Podvod jako prvek EA

Kapitola z části o právních rámcích popisuje, kdy a jak se epistemické zneužívání protíná s podvodem – tedy s obohacením na úkor jiného jeho uvedením v omyl. Majetková újma je v kauzách epistemického zneužívání častá a pro řízení cenná: na rozdíl od psychické újmy zanechává stopy v bankovních výpisech, smlouvách a převodech. Kapitola je určena vyšetřovatelům hospodářské kriminality, advokátům, bankovním compliance týmům a znalcům. Whitty a Buchanan (2012) ukázali na obětech online romantických podvodů, že finanční ztráta bývá spojena se ztrátou vztahu, který oběť považovala za skutečný, a že právě tato druhá ztráta ztěžuje oznámení i spolupráci v řízení.

Právní a forenzní kontext

Trestný čin podvodu podle § 209 trestního zákoníku, zákona č. 40/2009 Sb., spáchá ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Zvláštní podoby představují pojistný a úvěrový podvod. Je-li oběť donucena k plnění výhrůžkou, jde spíše o vydírání podle § 175 téhož zákona.

Pokud pachatel nevyvolá omyl, ale zneužije tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti oběti, přichází v úvahu civilní neplatnost pro lichvu podle § 1796 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., nebo pro lest. V civilním řízení lze vedle neplatnosti uplatnit vydání bezdůvodného obohacení a náhradu škody. Volba mezi trestní a civilní cestou se odvíjí od toho, zda lze doložit vyvolání omylu, nebo jen zneužití slabší pozice oběti.

Specifika epistemického zneužívání

V klasickém podvodu je omyl jednorázový: oběť uvěří nepravdivé informaci a zaplatí. V kauzách epistemického zneužívání je omyl budován a udržován v čase a často je jen jednou složkou širší kontroly. Langenderfer a Shimp (2001) vysvětlují, že podvodníci nepracují s nedostatkem informací, ale s „viscerálními“ vlivy – touhou, strachem, nadějí –, které oslabují kritické hodnocení nabídky.

Romance scam a citový podvod. Pachatel vytvoří vztah založený na love bombingu, izoluje oběť od lidí, kteří by ji varovali, a postupně získává peníze. Whitty (2013) popsala průběh takových podvodů jako sled stadií, od vytvoření ideálního profilu přes budování důvěry až k postupně rostoucím žádostem a k opakované viktimizaci. Oběť pak často odmítá uznat, že byla podvedena, protože by musela přiznat, že vztah nebyl skutečný.

Finanční vykořisťování ve skupinách. Poplatky za „stupně“ kurzu, dary podmíněné duchovním pokrokem a nucené investice do skupinových projektů (viz případ finančního kultu) popisují Singer a Lalich (1995) jako typický rys skupin, v nichž finanční odevzdání slouží zároveň jako důkaz oddanosti.

Ekonomická kontrola v rodině. Převod majetku „pro jistotu“, úvěry na jméno oběti a falešné informace o stavu financí jsou součástí coercive control, jak ukazuje Stark (2007). Adams a kol. (2008) vyvinuli škálu ekonomického zneužívání, která rozlišuje kontrolu nad prostředky a jejich vykořisťování.

Podvod se seniory. Pachatelé využívají kognitivního poklesu a osamělosti (viz Ochrana seniorů před zneužíváním). Lachs a Pillemer (2015) řadí finanční vykořisťování mezi nejčastější formy zneužívání seniorů. Epistemická složka spočívá v tom, že oběť ztrácí schopnost omyl rozpoznat – ne pro nedostatek inteligence, ale proto, že alternativní zdroje informací byly odstraněny nebo zdiskreditovány.

Klíčové principy

Omyl i jeho udržování. Pro trestnost je podstatné, jak omyl vznikl a jak byl udržován; izolace a kontrola informací jsou součástí skutku, nikoli jen jeho kulisou. Whitty (2013) ukazuje, že udržování omylu je v pozdějších stadiích podvodu stejně systematické jako jeho vyvolání.

Oběť není spoluviníkem. Dobrovolnost platby neznamená, že nešlo o podvod, protože § 209 zákona č. 40/2009 Sb. postihuje právě obohacení dosažené omylem, k němuž oběť vedl pachatel. Cialdini (1984) popisuje, jak běžné principy vlivu, jako reciprocita, závazek nebo vzácnost, mohou vést k rozhodnutím, která by člověk za jiných okolností odmítl.

Peníze jako stopa a opatrnost vůči „nerozumným“ rozhodnutím. Finanční toky jsou nejobjektivnější složkou kauzy (srov. Adams a kol., 2008, kteří ekonomické zneužívání popisují jako pozorovatelné jednání). Dospělý má zároveň právo utrácet za věci, které okolí nechápe; podvod začíná u uvedení v omyl, ne u nesouhlasu rodiny.

Procedurální postup

Finanční časová osa a korelace s událostmi vztahu. Postup začíná přehledem všech plateb, převodů, úvěrů a darů v čase, s uvedením příjemce a deklarovaného účelu. Pak se zjišťuje, kdy přišla žádost o peníze, co jí předcházelo (krize, slib, výhrůžka, odměna) a jak se měnily kontakty oběti; Whitty (2013) ukazuje, že právě souvislost žádostí s emočními zvraty ve vztahu odlišuje podvod od dobrovolného daru.

Zajištění komunikace a ověření tvrzení pachatele. Zajišťují se zprávy, v nichž byl účel platby zdůvodněn, a nepravdivá tvrzení o identitě, zdraví nebo investicích (viz Elektronické důkazy). Ověřuje se existence firem, projektů, nemocí a dluhů, na něž se pachatel odvolával, protože nepravdivost těchto tvrzení je jádrem skutkové podstaty podle zákona č. 40/2009 Sb.

Posouzení stavu oběti a zajištění majetku. U zranitelných osob se znalecky posoudí zranitelnost vůči vlivu a případná rozumová slabost (Lachs a Pillemer, 2015). Souběžně je třeba rychle zablokovat další platby a zajistit prostředky, pokud je to procesně možné.

Markery a diferenciální úvahy

Pro podvod jako součást epistemického zneužívání svědčí žádosti o peníze provázané s emočními krizemi nebo s odměnou ve vztahu, požadavek mlčenlivosti vůči rodině, bance a přátelům, neověřitelné nebo měnící se příběhy o účelu peněz, eskalace částek a frekvence a vztah, který existuje jen online, s vyhýbáním se osobnímu setkání. Whitty a Buchanan (2012) i Whitty (2013) tyto rysy popisují jako typické pro romantické podvody.

Diferenciálně je třeba odlišit legitimní dar (i velkorysý), obchodní riziko, které se nevydařilo, sdílenou ekonomiku domácnosti a dobrovolné náboženské dary, u nichž nedošlo k uvedení v omyl. Rozhodující je, zda byla oběti zamlčena nebo zkreslena podstatná skutečnost, jak vyžaduje § 209 zákona č. 40/2009 Sb.

Riziková místa

Stud a popírání oběti. Mnoho obětí podvod neoznámí, nebo ho oznámí pozdě, a některé dál brání pachatele a odmítají spolupracovat. Whitty a Buchanan (2012) popsali, že oběti prožívají ztrátu vztahu jako zármutek a stud, který je od oznámení odrazuje.

Opakovaná viktimizace a příliš úzká kvalifikace. Oběti romantických podvodů bývají znovu osloveny „vymahači“, kteří slibují vrácení peněz za poplatek. Posouzení jednotlivé platby bez kontextu může zároveň vést k závěru, že šlo o dar; Langenderfer a Shimp (2001) ukazují, že silné viscerální motivy snižují pozornost k varovným signálům, takže oběť nesrovnalosti v příbězích nemusí vůbec zaznamenat.

Přeshraniční prvek. Pachatel bývá mimo jurisdikci a prostředky putují přes kryptoměny nebo zahraniční účty. Whitty a Buchanan (2012) popisují romantický podvod jako závažnou formu kybernetické kriminality, u níž se pachatelé skrývají za falešnými identitami, což identifikaci i vymáhání podstatně ztěžuje.

Modelová situace (anonymizovaná)

Muž v důchodu během dvou let převede online „partnerce“ většinu úspor. Dcera si všimne, že otec přestal chodit na schůzky s přáteli a odmítá mluvit o penězích. Při oznámení trestného činu otec vypovídá, že peníze daroval dobrovolně, protože partnerka potřebovala léčbu. Odmítnutí uznat podvod odpovídá zjištění, které popsali Whitty a Buchanan (2012).

Vyšetřovatel sestaví finanční časovou osu a porovná ji se zprávami: každá žádost o peníze přišla po období, kdy otec váhal, a byla provázena vyznáním lásky a hrozbou, že ho partnerka „ztratí“. Fotografie partnerky se ukážou být převzaté z cizího profilu. Kvalifikace jako podvodu podle § 209 zákona č. 40/2009 Sb. se opírá o vyvolání omylu o identitě a o účelu plateb.

Doporučení pro praxi

Pro dotčenou osobu. Pokud vás někdo žádá o peníze a zároveň o mlčení, je to vážný varovný signál. Nejste hloupí, pokud jste podvodu uvěřili, protože podvodníci budují důvěru systematicky (Whitty, 2013). Dejte si pozor na nabídky „vymožení“ peněz za poplatek a viz také ověřování tvrzení.

Pro banky a finanční instituce. Neobvyklé platby starších nebo izolovaných klientů provázejte rozhovorem bez přítomnosti třetí osoby a dokumentujte, co klient uvedl jako účel; Lachs a Pillemer (2015) řadí včasné rozpoznání finančního vykořisťování mezi klíčové kroky ochrany seniorů.

Pro vyšetřovatele a advokáty. Pracujte s finanční časovou osou jako páteří kauzy a hodnoťte omyl v kontextu izolace a citové vazby, ne jen v okamžiku jednotlivé platby; Stark (2007) připomíná, že ekonomická kontrola je součástí širšího vzorce, nikoli samostatným incidentem.

Limity a otevřené otázky

Hranice mezi podvodem a „pouze“ citovou manipulací je právně ostrá, ve skutečnosti plynulá. Pokud pachatel netvrdil nic prokazatelně nepravdivého a jen vytvářel citovou závislost, je trestní postih podle zákona č. 40/2009 Sb. obtížný a zbývá civilní cesta.

Otevřená je i otázka odpovědnosti platforem a bank za prevenci opakovaných podvodů vůči zranitelným osobám. Teorie viscerálních vlivů, kterou formulovali Langenderfer a Shimp (2001), vysvětluje zranitelnost spíše stavem a situací oběti než nedostatkem jejího úsudku, což by podporovalo širší odpovědnost těch, kdo o rizikové situaci vědí; jak takovou odpovědnost právně vymezit, zatím vyřešeno není.

Literatura

• Adams, A. E., Sullivan, C. M., Bybee, D., a Greeson, M. R. (2008). Development of the Scale of Economic Abuse. Violence Against Women.
• Cialdini, R. B. (1984). Influence: The Psychology of Persuasion. William Morrow.
• Lachs, M. S., a Pillemer, K. A. (2015). Elder abuse. New England Journal of Medicine.
• Langenderfer, J., a Shimp, T. A. (2001). Consumer vulnerability to scams, swindles, and fraud: A new theory of visceral influences on persuasion. Psychology & Marketing.
• Singer, M. T., a Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. Jossey-Bass.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. Oxford University Press.
• Whitty, M. T. (2013). The scammers persuasive techniques model: Development of a stage model to explain the online dating romance scam. British Journal of Criminology.
• Whitty, M. T., a Buchanan, T. (2012). The online romance scam: A serious cybercrime. Cyberpsychology, Behavior, and Social Networking.

Související

V této sekci

• Doktrína nepřípustného vlivu – civilní cesta k napadení dispozic.
• Ochrana seniorů před zneužíváním – nejzranitelnější skupina.
• Rekonstrukce časové osy – metoda propojení plateb a událostí.

Glosář a detekce

• Love bombing – budování závislosti, na niž podvod navazuje.
• Vytváření časového tlaku – signatura naléhavých žádostí o peníze.
• Sociální izolace – odstranění zdrojů varování.

Případy a obrana

• Finance cult – finanční vykořisťování ve skupině.
• MLM recovery – zotavení po víceúrovňovém prodeji.
• Ověřování tvrzení – osobní obrana proti uvedení v omyl.