Profesní pochybení

Kapitola z části o právních rámcích se zabývá situacemi, kdy epistemické zneužívání vychází od profesionála, kterému klient svěřil důvěru – psychoterapeuta, psychologa, psychiatra, kouče, duchovního poradce, mentora nebo advokáta. Profesionální role dává autoritu výkladu: co profesionál řekne o klientově prožívání, klient snadno přijme jako pravdu. Foucault (1980) popsal spojení vědění a moci (power-knowledge), v němž autorita definovat, co je pravda o člověku, je sama formou moci; v pomáhajícím vztahu se tato moc soustředí do jedné osoby. Kapitola je určena profesním komorám, etickým komisím, advokátům, supervizorům a klientům.

Právní a forenzní kontext

Odpovědnost za profesní pochybení má několik vrstev. Profesní (disciplinární) odpovědnost u lékařů uplatňuje Česká lékařská komora podle zákona č. 220/1991 Sb., u advokátů Česká advokátní komora podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a u psychologů a psychoterapeutů profesní asociace prostřednictvím svých etických kodexů. Regulace pomáhajících profesí mimo zdravotnictví – koučů, poradců, alternativních terapeutů – je slabá nebo žádná. Je-li péče poskytována jako zdravotní služba, platí navíc zákon č. 372/2011 Sb. a možnost stížnosti u poskytovatele a krajského úřadu.

Civilní odpovědnost zahrnuje náhradu újmy za zásah do duševní integrity, ochranu osobnosti a vydání bezdůvodného obohacení podle zákona č. 89/2012 Sb. Trestní odpovědnost přichází v úvahu v závažných případech, například při zneužití závislosti k sexuálnímu kontaktu, podvodu, vydírání nebo útisku podle zákona č. 40/2009 Sb.

Společným jmenovatelem je porušení hranic (boundary violation) – situace, kdy profesionál využije asymetrii vztahu pro vlastní potřebu. Gutheil a Gabbard (1993) rozlišili překročení hranic (boundary crossing), které může být neškodné nebo i užitečné, od porušení hranic, které klienta poškozuje; toto rozlišení se stalo základem pozdější etické i právní praxe.

Specifika epistemického zneužívání

Pomáhající vztah pracuje s klientovým výkladem vlastní zkušenosti. To je jeho síla i zranitelnost, protože klient do vztahu často vstupuje v krizi a s oslabenou důvěrou ve vlastní úsudek; Pope a Vasquez (2016) z této zranitelnosti odvozují zvláštní odpovědnost terapeuta.

Přepisování biografie. Terapeut přesvědčuje klienta o událostech, které si nepamatuje, nebo o „skutečném“ významu vztahů s blízkými. Historická zkušenost s obnovenými vzpomínkami ukazuje, jak ničivé to může být; Loftus a Ketcham (1994) popsali případy, v nichž sugestivní terapie vedla k přesvědčení o nikdy neprožitém zneužívání a k rozpadu rodin.

Monopol na výklad. Klientovy pochybnosti o terapii jsou vykládány jako „odpor“ nebo „symptom“, takže každá kritika potvrzuje teorii terapeuta. Lilienfeld (2007) upozorňuje, že škodlivé účinky psychologických intervencí často zůstávají nerozpoznány, mimo jiné proto, že zhoršení klientova stavu lze snadno vyložit jinak než jako důsledek léčby.

Izolace a vytváření závislosti. Profesionál doporučuje přerušit kontakt s rodinou nebo přáteli, kteří „brzdí růst“, prodlužuje spolupráci a vytváří krize mimo sezení nebo osobní kontakt. Gabbard a Lester (1995) popisují, že porušení hranic obvykle nepřichází náhle, ale jako postupný „sklouzávající svah“ drobných kroků.

Dvojí vztahy. Klient se stává zaměstnancem, obchodním partnerem, sexuálním partnerem nebo členem skupiny kolem profesionála (viz psychoterapeut a totalizace). Pope a Bouhoutsos (1986) dokumentovali, že sexuální vztah terapeuta s klientem patří k nejzávažnějším formám poškození v psychoterapii.

Klíčové principy

Odpovědnost za hranice nese profesionál, nikdy klient – i když klient blízkost vyhledával. Gutheil a Gabbard (1993) tento princip odvozují z asymetrie vztahu, v němž jen profesionál má odborné vědění o přenosu a o jeho rizicích.

Souhlas v asymetrickém vztahu je omezený. Souhlas klienta s dvojím vztahem profesionála nezbavuje odpovědnosti, protože klientova vůle je ve vztahu závislosti oslabena (Pope a Vasquez, 2016).

Výklad není fakt a supervize chrání obě strany. Interpretace terapeuta je hypotéza, kterou má klient právo odmítnout. Pravidelná supervize (viz supervizní rámce) je místem, kde lze rozpoznat počínající posun hranic dřív, než klienta poškodí (Gabbard a Lester, 1995).

Procedurální postup

Zachycení zkušenosti klienta a zajištění dokladů. Postup začíná chronologickým popisem průběhu spolupráce, změn ve vztahu a momentů, kdy se hranice posunuly. Zajišťují se zprávy, e-maily, platby, faktury, záznamy o sezeních a smlouvy; Gabbard a Lester (1995) ukazují, že časová osa drobných posunů bývá přesvědčivější než jednotlivá událost.

Identifikace pravidel a podání stížnosti. Zjišťuje se, který etický kodex nebo právní předpis se na profesionála vztahuje a zda je členem komory nebo asociace. Stížnost u příslušného orgánu obsahuje konkrétní popis jednání; u lékařů se postupuje podle zákona č. 220/1991 Sb.

Paralelní kroky a péče o klienta. Tam, kde vznikla újma nebo kde jednání naplňuje znaky trestného činu, se souběžně zvažují civilní nebo trestní kroky. Klient zároveň potřebuje novou péči u nezávislého odborníka, který s ním pracuje na důvěře, ne na řízení (viz subakutní rekonstrukce důvěry); Herman (1992) připomíná, že zotavení po zradě vyžaduje nový vztah, v němž klient znovu získá kontrolu.

Markery a diferenciální úvahy

Varovnými signály porušení hranic jsou situace, kdy profesionál sdílí osobní problémy a hledá u klienta podporu, kdy se sezení prodlužují, přesouvají mimo pracovní prostředí a mění se v osobní setkání, kdy profesionál doporučuje omezit kontakty klienta s ostatními a kdy je kritika vykládána jako symptom. Patří sem také žádosti o laskavosti, peníze, investice nebo práci zdarma a pocit klienta, že bez profesionála „nezvládne nic“. Gutheil a Gabbard (1993) a Pope a Vasquez (2016) uvádějí obdobné rysy jako typický průběh porušování hranic.

Diferenciálně je třeba odlišit intenzivní, ale legitimní terapii, v níž klient prochází obtížnými fázemi a závislostí jako přechodným jevem, nespokojenost s výsledkem a přenosové reakce, kdy klient vnímá vztah zkresleně. I zde však platí, že řízení přenosu je odpovědností profesionála (Gabbard a Lester, 1995).

Riziková místa

Neregulované profese. U koučů nebo „terapeutů“ bez členství v asociaci chybí disciplinární orgán a jedinou cestou zůstává civilní nebo trestní řízení. Bez profesní kontroly navíc chybí mechanismus, který by škodlivé postupy zachytil, přestože škodlivost některých psychologických intervencí je doložena (Lilienfeld, 2007).

Diskreditace stěžovatele a mlčenlivost jako štít. Profesionál může využít znalosti klientovy psychiky ke zpochybnění jeho stížnosti, což odpovídá vzorci obrácení rolí, který popsala Freyd (1997). Mlčenlivost může zároveň sloužit jako důvod k odmítnutí výpovědi, nebo ji profesionál naopak porušuje ve svůj prospěch.

Kolegiální loajalita a retraumatizace v řízení. Profesní orgány mohou mít sklon chránit vlastní členy; Smith a Freyd (2014) takové selhání instituce popisují jako institucionální zradu, která poškozuje oběť nad rámec původního jednání. Klient navíc musí v řízení podrobně popisovat intimní stránky vztahu.

Modelová situace (anonymizovaná)

Muž absolvuje tři roky sezení u terapeutky, která se postupně stane i jeho „mentorkou“ v podnikání. Doporučí mu přerušit kontakt s bratrem, který podle ní „sabotuje jeho rozvoj“, a nabídne mu investici do svého centra. Když muž začne pochybovat, slyší, že jde o „návrat starých vzorců“. Průběh odpovídá postupnému sklouzávání od překročení k porušení hranic, které popsali Gabbard a Lester (1995).

Po přečtení článku o hranicích v terapii muž vyhledá jiného odborníka. S advokátem sestaví časovou osu a doloží platby a zprávy. Stížnost u profesní asociace vede k vyloučení terapeutky; civilní nárok na vrácení investice se opírá o zneužití důvěry ve vztahu závislosti podle zákona č. 89/2012 Sb.

Doporučení pro praxi

Pro klienta. Máte právo se ptát na kvalifikaci, supervizi a etický kodex svého terapeuta nebo kouče. Pokud se terapie mění v jiný vztah – obchodní, přátelský, intimní –, je to varovný signál, a pochybnost o terapii není symptom: můžete ji vyslovit a vyžádat si druhý názor (Pope a Vasquez, 2016).

Pro profesionály. Udržujte hranice, pravidelnou supervizi a dokumentaci, vlastní výklady nabízejte jako hypotézy a respektujte, když je klient odmítne. Nevstupujte do dvojích vztahů ani po skončení spolupráce, pokud to kodex vylučuje; Gutheil a Gabbard (1993) doporučují každé překročení hranice zaznamenat a probrat v supervizi.

Pro komory, asociace a advokáty. Posuzujte stížnosti s vědomím asymetrie vztahu a rizika diskreditace stěžovatele (Smith a Freyd, 2014). U neregulovaných profesí hledejte civilní a trestněprávní cesty.

Limity a otevřené otázky

Neexistuje jednotná regulace pomáhajících profesí; mnoho lidí, kteří nabízejí „terapii“, nepodléhá žádnému disciplinárnímu orgánu. Hranice mezi intenzivním terapeutickým vztahem a zneužitím je u jednotlivých směrů různá, a Gutheil a Gabbard (1993) sami upozorňují, že jejich rozlišení vyžaduje posouzení kontextu, nikoli mechanické pravidlo.

Otevřená zůstává otázka, jak chránit klienty digitálních a skupinových „terapeutických“ programů, kde se odpovědnost rozplývá mezi platformu, lektora a komunitu. Lilienfeld (2007) navrhl systematicky evidovat intervence, které mohou škodit; pro neregulované programy však taková evidence zatím neexistuje.

Literatura

• Foucault, M. (1980). Power/Knowledge: Selected Interviews and Other Writings, 1972–1977. Pantheon Books.
• Freyd, J. J. (1997). Violations of power, adaptive blindness, and betrayal trauma theory. Feminism & Psychology.
• Gabbard, G. O., a Lester, E. P. (1995). Boundaries and Boundary Violations in Psychoanalysis. Basic Books.
• Gutheil, T. G., a Gabbard, G. O. (1993). The concept of boundaries in clinical practice: Theoretical and risk-management dimensions. American Journal of Psychiatry.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. Basic Books.
• Lilienfeld, S. O. (2007). Psychological treatments that cause harm. Perspectives on Psychological Science.
• Loftus, E. F., a Ketcham, K. (1994). The Myth of Repressed Memory. St. Martin's Press.
• Pope, K. S., a Bouhoutsos, J. C. (1986). Sexual Intimacy Between Therapists and Patients. Praeger.
• Pope, K. S., a Vasquez, M. J. T. (2016). Ethics in Psychotherapy and Counseling: A Practical Guide. Wiley.
• Smith, C. P., a Freyd, J. J. (2014). Institutional betrayal. American Psychologist.

Související

V této sekci

• Medicínská nedbalost – zdravotnický rámec pochybení.
• Doktrína nepřípustného vlivu – majetkové dispozice ve vztahu závislosti.
• Klinická dokumentace – záznam jako ochrana i důkaz.

Glosář

• Iatrogenní újma – škoda způsobená pomocí.
• Power-knowledge – moc spojená s autoritou výkladu.
• Spiritual bypassing – zneplatnění zkušenosti duchovním výkladem.

Případy a protokoly

• Psychoterapeut a totalizace – anonymizovaný případ.
• Coach coercion – neregulovaná profese.
• Supervizní rámce – prevence porušení hranic.