Epistemická stáze

Definice

Epistemická stáze (z řec. stasis, „stání, zastavení“) je stav, v němž se zastaví celý epistemický proces – nejen učení z nové zkušenosti, ale i tázání, vážení důvodů a rozhodování. Pozice, mezi nimiž by šlo volit, stále existují a jsou rozlišitelné, ale žádnou nelze přijmout ani odmítnout. Každé tvrzení je zablokováno protitvrzením, každé rozhodnutí podmínkou, kterou nelze splnit. Výsledkem je klid, který není klidem, ale ochrnutím: nic se nepotvrzuje, nic se nepopírá, a proto se nic nemění.

Kompendium pojem používá k odlišení několika podobných stavů. Stáze je zablokování pohybu; kognitivní stagnace je zastavení revize přesvědčení při zachovaném jednání; tepelná smrt je stav, kdy pozice ztratily rozlišitelnost úplně.

Původ a kontext pojmu

Termín je pracovním pojmem Kompendia. Slovo stasis má ve filozofii a medicíně dlouhou historii (v řecké politické teorii např. označovalo vnitřní rozpor obce, v medicíně zastavení toku). Kompendium přebírá obraz zastaveného toku.

Filozoficky se stáze vymezuje proti legitimnímu zdržení se soudu. Antický pyrrhonismus, jak ho podává Sextus Empeirikos (Nástin pyrrhonismu), doporučoval epoché – zdržet se soudu tam, kde mají protichůdné důvody stejnou váhu – s cílem dosáhnout klidu duše (Pyrrhonismus). Pyrrhonik ale dál jednal podle zvyklostí a zjevů; jeho suspenze měla mez. Epistemická stáze je suspenzí bez meze a bez úlevy. Fenomenologickou epoché je třeba odlišit rovněž: ta je metodickým krokem, ne stavem.

Psychologicky má stáze blízko k popisům dvojné vazby (Bateson a spolupracovníci, 1956; viz double bind), v níž každá možná odpověď vede k trestu.

Jak se projevuje

• Neuzavíratelné vážení. Člověk dokáže přesně vyjmenovat argumenty pro i proti, ale nedokáže se rozhodnout ani tehdy, kdy to situace vyžaduje.
• Každé ano s podmínkou. „Ano, ale jen kdyby…“ – a podmínka je nesplnitelná.
• Prázdný klid. Stav je popisován jako „zamrznutí“, „nic se neděje“, ne jako vyrovnanost.
• Odkládání života. Léčba, změna práce, odchod z vazby se odkládají „až bude jasno“.
• Metaúroveň bez východu. I otázka „proč se nerozhodnu?“ se stává dalším předmětem nekonečného vážení (rekurzivní paralýza).
• Závislost na vnějším rozhodnutí. Úlevu přináší jen to, když rozhodne někdo jiný – často ten, kdo stázi udržuje.

Mechanismus

Strukturálně vzniká stáze vyrovnáním všech vah. V běžném myšlení některé důvody převáží a umožní pohyb. Ve stázi je každému důvodu přiřazen stejně silný protidůvod – buď prostředím (autorita odpovídá na každý návrh námitkou), nebo naučeným vnitřním vzorcem.

Kompendium rozlišuje tři typické cesty:

1. Apofatická – každá kladná pozice je negována a negace také (apofatický modus, EA-5.1.15 Apofatické zacyklení).
2. Inferenční – každý závěr vyžaduje další premisu, kterou je třeba zdůvodnit (EA-5.1.16 Inferenční paralýza, infinitní regres).
3. Paradoxní – volba je postavena tak, že každá možnost porušuje jinou závaznou normu (EA-5.4.30 Totální paradox volby).

Stáze je pro toho, kdo ji udržuje, výhodná: člověk, který se nerozhodne, zůstává v dosavadním vztahu, skupině či roli.

Odlišení

• Od kognitivní stagnace: stagnující člověk jedná podle starých přesvědčení; člověk ve stázi nemůže jednat podle žádných.
• Od paralysis by analysis: přeanalyzování je běžná, situační potíž, která povolí s časovým tlakem nebo s pomocí. Stáze přetrvává i tam, kde by rozhodnutí bylo snadné.
• Od rozumného čekání na informace: odložit rozhodnutí, dokud nepřijdou výsledky vyšetření, je moudré; stáze čeká na jistotu, která nepřijde.
• Od klinických stavů: depresivní ambivalence, obsedantně-kompulzivní pochybování, katatonní příznaky nebo kognitivní pokles mohou vypadat podobně. Klinik posoudí průběh, kontext a odpověď na léčbu; viz Akutní kognitivní paralýza pro akutní situace.

Význam pro Kompendium

Stáze je společným výsledným stavem několika řad technik v Kapitole 6: Epistemická singularita a v Kapitole 9: Paradoxální metaanihilační protokoly. Pro praxi je pojem důležitý tím, že vysvětluje paradox: člověk ve stázi může působit klidně, rozumně a „vyrovnaně“, a přitom být v hlubokém ohrožení – jeho život se zastavil.

Obecný příklad (anonymizovaný kompozit). Žena v pozdní fázi kontrolujícího vztahu několik let „zvažovala“ odchod. Na každý důvod odejít měla připravený protidůvod, který partner kdysi vyslovil: děti, peníze, vlastní „nestabilita“, kterou jí připisoval. Když se v podpůrné skupině naučila rozlišit, které protidůvody jsou její a které převzala, rozhodla se během několika týdnů.

Obrana a zotavení

Pro postiženého:

• Rozhodovat nejprve malé a vratné věci, u nichž chyba nic nestojí; obnovit zkušenost, že rozhodnutí je možné.
• Stanovit si lhůtu a postačující kritérium („rozhodnu se podle toho, co vím v pátek“) (Časově odložené hodnocení).
• Zjistit, odkud pocházejí protidůvody – zda jsou vlastní, nebo převzaté.

Pro profesionála:

• Nevstupovat do nekonečného vážení s klientem; pracovat s tělem, s konkrétní situací a s malými kroky.
• Nepřebírat rozhodnutí za klienta (to by stázi jen přesunulo), ale pomáhat mu snášet nejistotu rozhodnutí (Kognitivní flexibilita, EA-6.3.3 Metakognitivní rehabilitace).

Literatura

• Sextus Empeirikos. Nástin pyrrhonismu (Pyrrhōneioi hypotypōseis).
• Bateson, G., Jackson, D. D., Haley, J., Weakland, J. (1956). Toward a Theory of Schizophrenia. Behavioral Science.

Související

Odlišované stavy

• Kognitivní stagnace – zastavení učení, ne jednání.
• Heat death – terminální stav, kdy pozice splynou.
• Rekurzivní paralýza – pochybnost o pochybnosti.
• Paralysis by analysis – běžná, situační obdoba.

Cesty ke stázi

• Apofatický modus – negace rozšířená na všechno.
• Double bind – volba, v níž každá odpověď vede k trestu.
• EA-5.1.16 Inferenční paralýza – nekonečné zdůvodňování.

Rozlišení

• Pyrrhonismus – legitimní zdržení se soudu, které má mez.