Rekurzivní paralýza

Definice

Rekurzivní paralýza je v Kompendiu označení pro stav, kdy se hodnocení vlastního myšlení stane samo předmětem dalšího hodnocení, to opět dalšího, a tak dále, až člověk není schopen dospět k rozhodnutí, jednání ani klidu. Každý pokus otázku uzavřít otevře otázku vyšší úrovně: rozhodl jsem se správně – mohu věřit svému úsudku o tom, zda jsem se rozhodl správně – není ta důvěra jen dalším sebeklamem? Výsledkem není více jistoty, nýbrž ochromení, které metakognitivní modely popisují jako typický výstup neukončitelného přemítání (Wells, 2009).

Interpretace knihy: pojem je pracovní kategorií této knihy, nikoli samostatnou diagnózou. Popisuje společný strukturální rys jevů, které klinická psychologie zná pod jinými jmény – ruminace, starosti, patologická pochybnost, hyperreflexivita –, a zvláště jejich podobu, je-li smyčka vyvolávána nebo udržována zvenčí (Watkins, 2008).

Původ a kontext pojmu

Filozofickým předobrazem je argument o nekonečném regresu. Lewis Carroll jej ve slavném dialogu ukázal na pravidlech usuzování: kdo žádá, aby i pravidlo přechodu k závěru bylo mezi premisami, nemůže nikdy skončit, protože každý nový krok vyžaduje další pravidlo (Carroll, 1895). Gilbert Ryle tuto strukturu přenesl na jednání: kdyby každé inteligentní jednání vyžadovalo předchozí úvahu, musela by i ta úvaha vyžadovat úvahu, a nikdo by nikdy nejednal, takže praktická dovednost se musí opírat o předreflexivní vrstvu (Ryle, 1949).

Klinická psychologie popsala příbuzné jevy samostatně. Susan Nolen-Hoeksemová vymezila ruminaci jako opakované, pasivní přemítání o příčinách a důsledcích vlastních potíží a doložila, že prodlužuje depresivní epizody (Nolen-Hoeksema, 1991). Starost (worry) byla vymezena jako řetěz verbálně vedených myšlenek o možných budoucích hrozbách, obtížně přerušitelný (Borkovec et al., 1983). Edward Watkins pak ukázal, že opakované myšlení samo není ani zdravé, ani patologické: rozhoduje jeho konkrétnost a zacílení, takže abstraktní přemítání škodí, zatímco konkrétní plánování pomáhá (Watkins, 2008).

Co o smyčkách říká ustálená literatura

Metakognitivní model vysvětluje udržování smyčky přesvědčeními o myšlení samém. Adrian Wells popisuje kognitivně-pozornostní syndrom, v němž se spojují pozitivní přesvědčení („přemýšlení mi pomůže najít řešení“) s negativními („své myšlenky nemohu ovládat“), a právě jejich souběh činí zastavení nemožným (Wells, 2009). Zásah proto nemíří na obsah myšlenek, nýbrž na tato přesvědčení a na způsob, jakým je pozornost vázána (Papageorgiou a Wells, 2004).

Psychopatologie schizofrenního spektra zná příbuzný, ale odlišný jev: hyperreflexivitu, tedy nadměrné sebeuvědomování spojené s narušením základního pocitu vlastního já, pro nějž se užívá pojem ipseita (Sass a Parnas, 2003). V obsedantně-kompulzivní problematice se popisuje patologická pochybnost, u níž opakované ověřování paradoxně snižuje důvěru ve vlastní paměť, takže kontrola nejistotu zvyšuje, místo aby ji snižovala (Rachman, 2002).

Interpretace knihy: Kompendium tyto poznatky shrnuje z hlediska struktury – smyčka, která nemá přirozený bod zastavení – a výslovně netvrdí, že by šlo o jednu příčinu nebo jednu poruchu (Watkins, 2008).

Jak se projevuje

Pozorovatelným jádrem je rozhodovací ochromení i v drobných záležitostech, provázené pocitem, že ještě není vše zváženo; takto popsané přemítání se vyznačuje abstraktností a chybějícím kritériem dostatečnosti (Watkins, 2008). V řeči se objevují meta-otázky: člověk nemluví o problému, ale o tom, zda o problému přemýšlí správně, což odpovídá Wellsovu popisu pozornosti upoutané na vlastní myšlení (Wells, 2009).

Dalším znakem je nedůvěra k vlastním závěrům bez nových informací; tento posun sleduje detekční signatura Skok sebepochybnosti a odpovídá tomu, co bylo popsáno u opakovaného ověřování (Rachman, 2002). Přidružují se prodloužené odpovědi s četnými výhradami, vyčerpání a kognitivní mlha, kterou popisuje signatura Kognitivní mlha, a poruchy spánku, jež jsou u ruminace soustavně doloženy (Nolen-Hoeksema, 1991).

Posledním a pro rozpoznání nejdůležitějším znakem je delegování rozhodnutí na autoritu s odůvodněním, že vlastní úsudek nelze ověřit; v tomto bodě se z vnitřní smyčky stává vztahová závislost (Wells, 2009).

Mechanismus

Smyčka vzniká souběhem tří prvků: požadavku jistoty, podle něhož lze rozhodnout až po úplném ověření, zpochybnění nástroje ověření, tedy vlastního úsudku, a chybějící vnější kotvy, tedy nikoho nezávislého, kdo by mohl říci „to stačí“. Žádný z prvků sám paralýzu nezpůsobí; teprve jejich spojení vytvoří regres bez dna, jak jej logicky popisuje Carrollův dialog (Carroll, 1895).

Zesilující okruh popisuje metakognitivní model: čím déle přemítání trvá, tím více potvrzuje přesvědčení, že problém je neřešitelný a že myšlení nelze ovládat, a tím obtížnější je zastavení (Wells, 2009). U ověřování je doložen obdobný obrat proti vlastnímu účelu: opakovaná kontrola oslabuje živost a důvěryhodnost vzpomínky na kontrolu (Rachman, 2002).

V manipulativních vztazích a skupinách se tytéž prvky objevují jako vzorec. Karta EA-2.5.8 Spirála rekurzivní pochybnosti popisuje zpochybňování nejen závěrů, ale i schopnosti je hodnotit; EA-5.1.16 Inferenční paralýza narušení přechodu od důvodů k závěru; EA-5.1.13 Hyperreflexivita a EA-5.1.7 Referenční rekurze zacyklení sebepozorování – vždy jako vzorce k rozpoznání. Interpretace knihy: rozpoznávacím znakem je, že jediný povolený výstup ze smyčky vede přes autoritu, takže se paralýza stává nástrojem závislosti (Wells, 2009).

Odlišení

Od pečlivého uvažování se rekurzivní paralýza liší existencí konce: pečlivá úvaha zváží důvody a rozhodne s vědomím rizika, protože má kritérium dostatečnosti (Watkins, 2008). Od ruminace u depresivní poruchy a starostí u generalizované úzkostné poruchy se liší jen rámcem popisu, nikoli ostrou hranicí; obě mají vlastní klinický obraz a léčbu a mohou vzniknout bez vnějšího vlivu (Nolen-Hoeksema, 1991).

Od obsedantně-kompulzivní poruchy se liší prožívanou nechtěností a rituální podobou ověřování, kterou je nutno posoudit odborně; k témuž okruhu se váže heslo anankastický režim (Rachman, 2002). Od poruch schizofrenního spektra se liší tím, že hyperreflexivita je tam spojena s narušením základního sebeprožívání a dalšími příznaky, což vyžaduje psychiatrické vyšetření (Sass a Parnas, 2003). Od paralysis by analysis se liší předmětem: tam se zacyklí rozhodování o vnějším problému, zde hodnocení vlastního myšlení (Wells, 2009). Zpomalení rozhodování po úrazu, při neurologickém onemocnění nebo intoxikaci má organickou příčinu a do pojmu nepatří (Sass a Parnas, 2003).

Klinický a etický rámec

Klinicky je pro zacyklené přemítání doložená léčba: metakognitivní terapie pracuje přímo s přesvědčeními o užitečnosti přemítání a s nácvikem odpoutané pozornosti a je pro ruminaci i starosti vyvinuta jako samostatný protokol (Wells, 2009). Konkretizující postupy, které abstraktní přemítání převádějí na konkrétní otázky, mají oporu v experimentálních pracích o konstruktivním a nekonstruktivním opakovaném myšlení (Watkins, 2008). V knize tomu odpovídá karta EA-6.2.4 Metakognitivní terapie a dlouhodobě středně-dobá metakognitivní rehabilitace.

Eticky je podstatné nezaměňovat pracovní kategorii s diagnózou. Interpretace knihy: označení „rekurzivní paralýza“ popisuje strukturu, ne osobu, a nenahrazuje posouzení, které rozhodne, zda jde o depresivní, úzkostnou, obsedantní nebo psychotickou problematiku (Papageorgiou a Wells, 2004).

Obrana a zotavení

Pro postiženého je prvním krokem pravidlo „dost dobré“: předem určit, kolik informací stačí, a rozhodnutí přijmout jako revidovatelné, čímž se do smyčky vrací chybějící kritérium ukončení (Watkins, 2008). Druhým je časové ohraničení úvahy a odložení dalšího přemítání na pevně stanovenou dobu, postup užívaný i v metakognitivních protokolech (Wells, 2009); v knize mu odpovídá řízení kognitivní zátěže.

Třetím krokem je vrátit se k činnosti a k tělu místo k dalšímu přemýšlení, protože smyčku nelze rozplést zevnitř prostředky, které ji udržují (Wells, 2009). Čtvrtým je nezávislá kotva, tedy člověk mimo vztah či skupinu, který nemá zájem na výsledku; obrannou schopnost smyčku zastavit popisuje heslo kognitivní anti-rekurzivita a požadavek bezchybnosti, který smyčku živí, heslo perfekcionismus (Watkins, 2008). Akutní podobu řeší protokol akutní kognitivní paralýza, krajní bod poškození reflexe popisuje metakognitivní destrukce a samu schopnost sledovat vlastní myšlení heslo metakognice (Wells, 2009).

Pro profesionála platí, že další meta-otázky v sezení smyčku posilují, a volí se proto konkrétní, behaviorální kroky (Watkins, 2008). Vzorec se objevuje i ve vzdělávacích materiálech knihy, například ve scénářích rozpoznání ultramarínových technik a detekce hyperreflexivity a v kazuistice kultu platformy (Sass a Parnas, 2003).

Meze a kritika pojmu

Hlavní mezí je neostrost: struktura smyčky je společná jevům s velmi odlišnou příčinou i léčbou, takže zastřešující název může rozdíly spíše zakrývat než osvětlovat (Watkins, 2008). Metakognitivní model sám je navíc jedním z konkurenčních výkladů ruminace a není jediným přijatým vysvětlením (Papageorgiou a Wells, 2004).

Otevřenou otázkou zůstává, jak odlišit smyčku navozenou zvenčí od téhož obrazu bez vnějšího vlivu, neboť oba se jeví stejně a rozdíl je v uspořádání vztahů, ne v příznaku (Wells, 2009). Kompendium proto pojem užívá jako vodítko k rozpoznání situace a k odkázání na péči, ne jako důkaz o tom, co se ve vztahu stalo (Nolen-Hoeksema, 1991).

Literatura

• Borkovec, T. D., Robinson, E., Pruzinsky, T., & DePree, J. A. (1983). Preliminary exploration of worry: Some characteristics and processes. Behaviour Research and Therapy.
• Carroll, L. (1895). What the Tortoise Said to Achilles. Mind.
• Nolen-Hoeksema, S. (1991). Responses to depression and their effects on the duration of depressive episodes. Journal of Abnormal Psychology.
• Papageorgiou, C., & Wells, A. (Eds.) (2004). Depressive Rumination: Nature, Theory and Treatment. Wiley.
• Rachman, S. (2002). A cognitive theory of compulsive checking. Behaviour Research and Therapy.
• Ryle, G. (1949). The Concept of Mind. Hutchinson.
• Sass, L. A., & Parnas, J. (2003). Schizophrenia, consciousness, and the self. Schizophrenia Bulletin.
• Watkins, E. R. (2008). Constructive and unconstructive repetitive thought. Psychological Bulletin.
• Wells, A. (2009). Metacognitive Therapy for Anxiety and Depression. Guilford Press.

Související

Glosář

• Paralysis by analysis – obecnější příbuzný pojem.
• Nekonečný regres – logická struktura smyčky.
• Kognitivní anti-rekurzivita – schopnost smyčku zastavit.
• Perfekcionismus – požadavek bezchybnosti, který smyčku živí.
• Ipseita – základní sebeprožívání narušené při hyperreflexivitě.
• Metakognice – schopnost sledovat vlastní myšlení.

Techniky a detekce

• EA-2.5.8 Spirála rekurzivní pochybnosti – nejtypičtější spouštěč.
• EA-5.1.16 Inferenční paralýza – narušení přechodu k závěru.
• Detekční signatura: Skok sebepochybnosti – fenomenologický marker.

Klinika a zotavení

• Emergency: Akutní kognitivní paralýza – akutní postup.
• EA-6.2.4 Metakognitivní terapie – léčebný přístup.
• Středně-dobá metakognitivní rehabilitace – dlouhodobé zotavení.