Metakognice – myšlení o myšlení jako kategorie analýzy

Pozice v knize: interpretační kategorie sekce 03. Definici podává heslo Metakognice; tato stránka popisuje, jak kniha pojem používá k analýze technik, které útočí na schopnost člověka sledovat a hodnotit vlastní poznávání.

Vymezení

Pojem metakognice zavedl do vývojové psychologie John Flavell (1979) a označil jím poznání o vlastním poznávání a jeho řízení. Obvykle se rozlišují dvě složky. Metakognitivní znalost je to, co člověk ví o tom, jak myslí, kde chybuje a co mu jde, zatímco metakognitivní monitorování a regulace je průběžné sledování, zda rozumím a zda jsem si jistý oprávněně, a úprava postupu, tedy vrácení se, ověření nebo dotaz. Nelson a Narens (1990) tuto strukturu zpřesnili jako dvojici úrovní, kde jedna úroveň objekt sleduje a druhá jej řídí; právě toto spojení činí z metakognice samoopravný mechanismus.

V klinické psychologii rozpracoval metakognitivní model úzkosti a deprese Adrian Wells (2009): obtíže podle něj neudržuje jen obsah myšlenek, ale přesvědčení o myšlenkách, například „musím se starat, jinak se stane něco zlého“ nebo „své myšlenky nemohu ovládat“. Z jeho práce vychází metakognitivní terapie i dotazník MCQ-30, který Wells a Cartwright-Hatton (2004) sestavili k měření dysfunkčních metakognitivních přesvědčení. Kniha z tohoto modelu čerpá, protože ukazuje, že poškodit lze nejen to, co člověk ví, ale i to, jak o vlastním vědění smýšlí.

Proč je to kategorie analýzy

Metakognice je imunitním systémem poznávání: díky ní si člověk všimne, že se mýlí, že je ovlivňován nebo že mu něco nedává smysl (Flavell, 1979). Proto je i častým cílem. Kniha rozlišuje tři roviny zásahu. Na rovině kalibrace se člověk naučí přisuzovat nízkou jistotu vlastnímu úsudku a vysokou jistotu autoritě; Kruger a Dunning (1999) doložili, že odhad vlastní kompetence je obecně nespolehlivý, a manipulace tuto nespolehlivost cíleně prohlubuje v neprospěch oběti (viz Self-doubt cultivation a Pseudo-pokora internalizace). Na rovině přetížení vyčerpají informační zahlcení a časový tlak kapacitu, kterou monitorování potřebuje, což sleduje Informační přetížení a signatura Vytváření časového tlaku. Na rovině rekurzivního obrácení se reflexe obrátí proti sobě — pochybnost o pochybnosti, kontrola kontroly — až člověk ztratí schopnost jednat; Wells (2009) tento jev popsal jako ruminaci, kterou živí přesvědčení o nutnosti stále myslet, a kniha ji nazývá metakognitivní destrukcí (srov. Recursive doubt spiral a Hyperreflexivitu).

Jak se narušení metakognice projevuje

Narušení metakognice se pozná podle toho, že člověk neví, zda si něco myslí sám, nebo mu to bylo řečeno, a že jeho jistota je rovnoměrně nízká ve všech oblastech, i tam, kde má doklady a zkušenost. Opačným, ale příbuzným projevem je nepřiměřená jistota v převzatých tvrzeních (viz Nepřiměřená sebejistota); Kruger a Dunning (1999) ukázali, že nedostatek kompetence a nedostatek vhledu do ní jdou ruku v ruce. Dále sem patří neschopnost všimnout si rozporu, který je pozorovateli zřejmý, ruminace o vlastním myšlení, která nevede k rozhodnutí (viz Rekurzivní paralýza), a vyhýbání se situacím, v nichž by se vlastní úsudek mohl ukázat jako mylný; Wells (2009) tyto vzorce popisuje jako jádro úzkostné a depresivní ruminace.

Odlišení

Metakognitivní deficit jako součást klinických stavů — schizofrenie, některých neurokognitivních poruch nebo intoxikace — vzniká jinou cestou a vyžaduje vlastní diagnostiku (viz Diferenciální diagnostika). Úzkostná a obsedantní ruminace má podobnou rekurzivní strukturu, ale bez vazby na konkrétní vztah nebo prostředí, a obě se mohou kombinovat (Wells, 2009). Od poškození je nutné odlišit běžné meze sebepoznání: každý člověk podléhá kognitivním biasům a nevidí je, což není porucha, nýbrž výchozí stav, s nímž počítá i obrana (Kruger a Dunning, 1999). U dětí a dospívajících se navíc metakognice teprve utváří (Flavell, 1979), a jejich zranitelnost je proto vyšší.

Klinický a praktický význam

V diagnostice pomáhá modul metakognitivní kapacity Semi-strukturovaného klinického rozhovoru a Metakognitivní functional assessment; z dotazníků se užívá MCQ-30 (Wells a Cartwright-Hatton, 2004), popsaný mezi Screeningovými instrumenty. V léčbě je metakognice cílem středně-dobé fáze: kalibrační cvičení vracejí jistotu tam, kam patří, a práce s přesvědčeními o myšlení oslabuje ruminaci (Wells, 2009). Podrobně to rozpracovává Středně-dobá metakognitivní rehabilitace a Pokora, přičemž cílem není nejistota za každou cenu, nýbrž přiměřená kalibrace ve smyslu Nelsona a Narense (1990).

Příklad (anonymizovaný kompozit)

Analytička v poradenské firmě dostává od nadřízeného denně desítky změn zadání s poznámkou, že „by to měla vidět sama“. Po roce si přestane věřit i v jednoduchých výpočtech, kontroluje každé číslo třikrát a večer v duchu přehrává, co mohla udělat špatně. Metakognitivní pohled ukáže, že problém není v její kompetenci, nýbrž ve vyčerpání monitorování a v naučené nízké kalibraci; Wells (2009) by v jejím večerním přehrávání rozpoznal ruminaci živenou přesvědčením o nutnosti stále kontrolovat. Po změně týmu a kalibračních cvičeních, v nichž odhaduje výsledek a porovnává jej se skutečností, se ukáže, že její odhady jsou přesnější než průměr týmu, přesně jak předpovídá korekce dunning-krugerovského zkreslení (Kruger a Dunning, 1999).

Obrana

Obrana spočívá v kalibraci: u drobných předpovědí si člověk zapíše míru jistoty a porovná ji s výsledkem, čímž postupně napravuje nespolehlivý odhad vlastní kompetence (Kruger a Dunning, 1999). Pomáhá oddělovat zdroj, tedy zapisovat si, co jsem zjistil sám a co mi bylo řečeno (Flavell, 1979), a chránit kapacitu monitorování tím, že důležitá rozhodnutí odkládám, jsem-li unavený nebo pod tlakem (viz Časově odložené hodnocení). Zásadní je umět ukončovat smyčky, tedy rozpoznat, kdy reflexe přestala pomáhat, a obrátit se k činnosti, což je jádro Wellsovy (2009) metakognitivní terapie; oporou je dále Metakognitivní monitoring a Osobní audit zkreslení.

Meze a otevřené otázky

Metakognice je dobře zkoumána ve vzdělávání a v klinické psychologii, ale její záměrné poškozování v manipulativních vztazích systematicky měřeno není; kniha zde extrapoluje z obecných poznatků (Flavell, 1979; Wells, 2009). Otevřená je otázka, kolik metakognitivní kontroly je zdravé, protože i nadměrné sebesledování škodí a obrana nesmí vést k hyperreflexivitě, proti níž má chránit; Nelson a Narens (1990) připomínají, že monitorování a řízení musí být v rovnováze, jinak se samoopravný mechanismus zvrhne ve svůj opak. Otevřené zůstává i to, jak spolehlivě odlišit manipulací naučenou nízkou kalibraci od trvalé osobnostní nejistoty, protože oba stavy se navenek podobají a liší se hlavně vazbou na konkrétní vztah a reverzibilitou v odstupu; Wells (2009) proto doporučuje sledovat změnu metakognitivních přesvědčení v čase spíše než jediné izolované měření v jednom bodě.

Literatura

• Flavell, J. H. (1979). Metacognition and cognitive monitoring. American Psychologist, 34(10), 906–911.
• Kruger, J., & Dunning, D. (1999). Unskilled and unaware of it. Journal of Personality and Social Psychology, 77(6), 1121–1134.
• Nelson, T. O., & Narens, L. (1990). Metamemory: A theoretical framework and new findings. Psychology of Learning and Motivation, 26, 125–173.
• Wells, A. (2009). Metacognitive Therapy for Anxiety and Depression. New York: Guilford Press.
• Wells, A., & Cartwright-Hatton, S. (2004). A short form of the Metacognitions Questionnaire: Properties of the MCQ-30. Behaviour Research and Therapy, 42(4), 385–396.

Související

Sesterské kategorie

• Konfirmační bias – zkreslení, které metakognice musí kompenzovat.
• Falsifikovatelnost – vědět, co by mě přesvědčilo o omylu.
• Intencionalita – zaměřenost vědomí, kterou metakognice sleduje.

Glosář

• Metakognice (heslo) – definice pojmu.
• Metakognitivní destrukce – krajní podoba zásahu.
• Bridge: Metakognice – propojení hesla s knihou.

Klinika

• Středně-dobá metakognitivní rehabilitace – protokol obnovy.
• Metacognitive therapy protokol – terapeutický postup.
• Vzdělávací scénář: Metakognitivní kolaps – výukový modul.