Epistemic bubble (epistemická bublina)

Definice

Epistemická bublina (epistemic bubble) je podle C. Thi Nguyena strukturální epistemické prostředí, v němž relevantní alternativní hlasy chybějí. Rozhodujícím rysem je nepřítomnost z výchozího stavu: člověk v bublině není vystaven vyvracejícím dokladům ne proto, že by je odmítal, ale proto, že se k němu nedostanou; mechanismem je opomenutí, nikoli vyvracení (Nguyen, 2020).

Pojem má smysl jen ve dvojici s ozvěnovou komorou (echo chamber), kterou Nguyen vymezuje jako prostředí, jež vnější hlasy aktivně znevažuje, a to ještě dřív, než se objeví. Rozdíl není v míře uzavřenosti, ale v tom, kde je škoda a co proti ní zabírá (Nguyen, 2020):

	Epistemická bublina	Ozvěnová komora
Mechanismus	strukturální opomenutí protihlasů	aktivní znevážení protihlasů
Odolnost	snadno se protrhne – po předložení dokladu člověk běžně reviduje	odolává protržení – doklad je předem označen za nedůvěryhodný
Kde je škoda	v prostředí, ne uvnitř člověka	uvnitř, ve struktuře důvěry
Co pomáhá	expozice	oprava struktury důvěry

Původ a kontext pojmu

Nguyen navázal na starší diskusi o „filtrovacích bublinách“ algoritmických doporučení, v níž se tvrdilo, že personalizace odřízne uživatele od nepohodlných informací (Pariser, 2011). Jeho přínosem je rozlišení dvou jevů, které se v této diskusi mísily, a tvrzení, že jen druhý z nich je skutečně odolný: komora se expozicí posiluje, protože příchod protihlasu byl předpovězen a jeho výskyt potvrzuje vyprávění komory (Nguyen, 2020).

Teoretickým předchůdcem komory je popis uzavřených skupin s omezeným přístupem k informacím, které vytvářejí „ochromenou epistemologii“, v níž se přesvědčení nemohou korigovat (Sunstein a Vermeule, 2009). Politologický rozbor téhož jevu v digitálním prostředí popisuje, jak zužování vstupu oslabuje schopnost demokratické společnosti vést spor (Sunstein, 2017). Starší obhajobou téhož principu je argument, že pravda, která není vystavena námitce, se stává mrtvým dogmatem (Mill, 1859).

Empirická část je méně jednoznačná, než se v populární debatě předpokládá. Měření skutečné spotřeby zpráv ukázalo, že většina uživatelů se s odlišnými názory potkává víc než v offline prostředí a že algoritmus snižuje rozmanitost méně než vlastní volba uživatele (Bakshy a kol., 2015; Flaxman a kol., 2016). Přehled k tématu proto varuje před přijetím silné verze teze o ozvěnových komorách (Guess a kol., 2018).

Jak se projevuje

Bublinu pozná člověk podle toho, že o protichůdném názoru „nikdy neslyšel“, ale po setkání s ním je ochoten jej zvážit; právě tato ochota je podle Nguyenova vymezení rozdílem mezi bublinou a komorou (Nguyen, 2020). Komoru naopak pozná podle toho, že protichůdný názor zná jen ve zkreslené podobě, kterou mu předložila vlastní skupina, a předem ví, proč je lživý (Sunstein a Vermeule, 2009).

Druhým znakem je jednota rodiny zdrojů: všechny zdroje, které člověk sleduje, mají společný původ, i když jsou jednotlivě kvalitní, a jejich počet proto nic nevypovídá o nezávislosti (Flaxman a kol., 2016). Detekční rovinu popisuje signatura monokultury zdrojů.

Třetím znakem je opakované překvapení zvenčí: výsledky voleb, rozhodnutí institucí nebo reakce okolí, které „nikdo nečekal“, ukazují, že chybějící vstup se projevil až v predikci (Sunstein, 2017). Vnitřní podoba téhož stavu, tedy ztráta důvěry v možnost poznání vůbec, patří už k epistemické alienaci a je následkem, ne znakem bubliny (interpretace knihy).

Mechanismus

Bublina působí zúžením vstupu, nikoli změnou zpracování; proto je v modelu hrozeb knihy brána za výchozí podmínku některých technik epistemické anihilace, ne za epistemickou anihilaci samu (interpretace knihy). Rozlišení odpovídá Nguyenovu tvrzení, že u bubliny je poškozeno prostředí, a nikoli struktura důvěry člověka (Nguyen, 2020); metodické zásady uvádějí metodologické poznámky.

Prohlubování bubliny popisuje kniha u dvou technik: selektivní expozice a informačního přetížení. Obě využívají téhož mechanismu – omezené pozornosti, kterou lze buď odklonit, nebo vyčerpat, takže na prověření nezbude kapacita (Nguyen, 2020).

V digitálním prostředí vzniká bublina často bez jakéhokoli záměru, jako emergentní výsledek doporučovacích systémů optimalizovaných na zapojení; odpovědnost je proto obtížně přiřaditelná, byť epistemická škoda je skutečná (Pariser, 2011). Měření však ukazují, že podíl vlastní volby je u tohoto zúžení větší než podíl algoritmu, takže čistě technické vysvětlení nestačí (Bakshy a kol., 2015).

Bublina, do níž začne někdo aktivně vkládat znevážení vnějších hlasů, se mění v komoru, a komora, která pohltí i sociální vztahy, se může stát prostředím s vysokou kontrolou (high control group); přechod odpovídá tomu, že uzavřené skupiny s omezeným vstupem si vytvářejí vlastní pravidla hodnocení dokladů (Sunstein a Vermeule, 2009).

Odlišení

Od ozvěnové komory se bublina liší mechanismem i tím, co proti ní zabírá, jak uvádí tabulka výše; sloučení obou pojmů je nejčastější chybou v užívání termínu (Nguyen, 2020). Od epistemické monokultury se liší rovinou: monokultura popisuje stav celého ekosystému, bublina informační okolí jednoho člověka (interpretace knihy), což odpovídá tomu, že Nguyen pojem zavádí na úrovni jednotlivého poznávajícího (Nguyen, 2020).

Od konfirmačního biasu se liší umístěním: bias je vnitřní sklon vybírat potvrzující informace, bublina vnější struktura, která tento sklon zesiluje; právě proto se obě vysvětlení v empirických studiích obtížně oddělují (Flaxman a kol., 2016). Od odborné specializace se liší relevancí: odborník, který čte jen literaturu svého oboru, je v bublině teprve tehdy, chybějí-li mu hlasy podstatné pro jeho úsudek (Nguyen, 2020).

Význam pro Kompendium

Pro knihu je hlavním důsledkem Nguyenova rozlišení pravidlo, že obrana se volí podle mechanismu: tam, kde chybí vstup, pomáhá expozice, tam, kde je poškozena struktura důvěry, nikoli (Nguyen, 2020). Z téhož plyne doporučení měřit strukturální vlastnost zdrojové skladby, ne propoziční obsah jednotlivých tvrzení (interpretace knihy).

Pro postupy OSINT platí stejná logika: šetření, které stojí na jediné rodině zdrojů, se označuje jako méně spolehlivé i tehdy, jsou-li zdroje jednotlivě kvalitní, protože nezávislost a počet nejsou totéž (Flaxman a kol., 2016).

Obrana a zotavení

U bubliny je prvním krokem vědomé rozšíření zdrojů a omezení algoritmických doporučení, protože u ní samotná expozice funguje (Nguyen, 2020). Praktickou podobu mají průvodci kurátorství zdrojů a rutina napříč zdroji; vlastní volba uživatele je přitom pákou s větším účinkem než nastavení platformy (Bakshy a kol., 2015).

U komory expozice nestačí a může stav zhoršit: experiment, v němž byli uživatelé po dobu několika týdnů vystaveni opačným politickým názorům, zjistil nárůst polarizace, nikoli její snížení (Bail a kol., 2018). Postupuje se proto nejprve obnovou důvěry k alespoň jednomu člověku zvenčí a teprve potom otevíráním obsahu; pořadí popisují protokoly zotavení.

Pro organizace platí, že odlišné perspektivy se do rozhodování zapojují záměrně a že rozmanitost zdrojů v analýzách je třeba měřit, protože bez měření se nedostatek vstupu pozná až na chybné predikci (Sunstein, 2017).

Meze pojmu a kritika

Nguyenovo rozlišení je pojmové, ne empirické: neříká, jak častá která struktura je, a nelze je z jeho práce odvodit (Nguyen, 2020). Měření spotřeby zpráv navíc silnou verzi teze o bublinách oslabují, protože většina lidí čerpá z více rodin zdrojů, než se předpokládalo (Guess a kol., 2018). Pojem se proto nemá používat jako vysvětlení nesouhlasu druhé strany.

Druhou mezí je obtížné měření. Rozmanitost zdrojů lze spočítat, nezávislost jejich původu však jen obtížně, zvlášť v prostředí, kde většina obsahu prochází několika velkými platformami (Flaxman a kol., 2016). Otevřenou otázkou zůstává, zda se dá hranice mezi bublinou a komorou u konkrétního člověka vůbec zjistit jinak než pokusem o expozici, u něhož hrozí zhoršení (Bail a kol., 2018).

Literatura

• Bail, C. A., Argyle, L. P., Brown, T. W., Bumpus, J. P., Chen, H., Hunzaker, M. B. F., Lee, J., Mann, M., Merhout, F., & Volfovsky, A. (2018). Exposure to opposing views on social media can increase political polarization. Proceedings of the National Academy of Sciences.
• Bakshy, E., Messing, S., & Adamic, L. A. (2015). Exposure to ideologically diverse news and opinion on Facebook. Science.
• Flaxman, S., Goel, S., & Rao, J. M. (2016). Filter bubbles, echo chambers, and online news consumption. Public Opinion Quarterly.
• Guess, A., Nyhan, B., Lyons, B., & Reifler, J. (2018). Avoiding the Echo Chamber about Echo Chambers. Knight Foundation.
• Mill, J. S. (1859). On Liberty. John W. Parker and Son.
• Nguyen, C. T. (2020). Echo chambers and epistemic bubbles. Episteme.
• Pariser, E. (2011). The Filter Bubble. Penguin Press.
• Sunstein, C. R. (2017). #Republic: Divided Democracy in the Age of Social Media. Princeton University Press.
• Sunstein, C. R., & Vermeule, A. (2009). Conspiracy theories: Causes and cures. Journal of Political Philosophy.

Související

Pojmy

• Epistemická anihilace – nadřazený rámec hrozeb.
• Epistemická monokultura – obdoba na úrovni ekosystému.
• Konfirmační bias – vnitřní sklon, který bublina zesiluje.
• High control group – komora, která pohltila i vztahy.
• Epistemická alienace – následek na straně člověka.
• Taxonomie EA – klasifikace technik knihy.

Techniky a detekce

• Selektivní expozice – technika, která bublinu prohlubuje.
• Monokultura zdrojů – detekční signatura.

Obrana

• Kurátorství zdrojů – svépomocná obrana.
• Rutina napříč zdroji – pravidelné srovnávání zdrojů.
• Protokoly zotavení – pořadí kroků u komory.

Strukturní vazby

• Bridge: epistemic-bubble – most: jak se tento pojem projevuje v kapitolách knihy