Instalace strategie🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-14.16
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Strategie a modelování
Druh	vzorec
Anglicky	Strategy installation
Jiné názvy	installing a strategy
Obecnější heslo	Strategie
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Instalací strategie se v NLP označuje zavedení nové posloupnosti vnitřních a vnějších operací, kterou má člověk napříště používat automaticky, bez vědomého řízení. Strategií se v tomto pojetí rozumí uspořádaný sled kroků zpracování, například vybavení obrazu, vnitřní komentář, pocit a test, který vede k určitému výsledku: rozhodnutí, zapamatování slova, motivaci k činnosti nebo přesvědčení, že něco je pravda. Instalace je jednou z operací, které NLP se strategiemi provádí, vedle jejich zjišťování, takzvané elicitace, a jejich využití v komunikaci (Dilts a kol. 1980). Zatímco elicitace se ptá, jak člověk něco dělá nyní, instalace usiluje o to, aby to dělal jinak. V terapeutickém a vzdělávacím pojetí jde o výuku dovednosti, například nového způsobu, jak si pamatovat pravopis nebo jak se rozhodovat méně impulzivně. Ve vlivovém pojetí jde o zavedení rozhodovacích a hodnoticích pravidel, která slouží někomu jinému. Proto kompendium zařazuje instalaci strategie mezi vzorce s vysokým rizikem zneužití: její struktura je stejná v obou případech a rozdíl spočívá v tom, čí kritéria nová strategie obsahuje a zda o jejím přijetí člověk svobodně rozhodl.

Původ a souvislosti🔗

Model strategií je jednou z nejsoustavněji vypracovaných částí raného NLP. Jeho východiskem je kybernetický model jednotky chování, kterou Miller, Galanter a Pribram nazvali TOTE: chování je smyčka testu, operace, nového testu a výstupu, v níž organismus porovnává stav s cílem a jedná, dokud rozdíl nezmizí (Miller, Galanter a Pribram 1960). NLP tento model doplnilo o reprezentační systémy, takže jednotlivé operace a testy se popisují jako vizuální, auditivní nebo kinestetické kroky. Dilts, Grinder, Bandler a DeLozierová v prvním svazku systematického výkladu NLP popsali strategie, jejich zápis a operace s nimi, včetně instalace, a jako prostředky instalace uvádějí především opakovaný nácvik a vazbu jednotlivých částí posloupnosti na podněty, tedy kotvení (Dilts a kol. 1980). Nejčastěji citovaným příkladem je takzvaná pravopisná strategie, při níž se slabým pravopiscům nabízí postup založený na vybavení zrakové podoby slova. Podobné myšlenky má i behaviorální tradice: nové chování se upevňuje opakováním, posilováním a postupným přechodem od vědomého řízení k automatickému provádění (Wolpe 1958). NLP se od ní liší tím, že klade důraz na vnitřní reprezentace, a tím, že svá tvrzení ověřovalo hlavně v seminářích, nikoli v kontrolovaných studiích.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má instalace strategie tři složky. První je návrh posloupnosti, tedy rozhodnutí, jaké vnitřní operace a v jakém pořadí má člověk provádět; ten může vycházet z elicitace strategie u někoho, kdo danou věc dělá úspěšně. Druhá složka je zavedení: opakování posloupnosti, vazba jejích částí na podněty a zkouška v představě situací, kde se má uplatnit. Třetí složka je automatizace, tedy stav, kdy posloupnost probíhá bez vědomého řízení a člověk ji prožívá jako vlastní přirozený způsob jednání (Dilts a kol. 1980). Pro pozorovatele je klíčová otázka obsahu testů. Každá strategie obsahuje body, v nichž se porovnává, zda je výsledek dostatečný. Kdo navrhuje strategii, rozhoduje o tom, jaká kritéria v těchto testech budou. V pravopisné strategii je kritériem shoda se správně napsaným slovem, které lze ověřit ve slovníku. V rozhodovací strategii zavedené v prodejní skupině může být kritériem to, „co by udělal tým“, nebo vybavení hlasu vedoucího. Tím se cizí autorita stává součástí vnitřního rozhodování a člověk ji přestává vnímat jako vnější vliv. Struktura se tak dotýká jádra autonomie: nemění jedno rozhodnutí, ale způsob, jakým se rozhoduje napříště. Zavádění bývá postupné; malé počáteční souhlasy usnadňují pozdější větší změny, což dobře popisuje výzkum postupného stupňování závazků (Freedman a Fraser 1966).

Detekční znaky🔗

Instalace strategie se v rozhovoru pozná podle toho, že mluvčí nenabízí jednorázovou radu, ale nový trvalý postup, a že s ním spojuje opakování a nácvik. Varovné znaky souvisejí s obsahem a s okolnostmi. Prvním znakem je cizí kritérium: v nové posloupnosti se objevuje hlas, obraz nebo hodnocení konkrétní autority, které má nahradit vlastní zvažování. Druhým znakem je likvidace pochybnosti: nový postup má odstranit „dumání“, „váhání“ nebo „přemýšlení“, tedy právě ty operace, které umožňují člověku zastavit se a zvážit. Třetím znakem je neprůhlednost cíle: člověk ví, jak má nově jednat, ale neví, komu to slouží, a otázka po účelu se odbude. Čtvrtým znakem je spojení nácviku s odměnou a trestem ve skupině, kdy se nové chování veřejně oceňuje a staré zesměšňuje. Tento znak odpovídá podmínkám myšlenkové reformy, jak je popsaly Singerová a Lalichová, mezi něž patří potlačení starého chování a zavádění nového v uzavřeném systému (Singer a Lalich 1995), a kompendium je rozebírá na stránce o šesti podmínkách myšlenkové reformy. Pátým znakem je tvrzení, že nová strategie je „přirozenější“ nebo „autentičtější“ než dosavadní způsob jednání, ačkoli ji navrhl někdo jiný. Hassan popisuje kontrolu myšlení v kultovních skupinách jako soustavné zavádění myšlenkových postupů, které zastavují kritické úvahy, a řadí ji vedle kontroly chování, informací a emocí (Hassan 1988).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití instalace strategie se podobá výuce dovedností, jak ji zná pedagogika a behaviorální terapie. Učitel nabídne žákovi nový postup při psaní slov, terapeut nabídne klientovi způsob, jak zpomalit impulzivní rozhodování, kouč nabídne postup přípravy na jednání. Společné mají tři rysy: člověk ví, co se učí a proč, kritéria postupu jsou jeho vlastní nebo veřejně ověřitelná a postup může kdykoli odmítnout či upravit. Kognitivní terapie podobně učí klienty nové způsoby zpracování myšlenek, ale vždy tak, aby je klient mohl sám ověřovat a aby se zvyšovala jeho samostatnost (Beck 1976). Manipulativní užití zachovává techniku a mění všechny tři rysy. Člověk neví, že se mu mění způsob rozhodování; kritéria patří autoritě, skupině nebo firmě; a odmítnutí je spojeno se ztrátou přijetí. Typickým prostředím jsou prodejní a náborové organizace s pyramidovou strukturou, uzavřené rozvojové skupiny a kontrolující vztahy, kde partner postupně zavádí pravidla typu „než se rozhodneš, zeptej se, co bych tomu řekl já“. Rozdíl mezi oběma užitími se nejlépe pozná podle výsledku: legitimní instalace zvyšuje schopnost člověka jednat samostatně, manipulativní ji snižuje.

Stav důkazů🔗

Model strategií je srozumitelný a navazuje na zavedené kybernetické a behaviorální myšlenky (Miller, Galanter a Pribram 1960). Specifická tvrzení NLP o instalaci strategií jsou však empiricky slabě podložena. Neexistuje soustavný výzkum, který by ukázal, že instalace podle NLP vede k lepším výsledkům než běžný nácvik, opakování a zpětná vazba. Navíc řada strategií se popisuje pomocí reprezentačních systémů a očních přístupových signálů, a právě tato tvrzení byla v kontrolovaných studiích opakovaně nepotvrzena (Sharpley 1987; Heap 1988). Národní rada pro výzkum USA při hodnocení technik zvyšování výkonu nenašla pro NLP vědeckou oporu (Druckman a Swets 1988) a pozdější přehled databáze výzkumu NLP došel k obdobnému závěru (Witkowski 2010). Naopak obecné poznatky o tom, jak se nové chování upevňuje opakováním a jak se postoje přizpůsobují jednání, jsou dobře doložené. Festinger ukázal, že když člověk jedná v rozporu se svými postoji, má sklon postoje upravit tak, aby s jednáním souhlasily (Festinger 1957). Pro vlivové užití to znamená, že zavedení nového způsobu jednání může mít účinek, i když vysvětlení, které mu dává NLP, není potvrzeno.

Obrana a zotavení🔗

První obranou je ptát se po kritériích. Když někdo nabízí nový způsob, jak se rozhodovat, hodnotit nebo reagovat, je užitečné zjistit, podle čeho nový postup pozná, že je hotovo, a zda jsou tato měřítka vlastní, nebo patří někomu jinému. Postup, jehož součástí je „hlas vedoucího“ nebo „co by řekla skupina“, přenáší autoritu dovnitř úsudku. Druhou obranou je chránit pochybnost. Zvažování a váhání nejsou vady, které je třeba odstranit, ale funkce, které umožňují zastavit se před chybou. Postup, který je slibuje „vypnout“, zasahuje do schopnosti sebeochrany. Třetí obranou je zkouška reverzibility: legitimní dovednost lze kdykoli odložit nebo upravit bez ztráty vztahu či postavení. Kde to nejde, jde o kontrolu. U lidí, kteří odešli z prostředí, kde byly takové postupy zaváděny dlouhodobě, se po odchodu často objevují automatické reakce, například vnitřní hlas bývalého vedoucího při rozhodování. V péči o ně pomáhá tyto reakce pojmenovat jako naučené, a tedy změnitelné, a postupně obnovovat vlastní měřítka v bezpečném vztahu (Herman 1992). Předem získané povědomí o tom, jak takové zavádění probíhá, usnadňuje jeho rozpoznání v počátcích (McGuire 1964).

Literatura🔗

• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Festinger, L. (1957). A Theory of Cognitive Dissonance. Stanford: Stanford University Press.
• Freedman, J. L., & Fraser, S. C. (1966). Compliance without pressure: The foot-in-the-door technique. Journal of Personality and Social Psychology, 4(2), 195–202.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Miller, G. A., Galanter, E., & Pribram, K. H. (1960). Plans and the Structure of Behavior. New York: Holt, Rinehart and Winston.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• Wolpe, J. (1958). Psychotherapy by Reciprocal Inhibition. Stanford: Stanford University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Strategie a modelování – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Strategie – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Strategie – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Strategy (concept))
• Kotvení – příbuzné heslo (Kotvení, Anchoring)
• Budoucí přehrávání – příbuzné heslo (Časová osa, Future pacing)
• Elicitace strategie – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Strategy elicitation)
• Pravopisná strategie – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Spelling strategy)
• Strategie učení – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Learning strategy)
• Využití strategie druhého – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Strategy utilisation)
• Generátor nového chování – příbuzné heslo (Strategie a modelování, New behaviour generator)

V kompendiu

• EA-8.2.3 Šest podmínek myšlenkové reformy (Singerová) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.1.1 Model BITE v praxi (Hassan) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Periferní vidění – předchozí heslo rodiny
• Využití strategie druhého – další heslo rodiny