Štěpení já v manipulativních skupinách🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-15.09
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Práce s částmi
Druh	pojem
Anglicky	Splitting of the self in manipulative groups
Jiné názvy	kultovní identita, dvojí identita
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Štěpením já v manipulativních skupinách se v tomto katalogu rozumí stav, ve kterém se v člověku vytvoří dvě vzájemně soupeřící identity: identita převzatá od skupiny, která se prohlašuje za pravou, vyšší nebo probuzenou, a původní identita, které se připisují všechny pochybnosti, vazby na dřívější život a kritické myšlenky. Nejde o vzorec NLP v úzkém smyslu, ale o výkladový pojem z literatury o myšlenkové reformě a o uzavřených skupinách, který kompendium řadí do rodiny Práce s částmi, protože řeč o vnitřních částech, vyšším a nižším já nebo o „starém programu“ poskytuje takovému štěpení snadno použitelný slovník. Lifton u lidí, kteří prošli myšlenkovou reformou, popsal napětí mezi identitou, kterou se jim reforma snažila vtisknout, a jejich dřívějším já (Lifton 1961). Hassan na základě vlastní zkušenosti člena a pozdější poradenské práce popsal kultovní identitu, která se překrývá přes původní osobnost člena, aniž by ji zcela nahradila (Hassan 1988). Pro obranné čtení je pojem klíčový: vysvětluje, proč člen skupiny může mluvit dvěma hlasy a proč se jeho vlastní pochybnosti obracejí proti němu.

Původ a souvislosti🔗

Pojem má dva hlavní zdroje. Prvním je Liftonova studie myšlenkové reformy v Číně, založená na rozhovorech se západními i čínskými lidmi, kteří reformou prošli. Lifton popsal osm znaků totalitního prostředí, mezi nimi kontrolu prostředí, požadavek čistoty, kult zpovědi, posvátnou vědu, zatížení jazyka a nadřazení doktríny nad osobu, a ukázal, jak reforma vede člověka k prožitku smrti starého já a znovuzrození v novém (Lifton 1961). Popsal také, že po opuštění reformního prostředí lidé dlouho prožívali zmatek mezi postoji, které přijali, a postoji, se kterými do reformy vstupovali. Kompendium jeho kritéria podrobně rozebírá na stránce o Liftonových kritériích myšlenkové reformy. V pozdější práci o lékařích v nacistických táborech rozvinul Lifton příbuzný pojem zdvojení, ten však patří do jiného kontextu. Druhým zdrojem je Hassan, bývalý člen náboženského hnutí, který popsal kontrolu chování, informací, myšlení a emocí a z ní vyplývající kultovní identitu, která potlačuje, ale neruší původní osobnost člověka (Hassan 1988). Singerová a Lalichová doplnily obraz o klinickou zkušenost s lidmi po odchodu ze skupin a popsaly, jak se bývalí členové potýkají s návraty do myšlení a slovníku skupiny (Singer a Lalich 1995). Vztah k NLP je nepřímý. NLP samo štěpení já nepropaguje, ale jeho model integrace částí a jeho slovník se ve skupinách osobního rozvoje i v uzavřených hnutích snadno přebírají.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má štěpení já čtyři prvky. Prvním je dichotomie: osobnost se rozdělí na dvě identity, z nichž jedna je spojena se skupinou a její naukou a druhá s dřívějším životem, rodinou, prací, vzděláním a vlastním úsudkem. Druhým prvkem je hodnocení: identita skupiny platí za pravou, čistou a vyšší, původní identita za falešnou, nečistou nebo zraněnou. Lifton tento rozměr spojil s požadavkem čistoty, který dělí svět i člověka na čisté a nečisté (Lifton 1961). Třetím prvkem je přiřazení pochybností: každá kritická myšlenka, každý pocit nesouhlasu a každá touha odejít se připíše původní identitě, takže pochybnost se neposuzuje podle obsahu, ale podle toho, „kdo“ v člověku mluví. Hassan popisuje, jak se členům vštěpuje, že pochybnosti jsou útokem zvenčí nebo projevem nižšího já, a že se proti nim mají bránit myšlenkovými technikami, které myšlení zastaví (Hassan 1988). Čtvrtým prvkem je střídání: člověk prožívá období, kdy převládá identita skupiny, a období, kdy se ozve původní já, což zvenčí vypadá jako sekvenční inkongruence. Skupina toto střídání vykládá jednostranně, období pochybností jako selhání nebo útok, období oddanosti jako projev pravého já. Výsledkem je uzavřený systém, ve kterém vlastní kritický úsudek člověka přestává být zdrojem informací a stává se nepřítelem.

Detekční znaky🔗

Štěpení já se pozná podle jazyka i podle chování. V jazyce se objevují dvojice jako pravé a staré já, probuzené a spící já, vyšší a nižší já, nebo spojení typu „to nemluvíš ty, to mluví tvůj strach“ či „to je jen tvůj starý program“. Pochybnosti člena se v rozhovoru nevyvracejí argumenty, ale přičítají se jeho nižší části. Charakteristická je změna hlasu: člověk mluví o skupině slovníkem, který není jeho vlastní, a když se ozve původní já, mění se tón, tempo i slovník, jako by mluvil jiný člověk. Hassan popisuje, že u člena kultu lze rozpoznat chvíle, kdy se k slovu dostává jeho původní osobnost, a že na ně lze navázat (Hassan 1988). V chování se objevuje přerušování vztahů s rodinou a dřívějšími přáteli, odmítání informací ze zdrojů mimo skupinu, pocity viny za vlastní myšlenky a opakované přiznávání „nečistých“ myšlenek. U lidí po odchodu se pak objevují období, ve kterých se nakrátko vrací myšlení skupiny, zvláště pod stresem nebo po kontaktu s jejími symboly (Singer a Lalich 1995). Kompendium tyto rysy podrobněji rozebírá v rámci Hassanových kritérií a v kazuistice o sektářském vycházení.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Pojem sám je výkladový a jeho legitimní užití je především diagnostické a terapeutické. Poradce, který pracuje s člověkem po odchodu ze skupiny, mu může pomoci pochopit, že rozpolcenost, kterou prožívá, je očekávaným důsledkem prostředí, ve kterém byl, a ne důkazem, že skupina měla pravdu. Pojmenování štěpení normalizuje zkušenost a dává jí srozumitelný rámec (Singer a Lalich 1995). Rodině nebo přátelům člena pomáhá pojem pochopit, proč jejich blízký mluví „cizím hlasem“, a proč konfrontace s celou naukou skupiny obvykle selže, kdežto respektující rozhovor, který se obrací na jeho původní zájmy a vzpomínky, má větší naději (Hassan 1988). Manipulativní užití se týká samotného mechanismu štěpení, nikoli pojmu. Skupiny, které štěpení vytvářejí, používají řeč o částech a vyšším já k tomu, aby pochybnosti zneškodnily dřív, než se vysloví. Zvláštním rizikem je, když se podobný slovník používá i v pomáhajícím kontextu, například když poradce nebo terapeut s vlastní agendou označí pochybnosti klienta za projev „zraněné části“. Tím reprodukuje strukturu, kterou by měl pomáhat rozpouštět. Kompendium proto rozlišuje mezi pojmenováním štěpení, které slouží celistvosti, a jeho využitím, které slouží kontrole.

Stav důkazů🔗

Pojem štěpení já v manipulativních skupinách stojí na kvalitativních zdrojích. Liftonova studie je založena na rozsáhlých rozhovorech s lidmi po myšlenkové reformě a patří ke klasickým pracím oboru, nejde však o kontrolovaný výzkum (Lifton 1961). Hassanův popis vychází z osobní zkušenosti a z poradenské praxe a Singerová s Lalichovou čerpají z klinické zkušenosti s velkým počtem bývalých členů skupin (Hassan 1988; Singer a Lalich 1995). Tyto zdroje se v popisu jevu shodují, ale neposkytují měření, které by dovolilo odhadnout, jak často štěpení nastává a jak dlouho trvá. Sociologie náboženství navíc dlouho vedla spor o to, nakolik je oprávněné mluvit o vymývání mozku a nakolik se tím podceňuje vlastní volba členů, a tento spor je třeba při užití pojmu brát vážně. Klinická literatura o traumatu pak popisuje změny identity u lidí, kteří prošli dlouhodobým zajetím nebo soustavnou kontrolou, a řadí je mezi rysy komplexních traumatických následků (Herman 1992). Pokud jde o vztah k NLP, kritické přehledy shrnují, že tvrzení NLP o účinnosti jeho postupů nemají kvalitní empirickou oporu (Witkowski 2010), a neexistuje výzkum, který by doložil, že slovník NLP štěpení já vyvolává. Tvrzení kompendia proto zní opatrně: slovník částí se k vytváření štěpení dá použít, nikoli že ho způsobuje.

Obrana a zotavení🔗

Obrana začíná u jazyka. Pokud se pochybnosti, kritika nebo touha odejít opakovaně přičítají „starému“, „nižšímu“ nebo „zraněnému“ já, je to signál, že rozhovor neposuzuje obsah pochybnosti, ale jejího domnělého původce. Je legitimní trvat na tom, aby se pochybnost posuzovala podle faktů, a na tom, že pochybnosti patří k vlastnímu já stejně jako oddanost. Druhou obranou je udržovat vztahy a zdroje informací mimo skupinu, protože právě ony nesou paměť původní identity a umožňují srovnání. Třetí obranou je všímat si změn vlastního slovníku: když člověk zjistí, že o sobě mluví slovy skupiny, je to vhodná chvíle k zastavení a k rozhovoru s někým zvenčí. Zotavení po odchodu se zaměřuje na obnovu souvislé identity. Bývalý člen potřebuje pochopit, že rozpolcenost je očekávaná, že návraty myšlení skupiny slábnou a že jeho dřívější já nebylo nečisté, ale bylo jeho vlastní (Singer a Lalich 1995). Herman popisuje zotavení jako postup od bezpečí přes zpracování ztrát ke znovunavázání vztahů a obnově vlastního příběhu (Herman 1992). Kompendium k tomu nabízí oporu v post-cult protokolu. Klinicky je důležité odlišit štěpení vzniklé v manipulativním prostředí od disociativních poruch, s čímž pomáhá kapitola o diferenciální diagnostice.

Literatura🔗

• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Práce s částmi – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Inkongruence – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Incongruence)
• Integrace částí – příbuzné heslo (Práce s částmi, Parts integration)
• Sekvenční inkongruence – příbuzné heslo (Práce s částmi, Sequential incongruence)
• Vytvoření nové části – příbuzné heslo (Práce s částmi, Creating a new part)
• Muzeum starých přesvědčení – příbuzné heslo (Přesvědčení, Museum of old beliefs)
• Přesvědčení o identitě – příbuzné heslo (Přesvědčení, Beliefs about identity)
• NLP v sektách a kultovních skupinách – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, NLP in cults)
• Obrana proti vlivovým vzorcům – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Defence against influence patterns)

V kompendiu

• EA-8.2.2 Liftonova kritéria myšlenkové reformy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.4 Hassanova kritéria: autoritářská pyramida a kontinuum vlivu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.4.2 Post-cult protokol – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Případ 10: Sektářské vycházení – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Integrace polarit – předchozí heslo rodiny
• Vytvoření nové části – další heslo rodiny