Přeskočit na obsah

Latinská Amerika — vzorce EA

Latinská Amerika: vojenské diktatury a mizení lidí, komise pravdy, feminicidy a hnutí Ni Una Menos, násilí proti novinářům, psychologie osvobození a zdroje odolnosti.

Latinská Amerika — vzorce EA

Region: Mexiko, Střední Amerika, Karibik, jihoamerické státy · Oblast: regionální a mezikulturní vzorce Stránka mapuje politické a sociální podmínky, za nichž se v Latinské Americe a její diaspoře objevuje epistemická anihilace, a bohatou tradici odporu, která z regionu vzešla. Rozdíly mezi Uruguayí a Haiti, mezi indiánskými komunitami And a městy Brazílie jsou větší než cokoli, co je „latinskoamerické“, a Quijano (2000) ukázal, že i samotná kategorie regionu nese stopy koloniálního pohledu.

1. Kontext

Region má jednu z nejlépe zdokumentovaných zkušeností se státem, který popíral vlastní zločiny. Argentinská vojenská diktatura v letech 1976–1983 nechala zmizet tisíce lidí; desaparecido nebyl mrtvý ani živý, rodina nemohla truchlit ani žalovat. Děti narozené zadrženým matkám byly předávány jiným rodinám pod falešnou identitou. Zpráva komise CONADEP Nunca más (Comisión Nacional sobre la Desaparición de Personas, 1984) a proces s vojenskými juntami v roce 1985 se staly vzorem pro jiné země.

Do téhož rámce patří Chile pod Pinochetovou vládou v letech 1973–1990, Guatemala, kde komise pro objasnění historie dospěla k závěru, že stát v některých oblastech spáchal genocidní činy proti mayským komunitám (Comisión para el Esclarecimiento Histórico, 1999), a operace Kondor, koordinace represe mezi diktaturami Jižní Ameriky. Hayner (2011) latinskoamerické komise pravdy řadí k nejvlivnějším modelům přechodové spravedlnosti.

Ke kubánskému režimu viz kubánské akty repudia. V Kolumbii vedl ozbrojený konflikt mimo jiné k takzvaným „falešným pozitivům“: civilisté byli zabiti a vydáváni za partyzány padlé v boji, aby jednotky vykázaly úspěch (Human Rights Watch, 2015). Mírová dohoda s partyzány FARC z roku 2016 a následná komise pravdy otevřely cestu k uznání obětí.

Současné prostředí utváří organizovaný zločin, vysoká míra násilí proti ženám, polarizovaná politika, růst evangelikálních a letničních církví a masová migrace, mimo jiné miliony lidí, kteří opustili Venezuelu. Martín-Baró (1994) by připomněl, že takové prostředí není kulisou duševních potíží, ale jejich součástí: násilí a nejistota se zapisují do každodenního vnímání reality.

2. Strukturální zranitelnosti

Beztrestnost. Kde je většina vražd nevyřešena, ztrácí oběť důvěru, že pravda o tom, co se stalo, bude kdy uznána; epistemická injustice je tu institucionální. Fricker (2007) popisuje, jak opakované nepřijetí svědectví vede mluvčího k tomu, že přestane mluvit vůbec; beztrestnost dělá totéž s celými komunitami.

Organizovaný zločin a novináři. Mexiko patří podle mezinárodních žebříčků svobody tisku k nejnebezpečnějším zemím pro novináře (Reporters Without Borders, 2023). Autocenzura v regionech ovládaných kartely vytváří informační vakuum, v němž místní obyvatelé nevědí, co se děje o ulici dál (viz protokol pro novináře).

Genderové násilí. Feminicidy – vraždy žen z důvodu jejich pohlaví – jsou v mnoha státech samostatným trestným činem, ale vymáhání bývá slabé. Domácí coercive control předchází vraždě často roky (Stark, 2007); Monckton Smith (2020) popsala opakující se průběh, v němž kontrola, žárlivost a izolace předcházejí smrtelné eskalaci.

Migrace a nejistý status. Lidé na cestě na sever a v tranzitních zemích jsou vystaveni vydírání, únosům a podvodným slibům práce (obchodování s lidmi). Bales (1999) ukazuje, že zranitelnost nevzniká z naivity migrantů, ale z kombinace dluhu, nelegálního statusu a nemožnosti obrátit se na úřady.

Dezinformace v uzavřených skupinách. Volební kampaně se přesunuly do messengerů, kde se zprávy šíří mezi příbuznými a sousedy bez možnosti veřejné korekce (epistemická bublina). Wardle a Derakhshan (2017) upozorňují, že uzavřené kanály jsou pro výzkum i ověřování nejhůře dostupné, a důvěra v odesílatele tam nahrazuje kontrolu zdroje.

3. Typické vzorce EA

Mizení jako epistemická zbraň. Nucené zmizení je zločin, který zasahuje poznání pozůstalých: chybí tělo, dokument, datum. Stát popírá, že zadržení vůbec proběhlo, a rodina žije v dvojné vazbě mezi nadějí a smutkem. Jde o kolektivní podobu gaslightingu. Boss (1999) pro takovou ztrátu zavedla pojem „nejednoznačná ztráta“ (ambiguous loss); přerušuje narativní identitu pozůstalých a přenáší se na další generace.

Ukradená identita. Děti zmizelých, které vyrostly pod falešnou identitou, se o svém původu dozvídají v dospělosti. Arditti (1999) popsala práci Babiček z Plaza de Mayo, které tyto děti hledaly, a zároveň složitost chvíle, kdy se dospělý člověk dozví, že jeho biografie byla vymyšlena. Jde o extrémní případ autobiografické dekonstrukce a následné rekonstituce identity.

Institucionální výroba reality. „Falešné pozitivy“ ukazují, jak tlak na výkonové ukazatele může vést instituci k vytváření fiktivního obrazu – mrtvých nepřátel, kteří nebyli nepřáteli. Pro analýzu EA je důležité, že lež byla podložena dokumenty (Human Rights Watch, 2015); úřední záznam tu nebyl dokladem pravdy, ale nástrojem jejího přepsání.

Náboženské a politické kulty osobnosti. Charismatické vůdcovství v politice i ve velkých církvích může přerůst v kult osobnosti; strukturu odliší model BITE od běžné zbožnosti či politické podpory (Hassan, 1988; srov. politický kult). Taylor (1997) navíc ukázala, jak argentinská junta inscenovala veřejný obraz národa, v němž neměli oponenti místo.

4. Ochranné faktory

Matky a babičky z Plaza de Mayo. Tato hnutí a podobná hnutí příbuzných ve všech zemích regionu proměnila soukromý zármutek ve veřejné svědectví; genetická databanka v Argentině umožnila vrátit identitu více než stovce dětí zmizelých. Arditti (1999) líčí, jak se z vytrvalé přítomnosti na náměstí stal jeden z nejsilnějších nástrojů proti státnímu popírání.

Komise pravdy a soudní procesy. Komise a procesy obnovily veřejnou paměť a ukázaly, že popírání lze překonat (Hayner, 2011). Pro jednotlivce znamená oficiální uznání, že jeho vzpomínka přestává být „jeho verzí“ a stává se doloženým faktem (Comisión Nacional sobre la Desaparición de Personas, 1984).

Feministická hnutí. Hnutí Ni Una Menos, které vzniklo v Argentině v roce 2015, udělalo z feminicid veřejné téma v celém regionu. Stark (2007) zdůrazňuje, že pojmenování vzorce kontroly je předpokladem jeho právního i sociálního postihu; masové hnutí tuto práci pojmenování vykonalo na úrovni celé společnosti.

Psychologie osvobození. Ignacio Martín-Baró, salvadorský psycholog zavražděný v roce 1989, chápal duševní zdraví jako obnovu schopnosti pojmenovat vlastní realitu (Martín-Baró, 1994); Freire (1970) v Pedagogice utlačovaných totéž formuloval pro vzdělávání. Oba přístupy jsou blízké pojetí epistemické reintegrace.

Komunitní a náboženské sítě. Základní církevní obce a domorodá společenství poskytují oporu i tam, kam stát nedosáhne. Martín-Baró (1994) v nich viděl místa, kde lidé společně přezkoumávají oficiální výklad událostí a hledají vlastní.

5. Klinická praxe

Kulturní formulace. Slovník kulturních pojmů tísně DSM-5 uvádí ataque de nervios (záchvat s pláčem, třesem, pocitem ztráty kontroly, často po rodinném konfliktu), nervios (obecná zranitelnost vůči stresu) a susto (onemocnění připisované leknutí) (American Psychiatric Association, 2013). Kulturní formulační rozhovor DSM-5 (CFI) pomůže zjistit, jak klient své potíže chápe; ataque de nervios nelze automaticky ztotožnit s panickou poruchou.

Rodina jako zdroj i riziko. Rodinná blízkost je silná ochrana, ale v případě domácí kontroly může rodina tlačit oběť k návratu. Rozhovor o násilí veďte o samotě, s profesionálním tlumočníkem, pokud klient nemluví místním jazykem; Stark (2007) připomíná, že přítomnost kontrolující osoby nebo jejích spojenců rozhovor znehodnotí.

Trauma represe. U přeživších věznění a příbuzných zmizelých používejte protokol pro politické vězně a narativní rekonstrukci; svědectví má pro klienta často i společenský význam (Herman, 1992). U pozůstalých po zmizelých pomáhá rámec nejednoznačné ztráty, který nevyžaduje „uzavření“ (Boss, 1999). Zvažte komplexní PTSD a pozor na retraumatizaci při výslechu úřady.

6. Právní a institucionální rámec

Meziamerický systém lidských práv stojí na Americké úmluvě o lidských právech z roku 1969, Meziamerické komisi a Meziamerickém soudu pro lidská práva. Soud se nuceným zmizením zabýval už ve věci Velásquez Rodríguez proti Hondurasu (Corte Interamericana de Derechos Humanos, 1988), kde stanovil povinnost státu zmizení vyšetřit, a feminicidami v Ciudad Juárez ve věci „Campo Algodonero“ (Corte Interamericana de Derechos Humanos, 2009).

Úmluva z Belém do Pará z roku 1994 zavazuje státy předcházet násilí na ženách a trestat je. Brazilský zákon Maria da Penha z roku 2006 zavedl komplexní ochranu před domácím násilím, další státy přijaly zákony o digitálním násilí a feminicidě. Monckton Smith (2020) ukazuje, proč je pro prevenci feminicidy podstatné stíhat vzorec kontroly dřív, než dojde k eskalaci. Pro migranty v Evropě je podstatné azylové právo a lidská práva — EA standardy.

7. Modelová situace

Anonymizovaný kompozitní příklad. Žena kolem čtyřiceti let z jihoamerické země žije v Evropě s manželem, který jí bere výplatu, kontroluje telefon a opakuje, že bez něj „nemá nikoho“ a že úřady by jí vzaly děti. Na pohotovosti ji přivezou po ataque de nervios. Lékařka si nejprve ověří, že nejde o somatickou příčinu, a pak se s pomocí tlumočnice ptá na situaci doma; DSM-5 výslovně uvádí, že ataque de nervios často souvisí s rodinnou zátěží (American Psychiatric Association, 2013).

Žena popíše kontrolu, ale odmítá „ničit rodinu“. Lékařka respektuje její tempo: nabídne kontakt na krajanskou organizaci a poradnu pro oběti domácího násilí, vysvětlí práva matky a sepíše dokumentaci pro případné budoucí řízení. Postup sleduje protokol pro domácí násilí; Herman (1992) zdůrazňuje, že tlak na okamžité rozhodnutí by opakoval zkušenost kontroly.

8. Meze a otevřené otázky

Pojem machismo bývá v evropské literatuře používán jako kulturní vysvětlení násilí; to je esencialistický klam, který přehlíží chudobu, beztrestnost a ozbrojené skupiny (Martín-Baró, 1994). Latinská Amerika zároveň vytvořila vlastní kritické myšlení – psychologii osvobození a dekoloniální teorii (Quijano, 2000) –, které by evropská praxe měla číst jako rovnocenný zdroj (viz dekoloniální epistemologie a kulturní zaujatost EA kategorií).

Otevřenou otázkou je, jak měřit mezigenerační dopad zmizení. Boss (1999) popsala nejednoznačnou ztrátu jako stav, který se nemusí uzavřít, a tím zpochybnila klinické modely předpokládající ukončené truchlení; jak se taková ztráta předává dětem a vnukům, zůstává předmětem výzkumu.

Literatura

  • American Psychiatric Association (2013). Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders (5th ed.). American Psychiatric Publishing.
  • Arditti, R. (1999). Searching for Life: The Grandmothers of the Plaza de Mayo and the Disappeared Children of Argentina. University of California Press.
  • Bales, K. (1999). Disposable People: New Slavery in the Global Economy. University of California Press.
  • Boss, P. (1999). Ambiguous Loss: Learning to Live with Unresolved Grief. Harvard University Press.
  • Comisión Nacional sobre la Desaparición de Personas (1984). Nunca más. EUDEBA.
  • Comisión para el Esclarecimiento Histórico (1999). Guatemala: Memoria del silencio. CEH.
  • Corte Interamericana de Derechos Humanos (1988). Caso Velásquez Rodríguez vs. Honduras, Sentencia de 29 de julio de 1988. Corte IDH.
  • Corte Interamericana de Derechos Humanos (2009). Caso González y otras („Campo Algodonero“) vs. México, Sentencia de 16 de noviembre de 2009. Corte IDH.
  • Freire, P. (1970). Pedagogy of the Oppressed. Herder and Herder.
  • Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford University Press.
  • Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Park Street Press.
  • Hayner, P. B. (2011). Unspeakable Truths: Transitional Justice and the Challenge of Truth Commissions (2nd ed.). Routledge.
  • Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. Basic Books.
  • Human Rights Watch (2015). On Their Watch: Evidence of Senior Army Officers' Responsibility for False Positive Killings in Colombia. Human Rights Watch.
  • Martín-Baró, I. (1994). Writings for a Liberation Psychology (A. Aron & S. Corne, Eds.). Harvard University Press.
  • Monckton Smith, J. (2020). Intimate partner femicide: Using Foucauldian analysis to track an eight stage progression to homicide. Violence Against Women, 26(11).
  • Quijano, A. (2000). Coloniality of power, Eurocentrism, and Latin America. Nepantla: Views from South, 1(3).
  • Reporters Without Borders (2023). World Press Freedom Index 2023. RSF.
  • Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. Oxford University Press.
  • Taylor, D. (1997). Disappearing Acts: Spectacles of Gender and Nationalism in Argentina's „Dirty War“. Duke University Press.
  • Wardle, C., & Derakhshan, H. (2017). Information Disorder: Toward an Interdisciplinary Framework for Research and Policymaking. Council of Europe.

Související

Sousední regiony a srovnání

Historické případy

Pojmy a klinika

Právo

#kompendium #international #cross-cultural

Odkazují sem 4

Související #cross-cultural

Okolí stránky

Otevřít v Mapě knihy →