Akutní zajištění bezpečnosti

Status: dílčí protokol akutní fáze v rámci Akutního stabilizačního protokolu. Fáze: acute – od prvního kontaktu; bezpečí se průběžně aktualizuje i v dalších fázích. Cíl: snížit riziko fyzického, právního, ekonomického a informačního ohrožení tak, aby se dalo začít se zotavením.

1. Účel a cílová populace

Bezpečí je první podmínkou zotavení po jakémkoli dlouhodobém traumatu (Herman 1992). U lidí po epistemické anihilaci (EA) má bezpečí čtyři roviny, které je třeba posuzovat odděleně: fyzické (násilí, pronásledování, výhrůžky), právní a institucionální (žaloby, spory o děti, falešná oznámení), ekonomické (přístup k penězům, dluhy, bydlení, práce) a informační (sledování telefonu, přístup k účtům, zveřejňování osobních údajů). Protokol je určen všem, kdo odcházejí z kontrolujícího vztahu nebo skupiny, a zvlášť těm, u nichž pachatel nebo skupina nadále zasahuje.

2. Klinický obraz

Stark (2007) popsal donucující kontrolu jako vzorec, který nekončí odchodem. Kontrola se často přesouvá do jiných kanálů: opakované zprávy, kontakty přes děti a společné známé, soudní spory, ekonomický nátlak, pomluvy u zaměstnavatele nebo v komunitě. U vysoce kontrolujících skupin se objevuje tlak na návrat, výhrůžky „duchovními“ důsledky nebo vyloučení rodinných příslušníků, kteří ve skupině zůstali (Lalich a Tobias 2006).

Člověk v akutní fázi přitom riziko často odhaduje nepřesně. Někteří je podceňují („on by mi nic neudělal“), protože výklad pachatele stále platí; jiní je přeceňují tak, že nejsou schopni vyjít z bytu. Obojí je pochopitelné. Úkolem pomáhajícího není rozhodnout za klienta, ale společně s ním riziko strukturovaně posoudit a naplánovat opatření, která jsou pro něj proveditelná.

Epistemický rozměr bezpečí je pro EA specifický. Člověk, kterému pachatel léta tvrdil, že „si všechno vymýšlí“, často pochybuje i o tom, zda je jeho strach oprávněný, a nechce „dělat scény“. Strukturované posouzení rizika má proto vedle praktické i terapeutickou funkci: když klient vidí, že jeho zkušenost lze popsat jako řadu konkrétních, datovaných událostí, které někdo jiný bere vážně, začíná se obnovovat důvěra ve vlastní vnímání, o níž mluví průřezový protokol Důvěra. Freydová (1996) upozorňuje, že závislost na pachateli může vést k tomu, že člověk ohrožení „nevidí“; bezpečnostní plán pak slouží i jako vnější paměť toho, co se skutečně dělo.

3. Cíle protokolu

Cílem je mít do několika dní funkční bezpečnostní plán, který klient zná a umí použít; zajistit bydlení, doklady a přístup k penězům nezávisle na pachateli nebo skupině; zabezpečit telefon a hlavní účty; zajistit, aby klient věděl o právních možnostech ochrany a měl kontakt na odbornou pomoc; a zachovat důkazy pro případné budoucí řízení, aniž by se jejich sběr stal dalším zdrojem retraumatizace.

4. Postup

1. Posouzení rizika – rozhovor o historii násilí a výhrůžek, o eskalaci v posledních týdnech a o přístupu pachatele ke zbraním; u partnerského násilí lze použít Danger Assessment (Campbell, Webster a Glass 2009) a výsledek interpretovat s klientem.
2. Bezpečnostní plán – kam odejít, koho volat, jaká slova či znamení použít, kde mít připravené doklady, léky a peníze; plán je písemný a uložený bezpečně.
3. Bydlení – bezpečné místo (rodina, přátelé, azylové bydlení), změna zámků, informace pro sousedy jen podle volby klienta.
4. Doklady a peníze – obnovení dokladů, vlastní bankovní účet, přehled společných dluhů a závazků; tam, kde je třeba, sociální poradenství.
5. Digitální bezpečí – změna hesel z čistého zařízení, dvoufázové ověření, kontrola sdílení polohy a připojených zařízení; u podezření na sledovací aplikaci postupovat s odborníkem, protože odstranění může pachatele upozornit (srov. Digitální hygiena).
6. Právní ochrana – informace o policejním vykázání, předběžném opatření soudu a o podání trestního oznámení; kontakt na intervenční centrum a advokáta; viz Právní krize.
7. Důkazy – zálohování zpráv a záznamů na bezpečném místě, deník událostí s daty; podle Zachování důkazů.
8. Děti – plán pro předávání dětí, informace pro školu, spolupráce s OSPOD podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, tam, kde je to v zájmu dítěte.

Rozhodovací bod A – bezprostřední ohrožení. Při výhrůžce zabitím, násilí v posledních dnech nebo stalkingu se okamžitě aktivuje krizová pomoc (policie, intervenční centrum) a ostatní kroky čekají. Rozhodovací bod B – klient odmítá opatření. Pomáhající nevynucuje; dokumentuje riziko, nabízí menší kroky a zůstává v kontaktu. Rozhodovací bod C – nutný kontakt s pachatelem (děti, soud): kontakt se omezí na písemnou a věcnou formu, případně přes prostředníka.

5. Hodnocení průběhu

Sleduje se, zda klient zná svůj bezpečnostní plán a dokáže jej popsat, zda má bydlení, doklady a peníze pod vlastní kontrolou, zda jsou hlavní účty zabezpečené, zda ví, na koho se obrátit v případě ohrožení, a zda se počet incidentů (kontaktů, výhrůžek, pokusů o přístup) mění. Hodnocení rizika se opakuje při každé změně situace – rozvod, soud, stěhování, nový vztah pachatele. Validované normy pro EA neexistují; hodnotí se vývoj u konkrétního klienta.

6. Kontraindikace a rizika

Protokol nemá kontraindikace; bezpečí je vždy na prvním místě. Rizika vyplývají z provedení. Eskalace po odchodu: období rozchodu je u partnerského násilí obdobím zvýšeného rizika a opatření se musí plánovat s ohledem na to. Unáhlená konfrontace: veřejné odhalení nebo oznámení bez plánu může klienta ohrozit. Přetížení: dlouhý seznam úkolů klienta ochromí; kroky se volí podle priority a po jednom. Paternalismus: pomáhající, který rozhoduje místo klienta, opakuje strukturu kontroly.

7. Kazuistika (anonymizovaný kompozit)

Žena s dvěma malými dětmi odchází od partnera, který kontroloval její výdaje, telefon i kontakty s rodinou. Na intervenčním centru nejprve sepíše s pracovnicí bezpečnostní plán: kde má doklady dětí, komu zavolá, kdyby partner přišel. Zjistí, že partner zná její polohu přes rodinný účet v telefonu. Změna se naplánuje na den, kdy bude u sestry, z jiného zařízení. Pracovnice ji propojí s advokátkou kvůli úpravě péče o děti a doporučí vést deník předávání dětí. Když partner začne posílat desítky zpráv denně, žena je nemaže, ale ukládá je do složky, kterou nečte; přítel jí je jednou týdně projde a vybere ty, které se týkají dětí. Po měsíci říká, že poprvé „ví, co se stane, když se něco stane“.

8. Meze a otevřené otázky

Nástroje hodnocení rizika byly vyvinuty pro partnerské násilí a jejich použitelnost pro vysoce kontrolující skupiny nebo pracovní prostředí je omezená. Bezpečí v informační rovině se rychle mění s technologiemi. Právní ochrana proti psychickému násilí bez fyzického útoku zůstává v mnoha jurisdikcích slabší; viz Právo a donucující kontrola. Otevřená je i otázka, jak chránit lidi, kteří zůstávají v ekonomické závislosti na pachateli nebo instituci.

Literatura

• Campbell, J. C., Webster, D. W., & Glass, N. (2009). The Danger Assessment: Validation of a lethality risk assessment instrument for intimate partner femicide. Journal of Interpersonal Violence, 24(4).
• Freyd, J. J. (1996). Betrayal Trauma: The Logic of Forgetting Childhood Abuse. Cambridge, MA: Harvard University Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lalich, J., & Tobias, M. (2006). Take Back Your Life: Recovering from Cults and Abusive Relationships. Berkeley: Bay Tree Publishing.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.

Související

Sesterské protokoly

• Akutní stabilizační protokol – rámec akutní fáze.
• Akutní informační kurace – omezení komunikačních kanálů pachatele.
• Akutní sociální rekonekce – lidé, kteří jsou součástí bezpečnostního plánu.

Krize a právo

• Právní krize – akutní právní kroky.
• Ochrana svědka – zvýšené ohrožení.
• Zachování důkazů – jak uchovat záznamy bezpečně.
• Právo a donucující kontrola – právní rámec.

Pojmy

• Coercive control – kontrola, která odchodem nekončí.
• Doxing – zveřejnění osobních údajů jako nátlak.