EU právo — EA rámec

Jurisdikce: Evropská unie · Oblast: právní rámce. Stránka je orientací pro odborníky: ukazuje, které unijní nástroje se dotýkají epistemické anihilace, co z nich plyne pro dokazování a ochranu oběti a kde unijní právo končí. Nejde o právní poradenství; rozhoduje vždy vnitrostátní provedení a konkrétní skutkový stav (Craig a de Búrca, 2020).

1. Rozsah a povaha rámce

Unijní právo nemá obecný trestní zákoník. Trestní represe zůstává doménou členských států a EU do ní vstupuje jen tam, kde k tomu má výslovnou pravomoc – typicky minimálními pravidly pro definice vybraných trestných činů a pro práva obětí. Mitsilegas (2016) ukazuje, že po Lisabonské smlouvě se těžiště unijního trestního práva přesunulo od pouhé spolupráce represivních orgánů k ochraně práv jednotlivce, včetně oběti, a že vzájemná důvěra mezi státy je podmíněna dodržováním těchto práv.

Pro témata této knihy je užitečné rozlišit tři vrstvy. První tvoří harmonizace trestního práva a procesu: směrnice o právech obětí, o obchodování s lidmi a o násilí vůči ženám. Druhou vrstvou je regulace trhu a technologií – ochrana spotřebitele, ochrana osobních údajů, digitální služby a umělá inteligence. Třetí vrstvou jsou základní práva, tedy Listina základních práv EU, která je závazná od Lisabonské smlouvy. Peers (2016) upozorňuje, že tyto vrstvy mají odlišné adresáty, odlišné vymáhání a odlišnou míru přímého účinku, takže oběť se v nich bez odborné pomoci snadno ztratí.

Listina se na členské státy vztahuje jen tehdy, když provádějí unijní právo; hranici vymezil Soudní dvůr EU mimo jiné ve věci Åkerberg Fransson (C-617/10). Vedle toho stojí systém Rady Evropy s Evropskou úmluvou o lidských právech, k níž EU dosud nepřistoupila (viz Lidská práva — EA standardy). Craig a de Búrca (2020) popisují tento souběh jako dva propojené, ale institucionálně oddělené systémy ochrany; obecnější přehled mezinárodních vrstev nabízí stránka mezinárodní právo.

2. Klíčové instituty a pojmy

Směrnice 2012/29/EU o právech obětí zakotvuje právo rozumět a být srozuměn, právo na informace, tlumočení a podpůrné služby a individuální posouzení potřeby zvláštní ochrany (Evropský parlament a Rada EU, 2012). Klíčový je pojem druhotné viktimizace, tedy újmy, kterou oběti způsobí samo řízení. Herman (1992) popsala tentýž jev z klinické strany: řízení, které od oběti žádá souvislý a konzistentní příběh, může obnovit bezmoc, jíž trauma vzniklo (srov. retraumatizace).

Směrnice (EU) 2024/1385 o boji proti násilí vůči ženám a domácímu násilí je prvním horizontálním unijním předpisem v této oblasti (Evropský parlament a Rada EU, 2024a). Harmonizuje mimo jiné kybernetické pronásledování, kybernetické obtěžování, nekonsensuální sdílení intimního materiálu a kybernetické podněcování k násilí či nenávisti; členské státy ji mají provést do roku 2027. Samostatný trestný čin coercive control nezavádí, ačkoli Stark (2007) právě tento vzorec považuje za jádro partnerského násilí.

Směrnice 2011/36/EU o obchodování s lidmi, novelizovaná v roce 2024, pracuje se „zneužitím zranitelného postavení“, tedy se situací, kdy oběť nemá skutečnou nebo přijatelnou možnost než se zneužití podrobit, a to i bez fyzického násilí. Peers (2016) tuto definici rozebírá v kontextu unijní harmonizace; v interpretaci této knihy přesouvá důkazní pozornost od fyzického omezení k závislosti, což je pro oběti psychické kontroly zásadní (viz právo o obchodování s lidmi).

Spotřebitelská a technologická regulace doplňuje trestní rovinu. Směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách zakazuje agresivní praktiky včetně obtěžování, nátlaku a „nepatřičného ovlivňování“, tedy spotřebitelskou obdobu undue influence. Mathur a kol. (2019) empiricky doložili, jak rozšířené jsou na webu takzvané temné vzorce (dark patterns), které využívají kognitivní zkratky uživatele; právě na ně se směrnice o nekalých praktikách v praxi vztahuje jen nerovnoměrně.

Nařízení (EU) 2016/679 (GDPR) dává právo na přístup k údajům, jejich opravu a výmaz. Nařízení (EU) 2022/2065, akt o digitálních službách (Digital Services Act, DSA), zavádí mechanismus oznámení a odstranění nezákonného obsahu, důvěryhodné oznamovatele a u velmi velkých platforem povinnost posuzovat systémová rizika (Evropský parlament a Rada EU, 2022). Zuboff (2019) dokládá, proč je tato systémová rovina nutná: obchodní model platforem stojí na predikci a ovlivňování chování, nikoli na jednotlivém příspěvku (viz regulace platforem).

Nařízení (EU) 2024/1689, akt o umělé inteligenci (AI Act), v článku 5 zakazuje systémy AI, které používají podprahové nebo účelově manipulativní či klamavé techniky nebo zneužívají zranitelnosti dané věkem, zdravotním postižením či sociální situací, pokud podstatně narušují rozhodování a způsobují závažnou újmu; zákazy platí od února 2025 (Evropský parlament a Rada EU, 2024b). Susser, Roessler a Nissenbaum (2019) definují manipulaci jako skryté ovlivnění, které obchází rozhodovací schopnosti člověka, a tím poskytují pojmový rámec, s nímž článek 5 pracuje. Veale a Zuiderveen Borgesius (2021) už k návrhu namítali, že požadavek závažné újmy nastavuje práh tak vysoko, že většinu běžných manipulativních praktik nezachytí.

Ochranu před odvetou za oznámení porušení unijního práva poskytuje směrnice (EU) 2019/1937 o ochraně oznamovatelů (srov. mechanismus oznamovatelů). Evropský ochranný příkaz podle směrnice 2011/99/EU a nařízení č. 606/2013 o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech zajišťují, že ochrana nekončí na hranici. Mitsilegas (2016) tyto nástroje řadí k projevům zásady vzájemného uznávání, jejíž účinnost závisí na tom, zda o nich národní orgány a oběti vůbec vědí.

3. Jak rámec zachycuje EA

Jev	Možné unijní uchopení	Co propadá
Gaslighting a izolace v partnerském vztahu	jen nepřímo: práva obětí, ochranné příkazy, národní trestné činy	samotné přepisování reality oběti, není-li spojeno s jiným deliktem
Koordinovaný online útok (mob coordination)	kybernetické obtěžování podle směrnice 2024/1385, DSA	útoky pod prahem nezákonnosti, „jen“ zdrcující množství legálních příspěvků
Deepfake intimní povahy	nekonsensuální sdílení podle směrnice 2024/1385	deepfake, který poškozuje pověst, ale není intimní
Doxing	GDPR, kybernetické pronásledování	sběr veřejně dostupných údajů bez zjevné hrozby
Manipulativní design a algoritmická amplifikace	DSA (systémová rizika), AI Act čl. 5, nekalé praktiky	individuální nárok oběti je slabý; dohled je veřejnoprávní
Nátlakový prodej seniorům	nekalé obchodní praktiky	trestní postih zůstává národní (srov. zneužívání seniorů)
Vykořisťování v uzavřené skupině	obchodování s lidmi, nucená práce	ideologická kontrola bez ekonomického vykořisťování

Společným rysem je, že unijní právo míří na projevy a následky (obtěžování, sdílení materiálu, vykořisťování, újma spotřebitele), nikoli na epistemickou újmu jako takovou. Postupné rozkládání schopnosti oběti důvěřovat vlastnímu vnímání zůstává právně viditelné jen tehdy, když se podaří ukázat jeho vzorec a následky; Stark (2007) přesně tento posun od incidentu ke vzorci označuje za podmínku, bez níž právo kontrolu nepozná.

Citron (2014) na online obtěžování ukazuje, proč tabulka obsahuje tolik propadajících jevů: jednotlivé příspěvky bývají samy o sobě legální nebo bagatelní, újma vzniká jejich množstvím, koordinací a trváním. Unijní úprava kybernetického obtěžování tento kumulativní rozměr zčásti uznává, ale jeho přesné vymezení ponechává na národním provedení.

4. Dokazování a forenzní praxe

Unijní nástroje dávají dokazování spíše procesní rámec než obsahová pravidla. U online útoků je klíčové včasné zajištění obsahu dříve, než zmizí; DSA ukládá platformám povinnosti vůči orgánům, ale oběť si má vést vlastní záznam. Citron (2014) z praxe obětí doporučuje systematickou dokumentaci s daty, odkazy a snímky obrazovky, protože nahlášený obsah často zmizí dřív, než ho zajistí policie (viz elektronické důkazy a uchování důkazů).

Žádost o přístup podle GDPR může doložit, jaké údaje o oběti zpracovávala organizace, zaměstnavatel nebo poskytovatel služby, což je užitečné při podezření na sledování. Jednotlivé zprávy přitom působí banálně; teprve pattern důkaz a rekonstrukce časové osy ukazují kontrolu jako celek, což je metodický požadavek, který Stark (2007) formuloval pro celé pole partnerského násilí.

Pachatel, platforma a oběť bývají v různých státech. Nástroje justiční spolupráce existují, ale Mitsilegas (2016) upozorňuje na jejich pomalost a na rozdíly v národních důkazních pravidlech. Dokumentace má proto od začátku počítat s chain of custody použitelným i v jiné jurisdikci. Znalecké posouzení se řídí národními pravidly; obecné zásady jsou na stránce znalec EA.

5. Ochrana oběti a procesní práva

Směrnice 2012/29/EU je pro oběti epistemické manipulace zvlášť cenná dvěma prvky (Evropský parlament a Rada EU, 2012). Zaprvé individuálním posouzením: oběť dlouhodobé kontroly může potřebovat výslech bez konfrontace s pachatelem, stejného vyšetřovatele, výslech osobou stejného pohlaví nebo omezení otázek na soukromý život. Zadruhé právem rozumět: informace musí být podány jazykem, kterému oběť skutečně rozumí, s profesionálním tlumočníkem, nikoli členem rodiny (srov. protokol pro uprchlíky a migranty). Herman (1992) zdůrazňuje, že pocit kontroly nad vlastní výpovědí je pro zotavení stejně důležitý jako samotný výsledek řízení.

Směrnice 2024/1385 k tomu doplňuje specializovanou podporu, ochranné příkazy a pozornost k dětem jako svědkům domácího násilí (Evropský parlament a Rada EU, 2024a). EU také v roce 2023 přistoupila k Istanbulské úmluvě v rozsahu svých pravomocí; Česká republika ji podepsala, ale neratifikovala (viz ČR právo — EA rámec). Peers (2016) připomíná, že práva podle směrnic se uplatňují především před národními orgány a soudy, takže jejich znalost u obhájců obětí je praktickou podmínkou účinnosti.

6. Mezery a kritika

Unii chybí pojem psychické kontroly. Psychické násilí se objevuje v definicích, ale kriminalizace dlouhodobé kontroly zůstává na státech a výsledkem je mozaika, v níž Spojené království má vlastní trestný čin a Německo nikoli. Stark (2007) tvrdí, že bez pojmenování vzorce soudy dál posuzují izolované incidenty a podceňují jejich kumulativní účinek; unijní minima tento problém přesouvají, ale neřeší.

Platformní regulace chrání systém, nikoli jednotlivce: DSA řeší rizika a postupy, oběť má k dispozici hlavně oznámení a stížnost. Analýzy Zuboff (2019) a Citron (2014) lze z různých stran číst jako argument, že individuální nápravné prostředky nestačí na újmu, kterou vytváří architektura služby; jde o interpretaci, nikoli o jejich společný závěr. AI Act navíc nastavuje vysoký práh, protože zákaz manipulativních technik vyžaduje podstatné narušení rozhodování a závažnou újmu, a běžné temné vzorce tak zůstávají v jiných předpisech (Veale a Zuiderveen Borgesius, 2021).

Existuje i riziko zneužití: nástroje proti dezinformacím a nenávisti mohou sloužit k umlčení kritiky (viz politická instrumentalizace EA). Susser, Roessler a Nissenbaum (2019) proto trvají na úzké definici manipulace, která odlišuje skryté obcházení úsudku od legitimního přesvědčování. Práva podle směrnic jsou navíc tak silná, jak silné jsou národní služby pro oběti.

7. Modelová situace

Anonymizovaný kompozitní příklad. Žena žijící v jednom členském státě se rozejde s partnerem, který se odstěhuje do jiného. Následují měsíce zpráv přes několik platforem, falešné účty kontaktují její zaměstnavatele a rodinu a šíří upravené fotografie. Policie první oznámení odloží jako „rozchodový spor“, tedy přesně tak, jak Stark (2007) popisuje přehlížení vzorce, který se rozpadá do drobných epizod.

Poradkyně pro oběti zahájí strukturovanou dokumentaci (data, platformy, odkazy, snímky obrazovky s metadaty), podá oznámení nezákonného obsahu podle DSA a s advokátkou připraví návrh na ochranný příkaz, jehož uznání v druhém státě umožňuje unijní úprava. Při novém oznámení požádá o individuální posouzení potřeby ochrany podle směrnice o právech obětí (Evropský parlament a Rada EU, 2012). Paralelně klientka pracuje s terapeutem na obnově důvěry ve vlastní vnímání, protože útoky cílily právě na její pověst „spolehlivé osoby“ (Herman, 1992).

8. Doporučení pro praxi

Prvním krokem je zjistit, který stát je pro trestní řízení příslušný a jak provedl příslušnou směrnici; Peers (2016) upozorňuje, že rozdíly v provedení jsou u směrnic pravidlem, nikoli výjimkou. Dokumentovat je třeba vzorec, ne jen nejhorší incident, s důrazem na metadata a zálohy, a od počátku uplatnit právo na individuální posouzení potřeb oběti a na tlumočníka (Evropský parlament a Rada EU, 2012).

Civilní, správní (GDPR, DSA) a trestní cesta se mají využívat souběžně, protože každá má jiný důkazní standard a jinou rychlost (Citron, 2014). Druhotnou viktimizaci je nutné předvídat a oběť na řízení připravit (viz příprava na proces). Hodnocení musí zůstat opatrné, protože ne každý konflikt je kontrola (viz riziko falešně pozitivních detekcí); Stark (2007) sám odlišuje kontrolu od běžné konfliktnosti vztahu podle cíle a vzorce jednání.

Literatura

• Citron, D. K. (2014). Hate Crimes in Cyberspace. Harvard University Press.
• Craig, P., & de Búrca, G. (2020). EU Law: Text, Cases, and Materials (7. vyd.). Oxford University Press.
• Evropský parlament a Rada EU (2012). Směrnice 2012/29/EU, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu. Úřední věstník EU.
• Evropský parlament a Rada EU (2022). Nařízení (EU) 2022/2065 o jednotném trhu digitálních služeb (akt o digitálních službách). Úřední věstník EU.
• Evropský parlament a Rada EU (2024a). Směrnice (EU) 2024/1385 o boji proti násilí vůči ženám a domácímu násilí. Úřední věstník EU.
• Evropský parlament a Rada EU (2024b). Nařízení (EU) 2024/1689, kterým se stanoví harmonizovaná pravidla pro umělou inteligenci (akt o umělé inteligenci). Úřední věstník EU.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. Basic Books.
• Mathur, A., Acar, G., Friedman, M. J., Lucherini, E., Mayer, J., Chetty, M., & Narayanan, A. (2019). Dark patterns at scale: Findings from a crawl of 11K shopping websites. Proceedings of the ACM on Human-Computer Interaction, 3(CSCW).
• Mitsilegas, V. (2016). EU Criminal Law after Lisbon: Rights, Trust and the Transformation of Justice in Europe. Hart Publishing.
• Peers, S. (2016). EU Justice and Home Affairs Law (4. vyd.). Oxford University Press.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. Oxford University Press.
• Susser, D., Roessler, B., & Nissenbaum, H. (2019). Technology, autonomy, and manipulation. Internet Policy Review, 8(2).
• Veale, M., & Zuiderveen Borgesius, F. (2021). Demystifying the Draft EU Artificial Intelligence Act. Computer Law Review International, 22(4).
• Zuboff, S. (2019). The Age of Surveillance Capitalism. PublicAffairs.

Související

Právní rámce

• ČR právo — EA rámec – jak se unijní minima promítají do českého práva.
• Lidská práva — EA standardy – Úmluva o lidských právech a Istanbulská úmluva jako druhý evropský pilíř.
• UK — EA právní rámec – srovnání s jurisdikcí, která coercive control kriminalizovala.

Právo a praxe

• Právo o coercive control – srovnávací přehled trestných činů kontroly.
• Elektronické důkazy – základ u online forem EA.
• Azyl a EA – unijní azylový systém a manipulace v řízení.

Politika a regulace

• EU politika k epistemickým útokům – širší veřejnopolitický kontext.
• EA v digitálním věku – teoretické zázemí regulace algoritmů a AI.

Terminologie

• Mezinárodní právní terminologie EA – převod pojmů mezi jazykovými verzemi unijních předpisů.