Místopřísežná výpověď

Kapitola z části o soudním svědectví se týká předprocesního výslechu pod přísahou, který anglosaské právo označuje deposition. Český účastník se s ním setká, pokud je účastníkem nebo svědkem v řízení v USA nebo v jiné zemi s podobnou úpravou – například ve sporu s nadnárodním zaměstnavatelem, s náboženskou organizací nebo v rodinné věci s cizím prvkem. Langbein (1985) ukázal, že rozdíl mezi americkým řízením, v němž skutkový stav zjišťují advokáti stran, a kontinentálním řízením vedeným soudcem je zásadní a pro účastníka z kontinentální tradice nečekaný. Kapitola je určena advokátům s mezinárodní praxí, zmocněncům obětí a obětem samotným; pro českou praxi uvádí paralely.

Právní a forenzní kontext

V americkém civilním procesu je deposition součástí fáze zjišťování (discovery): advokát jedné strany vyslýchá druhou stranu nebo svědka pod přísahou, mimo soudní síň, obvykle v kanceláři, za přítomnosti soudního zapisovatele a často s videozáznamem. Federální pravidla civilního procesu z roku 1938 zavedla široké zjišťování, které Subrin (1987) vykládá jako převzetí pružných postupů ekvity do celého civilního procesu. Deposition výslovně upravuje pravidlo 30 těchto pravidel; pokud se strany nedohodnou nebo soud nerozhodne jinak, je omezena na jeden den v rozsahu sedmi hodin. Použití přepisu v dalším řízení, zejména ke konfrontaci svědka s rozpory, upravuje pravidlo 32.

Soudce při deposition zpravidla není přítomen. Námitky se zaznamenají do protokolu, výslech pokračuje a o námitkách se rozhoduje později; pokyn neodpovídat je přípustný jen výjimečně, například k ochraně privilegované informace. Svědek nebo strana může soud požádat o ochranný příkaz (protective order) podle pravidla 26 nebo o omezení výslechu, který je veden ve zlé víře či způsobem, jenž osobu nepřiměřeně obtěžuje, uvádí do rozpaků nebo utlačuje. Langbein (1985) připomíná, že tyto pojistky jsou v americkém systému dodatečné, protože výslech řídí advokát protistrany, nikoli nestranný orgán.

České právo instituci deposition nemá. Nejbližšími paralelami jsou výslech svědka nebo obviněného v přípravném řízení podle trestního řádu, zákona č. 141/1961 Sb., jehož protokol může být za zákonných podmínek přečten v hlavním líčení, a provádění důkazů podle občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb. Podstatný rozdíl je v tom, že v českém řízení výslech vede orgán veřejné moci nebo soud, nikoli advokát protistrany.

Specifika epistemického zneužívání

Deposition je pro oběť EA zvlášť náročná, protože chybí soudce, který by výslech mírnil: advokát protistrany má velký prostor a námitky otázku nezastaví, jen ji zaznamenají. Výslech může trvat celý den a únava zvyšuje riziko chyb a ústupnosti (viz Sugestibilita); Gudjonsson (2003) řadí únavu, nejistotu a dlouhý tlak mezi okolnosti, které zvyšují ochotu vyslýchaného přijmout návrh tazatele.

Strana sporu má zpravidla právo být při výslechu přítomna, takže oběť může sedět u jednoho stolu s osobou, která ji kontrolovala. Stark (2007) popisuje, že kontrolující partner dokáže působit signály srozumitelnými jen oběti – pohledem, gestem, frází –, a přítomnost takové osoby proto může oběť ovlivnit, aniž by zapisovatel zaznamenal cokoli neobvyklého.

Každá nejistota, oprava nebo „nevím“ je zachycena v trvalém záznamu a později může být použita jako rozpor. Discovery navíc umožňuje široké otázky, včetně dotazů na terapii, minulost a vztahy, pokud se netýkají chráněných informací. Kebbell a Johnson (2000) ukázali, že spletité otázky snižují přesnost odpovědí, aniž by svědek ztratil jistotu, a v mnohahodinovém výslechu se takové nepřesnosti hromadí.

Výslech v cizím jazyce s tlumočníkem zvyšuje riziko nedorozumění. Berk-Seligson (1990) a Hale (2004) doložily, že tlumočení mění zdvořilost, jistotu a styl výpovědi a tím i dojem, který svědek působí. Pro oběť, jejíž realita byla léta zpochybňována, může být mnohahodinový výslech vedený právníkem pachatele velmi podobnou zkušeností, a to i tehdy, když je veden korektně.

Klíčové principy

Pravdivost má přednost před přesvědčivostí: svědek odpovídá na otázku, nic nedomýšlí a nic nedoplňuje. Odpovídá krátce, jen na to, na co se ptá, a vysvětlení lze doplnit na výzvu vlastního advokáta; „nevím“ a „nepamatuji si“ jsou platné odpovědi. Gudjonsson (2003) upozorňuje, že svědci, kteří se domnívají, že musí znát odpověď na každou otázku, častěji přijímají návrhy tazatele, a výslovné ujištění o přípustnosti nejistoty tento sklon snižuje.

Advokát svědka může požádat soud o ochranný příkaz, který omezí rozsah nebo způsob výslechu. Příprava se týká průběhu, nikoli obsahu (viz Příprava svědka v kontextu EA); naučené odpovědi by výpověď znehodnotily a v adversárním řízení je protistrana snadno odhalí (Langbein, 1985).

Procedurální rámec

Advokát nejprve posoudí, zda lze výslech omezit co do délky, témat nebo přítomných osob, a podle potřeby podá návrh na ochranný příkaz. Logistika zahrnuje místo, přestávky, tlumočníka, možnost dálkového výslechu a přítomnost protistrany. Příprava vysvětluje průběh, typy otázek a roli námitek, zahrnuje nácvik regulace a seznámení s vlastními dokumenty, které mohou být předloženy; Herman (2003) ukazuje, že předvídatelnost řízení je jedním z mála faktorů, které jeho traumatizující účinek tlumí.

Během výslechu se dělají přestávky podle potřeby a vlastní advokát vznáší námitky a sleduje únavu svědka. Po výslechu má svědek podle pravidla 30 možnost přepis zkontrolovat a ve stanovené lhůtě připojit opravy s uvedením důvodů; věcné změny je třeba odůvodnit a mohou být samy předmětem otázek. Hale (2004) doporučuje u tlumočených výslechů věnovat revizi zvláštní pozornost, protože chyby tlumočení se v přepisu jeví jako výroky svědka. Následuje debriefing, případně terapeutická podpora.

Markery a diferenciální úvahy

Známkami, že výslech přechází v šikanu, jsou otázky na intimní a terapeutické záležitosti bez souvislosti s nárokem, opakované dotazy na totéž s rostoucím tlakem, komentáře a hodnocení místo otázek a záměrné prodlužování výslechu. Pravidla civilního procesu pro takové chování výslovně počítají s návrhem na omezení nebo ukončení výslechu, a jejich rozpoznání je proto i otázkou procesní strategie (Subrin, 1987).

Diferenciálně je třeba rozlišit důkladný, ale legitimní výslech, který zkoumá rozpory a podklady nároku. Pro oběť bývá i legitimní výslech mimořádně zatěžující; to samo neznamená, že je nepřípustný, ale odůvodňuje ochranná opatření. Campbell (2008) ukázala, že oběti často vnímají jako traumatizující i procesně bezvadné postupy, pokud nejsou vysvětleny a pokud nemají žádnou kontrolu nad jejich průběhem.

Riziková místa

Český účastník často neví, že deposition má váhu výpovědi před soudem, a podcení ji. Během dlouhého výslechu může dojít k disociaci, která vede k nekonzistentním odpovědím (viz Disociace ve forenzní praxi); Holmes a kol. (2005) rozlišují odpojení od prožitku, při němž osoba působí přítomně, ale vnímání je oslabené, a právě tato forma bývá v dlouhém výslechu přehlédnuta.

Dalšími riziky jsou přeslechnutí námitky, kdy svědek pokračuje v odpovědi, ačkoli advokát námitku vznesl, neopravené chyby v přepisu, které jsou později prezentovány jako rozpory, a prozrazení informací, jež mohou ohrozit bezpečnost, jako je adresa nebo pracoviště. Woodlock (2017) dokládá, že pachatelé partnerského násilí využívají každý zdroj informací o pobytu oběti, a ochrana údajů je proto i v civilním sporu bezpečnostní otázkou.

Modelová situace (anonymizovaná)

Česká občanka žaluje v USA bývalou vedoucí mezinárodního seberozvojového programu o náhradu škody. Advokáti žalované navrhnou celodenní deposition a dotazy na její psychoterapii. Americký advokát žalobkyně podá návrh na ochranný příkaz; soud stanoví pravidelné přestávky a vyloučí otázky na obsah terapie nad rámec tvrzené újmy. Výslech probíhá přes videokonferenci s tlumočnicí. Žalobkyně si předem ujasní, že „nevím“ a „nerozumím otázce“ jsou platné odpovědi, a domluví si signál pro přestávku; při revizi přepisu opraví dvě chyby tlumočení. Takový postup odpovídá doporučení věnovat tlumočeným výpovědím zvláštní kontrolu (Hale, 2004).

Doporučení pro praxi

Dotčená osoba má vědět, že deposition má váhu výpovědi před soudem; má ji brát vážně, ale nebát se říct „nevím“, ptát se advokáta na možnosti ochrany – délku, přestávky, dálkový výslech – a pečlivě zkontrolovat přepis. Gudjonsson (2003) ukazuje, že znalost průběhu a vlastních práv snižuje ústupnost vůči tlaku tazatele.

Advokáti využívají ochranné příkazy včas a konkrétně, připravují klienta na průběh a na námitky, neučí ho odpovědi a u klientů z jiných jurisdikcí vysvětlují rozdíly od domácího procesu (Langbein, 1985). Čeští advokáti v přeshraničních věcech spolupracují se zahraničním kolegou na přípravě a na ochraně citlivých údajů a zvažují, zda lze část dokazování vést v České republice prostřednictvím mezinárodní právní pomoci, včetně mechanismů Haagské úmluvy o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských a obchodních z roku 1970; volba cesty závisí na řízení a na tom, jak ji připustí soud státu, kde se řízení vede (Subrin, 1987).

Limity a otevřené otázky

Úprava deposition se liší mezi státy USA i mezi zeměmi common law a ochranné příkazy závisejí na uvážení soudu. Otevřenou otázkou je, jak by měl proces zohledňovat zvýšenou zranitelnost svědků po dlouhodobém psychickém zneužívání, aniž by to oslabilo právo strany na zjištění skutečností; Ellison (2001) tuto otázku klade obecně pro adversární řízení. Pro českou praxi je důležité připomenout, že srovnání slouží k orientaci; konkrétní postup vždy určuje advokát s oprávněním v příslušné jurisdikci.

Literatura

• Berk-Seligson, S. (1990). The Bilingual Courtroom: Court Interpreters in the Judicial Process. University of Chicago Press.
• Campbell, R. (2008). The psychological impact of rape victims' experiences with the legal, medical, and mental health systems. American Psychologist.
• Ellison, L. (2001). The Adversarial Process and the Vulnerable Witness. Oxford University Press.
• Gudjonsson, G. H. (2003). The Psychology of Interrogations and Confessions: A Handbook. Wiley.
• Hale, S. (2004). The Discourse of Court Interpreting: Discourse Practices of the Law, the Witness and the Interpreter. John Benjamins.
• Herman, J. L. (2003). The mental health of crime victims: Impact of legal intervention. Journal of Traumatic Stress.
• Holmes, E. A., Brown, R. J., Mansell, W., a kol. (2005). Are there two qualitatively distinct forms of dissociation? A review and some clinical implications. Clinical Psychology Review.
• Kebbell, M. R., & Johnson, S. D. (2000). Lawyers' questioning: The effect of confusing questions on witness confidence and accuracy. Law and Human Behavior.
• Langbein, J. H. (1985). The German advantage in civil procedure. University of Chicago Law Review.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. Oxford University Press.
• Subrin, S. N. (1987). How equity conquered common law: The Federal Rules of Civil Procedure in historical perspective. University of Pennsylvania Law Review.
• Woodlock, D. (2017). The abuse of technology in domestic violence and stalking. Violence Against Women.

Související

V této sekci

• Křížový výslech – obdobné taktiky v soudní síni.
• Příprava svědka v kontextu EA – hranice přípravy.
• Mezinárodní právo – přeshraniční řízení.

Jurisdikce a terminologie

• USA – EA právní rámec – americký procesní kontext.
• Mezinárodní právní terminologie EA – překlad procesních pojmů.
• EN překladové výzvy EA – riziko nepřesností v tlumočení.

Glosář a protokoly

• Retraumatizace – riziko dlouhého výslechu.
• Disociace – reakce na dlouhodobý tlak.
• Uzemňovací techniky – regulace během výslechu.