Protokoly nahrávání

Kapitola z části o standardech dokumentace se zabývá dvěma druhy nahrávek: institucionálními (audio a video záznamy forenzních rozhovorů, výslechů a znaleckých vyšetření) a soukromými (nahrávky, které pořídí postižená nebo jiná osoba během vztahu). Oba druhy mají v kauzách epistemického zneužívání (EA) zvláštní význam, protože postižená osoba je opakovaně konfrontována s tvrzením, že věci „takhle neproběhly“. Abramson (2014) popisuje právě toto soustavné popírání vlastní zkušenosti jako jádro gaslightingu, a záznam je jednou z mála opor, které na paměti nezávisí. Kapitola je určena vyšetřovatelům, znalcům, advokátům a postiženým osobám.

Právní a forenzní kontext

U institucionálních nahrávek umožňuje zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, pořizovat zvukový a obrazový záznam výslechu. U výslechů dětí a zvlášť zranitelných obětí je záznam doporučeným standardem, protože omezuje potřebu opakování a umožňuje později ověřit, jak výpověď vznikla; zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, přiznává zvlášť zranitelným obětem právo na šetrné vedení výslechu a na omezení jeho opakování. Zákon č. 254/2019 Sb., o znalcích, ukládá uchovávat podklady posudku a nahrávky vyšetření k nim patří. Pořízení záznamu by mělo být s vyslýchanou osobou předem projednáno.

Anglické pokyny Achieving Best Evidence (Ministry of Justice, 2011) považují obrazový záznam rozhovoru se zranitelným svědkem za součást jeho výpovědi a podrobně upravují, co musí záznam zachytit, od úvodu po závěr. Kassin a kol. (2010) v doporučeních k prevenci nepravdivých doznání požadují nahrávání celého výslechu, nikoli jen jeho závěrečné části, protože jen tak lze zpětně posoudit, zda a jak byla výpověď ovlivněna.

U soukromých nahrávek je pořízení zvukového záznamu rozhovoru bez vědomí druhé osoby zásahem do jejího soukromí a ochrany osobnosti. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v § 86 zakazuje pořizovat bez svolení záznam soukromého života jiného, § 88 však připouští výjimky, mimo jiné tehdy, když se záznam pořídí nebo použije k výkonu nebo ochraně jiných práv či právem chráněných zájmů. Použití takové nahrávky jako důkazu posuzují soudy podle okolností: zda šlo o rozhovor v soukromé sféře, zda nahrávající byl jeho účastníkem, jaký zájem nahrávka chrání (například ochranu před trestným činem nebo doložení vlastního tvrzení v situaci důkazní nouze) a zda je zásah přiměřený. Výsledek se v jednotlivých věcech liší a šíření nahrávky mimo řízení je samostatnou otázkou, která může být protiprávní i tehdy, když je její použití v řízení přípustné.

Specifika epistemického zneužívání

Nahrávka chrání postiženou osobu proti přepisování minulosti. Osoba, které pachatel léta tvrdil, že „si to pamatuje špatně“, má v ní nezávislou oporu, a Sweet (2019) ukazuje, že gaslighting stojí právě na tom, že slovo postižené osoby má menší váhu než slovo pachatele. Záznam tuto nerovnost alespoň v jednom bodě vyrovnává, protože jeho obsah nezávisí na tom, komu se věří.

Záznam forenzního rozhovoru chrání také proti sugesci: umožňuje zpětně ověřit, kdo informaci zmínil první, zda vyslýchaný, nebo tazatel (viz Sugestibilita). Ceci a Bruck (1995) na rozboru sporných výslechů dětí ukázali, že rozhodující otázky o ovlivnění výpovědi bylo možné posoudit jen tam, kde existoval úplný záznam, a Gudjonsson (2003) zdůrazňuje totéž pro výslechy dospělých s vyšší sugestibilitou.

Nahrávání však může být i nástrojem kontroly. Pachatel může postiženou osobu nahrávat, sestříhat záznam a použít ho k diskreditaci, a odhalení, že nahrává postižená osoba, může vést k eskalaci. Woodlock (2017) popisuje skryté nahrávání a sledování jako běžnou součást technologicky zprostředkovaného zneužívání. Zvukové záznamy lze dnes navíc synteticky upravovat (viz Voice Cloning EA), takže každá nahrávka je vystavena námitce podvrhu.

Klíčové principy

Institucionální záznam zahrnuje celý rozhovor: úvod, poučení, přestávky a závěr. Lamb a kol. (2000) porovnali doslovné poznámky vyšetřovatelů se záznamy rozhovorů s dětmi a zjistili, že poznámky vynechávají podstatnou část informací a zejména otázky tazatele, takže z nich nelze posoudit, jak výpověď vznikla. Z toho plyne, že protokol bez záznamu je u citlivých výpovědí nedostatečný.

Transparentnost znamená, že vyslýchaná osoba ví, že je nahrávána, k čemu záznam slouží a kdo k němu bude mít přístup. Integrita vyžaduje originální soubor beze změn, ověření otiskem a řetěz úschovy (viz Chain of custody); Casey (2011) zdůrazňuje, že každá kopie musí být odvozena od originálu doložitelným postupem. Bezpečnost a soukromí znamenají přístup jen pro oprávněné osoby, protože záznamy obsahují mimořádně citlivé údaje, jejichž zpracování podléhá i obecnému nařízení o ochraně osobních údajů, nařízení (EU) 2016/679 (Casey, 2011).

U soukromého nahrávání platí princip přiměřenosti: bezpečnost postižené osoby a respekt k právům druhých se vyvažují, jak to vyžaduje § 88 zákona č. 89/2012 Sb., a nahrávka má sloužit doložení vlastního tvrzení, ne veřejnému zostuzení druhé strany.

Postup při institucionálním nahrávání

Před rozhovorem tazatel vysvětlí účel záznamu, získá vyjádření osoby a toto vyjádření zaznamená. Technická příprava zahrnuje kvalitní zvuk, kameru zachycující tazatele i vyslýchaného a časový údaj; pokyny Achieving Best Evidence (Ministry of Justice, 2011) výslovně požadují, aby byl na záznamu vidět i tazatel, protože jeho neverbální projev může výpověď ovlivnit.

Nahrává se bez přerušení a přestávky se zaznamenávají s časem a důvodem. Po skončení se uloží originál, vytvoří pracovní kopie a otisk, pořídí se doslovný přepis a v protokolu se odkazuje na čas v záznamu. Záznam se uchovává po stanovenou dobu s evidencí přístupů. Milne a Bull (1999) upozorňují, že kvalitu rozhovoru lze zlepšovat jen tam, kde jsou záznamy dostupné pro supervizi a zpětnou vazbu tazatelům.

Soukromé nahrávky postižené osoby

Pro postiženou osobu a její poradce je prvním hlediskem bezpečnost: co by se stalo, kdyby pachatel nahrávání odhalil. Freed a kol. (2018) upozorňují, že pachatelé mají často přístup k zařízením postižené osoby, a nahrávka uložená v takovém zařízení může být odhalena dřív, než se dostane k advokátovi. Před nahráváním je proto vhodné poradit se s advokátem o přípustnosti a o způsobu uchování.

Nahrávky se neupravují, originály se uchovávají s metadaty mimo dosah pachatele a nešíří se mimo řízení. Casey (2011) zdůrazňuje, že přeposlaná nebo komprimovaná kopie ztrácí metadata, která mohou být později rozhodující pro ověření, a že každý zásah do souboru, i dobře míněný, oslabuje jeho důkazní hodnotu.

Markery a diferenciální úvahy

Při hodnocení nahrávek se posuzuje úplnost (zda záznam neobsahuje střihy nebo mezery, a pokud ano, proč), kontext (co předcházelo a co následovalo), technická integrita (metadata, formát, soulad s jinými záznamy) a interpretace, protože tón a ironie se v přepisu ztrácejí. Farid (2016) připomíná, že technická analýza dokáže odhalit řadu úprav, nikoli však prokázat, že úprava neproběhla, a hodnocení proto vždy kombinuje technické a obsahové posouzení.

Diferenciálně je nutné odlišit nahrávky, které dokládají vzorec, od nahrávek vyprovokovaných situací, v nichž nahrávající cíleně vyvolal reakci druhé strany. I takové nahrávky mohou mít hodnotu, ale jejich výklad musí kontext zohlednit; Stark (2007) upozorňuje, že izolovaný výbuch jedné strany bez znalosti předchozí kontroly může vztah zobrazit obráceně, než jak skutečně probíhal.

Riziková místa

Nekompletní institucionální záznam, v němž chybí úvod nebo přestávky, zpochybní celý rozhovor, a protokol bez záznamu nahrazuje slova vyslýchaného parafrází tazatele (Lamb a kol., 2000). Odhalení soukromého nahrávání může vést k eskalaci násilí, šíření nahrávek na sociálních sítích zasahuje do práv druhých a ohrožuje řízení a ztráta originálu, nahrazeného přeposlanou nebo komprimovanou kopií bez metadat, oslabuje důkazní hodnotu (Casey, 2011).

Modelová situace (anonymizovaná)

Anonymizovaný kompozit: znalkyně v opatrovnickém řízení nahrává rozhovory s oběma rodiči i s dítětem a poskytne soudu přepisy s časovými údaji. Když jeden z rodičů tvrdí, že mu znalkyně „podsouvala“ odpovědi, soud si vyžádá záznam, z něhož je patrné, že klíčová tvrzení zazněla spontánně. Druhý rodič předkládá vlastní nahrávku hádky pořízenou telefonem; advokát ji nejprve uchová v originále s metadaty a soud ji hodnotí s ohledem na to, že ji pořídil účastník rozhovoru k doložení výhrůžek, a vyslechne oba rodiče k jejímu kontextu. Postup odpovídá doporučení, aby se o ovlivnění výpovědi rozhodovalo podle úplného záznamu (Ceci a Bruck, 1995).

Doporučení pro praxi

Dotčená osoba, která zvažuje nahrávání, se nejprve poradí s advokátem a s podpůrnou organizací, protože bezpečnost je důležitější než nahrávka, a nahrávky nesdílí veřejně (Freed a kol., 2018). Vyšetřovatelé a znalci nahrávají celé rozhovory, uchovávají originály, vysvětlují účel záznamu a odkazují na něj v protokolu i posudku (Ministry of Justice, 2011). Advokáti a soudy u soukromých nahrávek zvažují okolnosti pořízení, přiměřenost a integritu a při námitce úpravy navrhují technické ověření místo sporu o dojmy (Farid, 2016).

Limity a otevřené otázky

Přípustnost soukromých nahrávek není jednotně vyřešena a závisí na okolnostech případu i na druhu řízení. Rozvoj syntetických hlasů zvyšuje nejistotu kolem každé zvukové nahrávky a Chesney a Citron (2019) varují, že samotná možnost podvrhu oslabuje i pravé záznamy. Otevřenou otázkou je i uchovávání institucionálních záznamů: dlouhá archivace chrání možnost přezkumu, ale prodlužuje riziko úniku citlivých výpovědí, a rovnováhu mezi oběma zájmy musí hledat každá instituce výslovně (Casey, 2011).

Literatura

• Abramson, K. (2014). Turning up the lights on gaslighting. Philosophical Perspectives.
• Casey, E. (2011). Digital Evidence and Computer Crime (3. vyd.). Academic Press.
• Ceci, S. J., & Bruck, M. (1995). Jeopardy in the Courtroom: A Scientific Analysis of Children's Testimony. American Psychological Association.
• Chesney, R., & Citron, D. K. (2019). Deep fakes: A looming challenge for privacy, democracy, and national security. California Law Review.
• Farid, H. (2016). Photo Forensics. MIT Press.
• Freed, D., Palmer, J., Minchala, D., Levy, K., Ristenpart, T., & Dell, N. (2018). „A stalker's paradise“: How intimate partner abusers exploit technology. Proceedings of the 2018 CHI Conference on Human Factors in Computing Systems. ACM.
• Gudjonsson, G. H. (2003). The Psychology of Interrogations and Confessions: A Handbook. Wiley.
• Kassin, S. M., Drizin, S. A., Grisso, T., Gudjonsson, G. H., Leo, R. A., & Redlich, A. D. (2010). Police-induced confessions: Risk factors and recommendations. Law and Human Behavior.
• Lamb, M. E., Orbach, Y., Sternberg, K. J., Hershkowitz, I., & Horowitz, D. (2000). Accuracy of investigators' verbatim notes of their forensic interviews with alleged child abuse victims. Law and Human Behavior.
• Milne, R., & Bull, R. (1999). Investigative Interviewing: Psychology and Practice. Wiley.
• Ministry of Justice (2011). Achieving Best Evidence in Criminal Proceedings: Guidance on Interviewing Victims and Witnesses, and Guidance on Using Special Measures. Ministry of Justice.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. Oxford University Press.
• Sweet, P. L. (2019). The sociology of gaslighting. American Sociological Review.
• Woodlock, D. (2017). The abuse of technology in domestic violence and stalking. Violence Against Women.

Související

V této sekci

• Forenzní rozhovor – co se nahrává a proč.
• Elektronické důkazy – digitální stopy a jejich ověření.
• Výpověď oběti – záznam jako ochrana výpovědi.
• Sugestibilita – proč záznam chrání proti sugesci.

Glosář a techniky

• Chain of custody – integrita záznamu.
• Voice Cloning EA – riziko syntetických hlasů.
• Video Manipulation EA – úpravy videozáznamů.

Výzkum a ochrana dat

• Bezpečnost dat – uchování citlivých záznamů.
• Anonymizace – práce s nahrávkami mimo řízení.