Přeskočit na obsah

Sebe-obrana: Kurátorství zdrojů

Jak vědomě vybírat, z jakých zdrojů čerpáte informace, aby o vašem obrazu světa nerozhodovaly algoritmy, impulz ani jediná skupina.

Sebe-obrana: Kurátorství zdrojů

Většina lidí si nevybírá, odkud čerpá informace – vybírají je za ně doporučovací algoritmy, náhodné sdílení přátel a to, co právě „letí“. Výsledkem je informační strava, kterou nikdo neplánoval a která se snadno posouvá k obsahu, jenž nejvíc dráždí (algoritmická amplifikace). Manipulativní skupiny jdou dál: určují, které zdroje jsou „čisté“ a které „nepřátelské“. Kurátorství zdrojů je opak obojího – vědomé, pravidelně revidované sestavování souboru zdrojů, kterým rozumíte a za které jste odpovědní vy.

Pro koho je návod

Návod je určen člověku, jehož informace pocházejí převážně ze sociálních sítí a doporučených videí, a těm, kterým skupina nebo blízká osoba určuje, co smějí číst a sledovat. Pomůže i rodičům a pedagogům, kteří chtějí dětem pomoci sestavit zdravý informační jídelníček a naučit je, že výběr zdrojů je rozhodnutí, ne náhoda.

Situace, ve kterých pomáhá

Pomáhá, když si všimnete, že se vaše informační prostředí postupně radikalizuje; když skupina označuje všechna média kromě vlastních za lživá; když se po odchodu z uzavřeného prostředí potřebujete znovu orientovat; a když vás informace spíš vyčerpávají, než aby vám pomáhaly rozumět. Kurátorství navazuje na mediální gramotnost.

Varovné signály

Prvním signálem je ztráta stopy: nedokážete vyjmenovat, odkud jste se dozvěděli to, co „víte“. Druhým je stejnorodost – všechny vaše zdroje mají stejné nepřátele a stejné hrdiny (monokultura zdrojů) – a třetím posun: doporučený obsah je čím dál extrémnější. Pariser (2011) popsal, jak personalizace obsahu vytváří „filtrační bublinu“, v níž člověk vidí stále víc toho, co už zná a s čím souhlasí, aniž by o vynechaném věděl.

Závažnější jsou signály aktivní kontroly: někdo vám zakazuje určité zdroje nebo kontroluje, co čtete. Filozof C. Thi Nguyen (2020) rozlišuje epistemickou bublinu, v níž jiné hlasy prostě chybějí, od ozvěnové komory, v níž jsou vnější zdroje soustavně zdiskreditovány a členové se je naučili nedůvěřovat. Na druhý typ ukazuje i poslední signál: nedůvěřujete žádnému zdroji, a proto věříte tomu, kdo mluví nejjistěji. Plošná nedůvěra není opatrnost, ale stav, v němž rozhoduje sebejistota místo spolehlivosti.

Modelová situace

Mladý muž během pandemie trávil večery sledováním videí, která mu nabízela platforma. Za několik měsíců sledoval téměř výhradně kanály, které tvrdily, že „všechno je spiknutí“. Při inventuře zdrojů zjistil, že žádný z nich si nevybral sám – všechny přišly z doporučení. Sestavil si nový seznam: dvě seriózní zpravodajské redakce, jeden odborný podcast, jeden zahraniční zdroj, a záměrně jeden kanál s odlišným názorem, ale poctivou prací s fakty. Doporučený obsah si vypnul. (Anonymizovaný kompozit.)

Cíl dovednosti

Aktivně vybírat, z jakých zdrojů přijímáte informace, a pravidelně je revidovat, místo aby rozhodovaly algoritmy, impulz nebo cizí autorita.

Odborné východisko

Každý člověk je ve většině oblastí epistemicky závislý na druhých: nemůže sám ověřit lékařský výzkum, ekonomická data ani zprávy z jiných zemí. Hardwig (1985) ukázal, že taková závislost není selháním rozumu, ale jeho nutnou podmínkou – racionální je spoléhat na ty, kdo mají lepší přístup k dokladům. Otázka tedy nezní, zda důvěřovat zdrojům, ale kterým a proč. Goldman (2001) navrhl, podle čeho může laik posuzovat odborníky, kterým nerozumí: podle argumentů, které dokáže sledovat, podle shody s dalšími nezávislými odborníky, podle hodnocení jejich odbornosti třetími stranami, podle možných zájmů a předsudků a podle dosavadní spolehlivosti.

Kognitivní věda popisuje přirozenou schopnost lidí hodnotit, komu a čemu věřit, jako epistemickou ostražitost: posuzujeme kompetenci a záměry zdroje i soudržnost sdělení s tím, co už víme (Sperber et al. 2010). Tato ostražitost dobře funguje v přímém kontaktu, ale je snadno obejitelná v prostředí, kde je původ sdělení skrytý a kde je výběr obsahu svěřen algoritmům nebo autoritě skupiny. Kurátorství zdrojů je způsob, jak ji vrátit do hry: zdroje si vybírám sám, znám jejich původce a pravidelně kontroluji, zda si důvěru stále zaslouží.

Nguyen (2020) upozorňuje, že epistemickou bublinu lze protrhnout vystavením se chybějícím hlasům, kdežto ozvěnová komora vyžaduje obnovu důvěry, kterou skupina podkopala. Proto cvičení pracují s oběma rovinami – s rozšířením zdrojů i s kritérii, podle nichž jim důvěřovat.

Pět praktických cvičení

1. Inventura zdrojů

Sepište všechny zdroje, z nichž čerpáte – sociální sítě, kanály, podcasty, weby, zpravodaje, ale i lidi. U každého si poznamenejte, jak jste se k němu dostali, kdo ho vlastní nebo provozuje a zda vám spíš pomáhá rozumět, nebo spíš dráždí.

2. Méně, ale lépe

Určete menší počet zdrojů, které vám dávají nejvíc hodnoty, a soustřeďte na ně většinu času. Ostatní omezte nebo zrušte. Nejde o přesný poměr, ale o přesun od šíře k hloubce.

3. Pravidelná revize

Jednou týdně krátká revize: co přibylo, co odstranit, co doplnit. Seznam zdrojů je jako zahrada – bez péče zaroste.

4. Několik dobrých zdrojů pro každou oblast

Pro každou oblast, na které vám záleží (zdraví, peníze, politika, vaše profese), najděte jeden až tři spolehlivé zdroje s doloženou prací s fakty. Zahrňte i jeden kvalitní zdroj s odlišným pohledem.

5. Zkušební doba pro nový zdroj

Nový zdroj nepřidávejte impulzivně. Týden ho sledujte: Uvádí, odkud čerpá? Opravuje chyby? Rozlišuje zprávy a názory? Teprve pak ho zařaďte.

Jak si vést záznam

Udržujte jednoduchý seznam zdrojů s poznámkou, proč tam jsou a kdy jste je naposledy prověřili. Pokud vám někdo zdroje zakazuje nebo kontroluje, co čtete, zapisujte si, kdy a jak; kontrola informací je součástí modelů kontroly, jako je BITE model.

Časový rámec a indikátory pokroku

Týdně půl hodiny na revizi, jednou měsíčně důkladnější audit. Pokrok poznáte podle vyššího podílu hodnotných informací, kratšího času stráveného bezcílnou konzumací, většího pocitu kontroly a podle toho, že umíte vysvětlit, proč konkrétnímu zdroji důvěřujete.

Kdy a koho požádat o pomoc

  • Pokud vám partner, rodina nebo skupina kontroluje, co čtete a sledujete, a za neposlušnost trestá, poradí intervenční centrum nebo linka 116 006.
  • Pokud vás informace trvale znepokojují a nedokážete se od nich odpoutat, pomůže psycholog nebo Linka první psychické pomoci 116 123.
  • U zdravotních informací se obracejte na lékaře; v akutním ohrožení volejte 112 nebo 155.

Čeho se vyvarovat

Neměňte informační návyky okázale, pokud vás skupina nebo partner za čtení „zakázaných“ zdrojů trestá; vaše bezpečí je přednější. Čtěte z bezpečného zařízení a místa a historii si chraňte.

Nesestavujte si ani tak úzkou „čistou“ sadu, že se uzavřete do nové bubliny. A nepovažujte zdroj za spolehlivý jen proto, že se s ním shodnete: spolehlivost se pozná podle postupů, odpovědnosti a ochoty opravovat chyby, ne podle souhlasu.

Meze svépomoci

Příliš úzká kurátorská bublina vede k epistemické uzavřenosti; vědomě pouštějte i kvalitní zdroje s jiným pohledem. Kurátorství nevyřeší situaci, kdy je informační kontrola součástí vztahu nebo skupiny – tam je problémem kontrola, ne vaše volba zdrojů. Po dlouhém pobytu v uzavřeném informačním prostředí pomůže postup akutní informační kurace.

Literatura

  • Goldman, A. I. (2001). Experts: Which ones should you trust? Philosophy and Phenomenological Research, 63(1), 85–110.
  • Hardwig, J. (1985). Epistemic dependence. The Journal of Philosophy, 82(7), 335–349.
  • Nguyen, C. T. (2020). Echo chambers and epistemic bubbles. Episteme, 17(2), 141–161.
  • Pariser, E. (2011). The Filter Bubble: What the Internet Is Hiding from You. Penguin Press.
  • Sperber, D., Clément, F., Heintz, C., Mascaro, O., Mercier, H., Origgi, G., & Wilson, D. (2010). Epistemic vigilance. Mind & Language, 25(4), 359–393.

Související

Návody informační hygieny

Techniky a pojmy

Výuka a prevence

Související pojmy

Okolí stránky

Otevřít v Mapě knihy →