Důsledek🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-07.05
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Sleight of Mouth
Druh	vzorec
Anglicky	Consequence
Jiné názvy	přerámování na důsledek
Obecnější heslo	Sleight of Mouth
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Vzorec důsledek přesouvá v rozhovoru pozornost od toho, zda je přesvědčení pravdivé, k tomu, co se stane, když ho člověk bude dál držet. Mluvčí neodpovídá na obsah výroku, ale popisuje jeho účinky: na zdraví, na vztahy, na budoucnost, na to, jak se k posluchači budou chovat druzí. Vzorec nepracuje s prvky přesvědčení, ale s jeho rámcem; Dilts ho popisuje jako obrácení pozornosti k účinkům, které přesvědčení má, místo k jeho obsahu (Dilts 1999). Vzorec může upozornit na skutečnou cenu přesvědčení, které člověku škodí. Zároveň je to jeden z nejsnáze zneužitelných pohybů souboru, protože předpověď nepříjemných důsledků se v ústech toho, kdo je může sám způsobit, mění v hrozbu, která nemusí být vyslovena. Pro kompendium je proto důležité rozlišovat předpověď, o které lze vést věcný spor, od nátlaku, který se jako předpověď jen tváří.

Původ a souvislosti🔗

Pohled na přesvědčení podle jeho důsledků má v NLP kořeny v pragmatickém kritériu, podle kterého se mapa světa nehodnotí podle pravdivosti, ale podle toho, kam člověka vede (Bandler a Grinder 1975). V Sleight of Mouth se toto kritérium stalo konverzačním pohybem: místo sporu o to, zda je přesvědčení správné, se otevírá otázka, zda se vyplatí (Dilts 1999). Dilts se důsledky přesvědčení zabýval i v souvislosti se zdravím, kde zdůrazňoval, že přesvědčení o vlastní schopnosti a o naději ovlivňují, jak lidé zvládají nemoc (Dilts, Hallbom a Smith 1990). Mimo NLP má pohled na důsledky dlouhou tradici v kognitivní terapii, která s klientem zkoumá, jaké výhody a nevýhody pro něj má určité přesvědčení držet (Beck 1976). Motivační rozhovory pracují s rozdílem mezi tím, kde člověk je, a tím, kde by chtěl být, a zkoumají ho tak, aby důvody ke změně formuloval sám klient (Miller a Rollnick 2013). Manipulativní podoba vzorce navazuje na mnohem starší rétoriku strachu, ve které se posluchači líčí nepříjemná budoucnost jako jistá a jediný únik se nabízí v souhlasu.

Struktura vzorce🔗

Vzorec má tři části. První je přesvědčení posluchače, které se nechává bez přímé odpovědi. Druhou je projekce do budoucnosti, ve které se přesvědčení spojí s určitým výsledkem („když si to budeš dál myslet, skončíš…“). Třetí je hodnocení tohoto výsledku, obvykle jako nežádoucího, někdy jako žádoucího, pokud má vzorec přesvědčení posílit (Dilts 1999). Z hlediska struktury přesvědčení jde o vytvoření nového spojení příčiny a následku, které se k původnímu přesvědčení připojí zvenčí. Toto nové spojení se obvykle nedokládá; jeho síla spočívá v tom, že výsledek je snadno představitelný a citově nabitý. Katalog spojení tohoto typu rozebírá obecně na stránce o příčině a následku.

Rozhodující je, kdo má nad líčeným důsledkem moc. Pokud důsledek plyne z povahy věci, například z toho, jak přesvědčení ovlivňuje spánek nebo zdraví toho, kdo ho drží, je předpověď věcným tvrzením, o kterém lze diskutovat. Pokud důsledek závisí na jednání mluvčího nebo skupiny, kterou zastupuje, je předpověď ve skutečnosti podmíněnou hrozbou: mluvčí oznamuje, co udělá, ale podává to jako neosobní běh událostí. Taková hrozba se obtížně napadá, protože mluvčí může kdykoli tvrdit, že jen „upozorňoval“. Model pravděpodobnosti elaborace předpokládá, že když posluchač nemá motivaci, čas nebo prostor sdělení důkladně zpracovat, rozhodují o jeho působení spíše vnější vodítka než kvalita argumentů (Petty a Cacioppo 1986). Citově nabitou předpověď lze v tomto smyslu chápat jako takové vodítko; jde o výklad kompendia, ne o výsledek studie zaměřené na tento vzorec.

Detekční znaky🔗

Vzorec se pozná podle toho, že rozhovor se místo k obsahu námitky stáčí k budoucnosti toho, kdo ji vznesl. Typické formulace začínají „jestli si to budeš dál myslet“, „s takovým přístupem“ nebo „víš, kam to vede“. Varovným znakem je, že líčené důsledky jsou sociální a závisejí na mluvčím: ztráta místa, vyloučení ze skupiny, odchod partnera, ztráta přízně. Dalším znakem je neurčitost: důsledek je naznačen, ale nikdy pojmenován tak konkrétně, aby se dal ověřit nebo napadnout. Typické je také spojení s izolací: posluchači se sděluje, že důsledky ponese sám a že „nikde jinde“ ho nikdo nepřijme, čímž se zavírá cesta ven. V mentorských a profesních vztazích se vzorec objevuje v kombinaci s nashromážděnými závislostmi, které dávají předpovědím váhu; kompendium tuto konfiguraci popisuje jako implantaci budoucího vydírání. V kontrolujících partnerských vztazích jsou implicitní hrozby, které nikdy nemusí být naplněny, jedním z hlavních prostředků, jimiž se udržuje poslušnost (Stark 2007).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití se týká důsledků, které nese sám člověk a které plynou z povahy věci, a ponechává mu rozhodnutí. Lékařka, která se pacientky ptá, co podle ní udělá přesvědčení „o tom se nemluví“ s jejím spánkem za půl roku, otevírá prostor pro úvahu, ale nic nepodmiňuje. Kognitivní terapie podobně vede klienta k tomu, aby zvážil, co mu určité přesvědčení dává a co bere, a rozhodnutí o změně ponechává jemu (Beck 1976). Takové užití je otázkou, ne oznámením, a připouští, že klient dojde k jinému závěru. Manipulativní užití se týká důsledků, které závisejí na mluvčím, a slouží k tomu, aby posluchač přesvědčení opustil nebo námitku stáhl ze strachu, ne z přesvědčení. Rozlišení usnadňují tři otázky. Kdo by líčený důsledek způsobil? Je důsledek popsán tak konkrétně, že by šel ověřit? A může posluchač na předpověď odpovědět, že ji bere na vědomí a na svém názoru trvá, aniž by se něco změnilo? Pokud tato odpověď vyvolá skutečné sankce, nešlo o předpověď, ale o hrozbu. Totéž platí ve skupinách, kde se odchod nebo pochybnost spojují s líčením katastrofy, která odcházejícího čeká venku; taková líčení nejsou předpovědí, ale součástí kontroly, protože skupina sama rozhoduje o tom, jak se ke kritikovi zachová (Hassan 1988). Kompendium vztah mezi takovými hrozbami a kontrolou rozebírá na stránce o Starkově rámci coercive control.

Stav důkazů🔗

Vzorec důsledek nebyl v podobě Sleight of Mouth, pokud je kompendiu známo, samostatně testován a literatura souboru ho dokládá příklady (Dilts 1999). Kritické přehledy výzkumu NLP shledávají, že kontrolovaných studií je málo a že většina z nich tvrzení oboru nepodporuje (Witkowski 2010; Passmore a Rowson 2019). Systematický přehled účinků NLP na zdraví nenašel dost kvalitních důkazů pro jeho doporučení v klinické praxi (Sturt a kol. 2012). Mimo NLP je dobře doloženo, že zvažování výhod a nevýhod vlastního chování v empatickém a nekonfrontačním rozhovoru podporuje změnu, například v léčbě závislostí (Miller a Rollnick 2013). Tyto poznatky se týkají celého přístupu, ve kterém důvody ke změně formuluje klient, nikoli jednorázového konverzačního pohybu, ve kterém důsledky líčí mluvčí. Výzkum přesvědčování zároveň ukazuje, že působení apelů na důsledky závisí na tom, jak důkladně posluchač sdělení zpracuje (Petty a Cacioppo 1986). Tvrzení, že vzorec sám o sobě spolehlivě mění přesvědčení, tedy doloženo není.

Obrana a zotavení🔗

Obranou je rozlišit předpověď od hrozby a pojmenovat, kdo by líčený důsledek způsobil. Lze se zeptat, podle jakého pravidla by k důsledku došlo a kdo o něm rozhoduje. Pokud jde o důsledek, který závisí na mluvčím, je užitečné ho pojmenovat přímo: „říkáš, že když na svém názoru budu trvat, uděláš…“. Takové pojmenování přesune skrytou hrozbu do roviny, kde za ni mluvčí nese odpovědnost. Implicitní hrozby v pracovních a partnerských vztazích je vhodné dokumentovat s daty a doslovným zněním, protože jejich síla spočívá v neurčitosti a v tom, že se dají popřít. Pomáhá také ověřit si u nezávislých lidí, zda líčený důsledek, třeba že „nikde jinde tě nevezmou“, odpovídá skutečnosti. U lidí, kteří dlouho žili pod tlakem takových předpovědí, se objevuje předjímavá poslušnost: námitky potlačují dřív, než je vysloví, protože důsledky si už domýšlejí sami. Zotavení zahrnuje postupné testování toho, co se skutečně stane, když námitku vysloví v bezpečném prostředí, a obnovu pocitu, že mají na vlastní názor právo (Herman 1992). Opačný pohyb, při kterém se pozornost obrací od důsledků k úmyslu, popisuje vzorec záměr.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R. (1999). Sleight of Mouth: The Magic of Conversational Belief Change. Capitola: Meta Publications.
• Dilts, R., Hallbom, T., & Smith, S. (1990). Beliefs: Pathways to Health and Well-Being. Portland: Metamorphous Press.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Sleight of Mouth – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Sleight of Mouth – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Kluzký svah – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Klamy předpokladu, Slippery slope)
• Příčina a následek – příbuzné heslo (Meta-model, Cause and effect)
• Záměr – příbuzné heslo (Sleight of Mouth, Intention)
• Protipříklad – příbuzné heslo (Sleight of Mouth, Counter-example)
• Změna velikosti rámce – příbuzné heslo (Sleight of Mouth, Change frame size)
• Rámec výsledku – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Outcome frame)
• Budoucí přehrávání – příbuzné heslo (Časová osa, Future pacing)

V kompendiu

• EA-2.2.10 Implantace budoucího vydírání – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.5 Starkův rámec coercive control – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Redefinice – předchozí heslo rodiny
• Rozložení na části – další heslo rodiny