Slovensko — vzorce EA

Region: Slovenská republika · Oblast: regionální vzorce Stránka mapuje podmínky, za nichž se na Slovensku objevují vzorce epistemické anihilace, a zdroje, o které se lze v prevenci a léčbě opřít. Nepopisuje „slovenskou povahu“; rozdíly mezi regiony, generacemi a komunitami uvnitř země jsou větší než rozdíly mezi Slovenskem a jeho sousedy, jak ukazuje srovnávací výzkum stranických a hodnotových štěpení (Deegan-Krause, 2006).

1. Kontext

Do roku 1992 sdílelo Slovensko s Českem stát, komunistický režim i jeho represivní aparát: Státní bezpečnost, cenzuru a období normalizace. Slovenská zkušenost se přesto v podstatných bodech lišila. Silnější byla role katolické církve a podzemní církve, proti níž režim zasahoval obzvlášť tvrdě (Mikloško, 1991); symbolem odporu se stala svíčková manifestace v Bratislavě v březnu 1988. Od 1. ledna 1993 je Slovensko samostatným státem, od roku 2004 členem NATO i EU.

Pro tuto knihu je klíčové období 90. let. Vláda Vladimíra Mečiara se spojovala se zneužíváním tajné služby proti politickým oponentům; nejznámějším případem je únos syna tehdejšího prezidenta do Rakouska v roce 1995. Amnestie na dlouhá léta zablokovaly stíhání a veřejnost se naučila, že pravda o zjevném zločinu může zůstat oficiálně „neznámá“. Deegan-Krause (2006) popisuje toto období jako dobu, kdy se politický střet vedl hlavně o samotná pravidla demokratické soutěže. Zážitek institucionálně vynucené nejistoty je blízký tomu, co kniha popisuje jako indukovanou pochybnost na úrovni celé společnosti.

Druhým zlomem byla vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky v únoru 2018. Vyvolala největší protesty od roku 1989 a odstoupení vlády, ale také dlouhou fázi soupeřících výkladů. V květnu 2024 polarizaci dále vyostřil atentát na předsedu vlády. Wardle a Derakhshan (2017) upozorňují, že v takových chvílích informační chaos nevzniká jen z úmyslných nepravd, ale i ze spěchu, emocí a ze sdílení neověřených spekulací; právě tehdy je ochrana schopnosti rozlišovat nejtěžší.

2. Strukturální zranitelnosti

Malý mediální trh a propojení s byznysem. Na malém trhu je snazší vlastnické propojení médií s politickými a ekonomickými zájmy. Útoky na novináře pak nemají jen podobu fyzického ohrožení, ale i soustavné delegitimizace a kampaní koordinovaného zesměšňování (viz koordinace davu). Wardle a Derakhshan (2017) řadí cílené zesměšňování a zveřejňování soukromých údajů mezi typy malinformation, tedy pravdivé nebo polopravdivé informace použité ke škodě.

Zkušenost s nepotrestanou mocí. Pokud oběť ví, že stát v minulosti kryl pachatele, nebude snadno věřit, že ji ochrání dnes. Manipulátor tuto nedůvěru využívá větou „stejně ti nikdo neuvěří“. Fricker (2007) by tu mluvila o předjímané epistemické injustici: člověk mlčí, protože očekává, že jeho svědectví nebude přijato. Sztompka (1999) dodává, že nedůvěra zděděná z minulosti se mění jen tehdy, když instituce opakovaně prokáží opak.

Regionální nerovnost. Rozdíl mezi Bratislavou a chudšími regiony na východě a jihu se promítá do dostupnosti psychiatrické a psychologické péče, právní pomoci i azylových kapacit. Kde je služba daleko, roste závislost na rodině a místní komunitě, a tím i riziko sociální izolace, jakmile se tato síť stane zdrojem kontroly. Stark (2007) zdůrazňuje, že izolace je u coercive control nástrojem, nikoli vedlejším produktem, a geografická vzdálenost služeb ji usnadňuje.

Strukturální vyloučení romských komunit. Segregované lokality, diskriminace ve vzdělávání a zdravotnictví a historie nucených sterilizací romských žen, kterou podrobně zdokumentovala zpráva Body and Soul (Center for Reproductive Rights, 2003) a kterou Evropský soud pro lidská práva odsoudil v rozsudku V. C. proti Slovensku z roku 2011, vytvářejí hlubokou a oprávněnou nedůvěru k institucím. Pro kliniku to znamená, že nedůvěra není „nespolupráce“, ale strukturální trauma.

Pracovní migrace. Dlouhodobá práce v zahraničí rozděluje rodiny a vytváří závislost na zprostředkovatelích. V krajních případech jde o vzorce blízké obchodování s lidmi; Bales (1999) popsal dluhovou závislost, zadržování dokladů a izolaci v cizím jazykovém prostředí jako společné jádro moderních forem nucené práce.

3. Typické vzorce EA

Polarizované informační prostředí. Slovensko patří v regionálních průzkumech k zemím s vysokou mírou přijetí konspiračních výkladů. Kniha to nečte jako vlastnost obyvatel, ale jako výsledek prostředí, v němž působí domácí dezinformační weby, provázanost s narativy ruského vlivu a slabá důvěra v instituce. Typickým vzorcem je záplava nepravd (Paul a Matthews, 2016) a falešná ekvivalence mezi ověřenou zprávou a výmyslem, která z faktu dělá „jeden z názorů“.

Útoky na novináře a aktivisty. Kampaně proti konkrétním lidem kombinují zveřejňování osobních údajů (doxing), vytrhávání výroků z kontextu a nálepkování. Smyslem není vyvrátit, co novinář zjistil, ale zničit jeho důvěryhodnost jako mluvčího, tedy zasáhnout to, co Fricker (2007) nazývá svědectvím. Pro práci s oběťmi jsou určeny protokol pro novináře a protokol pro aktivisty.

Rodinné a partnerské násilí. Coercive control se často skrývá za představu, že „co se děje doma, zůstává doma“. Ekonomická závislost v regionech s vysokou nezaměstnaností prodlužuje setrvání ve vztahu (Stark, 2007). Zvláštní riziko představuje kombinace kontroly s pracovní migrací partnera, kdy komunikace probíhá jen přes telefon a sociální sítě a oběť je doma izolovaná; digitální kontrola tu nahrazuje fyzickou přítomnost, ale strukturu vzorce nemění.

Náboženské a duchovní skupiny. Vedle tradičních církví, které jsou pro mnoho lidí ochranným zdrojem, se objevují uzavřená charismatická společenství i sekulární skupiny alternativní léčby. Posuzuje se struktura podle modelu BITE, nikoli víra sama (Hassan, 1988). Singer a Lalich (1995) varují, že obsah učení je pro posouzení skupiny špatným vodítkem; rozhoduje, zda člověk smí pochybovat a odejít bez trestu.

4. Ochranné faktory

Občanská mobilizace. Protesty po roce 2018 ukázaly schopnost společnosti veřejně pojmenovat lež a požadovat odpovědnost; i to je zdroj smyslu, na který lze v terapii navázat. Herman (1992) řadí mezi podmínky zotavení obnovu spojení se společenstvím, které křivdu uznává; veřejné shromáždění je jednou z jeho nejviditelnějších podob.

Investigativní žurnalistika a ověřovatelé faktů. Investigativní redakce a občanské iniciativy, které mapují weby šířící dezinformace, poskytují veřejnosti korektiv, jaký v malém jazykovém prostoru jinak chybí. Graves (2016) ukazuje, že fact-checking je nejúčinnější, když zveřejňuje postup ověření, a tak učí metodu, ne jen výsledek.

Archivy bezpečnostních složek. Ústav pamäti národa zpřístupňuje archivy bezpečnostních složek a umožňuje rodinám doložit, co se stalo – protiváha mnemonické rekonfiguraci. Ash (1997) na vlastním svazku Stasi popsal, jak četba dokumentů mění soukromou nejistotu v doložené poznání, ale také jak bolestné může být zjištění, kdo z blízkých donášel.

Farnosti, sbory a terénní organizace. Farnosti, sbory a místní spolky slouží jako sociální síť, pokud nejsou samy zdrojem kontroly (viz vztahové kotvy). Romské a terénní organizace se zkušeností s prací v segregovaných lokalitách bývají jediným kontaktem, kterému rodina důvěřuje; Goffman (1963) popisuje takové „moudré“ prostředníky jako lidi, před nimiž stigmatizovaný nemusí svou identitu skrývat.

5. Klinická praxe

V anamnéze stojí za to cíleně zjišťovat zkušenost s mocí, která nebyla potrestána, a s tím spojený fatalismus („nemá cenu nic hlásit“). U klientů z romských komunit je třeba počítat s oprávněnou nedůvěrou k lékařům a úřadům a budovat vztah pomaleji (Center for Reproductive Rights, 2003); užitečné je zapojit terénního pracovníka, kterého klient zná. Tlumočení zajišťuje profesionál, nikoli člen rodiny, a to i u maďarsky mluvících klientů z jižního Slovenska.

Diferenciální rozvaha má tři osy. První odlišuje adaptivní nedůvěru vůči institucím od paranoidního prožívání (viz diferenciální diagnostika EA vs. psychóza). Druhá odlišuje přijetí konspiračního výkladu jako sociální příslušnosti od uzavřeného systému přesvědčení vázaného na skupinu (srov. konspirační rekrutace); Lifton (1961) za rozhodující považuje, zda systém připouští pochybnost. Třetí zvažuje komplexní PTSD po dlouhodobé domácí kontrole, jak ji vymezuje MKN-11 (World Health Organization, 2019).

6. Právní a institucionální rámec

Základem je Trestný zákon, zákon č. 300/2005 Z. z., který zná mimo jiné týrání blízké a svěřené osoby, nebezpečné pronásledování a vydírání; samostatný trestný čin coercive control v něm není. Stark (2007) argumentuje, že právo postihující jednotlivé incidenty zachytí z dlouhodobé kontroly jen fragmenty, a slovenská úprava tuto mezeru sdílí s většinou evropských řádů. Ochranu osobnosti upravuje občanský zákoník z roku 1964 v platném znění.

Slovensko má samostatný zákon o obětech trestných činů, který provádí směrnici 2012/29/EU; jako členský stát EU podléhá i nařízení o digitálních službách. Istanbulskou úmluvu (Rada Evropy, 2011) podepsalo, ale neratifikovalo. Obecné principy přenosu mezi jurisdikcemi shrnuje stránka mezinárodní právo.

7. Modelová situace

Anonymizovaný kompozitní příklad. Mladá žena z menší obce žije s partnerem, který pracuje střídavě v zahraničí. Na dálku kontroluje její telefon, rozhoduje, s kým se smí vídat, a opakuje, že úřady „stejně nic neudělají, jako nikdy“. Žena se svěří praktické lékařce kvůli nespavosti. Tělesná stížnost jako vstupní brána je u skryté kontroly častá; Herman (1992) popisuje, že oběti často přicházejí s nespavostí, bolestmi nebo úzkostí dřív, než pojmenují vztah.

Lékařka nehodnotí, zda je partner „zlý“, ale ptá se na strukturu: kdo rozhoduje o penězích, co se stane, když žena odmítne, s kým naposledy mluvila bez jeho vědomí. Následuje bezpečnostní plán, kontakt na specializovanou poradnu a dokumentace podle zásad forenzní dokumentace. Klíčové je, že lékařka výslovně pojmenuje, že to, co žena zažívá, je známý vzorec a že pomoc existuje; Stark (2007) považuje takové pojmenování za první krok k obnově vlastního úsudku oběti.

8. Meze a otevřené otázky

Chybějí reprezentativní data o prevalenci coercive control a o vlivu dezinformačního prostředí na duševní zdraví. Průzkumy důvěry v instituce se liší metodou a nelze z nich vyvozovat individuální závěry; Sztompka (1999) připomíná, že důvěra je vztah k určitým institucím v určité době, nikoli stálá vlastnost národa.

Zároveň platí, že nálepka „konspirátor“ i „dezinformátor“ může sloužit k umlčení legitimní kritiky moci (viz politická instrumentalizace EA). Wardle a Derakhshan (2017) proto doporučují posuzovat obsah, úmysl a šíření zvlášť, nikoli osoby jako celek; klinik má posuzovat strukturu kontroly, ne politické postoje klienta.

Literatura

• Ash, T. G. (1997). The File: A Personal History. HarperCollins.
• Bales, K. (1999). Disposable People: New Slavery in the Global Economy. University of California Press.
• Center for Reproductive Rights & Poradňa pre občianske a ľudské práva (2003). Body and Soul: Forced Sterilization and Other Assaults on Roma Reproductive Freedom in Slovakia. Center for Reproductive Rights.
• Deegan-Krause, K. (2006). Elected Affinities: Democracy and Party Competition in Slovakia and the Czech Republic. Stanford University Press.
• Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford University Press.
• Goffman, E. (1963). Stigma: Notes on the Management of Spoiled Identity. Prentice-Hall.
• Graves, L. (2016). Deciding What's True: The Rise of Political Fact-Checking in American Journalism. Columbia University Press.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism. W. W. Norton.
• Mikloško, F. (1991). Nebudete ich môcť rozvrátiť: Z osudov katolíckej cirkvi na Slovensku v rokoch 1943–89. Archa.
• Paul, C., & Matthews, M. (2016). The Russian „Firehose of Falsehood“ Propaganda Model. RAND Corporation.
• Rada Evropy (2011). Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva, CETS No. 210). Rada Evropy.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. Jossey-Bass.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. Oxford University Press.
• Sztompka, P. (1999). Trust: A Sociological Theory. Cambridge University Press.
• Wardle, C., & Derakhshan, H. (2017). Information Disorder: Toward an Interdisciplinary Framework for Research and Policymaking. Council of Europe.
• World Health Organization (2019). International Classification of Diseases, 11th Revision (ICD-11). WHO.

Související

Sousední regiony

• Česká republika — vzorce EA – společná historie do roku 1992, odlišné 90. léta.
• Maďarsko — vzorce EA – mediální koncentrace a politika paměti v sousední zemi.
• Polsko — vzorce EA – srovnatelná role církve v době socialismu.

Historické případy

• Československá normalizace – společný historický rámec.
• Sovětská aktivní opatření – předobraz dnešních dezinformačních kampaní.

Pojmy a praxe

• Strukturální trauma – k práci s historicky vyloučenými komunitami.
• Mediální útok davu – případová studie kampaně proti jednotlivci.
• Kulturní zaujatost EA kategorií – proč nepřenášet kategorie mechanicky.
• EU právo — EA rámec – unijní nástroje ochrany obětí.