Ovlivňování svědků

Kapitola z části o právních rámcích se týká působení na oběti a svědky s cílem změnit, oslabit nebo zmařit jejich výpověď. V kauzách epistemického zneužívání má zvláštní podobu: pachatel často nepotřebuje vyhrožovat, protože dávno předtím naučil oběť pochybovat o tom, co viděla. Bonomi a kol. (2011) na záznamech telefonátů mezi zadrženými pachateli domácího násilí a jejich partnerkami ukázali, že k odvolání výpovědi vedly především apely na soucit a společné přepisování událostí, nikoli výhrůžky. Kapitola je určena státním zástupcům, policistům, soudcům, zmocněncům obětí a podpůrným organizacím.

Právní a forenzní kontext

České právo nemá jediný trestný čin „ovlivňování svědka“. Působení na svědky lze podle okolností postihnout podle trestního zákoníku, zákona č. 40/2009 Sb., jako vydírání (§ 175), nebezpečné vyhrožování (§ 353), nebezpečné pronásledování (§ 354) nebo jako účastenství – zejména návod – na trestném činu křivé výpovědi (§ 346 ve spojení s § 24). Procesně je obava, že obviněný bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo jinak mařit objasňování věci, jedním z důvodů vazby podle § 67 písm. b) trestního řádu, zákona č. 141/1961 Sb. (tzv. koluzní vazba).

Oběti mají podle zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, právo na ochranu před druhotnou újmou a na informace o propuštění obviněného z vazby nebo z výkonu trestu. Pro srovnání: federální právo USA postihuje ovlivňování svědků samostatně v ustanovení 18 U.S.C. § 1512. Ellison (2002) ukazuje, že kontradiktorní řízení klade na zranitelného svědka nároky, které zvyšují jeho citlivost vůči tlaku, a že procesní ochrana má proto preventivní, nikoli jen sankční funkci.

Specifika epistemického zneužívání

Ovlivnění svědka v kauzách epistemického zneužívání bývá málo viditelné a nemusí vůbec zahrnovat výslovnou výhrůžku. Navazuje na mechanismy, které ve vztahu působily dlouho před oznámením, a proto je oběť vůči nim zvlášť zranitelná (Stark, 2007).

Přepisování vzpomínek. Pachatel s obětí „probírá, jak to bylo“, a nabízí vlastní verzi. Navazuje tím na dlouhodobý gaslighting a oběť ji může upřímně přijmout (viz memorní rekonstrukce). Loftus (2005) shrnuje výzkum, podle něhož opakované vystavení cizí verzi události může změnit vzpomínku samotnou, nejen ochotu o ní mluvit.

Apel na loajalitu a vinu. Věty typu „zničíš mi život“, „děti budou bez táty“ nebo „vždyť jsem se změnil“ vedou oběť ke stažení oznámení z vlastní vůle, která však není svobodná. Bonomi a kol. (2011) popsali právě tento sled: pachatel zlehčuje násilí, líčí vlastní utrpení, oběť jej začne utěšovat a nakonec oba vytvoří společný příběh, podle něhož je viníkem spíše systém než on. Dutton a Painter (1981) vysvětlují sílu takových apelů traumatickou vazbou, která vzniká ve vztazích střídajících týrání a náklonnost.

Ekonomický tlak a ovlivnění třetích osob. Výživné, bydlení nebo péče o děti se podmiňují stažením výpovědi; Dutton a Goodman (2005) ukazují, že účinnost donucení roste s tím, co oběť může ztratit. Svědci z okolí oběti jsou přesvědčováni, že „nic neviděli“, nebo jsou diskreditováni dřív, než promluví.

Využití řízení samotného. Protioznámení, žádosti o úpravu péče a stížnosti u zaměstnavatele jsou formálně legitimní kroky, které však mohou mít za cíl oběť vyčerpat. Stark (2007) upozorňuje, že kontrola po rozchodu často přechází právě do institucionálních kanálů.

Klíčové principy

Výpověď se zajišťuje včas. Čím dříve je výpověď kvalitně zaznamenána, tím méně je zranitelná vůči pozdějšímu ovlivnění (viz Protokoly nahrávání). Loftus (2005) ukazuje, že informace získané po události se do vzpomínky začleňují tím snáze, čím víc času uplynulo.

Změna výpovědi se zkoumá, ne přijímá. Rozhodující je, kdy, po jakém kontaktu a jak se výpověď změnila. Bonomi a kol. (2011) zaznamenali, že k odvolání docházelo typicky po sérii kontaktů s obviněným, takže časová souvislost je silnou indicií.

Ochrana je preventivní a oběť není viníkem. Opatření mají předcházet kontaktu, ne reagovat až na něj, jak předpokládá i zákon č. 45/2013 Sb. Stažení výpovědi pod tlakem nemá být posuzováno jako křivé obvinění bez důkladného zkoumání okolností; Herman (1992) připomíná, že ambivalence vůči pachateli je běžnou součástí obrazu dlouhodobého zneužívání.

Procedurální postup

Posouzení rizika a rychlé zajištění výpovědí. Při prvním kontaktu se posuzuje přístup pachatele k oběti a svědkům, společné bydlení, děti, finanční závislost a historie výhrůžek. Výpovědi oběti a klíčových svědků se zajišťují co nejdříve a se záznamem; Ellison (2002) rozebírá záznam výpovědi jako jedno ze zvláštních opatření, která mají zranitelného svědka chránit před tlakem kontradiktorního řízení.

Ochranná opatření a monitoring kontaktů. K dispozici je vykázání, předběžné opatření, zákaz kontaktu, návrh na vazbu nebo její nahrazení a informování oběti o propuštění obviněného podle zákona č. 45/2013 Sb. (viz Ochrana svědků). Oběť a svědci vědí, komu hlásit pokusy o kontakt, a zaznamenávají je.

Zkoumání změny výpovědi a právní reakce. Při stažení nebo změně výpovědi se zjišťuje, jaké kontakty mezi výpověďmi proběhly, a zajišťuje se komunikace, včetně zpráv, hovorů a prostředníků. Zjištěné působení se kvalifikuje jako samostatný trestný čin podle zákona č. 40/2009 Sb. a může být důvodem pro změnu podmínek stíhání na svobodě.

Markery a diferenciální úvahy

Na ovlivnění ukazuje změna výpovědi bezprostředně po kontaktu s obviněným nebo jeho okolím, nová výpověď používající formulace obviněného nebo jeho obhajoby, náhlé zlehčování, při němž oběť nedokáže vysvětlit původní popis, souběžné stažení více svědků ve stejném duchu a zprávy s apely na vinu, lásku, děti nebo finance v době řízení. Bonomi a kol. (2011) popisují převzetí pachatelova výkladu jako závěrečnou fázi procesu, který k odvolání vede.

Diferenciálně je třeba zvážit, zda původní výpověď nebyla zkreslena například sugestivním výslechem (Gudjonsson, 2003), zda oběť skutečně nepřehodnotila událost po získání nových informací a zda se změna netýká jen periferních detailů. Ne každé stažení je výsledkem tlaku, ale každé stažení si zaslouží otázku proč.

Riziková místa

Mediace, „smírná řešení“ a kontakt přes děti. Mediace v situaci, kdy je oběť pod vlivem pachatele, otevírá další kanál ovlivnění, a předávání dětí se snadno stává kanálem nátlaku. Stark (2007) popisuje, jak kontrola po rozchodu využívá právě styčné body, které soud nebo dohoda stranám ponechají.

Prostředníci a online kontakt. Rodina, společní přátelé nebo duchovní, kteří „jen chtějí pomoci“, mohou přenášet vzkazy obviněného, a nové online účty obcházejí zákaz kontaktu. Bonomi a kol. (2011) ukazují, že účinný tlak nemusí obsahovat jedinou výhrůžku, takže prostředník si své role nemusí být vědom.

Opožděná reakce. Ochranná opatření přicházejí, až když je výpověď stažena. Protože k odvolání podle Bonomiho týmu vede proces, který začíná krátce po zadržení (Bonomi a kol., 2011), má ochrana začít v okamžiku oznámení, nikoli v okamžiku hlavního líčení.

Modelová situace (anonymizovaná)

Muž oznámí, že jeho partnerka ho léta kontrolovala a izolovala od rodiny. Měsíc po podání oznámení se dostaví na policii a výpověď stáhne: „Přeháněl jsem, byl jsem pod vlivem terapeutky.“ Vyšetřovatel nezavře spis. Zjistí, že mezi oběma výpověďmi si partnerka s mužem denně psala; zprávy obsahují věty jako „víš, že sis to všechno vsugeroval“ a „jestli to nestáhneš, přijdu o práci kvůli tobě“. Kombinace přepisování událostí a apelu na vinu odpovídá vzorci, který popsali Bonomi a kol. (2011).

Původní výpověď byla nahrána a obsahuje podrobnosti, které muž sám uvedl a které potvrzuje jeho sestra. Státní zástupce posuzuje působení na oběť samostatně a navrhuje zákaz kontaktu; kvalitní první záznam tak rozhodl o tom, že pozdější odvolání nebylo možné přijmout bez zkoumání – v souladu s preventivní funkcí procesní ochrany, kterou zdůrazňuje Ellison (2002).

Doporučení pro praxi

Pro dotčenou osobu a svědky. Zapisujte si každý pokus o kontakt ohledně řízení, včetně zpráv přes třetí osoby, a pamatujte, že máte právo požádat o informace o propuštění obviněného podle zákona č. 45/2013 Sb. Pokud se vám začne zdát, že jste si všechno „vymysleli“, zkuste si vybavit, kdy tato pochybnost vznikla a po jakém rozhovoru; Loftus (2005) ukazuje, že vnější verze může vzpomínku přetvořit, aniž si toho člověk všimne.

Pro policii a státní zastupitelství. Zajistěte kvalitní výpověď hned na začátku a se záznamem, stažení výpovědi posuzujte jako událost, která sama může být předmětem šetření, a využívejte ochranná opatření preventivně (Ellison, 2002).

Pro advokáty a podpůrné organizace. Pomáhejte oběti udržet bezpečný odstup od pachatele během řízení a odmítejte role prostředníků mezi obětí a obviněným. Herman (1992) zdůrazňuje, že bezpečí je podmínkou, bez níž oběť nemůže o svém postoji k řízení rozhodovat svobodně.

Limity a otevřené otázky

Hranice mezi legitimním usmířením a ovlivněním je u blízkých osob tenká. Oběť má právo rozhodnout se, že nechce dále vypovídat, a nelze každé takové rozhodnutí pokládat za výsledek nátlaku; zároveň je nezbytné, aby tento závěr padl až po zkoumání okolností (Herman, 1992).

Neexistují spolehlivé nástroje, které by odlišily svobodnou změnu postoje od přepsání vzpomínek. Bonomi a kol. (2011) popsali proces odvolání na jednom typu záznamů, a zda se stejný vzorec uplatní i u psychického zneužívání bez fyzického násilí, zatím doloženo není; nejlepší ochranou zůstává kvalitní první záznam.

Literatura

• Bonomi, A. E., Gangamma, R., Locke, C. R., Katafiasz, H., a Martin, D. (2011). „Meet me at the hill where we used to park“: Interpersonal processes associated with victim recantation. Social Science & Medicine.
• Dutton, D. G., a Painter, S. L. (1981). Traumatic bonding: The development of emotional attachments in battered women and other relationships of intermittent abuse. Victimology.
• Dutton, M. A., a Goodman, L. A. (2005). Coercion in intimate partner violence: Toward a new conceptualization. Sex Roles.
• Ellison, L. (2002). The Adversarial Process and the Vulnerable Witness. Oxford University Press.
• Gudjonsson, G. H. (2003). The Psychology of Interrogations and Confessions: A Handbook. Wiley.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. Basic Books.
• Loftus, E. F. (2005). Planting misinformation in the human mind: A 30-year investigation of the malleability of memory. Learning & Memory.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. Oxford University Press.

Související

V této sekci

• Ochrana svědků – procesní nástroje ochrany.
• Příprava svědka v kontextu EA – legitimní práce se svědkem.
• Disclosure traumatu – odvolávání a jeho příčiny.

Glosář

• Gaslighting – základ přepisování vzpomínek.
• Trauma bonding – proč apely na vztah fungují.

Protokoly a techniky

• Witness protection v EA-kontextu – akutní postup.
• Memorní rekonstrukce – mechanismus přepisu paměti.
• Stalking Behavior Checklist – posouzení pronásledování během řízení.