Hermeneutika – výklad jako kategorie analýzy

Pozice v knize: interpretační kategorie sekce 03. Definice a dějiny pojmu jsou v hesle Hermeneutika; tato stránka popisuje, jak kniha hermeneutickou optiku používá k rozpoznání technik, které přebírají výklad zkušenosti.

Vymezení

Hermeneutika je nauka o porozumění a výkladu. Z metody výkladu posvátných a právních textů se ve 20. století stala obecnou filozofií porozumění: Hans-Georg Gadamer (1960) ukázal, že porozumění vždy vychází z předporozumění — z tradice, jazyka a očekávání, s nimiž k věci přistupujeme — a postupuje v hermeneutickém kruhu, v němž celek chápeme z částí a části z celku. Paul Ricoeur (1970) k tomu přidal rozlišení mezi hermeneutikou důvěry, která se snaží obnovit smysl, a hermeneutikou podezření, která za zjevným smyslem hledá skrytý, jak to podle něj činili Marx, Nietzsche a Freud.

Pro knihu je podstatné, že výklad není jen akademická činnost. Každý člověk neustále vykládá, co znamená partnerovo mlčení, proč ho nadřízený pochválil nebo co mu říká vlastní únava, a schopnost vykládat vlastní zkušenost vlastními pojmy je podmínkou autonomie. Gadamer (1960) zdůraznil, že porozumění je událost, které se účastníme, ne nástroj, který plně ovládáme; právě proto je výklad zranitelný a lze jej člověku odebrat.

Proč je to kategorie analýzy

Mnohé techniky epistemické anihilace nepopírají fakta, nýbrž přebírají jejich výklad: člověk ví, co se stalo, ale smysl události mu určuje někdo jiný — partner („žárlím, protože tě miluji“), skupina („tvoje pochybnost je útok temných sil“), instituce („tvoje stížnost je projev neloajality“). Kniha rozlišuje tři podoby tohoto převzetí. Hermeneutický outsourcing je postupné předání výkladu vlastní zkušenosti autoritě, až člověk bez ní neumí říci, co prožívá. Hermeneutická eroze je rozpad vlastních interpretačních nástrojů, při němž slova ztrácejí význam a souvislosti se rozpadají, což odpovídá signatuře Sémantická eroze. Zneužitá hermeneutika podezření pak prohlašuje vše zjevné za klam a jediný „skutečný“ výklad svěřuje autoritě; podezření, které má podle Ricoeura (1970) chránit před iluzí, se tak stává nástrojem kontroly.

Miranda Fricker (2007) popsala hermeneutickou nespravedlnost jako stav, kdy člověku chybí sdílené pojmy, jimiž by svou zkušenost pochopil a sdělil; jejím příkladem je sexuální obtěžování v době, než pro ně existovalo jméno. Kniha tento rámec přebírá a spojuje jej s odnětím výkladu, protože člověk bez pojmů i člověk, jehož pojmy byly převzaty autoritou, se ocitají ve stejné nouzi: nemohou vlastní zkušenost pochopit sami za sebe (viz Epistemická injustice).

Jak se převzetí výkladu projevuje

Převzetí výkladu se pozná podle několika příznaků. Klient popisuje vlastní prožitky slovníkem autority a nedokáže je říci jinak; na otázku „co to pro vás znamenalo?“ odpovídá, co to „znamenalo“ podle skupiny nebo partnera. Gadamer (1960) by řekl, že jeho předporozumění bylo nahrazeno cizím, takže k vlastní zkušenosti nemá přímý přístup. Výklad je přitom jednosměrný — autorita vykládá klienta, opačně to není dovoleno — a každá událost má právě jeden přípustný smysl, zatímco alternativní výklady jsou trestány nebo zesměšňovány. Výklady se mění podle potřeby autority, ale vždy tak, že klient je ten, kdo se mýlí; na rovině komunikace to doprovází Posun rámování a Terminologická mystifikace, kterou Ricoeur (1970) rozpoznal jako zneužití podezření: autorita vydává svůj výklad za jediné odhalení pravdy.

Odlišení

Přejímat výklady od druhých je normální, neboť se tak učíme jazyk i kulturu (Gadamer, 1960); problém nastává teprve tehdy, když výklad nelze zpochybnit a když vede k závislosti. I terapie nabízí výklady, ale dobrý terapeutický výklad je nabídkou, kterou klient může odmítnout a kterou postupně přebírá sám (Ricoeur, 1970). Kulturní a náboženské tradice s pevným výkladovým rámcem nejsou samy o sobě manipulací; rozhodující je, zda člověk může rámec opustit bez trestu a zda rámec nepoužívá k umlčení stížností (Fricker, 2007). Obtíže s výkladem navíc mohou souviset s neurovývojovými nebo neurokognitivními stavy a vyžadují odborné vyšetření, ne výklad ve smyslu manipulace.

Klinický a praktický význam

Obnova hermeneutické kapacity je jedním z hlavních cílů středně-dobé fáze zotavení: klient se učí znovu vykládat vlastní zkušenost a snést, že výkladů může být víc (Gadamer, 1960). Podrobně to rozpracovává Středně-dobý hermeneutický reset a technika Hermeneutická rekonstrukce. V diagnostice pomáhá modul hermeneutické kapacity v Semi-strukturovaném klinickém rozhovoru. Pro terapeuta z toho plyne zásadní varování, které formuloval už Ricoeur (1970): neposkytovat klientovi nový hotový výklad, nýbrž mu vracet výkladovou práci, jinak jedna autorita jen nahradí druhou.

Příklad (anonymizovaný kompozit)

Doktorand popisuje, že jeho školitel každou jeho nejistotu vykládá jako „nedostatek vědeckého charakteru“ a každý úspěch jako „výsledek školitelova vedení“. Po třech letech doktorand nedokáže říci, zda má svou práci rád — „to záleží na tom, jak to vidí profesor“. V terapii se nejprve pracuje s jednoduchými situacemi mimo akademii, například s tím, co pro něj znamenal víkend na horách nebo rozhovor se sestrou, a postupně se vrací schopnost říci „pro mě to znamenalo…“ i v pracovních věcech; jde o obnovu vlastního předporozumění ve smyslu Gadamera (1960). Podobné vzorce popisují Mentor self-totalizace a kazuistika Doktorské vedení.

Obrana

Obrana spočívá v tom, všímat si, kdo vykládá mé zkušenosti a zda mohu výklad odmítnout, a hledat více výkladů téže události — u přátel, v literatuře, v jiné tradici (Ricoeur, 1970). Důležité je pojmenovávat vlastní prožitky vlastními slovy, i nedokonale, protože podle Gadamera (1960) se porozumění obnovuje právě vlastním úsilím o řeč, ne přejetím hotové formule. Oporou je Pluralita paradigmat, která brání tomu, aby jediný výklad získal monopol, a Správa narativu, jež vrací člověku autorství vlastního příběhu.

Detekční rovina a sebeobrana profesionála

Hermeneutická optika chrání i samotného pozorovatele. Terapeut, vyšetřovatel nebo soudní znalec vždy přistupuje k případu s určitým předporozuměním, a Gadamer (1960) upozornil, že toto předporozumění nelze odložit, lze je však učinit vědomým a vystavit korekci. Kdo si neuvědomí vlastní výkladový rámec, snadno vnutí klientovi nový smysl místo toho, aby mu vrátil jeho vlastní, a opakuje tím strukturu, již měl rozpoznat. Ricoeur (1970) proto doporučoval střídat hermeneutiku podezření s hermeneutikou důvěry: nejprve prověřit, zda zjevný smysl neskrývá nátlak, ale potom znovu dovolit, aby klientovo svědectví platilo jako svědectví. Tato dvojí pohyblivost je obranou proti tomu, aby se detekce epistemické anihilace sama nestala dalším převzetím výkladu.

Meze a otevřené otázky

Hranice mezi legitimním vlivem a převzetím výkladu je plynulá a závisí na moci, závislosti a možnosti odchodu (Fricker, 2007). Hermeneutická optika sama o sobě neříká, který výklad je pravdivý — říká, zda člověk má k výkladu přístup. Otevřená zůstává otázka, jak hodnotit výklady v kulturách, kde je individuální interpretace méně ceněna než společenství; Gadamer (1960) by připomněl, že žádné předporozumění není neutrální, takže i měřítko autonomie je samo kulturně zakotvené.

Literatura

• Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford: Oxford University Press.
• Gadamer, H.-G. (1960). Wahrheit und Methode. Tübingen: Mohr.
• Ricoeur, P. (1970). Freud and Philosophy: An Essay on Interpretation. New Haven: Yale University Press.

Související

Sesterské kategorie

• Fenomenologie – popis, na který výklad navazuje.
• Lebenswelt – předporozumění zakotvené v žitém světě.
• Delegitimizace – odnětí práva vykládat vlastní zkušenost.

Glosář

• Hermeneutika (heslo) – definice pojmu.
• Hermeneutický outsourcing – hlavní mechanismus převzetí výkladu.
• Bridge: Hermeneutika – propojení hesla s knihou.

Klinika a teorie

• Středně-dobý hermeneutický reset – protokol obnovy.
• Ricoeur: Trojí mimésis – narativní hermeneutika.
• Hermeneutic recursion (EA-4.3.8) – terminální podoba zásahu do výkladu.