Přeskočit na obsah

EA-4.2.2 Real-time monitoring

Terminální protokol — Real-time monitoring: kontinuální monitoring biopsychosociálních markerů subjektu po dobu celé expozice terminálnímu protokolu.

EA-4.2.2 Real-time monitoring

PoleHodnota
EA kódEA-4.2.2
Kategorie4. Terminální protokoly
Subkategorie4.2 Bezpečnostní protokoly
Přístupová úroveňL2 (omezená — výhradně pro kvalifikovanou klinickou, forenzní a doktrinální analýzu)
Riziková úroveňVysoká — terminální protokoly vyžadují přísný supervizní rámec, IRB přezkum a doložitelnou klinickou kompetenci
ReverzibilitaStřední — návrat vyžaduje supervidovanou rekonstrukční fázi v řádu měsíců až let
Rodičovská kapitolaKapitola 4 — Terminální protokoly

Definice

Real-time monitoring představuje kontinuální monitoring biopsychosociálních markerů subjektu po dobu celé expozice terminálnímu protokolu. V rámci kompendia je technika klasifikována jako terminální protokol — operace, jejíž důsledky pro subjekt jsou strukturálně nevratné bez explicitní rekonstrukční fáze a jejíž aplikace mimo přísně supervizní rámec naplňuje definici poškození. Spolehlivý provoz se v organizační literatuře popisuje jako trvalá pozornost ke slabým signálům a odpor vůči zjednodušenému výkladu, nikoli jako hustota měření (Weick a Sutcliffe, 2007).

Stránka slouží rozpoznání vzorce, nikoli jeho provedení.

Rámec stanoví doktrinální rámec knihy a etický kodex.

Struktura vzorce

Pozorovatel pozná vzorec podle toho, co se s údajem stane. Kde sledování plní svou funkci, vede překročení prahu k zásahu a je to doložitelné; kde ji neplní, údaj se zapíše, vysvětlí a práh se posune. Postupné posouvání normálu popsal Vaughan (1996).

Druhý obraz je sledování, které se obrátí proti sledovanému. Zasažený člověk popisuje, že data o něm sloužila k hodnocení, a že se proto naučil vykazovat žádoucí hodnoty. Role, kterou prostředí přidělí, přitom mění chování silněji, než účastníci čekají (Haney, Banks a Zimbardo, 1973).

Retrospektivně se znaky objevují v pořadí: nejprve se přestane reagovat na odchylku, pak se odchylka přestane zapisovat a nakonec se sledování vykazuje jako provedené bez obsahu. Popsané pořadí je pozorovaný sled znaků, nikoli postup. Ochota hlásit nepříjemný údaj je vlastností prostředí, ne povahy (Edmondson, 1999).

Interpretace knihy: rozhodující není, co člověk prožil, ale zda si o tom smí myslet něco jiného.

Měřítko stanoví etické aspekty a metodologické poznámky.

Bezpečnostní rámec

U sledování v reálném čase je chybějící pojistka poznatelná z toho, komu zapsaný údaj slouží.

Takové sledování stránka nezavádí ani k němu neopravňuje; uvádí pouze, co jeho pojistky svou nepřítomností prozradí.

PojistkaCo znamená její nepřítomnost
IRB přezkumNikdo mimo dané uspořádání jeho přínos a jeho rizika nevážil a o žádném takovém vážení nezůstal zápis
Informovaný souhlasZasažený člověk neumí říct, s čím souhlasil, od koho to slyšel a co se stane, když přestane
Průběžné sledování stavuZhoršení nikdo nezaznamenával, nebo se zaznamenaný údaj vykládal jako součást procesu; nezůstalo nic, co by šlo zpětně srovnat
Shoda na tom, kdy přestatNikdo se předem neshodl na tom, co by platilo za důvod přestat; otázku, kdy je toho dost, zodpovídá zpětně tentýž, kdo uspořádání vede
Nezávislý auditNa průběh se nepodíval nikdo, kdo by na něm nebyl zúčastněn, a námitka zvenčí se vyřizuje uvnitř
Dokumentační řetězecZáznam neexistuje, nebo vznikl zpětně a drží jej ten, kdo je zároveň aktérem; řetězec záznamů (chain of custody) nelze rekonstruovat
Kanál pro oznamovateleČlověk, který chce o věci mluvit, nemá kam; každá cesta vede k tomu, kdo je sám předmětem námitky

Co průběžné sledování vylučuje

Průběžné sledování není na této stránce popsáno jako postup, k němuž by článek opravňoval, a legitimní rámec pro ně nepojmenovává. Je-li něco takového vůbec přípustné, posuzuje se to jako otázka výzkumné etiky: požadavky, které shrnuli Emanuel, Wendler a Grady (2000), zavazují uspořádání a jeho nezávislý přezkum (IRB), nerozdělují oprávnění mezi čtenáře. Kdo o nich rozhoduje, popisují supervizní rámce. Níže stojí okolnosti, za nichž je expozice vyloučena i tam, kde je sledování zavedené.

Vylučující okolnostProč vylučuje i při zavedeném sledování
Sledující nemá pravomoc expozici zastavitÚdaj nikoho nezavazuje, na průběh nemá vliv a jeho sběr vytváří pouze zdání ochrany
Týž údaj slouží ochraně člověka i jeho hodnoceníSledovaný se naučí vykazovat žádoucí hodnoty a ukazatel pozbývá vztahu ke stavu, který měl chránit
Překročení prahu se vysvětluje, místo aby vedlo k zásahuPosun normálu není dohledatelný a výkaz o sledování zůstává bez obsahu, který by se dal přezkoumat
Subjekt nemůže sledování odvolat, aniž ztratí postavení nebo přístup k péčiSouhlas se sledováním přestává být odvolatelný a sledování se mění v dohled nad závislým člověkem
Naměřené údaje nejsou dostupné nikomu mimo vedení protokoluChybí druhé čtení téhož údaje, a tím i jediná cesta, jak zpochybnit výklad, který vedení zvolilo

I tam, kde je souhlas se sledováním doložen písemně, zůstává otevřené, zda jej lze bez následků odvolat; neodvolatelný souhlas není souhlasem, nýbrž podmínkou účasti (Faden a Beauchamp, 1986).

Klinické markery (neúmyslná manifestace)

Následující znaky jsou to, co klinik, supervizor nebo vyšetřující pozoruje u člověka, který prošel nestrukturovaným ekvivalentem protokolu — v kultovním prostředí, v abusivním vztahu nebo v neetické instituci. Jde o rozpad vztahu k vlastnímu příběhu, jak ho popsala Herman (1992).

MarkerIndikuje
Subjekt popisuje epizody dezorientace bez identifikovatelného spouštěčeMožnou expozici nestrukturovanému ekvivalentu protokolu
Změny v narativní koherenci sebepopisu napříč konzultacemiProbíhající identitní destabilizaci
Zvýšená závislost na externí validaci pro běžné rozhodnutíErozi self-funkce
Rozporuplné biografické údaje při opakovaných anamnézáchAktivní rekontextualizační tlak
Sociální izolace s jediným referenčním zdrojem autorityStrukturální rizikový kontext
Časová dezorientace ve vztahu k vlastnímu životnímu příběhuIndukovanou temporální disrupci

Detekce vyžaduje diferenciální diagnózu vůči primárním psychiatrickým stavům (disociativní poruchy, PTSD, psychotická spektra) a vůči legitimní transformativní zkušenosti; přehled doložených případů, kdy dobře míněná intervence poškodila, ukazuje, jak snadno se obojí zamění (Lilienfeld, 2007).

Odlišení od neškodných jevů

Od neškodných jevů se vzorec odlišuje tím, co po něm zůstává. Náročný výcvik, otřesná zkušenost i hluboká změna hodnot samy o sobě nic neznamenají; poznávacím znakem je ztráta schopnosti vlastní zkušenost zpochybnit a vyprávět ji jinak než jediným předepsaným způsobem (Herman, 1992).

Druhým rozlišovacím hlediskem je dohledatelnost. Legitimní rámec po sobě nechává zápis: kdo posoudil poměr přínosu a rizika, co bylo sporné a za jakých podmínek se mělo zastavit. Kde takový zápis chybí, nelze o supervidovaném protokolu mluvit bez ohledu na to, jak se prostředí samo popisuje (Belmont Report, 1979).

Rizikové kontexty

Rizikovým kontextem je sledování bez pravomoci zastavit. Údaj, který nikoho nezavazuje, nemá na průběh vliv a jeho sběr vytváří jen zdání ochrany (Weick a Sutcliffe, 2007).

Druhým rizikovým kontextem je souběh sledování a hodnocení. Kde týž údaj slouží ochraně i posouzení člověka, přestane být údaj spolehlivý (Reason, 1997).

Jak se prázdné sledování pozná zevnitř

Pro sledovaného je prázdné sledování obtížně rozpoznatelné, protože vypadá stejně jako ochrana: měří se, zapisuje se a někdo se pravidelně ptá. Rozdíl se ukáže teprve ve chvíli, kdy člověk ohlásí potíž a nic se nezmění, nebo kdy se jeho údaj vrátí jako výtka. Postupné přivykání odchylce, které popsal Vaughan (1996), se zevnitř nejeví jako rozhodnutí, ale jako běžný provoz, a proto ho neodhalí ten, kdo v něm pracuje, nýbrž až nezávislý pohled zvenčí.

Obranou instituce je oddělit toho, kdo údaje sbírá, od toho, kdo o člověku rozhoduje, a dát sledujícímu skutečnou pravomoc zastavit. Kde tato pravomoc chybí, je sběr údajů v lepším případě archivem, v horším nástrojem kontroly (Weick a Sutcliffe, 2007).

Vztah k jiným technikám

StránkaVztah
EA-4.2.1 Pre-engagement screeningStránka ze stejného okruhu knihy.
EA-4.2.3 Post-engagement reintegrationStránka ze stejného okruhu knihy.
EA-4.2.4 IRB review multi-tierStránka ze stejného okruhu knihy.
EA-4.2.5 Whistleblower protectionStránka ze stejného okruhu knihy.
EA-4.2.6 Consent withdrawalStránka ze stejného okruhu knihy.
EA-4.3.1 Systematic conceptual disassemblyStránka ze stejného okruhu knihy.
EA 1 1 2 INFORMACNI PRETIZENIStránka ze stejného okruhu knihy.
EA 1 4 1 PROSODICKA DOMINANCEStránka ze stejného okruhu knihy.
EA 5 1 3 REFLEXIVNI PARADOXIEStránka ze stejného okruhu knihy.

Literatura

  • Edmondson, A. (1999). Psychological safety and learning behavior in work teams. Administrative Science Quarterly.
  • Emanuel, E. J., Wendler, D., & Grady, C. (2000). What makes clinical research ethical? JAMA.
  • Faden, R. R., & Beauchamp, T. L. (1986). A History and Theory of Informed Consent. Oxford University Press.
  • Haney, C., Banks, C., & Zimbardo, P. (1973). Interpersonal dynamics in a simulated prison. International Journal of Criminology and Penology.
  • Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. Basic Books.
  • Lilienfeld, S. O. (2007). Psychological treatments that cause harm. Perspectives on Psychological Science.
  • National Commission for the Protection of Human Subjects of Biomedical and Behavioral Research (1979). The Belmont Report.
  • Reason, J. (1997). Managing the Risks of Organizational Accidents. Ashgate.
  • Vaughan, D. (1996). The Challenger Launch Decision. University of Chicago Press.
  • Weick, K. E., & Sutcliffe, K. M. (2007). Managing the Unexpected (2. vyd.). Jossey-Bass.

Související

Connect & Contribute

Stránku vytvořil Tomáš Korcak (korczis). Licence obsahu: GHL.

Další rozcestníky: Glossary, Philosophy.

Související pojmy

Okolí stránky

Otevřít v Mapě knihy →