady, v němž organizace reaguje na stížnost ochranou vlastní pověsti a oznamovatele prověřuje dřív než oznámené jednání (Smith a Freyd, 2014). Epistemologicky jde o případ újmy, která vzniká odepřením váhy svědectví kvůli tomu, kým mluvčí je (Fricker, 2007); kniha jej spojuje s delegitimizací.

Jak se projevuje

V řeči konfrontované osoby se vzorec pozná podle toho, že popření během jedné odpovědi přejde v útok a otázka na konkrétní jednání je zodpovězena otázkou na duševní zdraví nebo motivy druhé strany (Freyd, 1997). Důraz na vlastní utrpení způsobené „obviněním“ převáží nad tématem samotným a veřejná prohlášení jsou formulována jako obrana před honem na čarodějnice (Harsey a Freyd, 2020).

V okolí se pozná podle přesunu pozornosti: tématem se stane osoba, která jednání oznámila, ne jednání samo, a svědci váhají, protože konfrontovaná osoba vystupuje klidně, zatímco poškozená je rozrušená (Harsey a Freyd, 2020). V organizaci se totéž projeví jako prověřování oznamovatele před prověřením oznámení (Smith a Freyd, 2014).

U poškozené osoby se objevují pochybnosti o vlastní paměti a o oprávněnosti stížnosti, stud a stažení stížnosti; souvislost se sebeobviňováním je právě tou částí vzorce, kterou výzkum měřil nejdřív (Harsey a kol., 2017). Dlouhodobé následky odpovídají obrazu chronického traumatu v prostředí, z něhož se obtížně odchází (Herman, 1992).

Mechanismus

DARVO využívá tři heuristiky, podle nichž lidé běžně posuzují věrohodnost: sebejistý mluvčí působí pravdivěji než rozrušený, uzavřený a soudržný příběh působí pravdivěji než fragmentovaný a ten, kdo se prezentuje jako poškozený, budí soucit. Experimentální doklad ukazuje, že tento přesun soucitu a důvěry se skutečně odehraje, a to i u publika, které o sporu nic neví (Harsey a Freyd, 2020).

Rozhodující je, co vzorec nemusí dokázat. Úspěšné DARVO nemusí přesvědčit poškozenou osobu; stačí, když rozloží okolní důkazní společenství – svědky, kolegy, instituci –, protože bez nich zůstane tvrzení poškozené osoby nepotvrzené (Smith a Freyd, 2014). Fragmentovanost výpovědi, kterou vzorec využívá, je přitom samotným následkem újmy, ne známkou nepravdivosti (Herman, 1992).

Kniha proto DARVO řadí k imunizačním technikám, tedy k obraně tvrzení útokem na toho, kdo je zpochybňuje, v blízkosti strategické reinterpretace; obrácení příčiny a následku obecněji popisuje kauzální inverze; obě zařazení odpovídají tomu, že druhá složka vzorce útočí na zdroj zpochybnění, ne na jeho obsah (Freyd, 1997). Toto zařazení je vlastní soustavou knihy, ne nálezem citované literatury (interpretace knihy), a opírá se o metodické zásady v metodologických poznámkách.

Odlišení

Od upřímného popření nevinné osoby se DARVO liší směrem reakce. I nevinně obviněný popírá a cítí se poškozen, obvykle však reaguje na obsah obvinění a dožaduje se faktů, zatímco vzorec míří na osobu a na publikum (Harsey a Freyd, 2020). Rozhodující je přítomnost všech tří složek, ne jednotlivé popření (Freyd, 1997).

Od přesouvání viny se liší tím, že jde o jeho vyhraněnou třísložkovou podobu s obrácením rolí, ne o jakékoli odmítnutí odpovědnosti (Freyd, 1997). Od gaslightingu se liší časem a předmětem: gaslighting je dlouhodobé zpochybňování vnímání druhé osoby, DARVO je reakce na konfrontaci, v níž první složka s gaslightingem splývá (Harsey a kol., 2017). V režimu donucovací kontroly se obojí objevuje spolu a jeho součástí bývá i ovládání vztahů a prostředků druhé osoby (Stark, 2007); souhrnně viz coercive control.

Od oprávněné obrany proti nepravdivému obvinění je nutné odlišovat opatrně, protože nepravdivá obvinění se vyskytují a mají v českém právu vlastní skutkové podstaty: zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, zná jak křivé obvinění podle § 345, tak pomluvu podle § 184. Posouzení proto nemůže stát na dojmu z vystupování stran, který je právě tím, co vzorec zkresluje (Harsey a Freyd, 2020).

Význam pro Kompendium

Kniha bere DARVO za jednu z provozně nejvýznamnějších technik, protože zasahuje nikoli jednotlivé přesvědčení, ale okruh lidí, kteří by přesvědčení mohli potvrdit; v tom je podle výkladu knihy sousedem epistemické anihilace na úrovni skupiny (interpretace knihy). Doložená část tohoto tvrzení je přesun důvěry u pozorovatelů (Harsey a Freyd, 2020).

Rozpoznání vzorce je proto součástí vzdělávací části knihy; nácvik vede scénář rozpoznání DARVO a klinický rámec dávají klinické aplikace. Zda informovanost účinek vzorce na pozorovatele oslabuje, kniha tvrdí jen jako pracovní předpoklad, protože měřen byl dosud opačný směr, totiž vznik nedůvěry u nepřipraveného publika (Harsey a Freyd, 2020).

Obrana a zotavení

Pro dotčeného je prvním krokem pojmenování vzorce, protože vědomí, že jde o známou reakci, oslabuje jeho dopad na vlastní sebeobviňování, které je u DARVO nejvýrazněji doloženým následkem (Harsey a kol., 2017). Dále je užitečné držet se faktů a časové osy a nenechat se vtáhnout do obhajoby vlastní osoby, protože právě tam vzorec míří (Freyd, 1997). Uchovávání dokladů má vlastní pravidla (chain of custody).

Pro instituci a profesionála platí, že šetření jednání má být oddělené od posuzování osobnosti oznamovatele; organizace, která toto oddělení nezvládne, přidá k původní újmě vlastní (Smith a Freyd, 2014). Ochranu oznamovatelů v České republice zakládá zákon č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů; organizační podobu popisuje mechanismus oznamovatelů.

Pro soudce, vyšetřovatele a znalce je podstatné, že klid a soudržnost vyprávění nejsou ukazatelem pravdivosti a že nejistá výpověď poškozené osoby je očekávatelná (Herman, 1992). Vzdělávací rámec pro justici popisuje vzdělávání soudců, postup posouzení hodnocení věrohodnosti.

Meze a kritika

Doklady o vzorci stojí převážně na vinětových experimentech a dotaznících, nikoli na pozorování skutečných konfrontací, takže o jeho výskytu v populaci nelze z literatury nic spolehlivého vyvodit (Harsey a Freyd, 2020). Nevíme ani, nakolik je vzorec záměrný: tytéž tři složky mohou být výsledkem úvahy i okamžité obranné reakce (Freyd, 1997).

Druhou mezí je dvojsečnost pojmu. Označení „to je DARVO“ lze použít k odmítnutí každé obrany, včetně obrany oprávněné, a tím se z nástroje rozpoznání stává nástroj zpochybnění (Fricker, 2007). Kniha proto trvá na tom, že se o vzorci mluví až při přítomnosti všech tří složek a že jeho přítomnost původní tvrzení nepotvrzuje; riziko nadužití rámce rozebírá kapitola Přesah rámce.

Literatura

• Freyd, J. J. (1997). Violations of power, adaptive blindness and betrayal trauma theory. Feminism & Psychology.
• Freyd, J. J., & Birrell, P. (2013). Blind to Betrayal. Jossey-Bass.
• Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford University Press.
• Harsey, S. J., Zurbriggen, E. L., & Freyd, J. J. (2017). Perpetrator responses to victim confrontation: DARVO and victim self-blame. Journal of Aggression, Maltreatment & Trauma.
• Harsey, S. J., & Freyd, J. J. (2020). Deny, attack, and reverse victim and offender (DARVO): What is the influence on perceived perpetrator and victim credibility?. Journal of Aggression, Maltreatment & Trauma.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. Basic Books.
• Smith, C. P., & Freyd, J. J. (2014). Institutional betrayal. American Psychologist.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. Oxford University Press.

Související

Pojmy

• Gaslighting – dlouhodobé zpochybňování vnímání, k odlišení.
• Betrayal trauma – teorie, v níž vzorec vznikl.
• Delegitimizace – širší rodina zpochybnění druhé strany.
• Coercive control – režim, v němž se vzorec objevuje typicky.
• BITE model – skupinová obdoba kontroly.
• Přesouvání viny – obecnější vzorec.
• Epistemická anihilace – ústřední pojem Kompendia.

Výuka, právo a obrana

• Rozpoznání DARVO – vzdělávací scénář.
• Mechanismus oznamovatelů – institucionální ochrana.
• Hodnocení věrohodnosti – forenzní postup.
• Přesah rámce – mez pojmu.

Strukturní vazby

• Bridge: darvo – most: jak se tento pojem projevuje v kapitolách knihy