Záměna „ale“ za „a“🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-20.13
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Jazykové vzorce
Druh	vzorec
Anglicky	But versus and
Jiné názvy	ale a a, spojka ale
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Záměna „ale“ za „a“ je jedno z nejrozšířenějších jazykových doporučení tréninkové literatury NLP a z ní odvozených kurzů komunikace. Vychází z pozorování, že spojka „ale“ dává větší váhu tomu, co následuje, a oslabuje to, co jí předchází. Výrok „udělal jsi to dobře, ale příště…“ posluchač podle tohoto výkladu slyší jako kritiku, kdežto pochvala se ztratí. Doporučení proto zní spojovat obě části spojkou „a“, aby každá platila sama za sebe. Lingvisticky jde o práci s tím, co výrok naznačuje, ne s tím, co tvrdí (Grice 1975). Jde o vzorec v tom smyslu, že popisuje opakovatelnou jazykovou volbu se zamýšleným účinkem na posluchače. Kompendium se jím zabývá ze dvou důvodů. Záměna může zpřesnit zpětnou vazbu a pomoci vyjádřit ambivalenci. Tatáž záměna však umí zakrýt, že druhá část výroku popírá první, a spojit uznání s obviněním tak, že obvinění zní jako pokračování souhlasu.

Původ a souvislosti🔗

Jazykovým základem vzorce je rozdíl mezi tím, co spojky „a“ a „ale“ tvrdí, a tím, co naznačují. Z hlediska pravdivostních podmínek jsou výroky „je chudý a poctivý“ a „je chudý, ale poctivý“ shodné: oba jsou pravdivé, když platí obě části. Rozdíl spočívá v tom, co Paul Grice nazval konvenční implikaturou, tedy ve významu, který je s výrazem spojen ustáleně, ale není součástí toho, co se tvrdí (Grice 1975). Spojka „ale“ naznačuje, že druhá část je v kontrastu s očekáváním vyvolaným první částí. Pragmatické příručky uvádějí právě tuto spojku jako typický příklad konvenční implikatury (Levinson 1983). V NLP se k této problematice dospělo prakticky. Popis Ericksonových hypnotických vzorců řadí spojku „a“ mezi nejslabší formy spojení, jimiž se k pravdivému popisu současné zkušenosti připojuje sugesce, takže obě části splývají v jeden plynulý celek (Bandler a Grinder 1975b). Tento vztah k Milton-modelu podrobně rozebírá stránka o spojkách a implikované příčinnosti. Pravidlo „ale nahraď a“ se v populárních učebnicích a seminářích šíří jako samostatná rada bez zřetelného autora a bez odkazu na výzkum.

Struktura vzorce🔗

Vzorec má tři podoby, které je dobré rozlišovat. V první podobě se „ale“ nahrazuje „a“ ve výroku, jehož obě části jsou pravdivé a slučitelné: „práce je pečlivá a v metodě chybí popis vzorku“. Tím se jen odstraní naznačený kontrast, který by pochvalu proměnil v úvod ke kritice. V druhé podobě se spojka „a“ použije mezi dvěma částmi, které jsou ve skutečném napětí, a toto napětí se tím přizná jako ambivalence: „chcete přestat a zároveň vám to pomáhá zvládat stres“. Obě strany zůstávají viditelné a ani jedna nepřebíjí druhou (Miller a Rollnick 2013). Ve třetí podobě se spojka „a“, často ve spojení „a právě proto“ nebo „a zároveň“, klade mezi části, které si odporují nebo z nichž druhá první popírá, a slouží k tomu, aby posluchač rozpor nepostřehl. Výrok „chápu tvoje obavy, a právě proto bys měl podepsat“ proměňuje námitku v důvod k souhlasu, aniž by se vysvětlilo, jak z obavy plyne podpis.

Mechanismus třetí podoby lze popsat pragmaticky. Když chybí signál kontrastu, posluchač předpokládá, že druhá část navazuje na první ve stejném směru, a interpretuje ji jako pokračování toho, s čím už souhlasil (Grice 1975). Uznání, které stojí na začátku, navíc otevírá vztahovou rovinu sdělení: posluchač se cítí slyšen, a tím je méně ostražitý k obsahu toho, co následuje (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Příbuzný mechanismus, kdy se protiklady kladou vedle sebe a jejich napětí se využívá, popisuje vzorec apozice protikladů.

Detekční znaky🔗

Pozorovatel by měl sledovat především spojení, v nichž po spojce „a“ následuje něco, co by podle smyslu vyžadovalo „ale“, „přesto“ nebo „nicméně“. Typické jsou formule „máš pravdu, a zároveň…“, „rozumím, a právě proto…“ nebo „to je pravda, a proto je důležité, abys…“. Druhým znakem je asymetrie obsahu: první část je obecná, laskavá a nenáročná, druhá je konkrétní a obsahuje požadavek, hodnocení nebo přesun odpovědnosti. Třetím znakem je reakce posluchače: po rozhovoru má pocit, že s ním druhá strana souhlasila, a zároveň zjišťuje, že se zavázal k něčemu, co nechtěl, nebo přijal vinu, kterou předtím odmítal. Ve vztazích s kontrolujícím partnerem se objevuje varianta, kdy se uznání vlastního pochybení spojí s obviněním druhého do jediné věty, takže omluva a výčitka splynou a výčitka zůstane poslední, co zaznělo. Jednotlivá taková věta je bezvýznamná. Význam získává opakováním: Stark ukazuje, že nátlaková kontrola ve vztazích nestojí na ojedinělých incidentech, ale na vzorci drobných každodenních aktů, které se teprve v souhrnu ukážou jako systém (Stark 2007). Pozorovatel, který posuzuje výpověď o takovém vztahu, by se proto měl ptát, zda se konstrukce „uznání a zároveň obvinění“ vrací pravidelně, zda vždy končí přesunem viny na stejnou osobu a zda posluchač po takových rozhovorech přestává své výhrady vůbec vyslovovat. V obchodních a vyjednávacích situacích je častá varianta, kdy se námitka zopakuje, potvrdí a pomocí „a proto“ obrátí v argument pro nabídku. Tato technika obrácení námitky souvisí s tím, co kompendium popisuje jako strategickou reinterpretaci: význam tvrzení druhé strany se změní, aniž by se s ním kdo věcně vypořádal.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití záměny vychází z prosté pravdy, že obě části výroku mohou platit současně. Zpětná vazba, ve které uznání není jen zdvořilým úvodem ke kritice, je pro příjemce užitečnější, protože se dozví, co má zachovat, i co má změnit. V poradenské praxi se spojka „a“ používá k vyjádření ambivalence: motivační rozhovory pracují s reflexemi, které klientovi zrcadlí obě strany jeho váhání, aniž by jednu z nich zlehčovaly (Miller a Rollnick 2013). Takové užití posiluje autonomii, protože klient vidí svůj rozpor celý a rozhoduje o něm sám. Manipulativní užití se pozná podle toho, že spojka „a“ zakrývá rozpor, který by měl být vysloven, nebo vytváří zdání souvislosti, která neexistuje. Mluvčí díky ní získává výhodu: uznáním si zajistí naslouchání a v téže větě předá obsah, který by v samostatné podobě vyvolal odpor. Rozhodující otázka nezní, kterou spojku mluvčí použil, ale zda věta poctivě zobrazuje vztah mezi svými částmi. Kde se „a“ mění v „a proto“ bez vysvětlení příčinné souvislosti, jde o skrytý přechod, který je třeba rozložit.

Stav důkazů🔗

Pravidlo o záměně spojek nebylo v podobě, v jaké ho NLP šíří, předmětem kontrolovaných studií. Zjištění, že „ale“ přesouvá důraz na druhou část výroku, má oporu v pragmatice, kde je kontrastní význam této spojky dobře popsán jako konvenční implikatura (Grice 1975; Levinson 1983). Z toho však neplyne nic o velikosti účinku na přijetí zpětné vazby nebo na rozhodování, a tvrzení seminářů, že posluchač po „ale“ „vymaže“ všechno předchozí, jsou nadsázkou bez empirické opory. Výzkum rámcování ukazuje obecně, že způsob formulace stejných informací ovlivňuje volbu (Tversky a Kahneman 1981); je to rozumný důvod věnovat spojkám pozornost, ne doklad konkrétního tvrzení NLP. Přehledy výzkumu NLP konstatují, že většina specifických tvrzení oboru zůstává bez podpory kvalitních studií (Witkowski 2010), a kritické zhodnocení NLP pro manažerskou praxi upozorňuje, že jazykové rady oboru bývají rétoricky přesvědčivé, ale málokdy ověřené (Tosey a Mathison 2009).

Obrana a zotavení🔗

Obranou proti manipulativnímu užití je rozložit výrok na samostatná tvrzení a posoudit každé zvlášť. Z věty „máš pravdu, že jsem slib porušil, a zároveň je to tvoje přecitlivělost“ vzniknou dvě věty: slib byl porušen; mluvčí tvrdí, že posluchač je přecitlivělý. První je přiznání, druhá je nové tvrzení, které potřebuje vlastní doklady. Druhou obranou je vrátit do výroku chybějící spojku a zeptat se, jak spolu části souvisejí: „Říkáte, že moje obavy chápete. Jak z nich plyne, že mám podepsat?“ Třetí obranou je zapisovat si, co v rozhovoru skutečně zaznělo jako uznání a co jako požadavek, zvláště ve vztazích, kde se rozhovory opakovaně končí přijetím viny. Pro lidi, kteří zažili dlouhodobé obracení svých námitek proti sobě, je důležité znovu zažít rozhovor, v němž námitka zůstane námitkou a je zodpovězena věcně. Takovou zkušenost nabízí podpůrný terapeutický vztah, v němž se rozlišuje porozumění a souhlas (Miller a Rollnick 2013). Profesionál, který záměnu spojek používá ve zpětné vazbě, by měl hlídat, aby „a“ nespojovalo věci, které spolu nesouvisejí, a aby kritika, která má zaznít, zazněla jasně a byla zdůvodněna.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211(4481), 453–458.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Jazykové vzorce – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Spojky a implikovaná příčinnost – příbuzné heslo (Milton-model, Conjunctions and implied causatives)
• Apozice protikladů – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Apposition of opposites)
• Významový reframing – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Content (meaning) reframing)
• Rámec souhlasu – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Agreement frame)
• Slovo „zatím“ – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Yet)

V kompendiu

• EA-1.3.2 Strategická reinterpretace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-7.1.4 Habermas: komunikativní jednání – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Izomorfní metafora – předchozí heslo rodiny
• Slovo „protože“ – další heslo rodiny