Kognitivní anti-rekurzivita

Definice

Kognitivní anti-rekurzivita (cognitive anti-recursivity) je pracovní pojem této knihy pro soustavné narušení rekurzivní stránky metakognice – schopnosti uplatnit poznávací procesy na jejich vlastní výstupy a strukturu. Není to klinická diagnóza ani ustálený termín psychologie; je to název pro vzorec, který kniha popisuje, a jeho oporou je výzkum metakognice (Flavell, 1979), ne vlastní měření (metodologické poznámky).

Ustálený pojem, o nějž se název opírá, je metakognice: poznávání vztažené k vlastnímu poznávání, jeho sledování a řízení, jak je vymezil vývojově psychologický výzkum (Flavell, 1979). Dvouúrovňový model rozlišuje objektovou úroveň, na níž se myslí o světě, a metaúroveň, která o prvé podává zprávu a zpětně ji řídí; mezi nimi probíhá sledování a kontrola (Nelson a Narens, 1990). Anti-rekurzivita je podle výkladu knihy stav, kdy je tento obousměrný vztah v určité oblasti nedostupný.

Původ a kontext pojmu

Pojem navazuje na dvě samostatné linie. První je psychologie metakognice, která popisuje, že sledování vlastního poznání bývá nepřesné a že lidé se slabou dovedností v dané oblasti svůj výkon soustavně přeceňují, protože jim chybí právě to, čím by jej posoudili (Kruger a Dunning, 1999). Druhou je klinický model, podle něhož o duševním zdraví rozhodují ne tolik obsahy myšlenek jako přesvědčení o myšlení samém a návyky pozornosti, které se k nim pojí (Wells a Matthews, 1994).

Z literatury o uzavřených prostředích přebírá kniha popis „klišé, která ukončují myšlení“: krátkých formulí, jimiž se pochybnost přeruší dřív, než se dokončí, a které jsou podle Liftona rysem prostředí s totalistickou kontrolou (Lifton, 1961). Jak se takový zvyk uchytí uvnitř člověka, popisuje heslo thought stopping a v jazykové podobě loading the language. Na opačném konci spektra stojí přebujelá reflexe, kterou fenomenologicky orientovaná psychiatrie popisuje jako hyperreflexivitu – ustavičné myšlení o vlastním prožívání, jež také ochromuje (Sass a Parnas, 2003).

Kniha sama rozlišuje tři stupně rozsahu podle toho, jak široce je reflexe nedostupná. Jde o její vlastní pracovní dělení, které nemá validovaný nástroj ani oporu v klasifikaci; opírá se jen o rozlišení objektové a metaúrovně (Nelson a Narens, 1990) a slouží k tomu, aby se odlišil stav vázaný na jedno téma od stavu plošného (interpretace knihy).

stupeň	rozsah
místní	reflexe není dostupná u jednoho tématu; jinde zůstává neporušená
oblastní	reflexe chybí v celé oblasti (skupinová identita, politické nebo náboženské přesvědčení)
plošný	reflexe není dostupná nikde; poznávání zůstává bezprostřední a nereflexivní

Jak se projevuje

Lidé v pokročilém stavu popisují, že se nedokážou „o krok vzdálit“ od probíhajícího myšlení, a při výzvě k sebereflexi uvádějí nepohodlí, které má tělesnou složku; metakognitivní modely právě takové přesvědčení o nekontrolovatelnosti vlastního myšlení považují za udržující prvek (Wells, 2009). Pokus myslet o myšlence vede kruhem zpět k ní samé, nikoli k jejímu posouzení (Wells a Matthews, 1994).

Pozorovatel si všimne, že otázka „jak jsi k tomu došel?“ vyvolá opakování závěru, ne popis cesty; že určitá témata spolehlivě spustí naučenou formuli; a že člověk jinak bystrý v jedné oblasti náhle přestane uvažovat (Lifton, 1961). Doprovodným znakem je zúžený slovník pro vlastní duševní stavy, protože bez jazyka pro ně se o nich obtížně vypovídá (Flavell, 1979).

Prostředí, které takový stav udržuje, je rozpoznatelné podle toho, jak zachází s otázkou: pochybnost se nevyvrací, ale převypráví jako vlastnost tázajícího („to mluví tvé ego“), čímž se úvaha ukončí bez odpovědi (Lifton, 1961). Jazykovou stránku zachycují signatury hustoty žargonu.

Mechanismus, jak jej zdroje podporují

Strukturně jde o naučenou vazbu mezi reflexí a nepříjemným stavem. Kde každá vlastní otázka vedla ke studu, trestu nebo ztrátě postavení, přestane se otázka klást – nejdřív navenek, potom i uvnitř; jde o tentýž princip zpevnění, na němž stojí popis rutin přerušujících myšlenku (Hassan, 1988). Pokusy myšlenku potlačit přitom její návrat posilují, takže se vyhýbání s časem upevňuje, místo aby odeznělo (Wegner, 1994).

Závažnost tohoto vzorce plyne z toho, že většina obranných epistemických dovedností na neporušené reflexi závisí: rozpoznat manipulaci znamená umět myslet o tom, jak myslím; kalibrovat nejistotu znamená hodnotit vlastní hodnocení; a rozpoznat vlastní poškození je samo rekurzivní operace (Nelson a Narens, 1990). Proto je podle výkladu knihy útok na reflexi účinnější než útok na jednotlivé přesvědčení – vyřazuje totiž nástroj, jímž by se přesvědčení opravilo (interpretace knihy).

Z technik knihy odpovídají tomuto vzorci tematická diverze uplatněná právě na sebereflexivní témata a vzorec guru a adept ve fázi, kdy je každá sebereflexe přerámována jako „obrana ega“; obě stránky popisují vzorec k rozpoznání, nikoli postup (Lifton, 1961).

Odlišení od běžného a od sousedních jevů

Většina každodenního myšlení probíhá bez reflexe a je to v pořádku: nereflexivní rutina je úsporná a metakognitivní modely ji nepovažují za vadu, nýbrž za běžný režim (Wells a Matthews, 1994). Anti-rekurzivita je nedostupnost reflexe tam, kde je potřeba – tedy při rozhodnutí, sporu nebo nejistotě.

Od rekurzivní paralýzy a od hyperreflexivity se liší směrem: tam je reflexe přebujelá a znemožňuje jednání, zde chybí (Sass a Parnas, 2003). Od metakognitivní destrukce, jiného pracovního pojmu knihy, se liší rozsahem – ta pokrývá šířeji celé metakognitivní vybavení, anti-rekurzivita jmenuje jeho rekurzivní stránku (interpretace knihy).

Od klinicky popsaných metakognitivních deficitů je nutné odlišovat opatrně. Ochuzení myšlení a snížená schopnost reflexe patří k obrazu některých psychotických poruch a jsou předmětem samostatného tréninku kognitivních zkreslení, nikoli znakem manipulace (Moritz a Woodward, 2007); viz metakognitivní deficit a diferenciální diagnostika. Od anankastického režimu se liší tím, že ten začíná nutkavou kontrolou, ne útlumem reflexe (Wells, 2009).

Klinický a etický rámec

Klinicky se anti-rekurzivita nediagnostikuje; co se posuzuje, jsou metakognitivní přesvědčení a návyky pozornosti, pro něž existují popsané terapeutické postupy (Wells, 2009). Pro praxi je podstatné, že metakognitivní nepřesnost je běžná i u zdravých lidí, takže z jediného nepřesného sebeposouzení nelze nic odvozovat (Kruger a Dunning, 1999).

Eticky z pojmu plyne jediné doporučení, a to zdrženlivost. Od člověka, u kterého reflexe není dostupná, nelze čekat, že manipulaci prohlédne sám, a výzva „stačí se zamyslet“ může situaci zhoršit, protože spouští právě vyhýbání, které má být rozpuštěno (Wegner, 1994). Riziko, že se z popisu stane nálepka, rozebírá kritika patologizace.

Obrana a zotavení

Pro zasaženého je nosnou cestou obnova reflexe v oblastech, kde nic nestojí v sázce: všímat si vlastního uvažování u obyčejných rozhodnutí, zapisovat si krátké poznámky o tom, jak k nim došlo, a naučené formule převádět vlastními slovy; metakognitivní přístupy pracují právě se vztahem k myšlenkám, ne s jejich obsahem (Wells, 2009). Oporu nabízí metakognitivní monitoring.

Pro profesionála platí, že přímá konfrontace rekurzivními otázkami bývá v pokročilém stavu kontraproduktivní a že tempo určuje klient; sebereflexe se nepředkládá jako zkouška, protože zkouška obnovuje původní spojení reflexe s ohrožením (Wells a Matthews, 1994). Postup rozvádějí metakognitivní rehabilitace a protokol metakognitivní terapie.

Pro blízké je nejužitečnější trpělivost a dostupnost. Naléhání na „prohlédnutí“ obvykle posiluje vazbu na prostředí, které reflexi trestá, protože potvrzuje jeho výklad o nepřátelském okolí (Lifton, 1961).

Meze pojmu a jeho kritika

Pojem nemá vlastní empirickou oporu: žádná studie neměří „anti-rekurzivitu“ a vše, co o ní kniha tvrdí, je přenesení poznatků o metakognici na popsaný vzorec (Flavell, 1979). Otevřenou otázkou je, zda přidává něco k pojmům metakognitivní přesvědčení a vyhýbání, s nimiž už klinická literatura pracuje (Wells, 2009).

Druhou mezí je riziko nefalzifikovatelnosti. Tvrzení, že člověk nedokáže reflektovat, protože je anti-rekurzivní, a že to sám nepozná, nelze jeho nesouhlasem vyvrátit – a taková konstrukce je epistemicky nebezpečná, protože se jí lze bránit jen tím, že ji nepoužijeme jako důkaz (Kruger a Dunning, 1999). Kniha proto pojem drží jako popis pozorovaného vzorce, ne jako posudek o konkrétním člověku; přesah rámce rozebírá kapitola Přesah rámce.

Literatura

• Flavell, J. H. (1979). Metacognition and cognition monitoring: a new area of cognitive–developmental inquiry. American Psychologist.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Park Street Press.
• Kruger, J., & Dunning, D. (1999). Unskilled and unaware of it: how difficulties in recognizing one's own incompetence lead to inflated self-assessments. Journal of Personality and Social Psychology.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism. Norton.
• Moritz, S., & Woodward, T. S. (2007). Metacognitive training for schizophrenia patients (MCT): a pilot study on feasibility, treatment adherence, and subjective efficacy. German Journal of Psychiatry.
• Nelson, T. O., & Narens, L. (1990). Metamemory: a theoretical framework and new findings. The Psychology of Learning and Motivation.
• Sass, L. A., & Parnas, J. (2003). Schizophrenia, consciousness, and the self. Schizophrenia Bulletin.
• Wegner, D. M. (1994). Ironic processes of mental control. Psychological Review.
• Wells, A. (2009). Metacognitive Therapy for Anxiety and Depression. Guilford Press.
• Wells, A., & Matthews, G. (1994). Attention and Emotion: A Clinical Perspective. Erlbaum.

Související

Pojmy

• Metakognice – ustálený pojem, na němž název stojí.
• Kognitivní anihilace – nadřazený pojem knihy.
• Metakognitivní destrukce – příbuzný pojem se širším rozsahem.
• Metakognitivní deficit – klinická varianta k odlišení.
• Rekurzivní paralýza – opačný pól reflexe.
• Thought stopping – rutina přerušující myšlenku.
• Loading the language – jazyková stránka téhož.
• Anankastický režim – nutkavá kontrola, sousední stav.

Kniha

• EA-5.1.13 Hyperreflexivita – přebujelá rekurze.
• Metakognitivní rehabilitace – obnova reflexe.
• Diferenciální diagnostika – odlišení od klinických stavů.

Strukturní vazby

• Bridge: kognitivni-anti-rekurzivita – most: jak se tento pojem projevuje v kapitolách knihy