Auditivní a tonální kotvy🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-09.09
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Kotvení
Druh	vzorec
Anglicky	Auditory and tonal anchors
Jiné názvy	tonální kotva, zvuková kotva, hlasová kotva
Obecnější heslo	Kotvení
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Auditivní a tonální kotvy jsou podoba kotvení, v níž podnětem spojeným se stavem je něco slyšeného. Může to být slovo nebo fráze, vyslovená vždy stejným způsobem, určitý tón, tempo nebo hlasitost hlasu, zvuk, například zvonek, cinknutí nebo klepnutí, a také hudba, znělka nebo píseň. Neurolingvistické programování rozlišuje kotvy obsahové, kdy nese spojení samo slovo, a tonální, kdy ho nese způsob, jakým je slovo vysloveno, bez ohledu na obsah. Tonální kotvy mají v NLP zvláštní postavení, protože navazují na pozorování Ericksonovy hypnotické práce, v níž změna hlasu odlišovala určitá slova od zbytku věty a dávala jim zvláštní váhu (Bandler a Grinder 1975b). Pro kompendium jsou auditivní kotvy důležité tím, že sluch je smysl, který nelze zavřít, že hlas a hudba působí i na pozadí a že naučené zvukové signály hrají významnou roli v reklamě, v uzavřených skupinách i v kontrolujících vztazích.

Původ a souvislosti🔗

Zvukové podněty stojí u samého počátku výzkumu podmiňování. Pavlovova laboratoř používala zvuk metronomu, bzučáku a další akustické signály jako podmíněné podněty a ukázala, že zvířata se naučí rozlišovat i velmi podobné zvuky, například různé frekvence úderů metronomu, pokud je jen jeden z nich následován potravou (Pavlov 1927). Zvuk tedy může být přesným signálem, ale přesnost vzniká rozlišovacím nácvikem, nikoli jediným spojením.

V NLP se tonální kotvy vyvinuly z rozboru Ericksonovy řeči. Bandler a Grinder popsali, že Erickson určitá slova ve větě odlišoval změnou hlasu nebo tempa a že takto označená slova podle nich klient vnímal jako samostatné sdělení (Bandler a Grinder 1975b). Druhý svazek téže řady rozvíjel práci s různými smyslovými kanály a s jejich využitím v hypnóze (Grinder, DeLozier a Bandler 1977). Komunikační teorie dávala těmto pozorováním širší rámec. Watzlawick a spolupracovníci rozlišili obsahovou a vztahovou rovinu sdělení a ukázali, že vztahovou rovinu nese z velké části neverbální a analogová stránka řeči, tedy právě tón, tempo a intonace (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Tón hlasu tak mění význam slov, i když slova zůstávají stejná.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má auditivní kotva stejné složky jako kotva obecně: stav, podnět a jejich časové spojení. Specifické je, že podnět může být zabudován do běžné řeči. Mluvčí pronese určité slovo nebo frázi charakteristickým tónem ve chvíli, kdy posluchač prožívá silný stav, a když totéž slovo stejným tónem zazní později, má podle NLP stav znovu vyvolat (O'Connor a Seymour 1990). Protože tón je součástí řeči, posluchač si spojení nemusí vůbec všimnout. NLP dále tvrdí, že stejně lze kotvit i obsahově, tedy spojit slovo s významem tak, že ho pak nese, a že hudba a zvuky prostředí kotví stavy celých skupin.

Pro rozpoznání manipulativních podob je užitečné rozlišit tři struktury. První je nabité slovo: výraz, který se v určitém prostředí opakovaně spojuje se silnou emocí, až nese hodnocení sám o sobě a nahrazuje argument. Lifton popsal v prostředí myšlenkové reformy nabíjení jazyka, kdy se složité otázky zhušťují do krátkých, emočně nabitých frází, které ukončují přemýšlení (Lifton 1961). Druhou strukturou je tonální signál: určitý tón hlasu, jímž osoba ohlašuje nespokojenost, trest nebo hrozbu, takže po čase stačí tón sám a druhý ztuhne. Třetí strukturou je hudební kotva: píseň nebo znělka, která se opakovaně objevuje ve vrcholných chvílích akce nebo v reklamě a později vyvolává její atmosféru.

Detekční znaky🔗

Auditivní kotvy v manipulativním užití se poznají podle opakování a podle nepoměru mezi obsahem a účinkem. Určité slovo nebo fráze se vrací vždy ve stejných situacích, často s charakteristickým důrazem, a vyvolává silnější reakci, než by odpovídalo jejímu obsahu. V kontrolujícím vztahu se to projevuje tak, že druhá osoba reaguje strachem nebo ztuhnutím na tón, způsob vyslovení jména nebo na určité slovo, jehož význam okolí nezná. Stark popisuje donucující kontrolu jako režim, v němž pachatel reguluje každodenní život oběti (Stark 2007). V takovém režimu získávají i drobné zvukové signály hrozivý význam z předchozí zkušenosti. Ve skupinách se auditivní kotvy projevují nabitým slovníkem, opakovanými hesly a písněmi, které vyvolávají silné emoce a jejichž zpochybnění je nepřípustné. V reklamě je typická znělka, která se objevuje jen se značkou a jen v příjemném kontextu (Cialdini 2009). U jednotlivce je známkou působení silná reakce na zvuk nebo slovo, které by pro nezaujatého posluchače bylo neutrální, a obtíž tuto reakci vysvětlit.

Odlišení od běžných jevů🔗

Ne každá silná reakce na zvuk je stopou záměrného kotvení. Píseň, která připomíná dospívání, hlas zesnulého blízkého na nahrávce nebo vůně a zvuky domova vyvolávají silné emoce proto, že se s nimi pojí životní zkušenost, a nikdo je záměrně nevytvořil. Podobně tón, jakým rodič nebo učitel ohlašuje vážnou věc, je běžnou součástí komunikace a sám o sobě neznamená kontrolu. Rozhodující je vztah k moci a k zájmům: kdo podnět vytvořil, kdo ho ovládá a čemu vyvolaný stav slouží. Od záměrných kotev je třeba odlišit i reakce na připomínky traumatu. U lidí po traumatické zkušenosti mohou zvuky, které se s událostí pojily, vyvolávat intenzivní vzpomínky a tělesný poplach, aniž by je někdo záměrně spojil; jde o klinický jev, který vyžaduje odbornou péči, nikoli o kotvu ve smyslu NLP (Herman 1992).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití auditivních podnětů je otevřené a dohodnuté. Zvonek, který ohlašuje konec přestávky, gong na konci lekce nebo hudba, kterou si člověk sám pouští k uklidnění, jsou zvukové signály, jejichž význam znají všichni zúčastnění a které nikoho neovládají. V terapii může mít legitimní podobu práce s hlasem: terapeut, který mluví klidně a pomalu, pomáhá klientovi se zklidnit, a klient o tom ví. Ericksonovská tradice používala změny hlasu v hypnóze, s níž klient souhlasil a jejímž cílem byla jeho úleva (Bandler a Grinder 1975b).

Manipulativní užití nastává, když se zvukový podnět stává nástrojem kontroly. V kontrolujícím vztahu je tonální signál součástí systému, v němž oběť předvídá trest z drobných znaků, a sám tón pak udržuje poslušnost (Herman 1992). V uzavřené skupině slouží nabité slovo k tomu, aby pochybnost umlkla dřív, než se vysloví (Lifton 1961). Kompendium tuto strukturu rozebírá v hesle Liftonova kritéria myšlenkové reformy a příbuzné zužování emočního pole v hesle afektivně-tonální redukce.

Stav důkazů🔗

Že se emoční reakce mohou podmínit na zvukový podnět, je jedním z nejlépe doložených poznatků experimentální psychologie (Pavlov 1927). Že hlas a intonace nesou vztahový význam, je dobře popsáno v teorii komunikace (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Specifická tvrzení NLP o tonálních kotvách, zejména že jedno vyslovení slova zvláštním tónem vytvoří u posluchače trvalé a nevědomé spojení, však nejsou empiricky doložena. Přehledy výzkumu NLP nenacházejí pro tvrzení oboru přesvědčivou podporu (Witkowski 2010) a upozorňují, že řada tvrzení je formulována tak, že je obtížné je vyvrátit (Sharpley 1987). Výzkum hypnózy navíc ukazuje, že účinky, které NLP připisuje skrytým jazykovým technikám, lze často vysvětlit očekáváním a ochotou spolupracovat (Kirsch a Lynn 1995). Pro obranu je podstatné, že naučené zvukové signály hrozby v kontrolujících vztazích nejsou výsledkem tajné techniky. Vznikají opakovanou zkušeností s trestem a jsou dobře vysvětlitelné běžnými zákonitostmi učení.

Obrana a zotavení🔗

Obranou je zvukové spojení pojmenovat a převést na obsah. Kdo zaznamená, že určité slovo, heslo nebo píseň v něm vyvolává silnou reakci, může se ptát, kde a s čím se toto spojení vytvořilo a zda obsah, který podnět nese, obstojí, když se vysloví věcně. U nabitých slov pomáhá nahradit je popisem: místo hesla říct, co přesně znamená a jaké má doklady. Liftonův rozbor ukazuje, že nabitý jazyk zužuje to, co lze vůbec myslet a vyslovit (Lifton 1961); obnova přesnějšího slovníku proto patří k cestám zpět k samostatnému úsudku. U tonálních signálů hrozby ve vztahu je na prvním místě bezpečí: zaznamenávat situace, v nichž signál zazněl, a co mu předcházelo, a hledat oporu mimo vztah. Herman popisuje, že reakce na připomínky traumatu, včetně zvuků a hlasů, se po odchodu z nebezpečného prostředí mohou dlouho vracet a že se s nimi pracuje postupně v bezpečném terapeutickém vztahu (Herman 1992). Že reakce slábne pomalu a občas se vrátí, je běžné a odpovídá tomu, co víme o vyhasínání podmíněných reakcí (Pavlov 1927).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Grinder, J., DeLozier, J., & Bandler, R. (1977). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 2. Cupertino: Meta Publications.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Pavlov, I. P. (1927). Conditioned Reflexes: An Investigation of the Physiological Activity of the Cerebral Cortex. London: Oxford University Press.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Kotvení – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Kotvení – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Auditivní reprezentační systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Auditory representational system)
• Vizuální kotvy – příbuzné heslo (Kotvení, Visual anchors)
• Kotvy v prezentaci a vystoupení – příbuzné heslo (Kotvení, Anchors in presentations)
• Kotvení ve skupině – příbuzné heslo (Kotvení, Group anchoring)
• Kotvy v reklamě a značkách – příbuzné heslo (Kotvení, Anchors in advertising)
• Nechtěné kotvy a spouštěče – příbuzné heslo (Kotvení, Unintended anchors and triggers)
• Kotvení v kontrolujících vztazích – příbuzné heslo (Kotvení, Anchoring in controlling relationships)
• Auditivní swish – příbuzné heslo (Submodality, Auditory swish)
• Změna vnitřního hlasu – příbuzné heslo (Submodality, Changing the inner voice)
• Sladění hlasu a tempa – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Voice and tempo matching)
• Hodnotově nabitá slova – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Loaded words)

V kompendiu

• EA-5.5.7 Afektivně-tonální redukce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.2 Liftonova kritéria myšlenkové reformy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.5 Starkův rámec coercive control – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Posuvná kotva – předchozí heslo rodiny
• Vizuální kotvy – další heslo rodiny