Theory of mind (teorie mysli)

Definice

Teorie mysli (theory of mind, ToM) je schopnost připisovat duševní stavy – přesvědčení, přání, úmysly, znalosti a vjemy – sobě i druhým a používat tato připsání k předvídání a vysvětlování chování; pojem zavedli David Premack a Guy Woodruff otázkou, zda teorii mysli má šimpanz (Premack a Woodruff, 1978). ToM je kognitivním předpokladem téměř každé smysluplné sociální spolupráce: učení, slibování, soucítění, vyjednávání i společného plánování (Apperly, 2011).

Rozlišuje se ToM prvního řádu, tedy připisování duševních stavů druhým, ToM druhého řádu, tedy připisování druhým jejich vlastních připsání, a rekurzivní ToM vyšších řádů, užívaná ve strategickém uvažování a při odhalování klamu; experimentálně se ukazuje, že náročnost úloh s rostoucím řádem rychle stoupá a že výkon závisí i na pracovní paměti (Apperly, 2011).

Původ a kontext pojmu

Vývojové mapování se opírá o úlohu falešného přesvědčení (false-belief task), kterou zavedli Heinz Wimmer a Josef Perner: dítě má předpovědět jednání osoby, jež neví o změně skutečnosti (Wimmer a Perner, 1983). Simon Baron-Cohen, Alan Leslie a Uta Frithová úlohu použili ve srovnávací studii dětí s autismem (Baron-Cohen et al., 1985). Souhrn stovek studií ukázal, že úspěšnost v explicitní úloze roste s věkem napříč jazyky a kulturami, s přechodem zhruba mezi třetím a pátým rokem (Wellman et al., 2001).

Obraz zkomplikovaly nálezy u kojenců, kteří v nonverbálních úlohách vykazují očekávání odpovídající falešnému přesvědčení druhého mnohem dříve (Onishi a Baillargeon, 2005). Spor o to, zda jde o tutéž schopnost v implicitní podobě, nebo o jiný, jednodušší mechanismus, není uzavřen (Apperly, 2011). Filozoficky se pojem váže na pojetí, podle něhož je připisování duševních stavů především výkladovým postojem, který se osvědčuje svou předpovědní silou (Dennett, 1987); v knize jej rozebírá kapitola 7.35 Dennett: Intentional Stance a souvisí s heslem intencionalita.

Kriticky proti představě, že porozumění druhým je především usuzování z pozorovaného chování, stojí interakční pojetí: rozumíme si v první řadě v přímém, tělesném jednání, a teoretické vyvozování je případ okrajový (Gallagher a Zahavi, 2008); tuto linii rozvádí heslo embodied cognition.

Co ustálená literatura rozlišuje

Klinická a vývojová literatura rozlišuje kognitivní složku, tedy pochopení, co si druhý myslí, a afektivní složku, tedy spolucítění s tím, co prožívá; obě se mohou vyskytovat odděleně (Blair et al., 2005). Příbuzným, ale samostatným pojmem je mentalizace, totiž schopnost rozumět vlastnímu i cizímu jednání jako vycházejícímu z duševních stavů, rozvíjená v rámci teorie vztahové vazby a v terapii založené na mentalizaci (Fonagy a Target, 1997).

Oddělenost složek je důležitá pro pochopení manipulace. Práce o psychopatii popisují zachovanou nebo dobrou schopnost rozpoznat, co si druhý myslí, při oslabené reakci na jeho tíseň (Blair et al., 2005). Výzkum osobnostních profilů temné triády zavedl společný rámec pro narcismus, machiavellismus a subklinickou psychopatii, u nichž se opakovaně nachází instrumentální zacházení s druhými (Paulhus a Williams, 2002). Robert Hare tuto konstelaci popsal jako predátorské užití sociální kognice (Hare, 1993). Interpretace knihy: empirický obraz není jednotný a míra kognitivní empatie se mezi studiemi liší, takže z pojmu nelze odvodit tvrzení o konkrétní osobě (Paulhus a Williams, 2002).

Jak se projevuje

V běžném provozu se ToM projevuje jako vstřícnost: člověk předpokládá, že druhý mluví upřímně a myslí to dobře, a nejasné chování vykládá jako zmatek nebo únavu, ne jako záměr (Dennett, 1987). Tento výchozí předpoklad je výhodný, protože ve většině interakcí je správný a šetří úsilí (Apperly, 2011).

Po zkušenosti s manipulací se vzorec překlápí: člověk začne připisovat zlé úmysly bez rozlišení, a ztrácí tím právě tu schopnost, která mu měla sloužit k orientaci (Fonagy a Target, 1997). Interpretace knihy: u manipulativního vzorce se opakuje táž struktura – jeho účinnost stojí na tom, že cíl připíše protějšku duševní stav, v němž protějšek není, například upřímnost, zmatenost nebo odbornost; podrobně to rozebírá kapitola ToM exploitation (Hare, 1993).

Mechanismus

ToM je dvojího užití způsobem, který patří k samotné její funkci: táž schopnost, jež umožňuje empatii a spolupráci, umožňuje i předvídání a klam (Dennett, 1987). Tuto obecnou vlastnost poznání popisuje heslo dual-use poznání. Manipulativní osoby proto nemusejí mít deficit ToM; popsaná konstelace je spíš zachovaná kognitivní složka s oslabenou afektivní vazbou (Blair et al., 2005).

Pro epistemickou bezpečnost z toho plyne nepohodlný důsledek: vstřícnost cíle je sama plochou, na niž manipulace dosedá, a obranou nemůže být „méně ToM“, protože bez připisování duševních stavů není možná spolupráce vůbec (Apperly, 2011). Interpretace knihy: řešením je ToM s výslovným předpokladem o pravděpodobnosti manipulace v daném prostředí, tedy nikoli nedůvěra k osobám, ale kalibrace podle kontextu; v knize ji popisuje signatura tom-kalibrace; uplatňuje se v kontextech s vysokou sázkou, například při due diligence. Takový předpoklad je pomůckou pro rozvržení pozornosti a zdrojů, ne podkladem k podezírání konkrétních lidí (Dennett, 1987).

Odlišení

Od empatie se ToM liší tím, co obsahuje: ToM je porozumění stavům druhého, empatie zahrnuje i afektivní souznění, a manipulace využívá první bez druhého (Blair et al., 2005). Od mentalizace se liší šíří: mentalizace je klinicky zakotvený pojem zahrnující i vztah k vlastním stavům a kolísá s mírou vzrušení a bezpečí ve vztahu (Fonagy a Target, 1997).

Od údajného deficitu ToM u poruch autistického spektra je nutno odlišit se zvláštní péčí. Tvrzení, že autističtí lidé teorii mysli postrádají, bylo soustavně kritizováno jako empiricky neudržitelné: nálezy závisejí na podobě úlohy, na jazykových požadavcích a na volbě srovnávací skupiny (Gernsbacher a Yergeau, 2019). Vzájemné neporozumění je navíc obousměrné, takže je přesnější mluvit o problému dvojí empatie než o deficitu na jedné straně (Milton, 2012). Autističtí lidé bývají spíše cílem než původcem manipulace využívající nevyslovené implikatury, což souvisí s heslem pragmatická kompetence (Milton, 2012).

Od paranoidního prožívání se poškozená ToM po manipulaci liší vazbou na zkušenost: přecitlivělé připisování úmyslů se váže na konkrétní vztah a mění se s bezpečím, kdežto paranoidní porucha je trvalejší a rigidní (Fonagy a Target, 1997). Od metakognice se liší předmětem: metakognice sleduje vlastní myšlení, ToM myšlení druhých, a v obraně se obě spojují v reflexi vlastních připsání (Apperly, 2011). Zdání porozumění bez jeho obsahu popisuje heslo pseudoempatická vazba (Blair et al., 2005).

Klinický a etický rámec

Klinicky je podstatné, že ToM není pevná vlastnost: mentalizace se při silném vzrušení a ve stavu ohrožení dočasně snižuje, a to i u lidí bez jakékoli poruchy (Fonagy a Target, 1997). Terapeutické přístupy založené na mentalizaci z toho dělají pracovní zásadu a obnovují schopnost rozumět stavům druhých postupně, v bezpečném vztahu (Bateman a Fonagy, 2016).

Eticky nesmí pojem posloužit k odpírání způsobilosti. Připisování deficitu ToM celým skupinám lidí má doloženou historii nepřesností a stigmatizujících důsledků, a proto se k posouzení konkrétního člověka nepoužívá (Gernsbacher a Yergeau, 2019). Zneužití ToM není podle knihy samostatnou technikou, nýbrž podmínkou podloží, kterou několik vzorců předpokládá; rámec celé taxonomie podává heslo Kompendium EA a nadřazený jev heslo epistemická anihilace (Hare, 1993).

Obrana a zotavení

Obnova po manipulaci nemíří k nerozlišené důvěře ani k nerozlišené nedůvěře, nýbrž k ToM indexované podle oblastí: komu věřím v čem – v praktické pomoci, v citové blízkosti, v radách o penězích (Bateman a Fonagy, 2016). Protokol Důvěra se výslovně věnuje lidem, jejichž zotavení komplikuje pokušení připisovat motivy manipulátora všem protějškům (Fonagy a Target, 1997).

Druhou oporou je ověřování chováním v čase, tedy shoda mezi tím, co člověk říká a co dělá, protože slovní sebeprezentaci lze nasadit libovolně (Hare, 1993). Třetí je pojmenovat vlastní výchozí připsání a důvod, na němž stojí, což je výkon reflexe, nikoli nedůvěry (Dennett, 1987). Pro terapeuta je úkolem pracovat s hanbou za „naivitu“: vstřícnost není chyba, nýbrž schopnost, kterou manipulace zneužila; dlouhodobý postup popisuje subakutní rekonstrukce důvěry a poškození kognitivních procesů heslo kognitivní anihilace (Bateman a Fonagy, 2016).

Meze a kritika pojmu

Samotné označení „teorie“ je sporné: podle interakčních pojetí nejde o teoretické usuzování, nýbrž o praktické porozumění vznikající v jednání, takže pojem může celé téma zkreslovat (Gallagher a Zahavi, 2008). Měření je navíc úzké – klasická úloha falešného přesvědčení zachycuje jednu dovednost a slabě předpovídá sociální fungování v běžném životě (Apperly, 2011).

Otevřenou otázkou zůstává vztah mezi implicitními nálezy u kojenců a explicitním výkonem předškolních dětí, a tedy i to, co přesně se mezi třetím a pátým rokem mění (Onishi a Baillargeon, 2005). Pro Kompendium z toho plyne umírněný závěr: ToM je užitečný rámec pro popis zranitelnosti, ale ne nástroj k posouzení osob ani k předpovědi, kdo bude manipulovat (Wellman et al., 2001).

Literatura

• Apperly, I. (2011). Mindreaders: The Cognitive Basis of „Theory of Mind“. Psychology Press.
• Baron-Cohen, S., Leslie, A. M., & Frith, U. (1985). Does the autistic child have a „theory of mind“? Cognition.
• Bateman, A., & Fonagy, P. (2016). Mentalization-Based Treatment for Personality Disorders. Oxford University Press.
• Blair, R. J. R., Mitchell, D., & Blair, K. (2005). The Psychopath: Emotion and the Brain. Blackwell.
• Dennett, D. C. (1987). The Intentional Stance. MIT Press.
• Fonagy, P., & Target, M. (1997). Attachment and reflective function. Development and Psychopathology.
• Gallagher, S., & Zahavi, D. (2008). The Phenomenological Mind. Routledge.
• Gernsbacher, M. A., & Yergeau, M. (2019). Empirical failures of the claim that autistic people lack a theory of mind. Archives of Scientific Psychology.
• Hare, R. D. (1993). Without Conscience. Guilford Press.
• Milton, D. (2012). On the ontological status of autism: The „double empathy problem“. Disability & Society.
• Onishi, K. H., & Baillargeon, R. (2005). Do 15-month-old infants understand false beliefs? Science.
• Paulhus, D. L., & Williams, K. M. (2002). The Dark Triad of personality. Journal of Research in Personality.
• Premack, D., & Woodruff, G. (1978). Does the chimpanzee have a theory of mind? Behavioral and Brain Sciences.
• Wellman, H. M., Cross, D., & Watson, J. (2001). Meta-analysis of theory-of-mind development: The truth about false belief. Child Development.
• Wimmer, H., & Perner, J. (1983). Beliefs about beliefs. Cognition.

Související

Pojmy

• Epistemická anihilace – nadřazený rámec hrozeb.
• Kognitivní anihilace – poškození kognitivních procesů.
• Metakognice – reflexivní sledování vlastních připsání ToM.
• Intencionalita – struktura zaměřenosti, kterou ToM předpokládá.
• Embodied cognition – interakční ukotvení porozumění druhým.
• Pseudoempatická vazba – zneužití zdání porozumění.
• Pragmatická kompetence – porozumění nevyslovenému.
• Dual-use poznání – obecná dvojznačnost poznávacích schopností.

Kniha

• ToM exploitation – zneužití teorie mysli jako podloží vzorců.
• 7.35 Dennett: Intentional Stance – filozofický rámec připisování.
• Kompendium EA – úplná taxonomická reference.
• Důvěra – protokol obnovy důvěry.

Strukturní vazby

• Bridge: theory-of-mind – most: jak se tento pojem projevuje v kapitolách knihy