Noumenon

Definice

Noumenon (z řec. nooumenon, to, co je myšleno; množné číslo noumena) je ve filozofii Immanuela Kanta předmět, který je myšlen pouze rozumem, ale nemůže být dán ve smyslové zkušenosti. Je protějškem fenoménu – věci, jak se nám jeví (viz fenomén). Česky se používá podoba „noumenon“, v textech Kompendia i „noumenum“.

Kant rozlišuje dva smysly:

• negativní smysl – noumenon jako věc, pokud není předmětem našeho smyslového názoru. Tento pojem je oprávněný a slouží jako hraniční pojem: připomíná, že naše poznání se týká jevů, ne věcí o sobě;
• pozitivní smysl – noumenon jako předmět nějakého nesmyslového, intelektuálního názoru. Takový názor podle Kanta nemáme, a proto o noumenech v pozitivním smyslu nemůžeme nic vědět.

Původ a kontext pojmu

Kant se rozlišením zabývá v Kritice čistého rozumu (1781, 2. vyd. 1787), v kapitole o důvodu rozlišení všech předmětů vůbec na fenomény a noumena. Navazuje přitom na starší tradici: již Platón rozlišoval smyslový svět a svět myšlený, poznatelný rozumem. Kant však mění smysl rozlišení: noumena nejsou vyšší, rozumem poznatelný svět, ale mez, za kterou poznání nesahá.

Pojem úzce souvisí s pojmem věci o sobě (Ding an sich). Jejich přesný vztah je mezi interprety Kanta sporný; v běžném výkladu je věc o sobě to, co existuje nezávisle na našem poznání, a noumenon v negativním smyslu je způsob, jak ji myslíme, aniž bychom ji poznávali. Kantovi následovníci, mimo jiné němečtí idealisté, rozlišení kritizovali a přetvářeli.

Jak se projevuje

Noumenon sám se neprojevuje – to je jeho podstata. V praxi se projevuje užívání pojmu, a to dvojím způsobem.

V legitimní podobě:

• jako připomínka meze vlastního poznání („to, co vidím, je můj pohled, ne celá skutečnost“);
• jako zdroj pokory a opatrnosti v soudech (srov. epistemická pokora).

Ve zneužité podobě, na kterou upozorňuje Kompendium:

• znehodnocení zkušenosti – „nic, co vnímáš, není skutečné; skutečnost je skrytá“;
• monopol na skryté – „za tím, co vidíš, je pravda, kterou znám já“;
• paralýza úsudku – protože „pravá realita“ je nepoznatelná, nelze hodnotit nic, ani zjevné jednání druhých;
• nevyvratitelnost – tvrzení o noumenální rovině nelze zkušeností ověřit ani vyvrátit, a proto působí jako „hlubší“ pravda.

Mechanismus

Strukturálně jde o přechod od negativního k pozitivnímu smyslu – přesně ten krok, který Kant zakazuje. Z oprávněné teze „naše poznání má meze“ se vyvozuje neoprávněná teze „za mezí je pravda, ke které existuje zvláštní přístup“. Tento přístup si pak přisvojuje autorita – učitel, guru, ideologie. Zkušenost člověka je znehodnocena jako „pouhý jev“, výklad autority je povýšen na „skutečnost“.

Technika EA-5.2.3 Noumenální redukce popisuje tento posun; EA-5.2.12 Noumenální paralýza popisuje stav, kdy člověk kvůli nepoznatelnosti „pravé reality“ přestává soudit a jednat. Paradoxně se tak Kantův pojem, který měl chránit před dogmatickou metafyzikou, stává nástrojem dogmatu.

Odlišení

• Kantovo noumenon vs. Platónovy ideje. U Platóna jsou ideje rozumem poznatelné a jsou „skutečnější“ než smyslový svět; u Kanta noumena poznatelná nejsou.
• Filozofická skepse vs. znehodnocení zkušenosti. Uznat meze poznání neznamená, že jevy jsou bezcenné. Kant jevy považoval za plnohodnotné předměty vědění – jediné, které máme.
• Vs. derealizace. Pocit, že svět není skutečný, je klinický příznak (u úzkosti, disociace, depersonalizačně-derealizační poruchy, psychózy a jiných stavů) a nemá s Kantovou teorií nic společného. Pokud jej filozofický výklad posiluje, je na místě klinické posouzení, ne další výklad.
• Vs. legitimní náboženská víra. Víra v transcendentní skutečnost je osobní a kulturní záležitost; manipulativní je, když se z ní odvozuje monopol jedné osoby na výklad zkušenosti ostatních.

Význam pro Kompendium

Noumenon je klíčovým pojmem pro skupinu EA-5.2 Metatranscendentální anihilace. V kartě EA-5.2.3 je uveden spolu s Ding an sich, fenoménem, epoché a intencionalitou. Pojem pomáhá formulovat obecné pravidlo: kdo se odvolává na nepoznatelné, nemůže z něj vyvozovat poznatky, a už vůbec ne nárok na poslušnost.

Obrana a zotavení

• Trvat na symetrii. Pokud je skutečnost nepoznatelná pro mě, je nepoznatelná i pro toho, kdo to tvrdí.
• Vrátit hodnotu jevům. To, co vidím, slyším a zažívám, je platným základem úsudku, i když není „celou skutečností“. Jednání druhých lze hodnotit podle toho, co dělají.
• Rozlišit meditaci a výklad. Kontemplativní zkušenost „za jevy“ může být hodnotná; problémem je až výklad, který z ní dělá nástroj podřízení.
• Pro profesionály: v akutní fázi se nepouštět do metafyzických sporů; stabilizovat, ukotvit v každodenní zkušenosti a filozofické otázky vyjasnit později (viz Akutní kognitivní ukotvení).

Literatura

• Kant, I. (1781/1787). Kritik der reinen Vernunft (Kritika čistého rozumu).

Související

Pojmy glosáře

• Ding an sich – věc o sobě, úzce spjatá s noumenem.
• Fenomén – věc, jak se jeví; protějšek noumena.
• Hraniční koncept – role noumena v negativním smyslu.
• Kantovy kategorie – formy, které platí jen pro jevy.

Techniky

• EA-5.2.3 Noumenální redukce – znehodnocení zkušenosti ve prospěch „skrytého“.
• EA-5.2.12 Noumenální paralýza – ztráta úsudku kvůli nepoznatelnému.

Kapitoly a zotavení

• Kapitola 7: Metatranscendentální anihilace – rámec technik EA-5.2.
• Akutní kognitivní ukotvení – návrat k každodenní zkušenosti.