Přeskočit na obsah

Blízký východ — vzorce EA

Blízký východ a severní Afrika: státní represe a vynucená přiznání, válka a vysídlení, poručnické systémy, spyware proti aktivistům, víra jako zdroj opory i tlaku.

Blízký východ — vzorce EA

Region: Blízký východ a severní Afrika (Írán, Turecko, Levanta, Irák, Arabský poloostrov, Egypt, Maghreb, Izrael a palestinská území) · Oblast: regionální a mezikulturní vzorce Stránka popisuje politické, válečné a právní podmínky, za nichž se v regionu a v jeho diaspoře objevuje epistemická anihilace. Nejde o výklad islámu ani „arabské kultury“: v regionu žijí muslimové, křesťané, židé, jezídi, drúzové a bahá’í, sekulární i věřící lidé a státy s velmi odlišným právem. Said (1978) ukázal, jak západní obraz regionu tuto rozmanitost soustavně přehlížel.

1. Kontext

Pro tuto knihu je podstatné několik vrstev. První je autoritářská státní moc s rozvinutým bezpečnostním aparátem: íránské revoluční tribunály, hromadné popravy politických vězňů v Íránu v roce 1988, které Amnesty International (2018) zdokumentovala jako trvající zločin proti lidskosti, protože osud obětí dodnes není úředně přiznán, a vězeňský systém režimu Asadů v Sýrii, který padl v prosinci 2024. Amnesty International (2017) popsala v syrské věznici Saidnája hromadné popravy a systém, v němž rodiny nedostávaly o vězních žádnou informaci.

Druhou vrstvou jsou války a genocidní násilí: kampaň Anfal proti Kurdům v Iráku včetně chemického útoku na Halabdžu v roce 1988, kterou Human Rights Watch (1993) označila za genocidu, válka v Sýrii od roku 2011, genocida jezídů spáchaná takzvaným Islámským státem v roce 2014, kterou vyšetřovací komise OSN pro Sýrii doložila ve zprávě They came to destroy (Independent International Commission of Inquiry on the Syrian Arab Republic, 2016), a izraelsko-palestinský konflikt, zejména od útoku Hnutí Hamás 7. října 2023 a následné války v Gaze.

Třetí vrstvou je zklamaná naděje Arabského jara v letech 2010–2011 a vlny protestů, například íránské hnutí „Žena, život, svoboda“ po smrti mladé ženy ve vazbě mravnostní policie v roce 2022. Každá z těchto zkušeností zasahuje podmínky poznání: kdo smí svědčit, čí ztráta je uznána, které informace se smí sdílet. Wedeen (1999) na Sýrii ukázala, že režim nemusí lidi přesvědčit; stačí, když je donutí jednat, „jako by“ věřili, a mezigenerační dopad pak lze popsat jako strukturální trauma.

2. Strukturální zranitelnosti

Represe disentu a vynucená přiznání. Televizní „přiznání“ zadržených, doložená lidskoprávními organizacemi, opakují strukturu stalinských monstrprocesů: oběť veřejně potvrdí verzi moci a ostatní se učí mlčet. Abrahamian (1999) v historii íránských veřejných odvolání ukázal, že účelem vynuceného přiznání není zjistit pravdu, ale přepsat veřejnou paměť a zlomit identitu vězně.

Digitální sledování. Komerční spyware byl opakovaně nalezen v telefonech novinářů, právníků a aktivistů z regionu i v exilu (Marczak a kol., 2018). Vražda novináře Džamála Chášukdžího na saúdském konzulátu v Istanbulu v roce 2018, kterou rozebrala zvláštní zpravodajka OSN (Callamard, 2019), ukázala, že exil neznamená bezpečí. Strach ze sledování je proto často realistický (novináři, aktivisti).

Poručnické systémy. Tam, kde rozhodnutí ženy o cestování, práci nebo sňatku podléhalo souhlasu mužského poručníka, vzniká právně posvěcená závislost. Human Rights Watch (2016) popsala, jak saúdský systém poručnictví prostupoval každodenní život žen; Saúdská Arábie systém v roce 2019 částečně uvolnila, ale praxe a rodinný tlak se mění pomaleji než zákony.

Systém kafála. Migrantní pracovníci, zejména ženy v domácnostech v zemích Perského zálivu, mívají pobyt vázaný na zaměstnavatele, který jim může zadržovat pas – klasická podmínka pro obchodování s lidmi. Bales (1999) popsal zadržení dokladů, dluh a izolaci jako tři opory moderní nucené práce; kafála je spojuje v jednom právním institutu.

Vysídlení. Miliony uprchlíků v Turecku, Libanonu, Jordánsku a Evropě žijí s nejistým statusem, oddělené od rodin (viz protokol pro uprchlíky). Herman (1992) zdůrazňuje, že zotavení z traumatu vyžaduje nejprve bezpečí; trvale nejistý právní status tuto první podmínku podkopává.

Stigma a kriminalizace identit. Tam, kde je trestná homosexualita nebo odpadlictví, lze člověka vydírat hrozbou prozrazení (LGBTQI protokol). Goffman (1963) popsal, že kdo nese skrývanou stigmatizovanou identitu, žije v trvalé kontrole informací o sobě; kriminalizace mění tuto zátěž v existenční ohrožení.

3. Typické vzorce EA

Informační válka. V konfliktech regionu všechny strany vedou kampaně, v nichž se mísí skutečné záběry, vytržené fotografie a deepfaky. Cílem často není přesvědčit, ale znemožnit soucit s druhou stranou a vyčerpat schopnost rozlišovat. Paul a Matthews (2016) tento vzorec popsali jako záplavu nepravd; v praxi se opírá o koordinované neautentické chování. Pro klinika z toho plyne, že klient může současně prožívat skutečnou ztrátu a být zahlcen obrazem, který ji popírá (Wardle a Derakhshan, 2017).

Popírání zločinů. Popírání genocidy jezídů nebo masakrů Kurdů zasahuje přeživší podruhé: jejich svědectví se mění v „názor“. Je to delegitimizace vedená na úrovni celé skupiny. Fricker (2007) by mluvila o svědecké nespravedlnosti, kdy je mluvčímu upřena důvěryhodnost kvůli tomu, kým je; mezinárodní dokumentace (Human Rights Watch, 1993) je proto pro přeživší i epistemickou ochranou.

Kontrola v rodině jménem „cti“. Sledování telefonu, omezení pohybu a vyhrožování vyloučením nebo násilím může vykonávat více příbuzných zároveň; vzorec podrobně rozebírá stránka Kultury cti — EA. Nevyplývá z náboženství, ale z ekonomické a sociální závislosti; Stark (2007) ukazuje, že tytéž prvky kontroly se objevují v rodinách bez ohledu na vyznání.

Náboženská autorita jako páka. Ve vysoce kontrolních skupinách všech vyznání manipulátor vydává vlastní vůli za Boží (srov. religiózní leadership). U některých rodin se objevuje i výklad duševních potíží jako posednutí džinem; Dein a Illaiee (2013) zdůrazňují, že problémem není víra, ale situace, kdy „léčba“ zahrnuje izolaci nebo násilí, a doporučují spolupráci s respektovanými náboženskými autoritami.

4. Ochranné faktory

Víra a náboženská praxe. Víra poskytuje smysl a společenství; imám, kněz nebo rabín může být spojencem péče a jasně odmítnout násilí. Pargament (1997) doložil, že pozitivní náboženské zvládání souvisí s lepším přizpůsobením po těžkých událostech, zatímco zvládání postavené na vině a trestu s horším.

Rozšířená rodina a sousedské sítě. Rozšířená rodina chrání před izolací, pokud sama není zdrojem kontroly (vztahové kotvy). Herman (1992) považuje obnovu spojení s druhými za třetí, závěrečnou fázi zotavení; pro vysídlené lidi bývá krajanská síť první dostupnou podobou takového spojení.

Lidskoprávní organizace a exilová média. Lidskoprávní a ženské organizace, dokumentační projekty a exilová média uchovávají svědectví pro budoucí spravedlnost. Práce typu technických forenzních analýz spywaru (Marczak a kol., 2018) zároveň dává sledovaným konkrétní doklad, že jejich obava nebyla „paranoia“.

Mezinárodní dokumentace zločinů. Vyšetřovací mechanismy OSN dávají přeživším potvrzení, že se jejich zkušenost stala (Independent International Commission of Inquiry on the Syrian Arab Republic, 2016). Pro jednotlivce je takové veřejné uznání protiváhou popírání.

5. Klinická praxe

Kulturní formulace. Kulturní formulační rozhovor DSM-5 (CFI) pomáhá zjistit, zda klient chápe potíže jako nemoc, zkoušku, trest, posednutí, nebo následek války (American Psychiatric Association, 2013). Zapojení náboženských zdrojů je legitimní, pokud o něm rozhoduje klient. Duchovní výklad sdílený komunitou neznamená blud; rozhoduje kontext a funkce (viz diferenciální diagnostika).

Tlumočení. Tlumočník musí být profesionální a vhodný i z hlediska původu: tlumočník ze strany konfliktu, ze které klient utekl, nebo z jeho vlastní komunity, může rozhovor zablokovat. Ptejte se klienta, koho preferuje. Istanbulský protokol OSN věnuje tlumočení samostatnou pozornost, protože volba tlumočníka ovlivňuje bezpečí i úplnost výpovědi (OHCHR, 2022).

Trauma. U přeživších mučení a věznění použijte protokol pro politické vězně a trauma history protokol; pro forenzní dokumentaci mučení existuje Istanbulský protokol OSN, revidovaný v roce 2022 (OHCHR, 2022). Zvažte komplexní PTSD podle MKN-11 (World Health Organization, 2019) a dbejte na to, aby rozhovor nepřipomínal výslech (retraumatizace).

6. Právní a institucionální rámec

Státy regionu kombinují civilní, náboženské a obyčejové právo v různém poměru: od Tuniska, které rozšířilo práva žen, po státy, kde rodinné právo vychází z náboženských norem. Většina států je smluvní stranou Mezinárodního paktu o občanských a politických právech; regionální Arabská charta lidských práv z roku 2004 existuje, ale Rishmawi (2005) již při jejím přijetí upozorňovala na slabé kontrolní mechanismy a omezenou vymahatelnost.

Pro oběti v Evropě je rozhodující azylové právo, čl. 3 a 8 Evropské úmluvy o lidských právech a Istanbulská úmluva (Rada Evropy, 2011; viz lidská práva — EA standardy). Mezinárodní trestní rozměr zločinů rozebírá stránka Mezinárodní trestní právo — EA; dokumentace podle Istanbulského protokolu (OHCHR, 2022) je pro azylové i trestní řízení podstatným důkazním prostředkem.

7. Modelová situace

Anonymizovaný kompozitní příklad. Muž kolem třiceti let, uprchlík z války, žije v Evropě s dočasnou ochranou. Na sociálních sítích dostává od neznámých účtů zprávy, že jeho bratr doma je „zrádce“, a zároveň videa, která tvrdí, že masakr v jeho městě se nestal. Přestává spát, uzavírá se a říká, že „už neví, co je pravda“. Kombinace osobní hrozby a popírání kolektivní zkušenosti odpovídá tomu, co Freedom House (2021) popisuje jako transnacionální represi zaměřenou na exilové komunity.

Psychiatr nezačne vyvracet jednotlivá videa, ale stabilizuje: spánek, bezpečí, kontakt s krajany, kterým klient věří (Herman, 1992). Společně pak omezí příjem zpráv (akutní informační kurace) a sepíší, co klient sám viděl a zažil, jako jeho svědectví. Psychiatr ověří, zda nejde o cílené zastrašování, a nabídne kontakt na organizaci pomáhající uprchlíkům.

8. Meze a otevřené otázky

Západní pohled na region je silně ovlivněn válkami a terorismem; to vede k esencialismu a k přehlížení místních hnutí za práva žen, menšin a svobodu projevu (Said, 1978; viz kulturní zaujatost EA kategorií). Pojem EA lze také zneužít: obvinění z „propagandy“ může umlčet legitimní svědectví oběti kterékoli strany (politická instrumentalizace).

Chybějí data o duševním zdraví vysídlených a o dopadu digitálního sledování v exilu. Freedom House (2021) i technické analýzy spywaru (Marczak a kol., 2018) dokumentují rozsah sledování, ale nikoli jeho psychické následky; tato mezera je otevřenou výzkumnou otázkou.

Literatura

  • Abrahamian, E. (1999). Tortured Confessions: Prisons and Public Recantations in Modern Iran. University of California Press.
  • American Psychiatric Association (2013). Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders (5th ed.). American Psychiatric Publishing.
  • Amnesty International (2017). Human Slaughterhouse: Mass Hangings and Extermination at Saydnaya Prison, Syria. Amnesty International.
  • Amnesty International (2018). Blood-Soaked Secrets: Why Iran's 1988 Prison Massacres Are Ongoing Crimes against Humanity. Amnesty International.
  • Bales, K. (1999). Disposable People: New Slavery in the Global Economy. University of California Press.
  • Callamard, A. (2019). Annex to the Report of the Special Rapporteur on Extrajudicial, Summary or Arbitrary Executions: Investigation into the Unlawful Death of Mr. Jamal Khashoggi (A/HRC/41/CRP.1). United Nations Human Rights Council.
  • Dein, S., & Illaiee, A. S. (2013). Jinn and mental health: Looking at jinn possession in modern psychiatric practice. The Psychiatrist, 37(9).
  • Freedom House (2021). Out of Sight, Not Out of Reach: The Global Scale and Scope of Transnational Repression. Freedom House.
  • Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford University Press.
  • Goffman, E. (1963). Stigma: Notes on the Management of Spoiled Identity. Prentice-Hall.
  • Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. Basic Books.
  • Human Rights Watch (1993). Genocide in Iraq: The Anfal Campaign Against the Kurds. Human Rights Watch.
  • Human Rights Watch (2016). Boxed In: Women and Saudi Arabia's Male Guardianship System. Human Rights Watch.
  • Independent International Commission of Inquiry on the Syrian Arab Republic (2016). „They Came to Destroy“: ISIS Crimes Against the Yazidis (A/HRC/32/CRP.2). United Nations Human Rights Council.
  • Marczak, B., a kol. (2018). Hide and Seek: Tracking NSO Group's Pegasus Spyware to Operations in 45 Countries. Citizen Lab, University of Toronto.
  • OHCHR – Office of the United Nations High Commissioner for Human Rights (2022). Istanbul Protocol: Manual on the Effective Investigation and Documentation of Torture and Other Cruel, Inhuman or Degrading Treatment or Punishment (Professional Training Series No. 8/Rev. 2). United Nations.
  • Pargament, K. I. (1997). The Psychology of Religion and Coping: Theory, Research, Practice. Guilford Press.
  • Paul, C., & Matthews, M. (2016). The Russian „Firehose of Falsehood“ Propaganda Model. RAND Corporation.
  • Rada Evropy (2011). Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva, CETS No. 210). Rada Evropy.
  • Rishmawi, M. (2005). The revised Arab Charter on Human Rights: A step forward? Human Rights Law Review, 5(2).
  • Said, E. W. (1978). Orientalism. Pantheon Books.
  • Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. Oxford University Press.
  • Wardle, C., & Derakhshan, H. (2017). Information Disorder: Toward an Interdisciplinary Framework for Research and Policymaking. Council of Europe.
  • Wedeen, L. (1999). Ambiguities of Domination: Politics, Rhetoric, and Symbols in Contemporary Syria. University of Chicago Press.
  • World Health Organization (2019). International Classification of Diseases, 11th Revision (ICD-11). WHO.

Související

Sousední regiony a srovnání

Historické případy

Klinika a pojmy

Právo

#kompendium #international #cross-cultural

Odkazují sem 6

Související #cross-cultural

Okolí stránky

Otevřít v Mapě knihy →