Pobaltí — vzorce EA

Region: Estonsko, Lotyšsko, Litva · Oblast: regionální vzorce

Tři státy s odlišnými jazyky, náboženskými tradicemi i politickým vývojem sdílejí zkušenost sovětské okupace a dnešní polohu na hranici s Ruskem. Stránka popisuje podmínky poznávání a odolnosti, nikoli „pobaltskou“ nebo „ruskou“ identitu; o rozdílech mezi třemi zeměmi i uvnitř nich podrobně píše Kasekamp (2010).

1. Kontext

Tajný dodatkový protokol paktu Molotov–Ribbentrop z roku 1939 přiřadil Pobaltí do sovětské sféry vlivu; v roce 1940 byly všechny tři státy okupovány a začleněny do SSSR. Následovala německá okupace a holokaust, po válce návrat sovětské moci (Misiunas a Taagepera, 1993). Masové deportace na Sibiř v červnu 1941 a v březnu 1949 zasáhly desítky tisíc lidí; ozbrojený odboj „lesních bratří“ pokračoval do 50. let. Sovětský výklad tvrdil, že se pobaltské státy k SSSR připojily dobrovolně, a existenci tajného protokolu popíral až do roku 1989.

Tento rozpor mezi rodinnou pamětí a oficiální pravdou je pro tuto knihu klíčový. Generace vyrůstaly s vědomím, že o deportovaném dědovi se mluví jen doma; Lieven (1993) popisuje, jak tato dvojí pravda formovala politickou kulturu, která se později proměnila v masové hnutí. Konec přinesla „zpívající revoluce“: v srpnu 1989 vytvořily přibližně dva miliony lidí živý řetěz z Tallinnu přes Rigu do Vilniusu, nazvaný Baltská cesta. V lednu 1991 zasáhly sovětské jednotky ve Vilniusu a v Rize; ve Vilniusu zahynulo u televizní věže čtrnáct civilistů. Nezávislost byla obnovena v letech 1990–1991, od roku 2004 jsou všechny tři státy členy NATO i EU (Kasekamp, 2010).

2. Strukturální zranitelnosti

Dva informační prostory. Značná část obyvatel Estonska a Lotyšska mluví rusky a dlouho sledovala hlavně média vysílaná z Ruska. Po roce 2022 byla část ruských televizních kanálů v regionu zakázána. Pro rusky mluvící obyvatele tak hrozí dvojí nedůvěra: vůči ruské státní propagandě i vůči státu, v němž žijí a který je může vnímat podezíravě. Wardle a Derakhshan (2017) popisují, jak informační poruchy využívají existující nedůvěru a skupinovou polarizaci místo toho, aby je vytvářely od nuly.

Status a příslušnost. V Lotyšsku existuje zvláštní status „neobčanů“ pro osoby, které po obnovení nezávislosti nezískaly občanství; v Estonsku obdobně žijí lidé s neurčeným občanstvím. Brubaker (1996) tuto situaci rozebírá jako napětí mezi obnovovaným národním státem, menšinou a jejím „vnějším domovem“. Nejistota příslušnosti zvyšuje zranitelnost vůči narativům, které nabízejí „skutečný domov“ jinde – srov. epistemickou bezdomovost.

Mezigenerační trauma deportací. Umlčená rodinná historie se přenáší jako nevyslovená úzkost a nedůvěra; Danieli (1998) shrnuje výzkum, podle něhož se nezpracované trauma předává i tam, kde se o něm nemluví. Viz reziduální totalitní trauma.

Malé jazykové komunity a emigrace. Estonština, lotyština i litevština mají malý počet mluvčích; kvalitní odborné zdroje o duševním zdraví a manipulaci často existují jen v angličtině nebo ruštině, takže pomoc v mateřštině je omezená (Tribe a Raval, 2003). Odchod velké části mladých lidí do západní Evropy navíc oslabuje rodinné sítě a zanechává starší generaci izolovanou (Kasekamp, 2010).

3. Typické vzorce EA

Hybridní působení. V roce 2007, po přemístění sovětského pomníku v Tallinnu, zasáhla Estonsko rozsáhlá vlna kybernetických útoků na státní a bankovní systémy, provázená pouličními nepokoji a mediální kampaní. Šlo o jeden z prvních případů, kdy se kybernetický útok, informační operace (info-ops) a mobilizace citlivé menšiny spojily v jeden celek; Rid (2013) případ rozebírá a varuje před jeho zveličením na „kybernetickou válku“. Strukturou navazuje na sovětská aktivní opatření a dnešní ruský vliv.

Historický revizionismus. Narativy, podle nichž Pobaltí „osvobodila“ Rudá armáda a obnovené státy jsou „fašistické“, používají selektivní fakta k popření okupace (Misiunas a Taagepera, 1993). Na individuální úrovni to zasahuje rodiny deportovaných jako delegitimizace jejich zkušenosti: vlastní rodinná historie je označena za lež.

Koordinované neautentické chování. Síť falešných účtů, kopie webů známých médií a farmy trolů se zaměřují na témata energetiky, uprchlíků z Běloruska a Ukrajiny a na jazykovou politiku (viz koordinované neautentické chování). Vzorec odpovídá modelu záplavy nepravd, který popsali Paul a Matthews (2016): jde o objem a opakování, ne o jeden přesvědčivý příběh.

Soukromé vztahy. Mimo geopolitiku se v regionu objevují tytéž vzorce jako jinde: coercive control v partnerství, zneužívání seniorů, manipulace v uzavřených duchovních skupinách. Stark (2007) připomíná, že kontrola se opírá o izolaci; alkohol a izolace na venkově proto riziko zvyšují.

4. Ochranné faktory

Prvním ochranným faktorem je kultura ověřování. Mediální gramotnost je součástí vzdělávání a v Litvě působí dobrovolníci, kteří si říkají „elfové“ a vyhledávají a hlásí dezinformační obsah. Výzkum „očkování“ proti dezinformacím (prebunking) ukazuje, že znalost technik předem snižuje jejich účinek (Roozenbeek a van der Linden, 2019); srov. epistemickou bezpečnost.

Druhým faktorem jsou instituce. Estonský e-government a elektronická identita zvyšují transparentnost a umožňují rychlé ověření úředních informací; v Rize sídlí Centrum excelence NATO pro strategickou komunikaci, které publikuje analýzy informačních operací. Muzea a archivy okupace, včetně expozic v bývalých budovách KGB, dávají rodinám možnost doložit svou historii (srov. paměťový archiv); doložitelnost je přesně to, co sovětský výklad bral (Misiunas a Taagepera, 1993).

Třetím faktorem je kultura sama. Tradice zpěvu a nenásilného odporu se stala součástí národní identity a v terapii může sloužit jako zdroj smyslu a sounáležitosti (Lieven, 1993). Nezávislá ruskojazyčná média v exilu, která v regionu našla útočiště, poskytují rusky mluvícím alternativu ke státní propagandě a zmenšují riziko, že jediným zdrojem v mateřštině bude zdroj nepřátelský.

5. Klinická praxe

U rusky mluvících klientů je třeba vyhnout se předpokladu politické loajality podle jazyka (Brubaker, 1996). Mnozí mají příbuzné v Rusku a válka roztrhla rodiny: jedna část věří ruské televizi, druhá ne. Typickým klinickým tématem je ztráta vztahu s rodičem, který „už není on“ – vzorec, na nějž se vztahuje informační kurace a sociální rekonekce.

U potomků deportovaných pomáhá biografická rekonstrukce časové osy, která rodinnou historii převádí z tušení do doložených dat (Danieli, 1998). U uprchlíků z Ukrajiny a Běloruska platí protokol pro uprchlíky, včetně profesionálního tlumočení a citlivosti k tomu, v jakém jazyce chce klient mluvit o traumatu (Tribe a Raval, 2003).

Diferenciálně je třeba odlišit realistickou obavu z vlivových operací od paranoidního prožívání a komplexní PTSD od depresivní poruchy u izolovaných seniorů. Herman (1992) zdůrazňuje, že hypervigilance člověka, který skutečné ohrožení zažil, je přiměřenou reakcí, nikoli sama o sobě známkou poruchy.

6. Právní a institucionální rámec

Všechny tři státy jsou členy EU a Rady Evropy; uplatňují směrnici o právech obětí 2012/29/EU, nařízení o digitálních službách a obecné nařízení o ochraně osobních údajů (viz EU právo — EA rámec). Omezení vysílání některých ruských stanic vychází z národních rozhodnutí i ze sankcí EU, které od roku 2022 zakazují šíření RT a Sputniku. Tato opatření otevírají otázky vztahu bezpečnosti a svobody projevu podle článku 10 Evropské úmluvy o lidských právech (viz lidská práva). Wardle a Derakhshan (2017) přitom rozlišují omyl (misinformation), záměrnou nepravdu (disinformation) a zveřejnění pravdivé informace s cílem škodit (malinformation), což má význam pro přiměřenost každého zásahu.

Trestní zákoníky všech tří zemí postihují nebezpečné pronásledování a domácí násilí; podrobnosti a stav ratifikace Istanbulské úmluvy se mezi nimi liší (Rada Evropy, 2011). Pro postavení cizinců a osob bez občanství viz právo cizinců.

7. Modelová situace

Anonymizovaný kompozitní příklad. Žena kolem čtyřiceti let, rusky mluvící, žije s dětmi v pobaltské metropoli. Její matka v Rusku jí při každém telefonátu opakuje, že „na Ukrajině nikdo neumírá“ a že ji „na Západě oblbli“. Hovory končí pláčem; žena začíná pochybovat o vlastním úsudku a zároveň se cítí podezřelá v zemi, kde žije. Jde o dvojí tlak, který Brubaker (1996) popisuje na úrovni skupin a který se zde odehrává uvnitř jedné rodiny.

Psycholog nevyvrací matčina tvrzení a neřeší politiku. Pomáhá ženě oddělit vztah k matce od sporu o fakta, nastavit hranice hovorů (nastavování hranic) a najít komunitu lidí s podobnou zkušeností, protože obnova vztahů je podle Herman (1992) podmínkou zotavení. Cílem je, aby si zachovala vztah i vlastní úsudek.

8. Meze a otevřené otázky

Bezpečnostní rámec „hybridních hrozeb“ je oprávněný, ale může vést k tomu, že celá jazyková menšina bude vnímána jako riziko. To by samo bylo vzorcem epistemické injustice, kdy se svědectví člověka předem přisoudí nižší důvěryhodnost kvůli jeho skupině (Fricker, 2007).

Otevřená zůstává otázka, jak měřit dopad informačních operací na duševní zdraví jednotlivce a jak oddělit legitimní politickou kritiku od koordinované kampaně (viz riziko falešně pozitivních detekcí). Rid (2013) upozorňuje, že nadhodnocení hrozby může samo zkreslit veřejné vnímání a vést k opatřením, která neodpovídají skutečnému riziku.

Literatura

• Brubaker, R. (1996). Nationalism Reframed: Nationhood and the National Question in the New Europe. Cambridge University Press.
• Danieli, Y. (Ed.). (1998). International Handbook of Multigenerational Legacies of Trauma. Plenum Press.
• Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford University Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. Basic Books.
• Kasekamp, A. (2010). A History of the Baltic States. Palgrave Macmillan.
• Lieven, A. (1993). The Baltic Revolution: Estonia, Latvia, Lithuania and the Path to Independence. Yale University Press.
• Misiunas, R. J., & Taagepera, R. (1993). The Baltic States: Years of Dependence, 1940–1990 (rozšířené vydání). University of California Press.
• Paul, C., & Matthews, M. (2016). The Russian „Firehose of Falsehood“ Propaganda Model. RAND Corporation.
• Rada Evropy. (2011). Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (CETS č. 210). Rada Evropy.
• Rid, T. (2013). Cyber War Will Not Take Place. Hurst.
• Roozenbeek, J., & van der Linden, S. (2019). Fake news game confers psychological resistance against online misinformation. Palgrave Communications.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. Oxford University Press.
• Tribe, R., & Raval, H. (Eds.). (2003). Working with Interpreters in Mental Health. Brunner-Routledge.
• Wardle, C., & Derakhshan, H. (2017). Information Disorder: Toward an Interdisciplinary Framework for Research and Policymaking. Rada Evropy.

Související

Sousední regiony

• Ruský vliv — vzorce EA – zdroj většiny popsaných kampaní.
• Polsko — vzorce EA – sdílená zkušenost s paktem z roku 1939 a s utajovanou historií.
• Česká republika — vzorce EA – jiná zkušenost se sovětskou mocí v tomtéž bloku.

Historické případy

• Sovětská aktivní opatření – historický předobraz hybridního působení.
• Internet Research Agency – příklad organizované online operace.

Pojmy a praxe

• Epistemická bezpečnost – rámec odolnosti na úrovni společnosti.
• Info-ops – informační operace jako pojem.
• Diverzifikace sítě – ochrana před uzavřeným informačním prostorem.
• Česko-anglická terminologie EA – převod pojmů pro mezinárodní spolupráci.