Uchování důkazů

Kapitola z části o standardech dokumentace se zabývá praktickým zajištěním a dlouhodobým uchováním materiálů, které mohou doložit epistemické zneužívání. Navazuje na kapitolu Chain of custody, která řeší integritu důkazu po zajištění. Stark (2007) ukazuje, že kontrola se skládá z mnoha drobných aktů, z nichž žádný jednotlivě nevypadá závažně, a důkazem je proto až uchovaný souhrn. Kapitola je určena především obětem a jejich podpůrcům, ale také advokátům, sociálním pracovníkům a policii; popisuje bezpečné a zákonné uchování vlastních materiálů, nikoli získávání cizích dat.

Právní a forenzní kontext

V trestním řízení zajišťují důkazy orgány činné v trestním řízení; v civilním a rodinném řízení je důkazní břemeno převážně na stranách, které musí svá tvrzení doložit podle občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb. V praxi tak oběť často sama shromažďuje zprávy, e-maily, fotografie, bankovní výpisy, zdravotní záznamy a deníky. Soud hodnotí důkazy volně, ale jejich váha závisí na tom, zda je zřejmý jejich původ a neporušenost; Casey (2011) zdůrazňuje, že u digitálních stop je prokázání původu a integrity stejně důležité jako jejich obsah.

Získávání důkazů musí být zákonné. Neoprávněný přístup do cizího účtu nebo zařízení může naplnit znaky trestného činu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 trestního zákoníku, zákona č. 40/2009 Sb., a důkaz znehodnotit. Ochranu osobních údajů třetích osob, které se v materiálech vyskytují, upravuje nařízení (EU) 2016/679; zákonné uchování vlastní komunikace pro účely řízení je však něčím jiným než její zveřejnění.

Specifika epistemického zneužívání

Stopy EA jsou rozptýlené a křehké. Jsou v každodenní komunikaci – tisíce zpráv, v nichž jednotlivě nic nevypadá závažně, ale dohromady ukazují vzorec – a mizí: automatické mazání, smazání pachatelem, výměna telefonu, zrušení účtu, vypršení záloh. Často jsou pod kontrolou pachatele prostřednictvím sdílených účtů, rodinných cloudů a znalosti hesel; Freed a kol. (2018) a Woodlock (2017) dokládají, že pachatelé partnerského násilí běžně ovládají technologie oběti a mohou s jejími daty manipulovat.

Oběť navíc vlastní důkazy sama zpochybňuje. Po letech gaslightingu může mít sklon důkazy mazat, protože je „stejně nikdo nevezme vážně“, nebo protože ji bolí. Sweet (2019) popisuje gaslighting jako soustavné podkopávání důvěryhodnosti oběti v jejích vlastních očích i v očích institucí, a sklon zbavovat se dokladů je jeho přímým důsledkem.

Zvláštní hodnotu mají deníky. Vlastní záznamy oběti z doby událostí jsou cenné pro její paměť i pro řízení – a zároveň zranitelné, pokud je najde pachatel. Loftus (2005) shrnuje výzkum, podle něhož se vzpomínka s odstupem a pod vlivem dodatečných informací mění, a záznam pořízený bezprostředně proto chrání výpověď před námitkou pozdější rekonstrukce.

Klíčové principy

Bezpečnost má přednost před sběrem: pokud by sběr důkazů zvýšil riziko násilí, má přednost bezpečnostní plán. Campbell, Webster a Glass (2009) řadí období odchodu od partnera mezi situace se zvýšeným rizikem závažného násilí, a právě tehdy se oběť obvykle rozhoduje důkazy shromáždit. Zajišťuje se jen to, k čemu má osoba oprávněný přístup.

Důkazy mají být úplné a v kontextu – celé konverzace, nikoli jen vybrané zprávy, s daty a identitou odesílatele –, uložené ve více kopiích na více místech, z nichž aspoň jedno je mimo dosah pachatele, a upravované co nejméně: originál zůstává beze změn a pracuje se na kopii. Zásady britské policie pro digitální důkazy (ACPO, 2012) formulují tentýž požadavek pro profesionály: s původními daty se nemá manipulovat a každý zásah má být zaznamenán tak, aby jej mohla nezávislá osoba zopakovat.

Procedurální rámec

Prvním krokem je inventura: sepsat, jaké materiály existují – zprávy a aplikace, ve kterých jsou, e-maily, hlasové zprávy, fotografie, dokumenty, bankovní výpisy, záznamy z lékařských a jiných návštěv, svědci, deníky. Druhým je stanovení priority podle rizika zániku: nejdřív to, co může zmizet, tedy automaticky mazané konverzace, materiály na sdílených zařízeních a záznamy u třetích stran s omezenou dobou uchování, například kamerové záznamy. Casey (2011) upozorňuje, že nestálá data se ztrácejí nejdříve a jejich zajištění nesnese odklad.

U zpráv a e-mailů je vhodné použít funkce exportu, které zachovávají data, časy a účastníky; snímky obrazovky jsou doplňkem, nikoli jediným zdrojem. Materiály se ukládají do šifrovaného úložiště nebo na zařízení, k nimž pachatel nemá přístup, a kopie se svěří důvěryhodné osobě nebo advokátovi. Norma ISO/IEC 27037 (2012) rozlišuje identifikaci, sběr, získání a uchování digitálních důkazů a pro každou fázi požaduje dokumentaci; pro oběť postačí jednoduchý záznam o zajištění – co, kdy, odkud a kam bylo uloženo.

Deník se vede dál, s daty, stručně a věcně, a uchovává se mimo dosah pachatele (viz osobní archiv paměti). Při předání advokátovi nebo policii se sepíše předávací záznam, který otevírá řetěz úschovy (ACPO, 2012).

Markery a diferenciální úvahy

Při hodnocení zajištěných materiálů je užitečné rozlišovat primární materiály – původní zprávy, e-maily a dokumenty – s nejvyšší váhou a sekundární materiály – snímky obrazovky, přepisy, výtahy – s nižší váhou, pokud chybí originál. Casey (2011) vysvětluje, že snímek obrazovky postrádá metadata, z nichž lze ověřit čas a původ, a je snadno napadnutelný jako upravený.

Vlastní záznamy oběti mají hodnotu podle toho, zda vznikaly průběžně, a svědectví třetích osob podle jejich nezávislosti (viz Potvrzení třetími osobami). Je také třeba odlišit materiály, které dokládají vzorec, od materiálů, které jen vyjadřují emoce oběti; obojí má místo, ale v řízení má větší váhu první skupina, protože podle Stark (2007) je předmětem dokazování vzorec jednání, nikoli intenzita prožitku.

Riziková místa

Odhalení sběru pachatelem může vést k eskalaci (Campbell, Webster a Glass, 2009). Sdílené cloudy a synchronizace představují další riziko: smazání na jednom zařízení maže všude a pachatel může mít přístup k zálohám (Freed a kol., 2018). Neoprávněné získání – vstup do cizího účtu nebo instalace sledovacích aplikací – je protiprávní a důkaz znehodnotí, ať je motivace jakkoli pochopitelná.

Úpravy originálu – zvýraznění, oříznutí, přeposílání – snižují důkazní hodnotu, protože narušují prokazatelnou neporušenost (ACPO, 2012). Častá je také ztráta při stěhování nebo odchodu, kdy oběť odchází narychlo a zařízení zůstane u pachatele; Fleury, Sullivan a Bybee (2000) dokládají, že období odchodu a doba po něm bývají spojeny s pokračujícím násilím, a plánování proto bývá omezené.

Modelová situace (anonymizovaná)

Žena plánuje odchod od partnera, který kontroluje její telefon i e-mail. S pracovnicí podpůrné organizace nejprve připraví bezpečnostní plán. Teprve poté si na počítači v knihovně založí nový e-mailový účet, o kterém partner neví, a postupně do něj exportuje vlastní konverzace, v nichž partner popírá dříve dohodnuté věci. Deník, který si vedla v sešitě, předá sestře. Po odchodu s advokátkou sepíše seznam materiálů a změní hesla ke všem svým účtům. Když partner v řízení tvrdí, že zprávy jsou vytržené z kontextu, advokátka předloží úplné exporty s metadaty. Postup respektuje pořadí, v němž bezpečnost předchází sběru (Campbell, Webster a Glass, 2009).

Doporučení pro praxi

Pro dotčenou osobu je bezpečnost na prvním místě: pokud by sběrem riskovala, má se nejprve poradit s podpůrnou organizací (viz akutní zajištění bezpečnosti). Nemá nic mazat, i když ji to bolí, ale archivovat to tam, kam se nemusí dívat; zálohovat na místo, ke kterému druhá osoba nemá přístup; a nevstupovat do cizích účtů a zařízení, jak vyplývá z § 230 zákona č. 40/2009 Sb.

Podpůrné organizace a advokáti pomáhají s bezpečným postupem a se seznamem materiálů a zajišťují rychlou fixaci materiálů, které mohou zaniknout, včetně žádostí třetím stranám. Policie se při oznámení EA ptá na digitální stopy a zajišťuje je včas, podle zásad, které formulují ACPO (2012) a Casey (2011).

Limity a otevřené otázky

I dokonale uchované důkazy zachycují jen část vzorce; co bylo řečeno ústně, se většinou nedochová. Otevřenou otázkou je hodnota vlastních nahrávek oběti, jejichž přípustnost se posuzuje podle okolností (viz Protokoly nahrávání). Rostoucí objem dat zároveň ztěžuje jejich analýzu; vznikají nástroje pro automatizované třídění, jejichž spolehlivost a nestrannost je teprve třeba ověřit, a Casey (2011) připomíná, že nástroj nikdy nenahradí odborníka, který umí vysvětlit, co data skutečně dokládají.

Literatura

• ACPO. (2012). ACPO Good Practice Guide for Digital Evidence (verze 5). Association of Chief Police Officers.
• Campbell, J. C., Webster, D. W., & Glass, N. (2009). The Danger Assessment: Validation of a lethality risk assessment instrument for intimate partner femicide. Journal of Interpersonal Violence.
• Casey, E. (2011). Digital Evidence and Computer Crime: Forensic Science, Computers and the Internet (3. vyd.). Academic Press.
• Fleury, R. E., Sullivan, C. M., & Bybee, D. I. (2000). When ending the relationship does not end the violence: Women's experiences of violence by former partners. Violence Against Women.
• Freed, D., Palmer, J., Minchala, D., Levy, K., Ristenpart, T., & Dell, N. (2018). „A Stalker's Paradise“: How intimate partner abusers exploit technology. Proceedings of the CHI Conference on Human Factors in Computing Systems.
• ISO/IEC. (2012). ISO/IEC 27037:2012 Information technology – Security techniques – Guidelines for identification, collection, acquisition and preservation of digital evidence. International Organization for Standardization.
• Loftus, E. F. (2005). Planting misinformation in the human mind: A 30-year investigation of the malleability of memory. Learning & Memory.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. Oxford University Press.
• Sweet, P. L. (2019). The sociology of gaslighting. American Sociological Review.
• Woodlock, D. (2017). The abuse of technology in domestic violence and stalking. Violence Against Women.
• Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (2009).

Související

V této sekci

• Chain of custody – integrita po zajištění.
• Elektronické důkazy – technické aspekty digitálních stop.
• Rekonstrukce časové osy – co s uchovanými materiály dál.

Sebeobrana a protokoly

• Paměťový archiv – deník a záznamy jako opora paměti.
• Akutní zajištění bezpečnosti – bezpečnost před sběrem.
• Hodnocení důkazů – jak posoudit vlastní materiály.

Glosář a organizace

• Chain of custody – pojem řetězu úschovy.
• Gaslighting – proč oběti důkazy mažou.
• Dokumentační standardy – uchování v organizacích.