Historický případ: Popírání klimatu

Kategorie: Dezinformace a manipulace veřejností · Období: od konce 80. let · Místo: především USA, globální dopad

Zpochybňování klimatické vědy je nejrozsáhlejším pokračováním strategie, kterou vypracoval tabákový průmysl (Oreskes a Conway, 2010). Na rozdíl od kouření se týká jevu, který jednotlivec nemůže přímo pozorovat – klima je statistická veličina v dlouhém čase –, a proto je ve zvláštní míře závislý na důvěře v instituce, které ho měří. Případ ukazuje, jak se popírání postupně mění v zdržování: když nelze dál popírat fakta, zpochybňují se příčiny, pak náklady a nakonec smysl jednat (Lamb a kol., 2020).

Pro Kompendium je případ důležitý ještě z jednoho důvodu: ukazuje, jak se vědecká otázka může stát znakem politické identity, a jak se tím mění povaha sporu. Jakmile postoj k faktům signalizuje příslušnost ke skupině, přestávají fakta fungovat jako argument a začínají fungovat jako symbol (Kahan a kol., 2012). Obranné strategie, které vycházejí z představy, že lidem „chybí informace“, pak selhávají.

Kontext

Fyzikální základ skleníkového efektu je znám od 19. století. V 70. a 80. letech 20. století se rozšířily měřicí řady a klimatické modely. V červnu 1988 vypovídal klimatolog NASA James Hansen před americkým Senátem, že oteplování je již měřitelné; téhož roku vznikl Mezivládní panel pro změnu klimatu, IPCC (Mann, 2012). Otázka se tím přesunula z vědy do politiky – a s ní i do střetu s ekonomickými zájmy energetického průmyslu.

Ve vědecké literatuře se mezitím ustálila vysoká shoda: analýza tisíců odborných abstraktů, které zaujímaly postoj k příčinám oteplování, ukázala, že naprostá většina z nich přisuzuje oteplování lidské činnosti (Cook a kol., 2013). Právě rozpor mezi touto shodou a obrazem otevřeného sporu ve veřejném prostoru je jádrem případu (Oreskes a Conway, 2010).

Co se stalo

V roce 1989 vznikla Global Climate Coalition, sdružení průmyslových firem a svazů, které do počátku 21. století lobbovalo proti závazkům na snížení emisí; rozpustila se v roce 2002 (Brulle, 2014). Na konci 80. a v 90. letech vydával George C. Marshall Institute, think-tank spoluzaložený mimo jiné fyzikem Frederickem Seitzem, materiály zpochybňující roli lidské činnosti. Seitz a fyzik Fred Singer patřili k osobám, které se v různých obdobích angažovaly i v otázkách tabáku, ozonové díry či kyselých dešťů – to podrobně dokumentují Oreskes a Conway (2010).

V roce 1997 byl přijat Kjótský protokol a v USA následovaly intenzivní kampaně proti jeho ratifikaci (McCright a Dunlap, 2011). V roce 2002 uniklo memorandum politického konzultanta Franka Luntze, které doporučovalo republikánské komunikaci zdůrazňovat „chybějící vědeckou jistotu“; McCright a Dunlap (2011) ukazují, že v následujícím desetiletí se postoje americké veřejnosti ke klimatu výrazně rozešly podle stranické příslušnosti.

V listopadu 2009 byly těsně před konferencí v Kodani zveřejněny ukradené e-maily z Climatic Research Unit Univerzity East Anglia („Climategate“); několik nezávislých šetření v Británii a USA nezjistilo falšování dat (Mann, 2012). V roce 2015 investigativní reportáže InsideClimate News a Los Angeles Times ukázaly, že ExxonMobil od konce 70. let prováděl vlastní klimatický výzkum odpovídající hlavnímu proudu vědy, zatímco veřejně podporoval zpochybňování; analýzy interních i publikovaných dokumentů to dokládají (Supran a Oreskes, 2017; Supran, Rahmstorf a Oreskes, 2023).

Od 2010. let se argumentace posouvá od popírání k „diskurzům odkladu“ – ke zpochybňování účinnosti, spravedlnosti či nákladů opatření (Lamb a kol., 2020). Brulle (2014) zároveň dokumentuje, že financování organizací tohoto „protihnutí“ stále častěji prochází přes nadace, které neumožňují dohledat původní dárce.

Epistemické mechanismy

Žebříček ústupů

Charakteristickým rysem je posouvání pozice, aniž by se přiznalo, že se mění: „neotepluje se“ → „otepluje se, ale přirozeně“ → „člověk přispívá, ale málo“ → „bude to drahé“ → „už je pozdě“ (Lamb a kol., 2020). Každý krok je prezentován jako rozumná skepse. Strukturálně jde o motte-and-bailey rozložený v čase a o strategickou reinterpretaci.

Vybírání dat

Opakovaným vzorcem byla volba počátečního roku či regionu tak, aby trend zmizel, například argument o „zastavení oteplování“ po neobvykle teplém roce 1998 (Mann, 2012). Jde o selektivní expozici na úrovni dat: jednotlivá čísla jsou pravdivá, obraz je falešný. Mechanismus je obtížně rozpoznatelný právě proto, že každé jednotlivé tvrzení obstojí při izolovaném ověření.

Falešná vyváženost a nezávislé laboratoře

Mediální formáty dávaly prostor „oběma stranám“ i ve chvíli, kdy výzkumy mezi aktivními klimatology ukazovaly velmi vysokou shodu; Boykoff a Boykoff (2004) tento jev v amerických prestižních denících popsali jako „vyváženost jako zkreslení“. Současně vznikala síť think-tanků, konferencí a publikací, která vytvářela dojem paralelní vědy (pseudo-konsenzus, cirkularita citací).

Útok na vědce

Kauza Climategate ukázala techniku, kdy se z kontextu vytržené pracovní formulace prezentují jako důkaz spiknutí (quote mining, context collapse). Jednotliví vědci čelili výhrůžkám, žalobám a žádostem o zveřejnění korespondence; Mann (2012) popisuje tuto zkušenost z pozice jednoho z nejčastějších terčů, a jeho svědectví je proto třeba číst i jako výpověď účastníka sporu.

Identitní kódování

Postoj ke klimatu se v některých zemích stal znakem politické příslušnosti (McCright a Dunlap, 2011). Přijmout fakta pak znamená zradit vlastní skupinu, a fakta tak přestávají být otázkou důkazu. Kahan a kol. (2012) zjistili, že vyšší vědecká gramotnost a numerická zdatnost nevedly ke sbližování postojů, ale k jejich větší polarizaci; toto „identitní zamčení“ je obtížnější překonat než nedostatek informací.

Dopady na jednotlivce a společnost

Hlavním dopadem je odklad politických rozhodnutí o desítky let, jehož náklady narůstají s každou další dekádou (Oreskes a Conway, 2010). Kolik z tohoto odkladu lze přičíst organizovanému zpochybňování a kolik jiným faktorům – ekonomickým zájmům, mezinárodní koordinaci, krátkému volebnímu horizontu –, nelze přesně oddělit; jde o interpretaci, nikoli o měřenou veličinu.

Na úrovni jednotlivce se objevuje dvojí škoda: na jedné straně odmítnutí faktů, na druhé – u lidí, kteří fakta přijímají – úzkost, bezmoc a fatalismus, které diskurz „už je pozdě“ ještě posiluje (Clayton, 2020; Lamb a kol., 2020). Vědecká komunita nese dopady v podobě obtěžování a vyčerpání (Mann, 2012).

Odlišení od příbuzných jevů

Kritika konkrétních modelů, odhadů citlivosti nebo politických opatření je legitimní součástí vědy a demokracie (Lamb a kol., 2020). Spory o to, jaká opatření jsou nejúčinnější, nejspravedlivější nebo nejlevnější, jsou normativní a politické; jejich existence neznamená, že je sporný fyzikální základ. Diskurz odkladu se od legitimní kritiky liší tím, že každou konkrétní námitku používá k závěru, že jednat se nemá vůbec nebo zatím ne.

Označení „popírání“ by mělo být vyhrazeno pro doložené vzorce – opakování vyvrácených tvrzení, skryté financování, nesoulad mezi interním a veřejným postojem (Supran a Oreskes, 2017). U jednotlivce, který je ke klimatické vědě skeptický, jde obvykle o přejatý postoj své skupiny, nikoli o účast na kampani (Kahan a kol., 2012).

Odhalení, dokumentace a vyrovnání

Dokumentace stojí na historickém výzkumu (Oreskes a Conway, 2010), investigativní žurnalistice, sociologických analýzách financování (Brulle, 2014) a na interních dokumentech zpřístupněných v soudních sporech. Řada amerických států a obcí podala proti energetickým firmám žaloby za klamání veřejnosti; jejich výsledek je v době psaní z velké části otevřený.

Mezinárodní rovina se posunula Pařížskou dohodou z roku 2015, která přijetí vědeckého základu již nezpochybňuje. Výzkum komunikace zároveň ukázal, že předem vysvětlený mechanismus falešné vyváženosti – tzv. inokulace (inoculation, prebunking) – oslabuje účinek dezinformace o vědecké shodě (van der Linden a kol., 2017; Cook, Lewandowsky a Ecker, 2017).

Poučení pro detekci a obranu dnes

Prvním poučením je sledovat posun pozice. Když argument ustupuje a nikdy nepřizná předchozí omyl, nejde o vědeckou debatu, ale o obhajobu závěru (posun rámování); typologie diskurzů odkladu poskytuje pro rozpoznání praktickou mapu (Lamb a kol., 2020).

Druhým je ptát se na celé datové řady. Krátké výseky a vybrané počátky jsou typickým znakem manipulace s trendem (Mann, 2012). Třetím je rozlišovat vědeckou nejistotu od politické volby: že existují spory o nejlepší opatření, neznamená, že je sporný fyzikální základ (Cook a kol., 2013).

Institucionálně je obranou ochrana vědců – podpora při obtěžování, právní pomoc a jasná pravidla pro zveřejňování dat (Mann, 2012). V komunikaci se osvědčuje vysvětlit mechanismus manipulace dříve, než se s ní člověk setká (Cook, Lewandowsky a Ecker, 2017), a volit mluvčí mimo identitní frontu: sdělení od důvěryhodných osob z vlastní komunity působí lépe než konfrontace zvenčí (Kahan a kol., 2012).

Hranice výkladu

Starší verze stránky tvrdila, že u klimatu působila „stejná PR firma“ jako u tabáku; to nelze obecně doložit, doložená je kontinuita některých osob a metod (Oreskes a Conway, 2010). Viz politická instrumentalizace.

Rámec Kompendia popisuje strukturu zpochybňování, nikoli to, jaká klimatická politika je správná. Odpověď na tuto otázku zahrnuje hodnotové volby, o nichž věda sama nerozhoduje (Lamb a kol., 2020). Analýza je navíc soustředěna na USA, kde je dokumentace nejbohatší; přenášet ji na jiné země bez vlastních dat je interpretací, nikoli zjištěním.

Literatura

• Boykoff, M. T., & Boykoff, J. M. (2004). Balance as bias: Global warming and the US prestige press. Global Environmental Change, 14(2).
• Brulle, R. J. (2014). Institutionalizing delay: Foundation funding and the creation of U.S. climate change counter-movement organizations. Climatic Change, 122.
• Clayton, S. (2020). Climate anxiety: Psychological responses to climate change. Journal of Anxiety Disorders, 74.
• Cook, J., a kol. (2013). Quantifying the consensus on anthropogenic global warming in the scientific literature. Environmental Research Letters, 8(2).
• Cook, J., Lewandowsky, S., & Ecker, U. K. H. (2017). Neutralizing misinformation through inoculation: Exposing misleading argumentation techniques reduces their influence. PLoS ONE, 12(5).
• Kahan, D. M., a kol. (2012). The polarizing impact of science literacy and numeracy on perceived climate change risks. Nature Climate Change, 2.
• Lamb, W. F., a kol. (2020). Discourses of climate delay. Global Sustainability, 3.
• Mann, M. E. (2012). The Hockey Stick and the Climate Wars: Dispatches from the Front Lines. Columbia University Press.
• McCright, A. M., & Dunlap, R. E. (2011). The politicization of climate change and polarization in the American public's views of global warming, 2001–2010. The Sociological Quarterly, 52(2).
• Oreskes, N., & Conway, E. M. (2010). Merchants of Doubt. Bloomsbury Press.
• Supran, G., & Oreskes, N. (2017). Assessing ExxonMobil's climate change communications (1977–2014). Environmental Research Letters, 12(8).
• Supran, G., Rahmstorf, S., & Oreskes, N. (2023). Assessing ExxonMobil's global warming projections. Science, 379.
• van der Linden, S., a kol. (2017). Inoculating the public against misinformation about climate change. Global Challenges, 1(2).

Související

Sousední případy

• Manipulace tabákovým průmyslem – vzor strategie
• Deep state narativ – generalizovaná nedůvěra k institucím
• Hesitance vůči vakcínám – identitní kódování vědeckých otázek

Techniky a pojmy

• Motte and Bailey – ústup na obhajitelnou pozici
• Falešná ekvivalence – vyvážení nestejně podložených pozic
• Gish Gallop – zahlcení množstvím slabých argumentů
• Konfirmační bias – proč identitně zakotvený postoj přetrvává

Klinika, právo a obrana

• Kurikulum kritického myšlení – práce s daty a trendy
• Kvalita veřejného diskurzu – mediální normy
• Ověřování tvrzení – praktický postup