Fenomenologie – prožitek jako kategorie analýzy

Pozice v knize: interpretační kategorie sekce 03. Definici a dějiny pojmu podává heslo Fenomenologie; širší filozofický kontext je v kapitole Filosofický rámec: epistemologie, fenomenologie, hermeneutika.

Vymezení

Fenomenologie je filozofická tradice, kterou založil Edmund Husserl (1913) a rozvinuli mimo jiné Martin Heidegger, Maurice Merleau-Ponty a v českém prostředí Jan Patočka. Zkoumá, jak se věci dávají ve zkušenosti — jak se jeví vnímání, pamatování, prožívání času, těla a druhých lidí — z perspektivy první osoby, popisem a nikoli vysvětlením z vnějšku. Husserl (1913) k tomu zavedl metodu epoché, metodického uzávorkování předpokladů, které umožňuje popsat zkušenost dřív, než ji vyložíme podle hotových teorií.

Kniha si z této tradice bere tři nástroje. Intencionalita znamená, že vědomí je vždy vědomím něčeho, takže manipulace mění, k čemu a jak je vědomí zaměřeno (Husserl, 1913). Žitý svět je předvědeckou půdou samozřejmostí, na níž stojí každý soud (Husserl, 1936). A epoché je metodickým uzávorkováním předpokladů, jež dovoluje nejprve popsat a teprve potom vykládat. Merleau-Ponty (1945) k tomu přidal důraz na to, že vnímání je vždy vtělené a perspektivní, takže zkušenost nelze oddělit od těla, jímž je prožívána.

Proč je to kategorie analýzy

Behaviorální popis manipulace, tedy co kdo řekl a udělal, je nezbytný, ale nestačí, protože tytéž věty mohou v jednom vztahu působit neškodně a v jiném rozkládat člověku svět. Rozdíl je v tom, jak se situace jeví tomu, kdo ji prožívá: zda se mu zužuje pole možností, zda ztrácí jistotu vlastního vnímání, zda se mění prožívání času a těla (Merleau-Ponty, 1945). Fenomenologická kategorie proto doplňuje každou techniku v knize pohledem subjektu a podkládá skupinu fenomenologických detekčních signatur. Ultramární techniky sekce 05 cílí právě na tyto prožitkové struktury — na reflexi, prožívání času, identitu poznávajícího a předpojmovou vrstvu zkušenosti; přehled podává Ultramární techniky.

Pro analýzu technik kniha rozlišuje tři roviny, na nichž lze prožitkové struktury narušit. Na rovině obsahu prožitku jde o to, co člověk vnímá a pamatuje si; sem patří popírání událostí a přepisování vzpomínek, které sleduje Memorní rekonstrukce. Na rovině formy prožitku jde o to, jak vnímá — o zúžení pozornosti, změnu prožívání času a ztrátu tělesné opory — na niž míří paralingvistické a proxemické techniky kapitoly 3.1; Merleau-Ponty (1945) zdůrazňuje, že právě tato forma, nikoli obsah, nese smysl zkušenosti. Na rovině podmínek prožitku jde o reflexi, identitu poznávajícího a předreflexivní sebeuvědomění (srov. Předreflexivní vědomí); tyto podmínky jsou cílem nejhlubších technik a jejich narušení se nejhůře rozpoznává, protože postižený ztrácí právě ten nástroj, jímž by změnu zaznamenal. Čím hlubší rovina, tím větší význam mají pro detekci vnější pozorovatelé a záznamy z doby před expozicí (Husserl, 1936).

Jak se zásah do prožitkových struktur projevuje

Zásah do prožitkových struktur je vyslovitelný jen v první osobě, přesto rozpoznatelný. Patří k němu kognitivní mlha, v níž je myšlení „zastřené“ a souvislost se rozpadá (viz Kognitivní mlha), a nejistota o realitě, v níž člověk neví, zda se něco stalo (viz Nejistota o realitě). Přistupuje časová dezorientace, tedy ztráta kontinuity mezi minulostí a přítomností (viz Temporální dezorientace), emoční otupění, v němž je svět plochý a bez významu (viz Emocionální otupění), a fragmentace identity, v níž člověk neví, kdo je (viz Fragmentace identity). Jaspers (1913) ukázal, že podobné prožitky má řada klinických stavů, a kniha proto zdůrazňuje, že samy o sobě nejsou specifické; specifická je jejich vazba na vztah nebo prostředí, neboť se zhoršují v kontaktu s určitou osobou či skupinou a zmírňují se v odstupu, zatímco u disociace nebo deprese tato vazba chybí.

Odlišení

Fenomenologický popis není diagnóza: popisuje prožitek, nestanovuje příčinu, a klinická diagnostika musí proběhnout zvlášť (Jaspers, 1913); rámec podává Diferenciální diagnostika. Derealizace, depersonalizace a bludné prožitky mají vlastní fenomenologii, kterou podrobně popsala klinická psychopatologie (Jaspers, 1913); kniha se o tuto tradici opírá, ale nezaměňuje manipulací vyvolané změny prožitku s psychózou. Změněné stavy vědomí navíc nejsou samy o sobě znakem manipulace, jak připomíná heslo Mystický prožitek; i zde rozhoduje kontext, vazba na prostředí a reverzibilita, ne izolovaný prožitek.

Klinický a praktický význam

Fenomenologický přístup v terapii znamená nejprve popsat a teprve potom vykládat. Klient, jehož zkušenost byla léta vykládána za něj, potřebuje prostor, kde jeho popis platí jako popis, bez okamžitého hodnocení; Smith, Flowers a Larkin (2009) z této zásady vybudovali interpretativní fenomenologickou analýzu jako metodu, která nejprve věrně zachytí prožitek a teprve potom hledá jeho smysl. Prakticky to podporuje Fenomenologický interview a ve výzkumu Interpretativní fenomenologická analýza. V protokolech zotavení se fenomenologický pohled promítá do důrazu na tělo, čas a každodennost, v čemž kniha navazuje na Merleau-Pontyho (1945) pojetí vtělené zkušenosti; podrobně Žitý svět.

Příklad (anonymizovaný kompozit)

Mladá lékařka popisuje práci na oddělení, kde ji vedoucí soustavně veřejně opravoval a její diagnostické úvahy označoval za „dětinské“. Behaviorálně jde o nepříjemné, ale v nemocnicích běžné chování. Fenomenologický popis ukáže víc: lékařka přestala „vidět“ pacienty jako celek a vnímá jen to, co by mohla udělat špatně, čas na oddělení se jí rozpadá na úzkostné okamžiky a doma nedokáže vzpomenout, co dělala. Právě tato změna formy vnímání, nikoli jednotlivá slova, nese podle Merleau-Pontyho (1945) smysl situace; teprve její popis odliší běžnou hierarchii od prostředí, které mění strukturu lékařčina prožívání, a otevře cestu k obraně.

Obrana

Obrana začíná tím, že si člověk všímá změn prožívání, ne jen událostí, a ptá se, zda se mu zužuje svět a zda ztrácí čas; Husserl (1936) ukázal, že samozřejmosti žitého světa si uvědomíme teprve tehdy, když se rozpadnou. Pomáhá vést si krátké záznamy prožitků a porovnávat je v čase a v různých prostředích, dopřát si odstup od prostředí a sledovat, zda se prožitek mění. Oporou je Somatická pozornost, která podle Merleau-Pontyho (1945) vrací člověku tělo jako zdroj orientace, a Metakognitivní monitoring.

Meze a otevřené otázky

Fenomenologie poskytuje jazyk, ne měřítko, a prožitek první osoby nelze přímo ověřit (Jaspers, 1913). Kniha proto spojuje fenomenologické znaky s behaviorálními a síťovými signaturami, aby popis prožitku nestál osamoceně. Otevřené zůstává, jak fenomenologické popisy standardizovat, aniž by ztratily individuálnost, na níž jejich hodnota stojí; Smith, Flowers a Larkin (2009) tuto obtíž pokládají za vlastní každému kvalitativnímu výzkumu zkušenosti. Spornou zůstává i otázka, nakolik lze prožitek jednoho člověka srovnávat s prožitkem druhého, když každý je podle Merleau-Pontyho (1945) utvářen jedinečnou tělesnou perspektivou; kniha proto fenomenologický popis nepoužívá jako důkaz, nýbrž jako vodítko, které teprve ve shodě s pozorováním a záznamy nabývá váhy.

Literatura

• Husserl, E. (1913). Ideen zu einer reinen Phänomenologie und phänomenologischen Philosophie. Halle: Niemeyer.
• Husserl, E. (1936). Die Krisis der europäischen Wissenschaften und die transzendentale Phänomenologie. (Vyd. 1954.) Den Haag: Nijhoff.
• Jaspers, K. (1913). Allgemeine Psychopathologie. Berlin: Springer.
• Merleau-Ponty, M. (1945). Phénoménologie de la perception. Paris: Gallimard.
• Smith, J. A., Flowers, P., & Larkin, M. (2009). Interpretative Phenomenological Analysis: Theory, Method and Research. London: Sage.

Související

Sesterské kategorie

• Intencionalita – zaměřenost vědomí, kterou manipulace přetváří.
• Lebenswelt – žitý svět jako půda zkušenosti.
• Hermeneutika – výklad, který na popis navazuje.
• Somatické vektory – tělesná rovina zkušenosti.

Glosář a teorie

• Fenomenologie (heslo) – definice a dějiny pojmu.
• Merleau-Ponty: Vtělená percepce – tělesná fenomenologie.
• Bridge: Fenomenologie – propojení hesla s knihou.

Techniky

• Fenomenologická rekonstituce – technika cílící na prožitkové struktury.
• Somato-fenomenologická disrupce – zásah pod prahem pojmů.