EA-5.2.29 Meta-fenomenální redukce

Definice

Meta-fenomenální redukce je metatranscendentální technika eskalace EA-5.2.17 husserlovské redukce — perverze. Zatímco perverze redukuje přirozený postoj k trvalému uzávorkování, meta-fenomenální redukce redukuje samu redukující kapacitu: subjekt provádí epoché na svém vlastním aktu epoché, čímž generuje rekurzivní paralýzu fenomenologického fungování.

V Husserlově fenomenologii je epoché metodologickým aktem; v korektní praxi se vědomí navrací k fenomenologické práci. Meta-fenomenální redukce tuto návratnou kapacitu destruuje skrze rekurzivní aplikaci redukce na samu sebe: každý pokus o návrat k fenomenologickému fungování je sám uzávorkován jako „naivní akt“.

Subjekt v terminálním stadiu trpí strukturní fenomenologickou afázií: nemůže provést ani přirozený postoj (uzávorkován), ani fenomenologickou redukci (rekurzivně uzávorkována). Stav je něco jako „metafenomenologické vakuum“, v němž žádná fenomenologická operace nemá strukturní oporu.

Tento stav je často terminální fáze dlouhodobé akademické patologie u doktorandů zaplavených pseudo-fenomenologickou indoktrinací bez supervize. Klinicky je extrémně rezistentní.

Struktura vzorce

Pozorovatel vidí člověka, který nedokáže zaujmout žádné stanovisko, protože každé stanovisko ihned sám označí za naivní — včetně toho, jímž právě mluví. Rozhovor se posouvá o patro výš při každé odpovědi; nikdy se nevrátí k věci. Rejstřík „post-fenomenologie“ a „překonání metafyziky“ se používá mimo jakoukoli odbornou práci a slouží jako výklad stavu i jako obrana proti námitce; toto zatížení jazyka popsal (Lifton, 1961). Nápadné je, že stav bývá nalézán v akademickém prostředí bez vedení.

Postižení popisují, že nemohou ani prostě jednat, ani o jednání uvažovat; že každá myšlenka vyvolá myšlenku o myšlence; a že výsledkem je vyčerpání bez výsledku. Hyperreflexi jako rys, který neodnímá schopnosti, ale znemožňuje jejich samozřejmé použití, popisuje (Sass, 1992) a v klinickém kontextu (Sass & Parnas, 2003). Opakované zpracování bez závěru jako udržovací faktor úzkosti a deprese popisuje (Wells, 2009), ruminaci ve stejném smyslu (Nolen-Hoeksema, 1991).

Zpětně se znaky skládají takto: nejprve trvalý odstup od přirozeného postoje, pak nauka obracející tento odstup proti němu samému, pak nemožnost zaujmout jakékoli stanovisko a nakonec výklad této nemožnosti jako překonání všech stanovisek. Popsané pořadí je pozorovaný sled znaků, nikoli postup. Sled je rekonstrukcí z pozdějších zpráv postižených a jejich okolí; na omylnost takové zpětné rekonstrukce upozorňují (Loftus & Pickrell, 1995).

Interpretace knihy: u Husserla je redukce metodickým krokem, po němž následuje práce (Husserl, 1913), a pozdní text ji váže zpět k životnímu světu (Husserl, 1936) — rekurzivní uzavření tedy není jejím vyostřením, ale jejím zrušením.

Fenomenologické znaky

• Strukturní fenomenologická afázie — neschopnost zaujmout jakýkoli postoj.
• Pseudo-radikální melancholie — pocit „překonání všech pozic“.
• Praktická bezmocnost v úkolech vyžadujících jasný postoj.
• Slovní intelektualizace maskující strukturní paralýzu.
• Lingvistická regrese — řeč o řeči o řeči, bez praktické denotace.
• Identitární vyprázdnění s pseudo-pokročilou racionalizací.

Detekční markery

Diferenciální detekce

Meta-fenomenální redukce je odlišitelná od:

• Autentické pozdního Husserla (Krisis), jenž udržuje funkční fenomenologické fungování a operuje s lebensweltovou rekonstrukcí.
• Legitimní kritiky transcendentální fenomenologie (Heidegger, Levinas, Derrida), jež operuje strukturně a navrhuje alternativní rámce.
• Klinické katatonie, jež má odlišnou etiologii a chybí pseudo-fenomenologická racionalizace.

Rizikové kontexty

Neutralizace (jen s expertní supervizí)

Individuální

1. Korektní husserlovská hermeneutika — výklad Krisis a lebensweltové rekonstrukce.
2. Pragmatistická korekce — Jamesovo „radikální empirismus“ jako antidotum.
3. Strukturální postojová cvičení — vynucené praktické zaujímání pozic.
4. Tělesná zakotvenost — primární praxe mimo transcendentální aparát.

Institucionální

Vztah k jiným technikám

Sourozenecké (5.2)

• EA-5.2.6 Transcendentální rekurzivita — paralelní rekurzivní mechanismus.
• EA-5.2.10 Meta-kognitivní singularita — paralelní meta-kognitivní paralýza.
• EA-5.2.17 Husserlovská redukce - perverze — předchozí stadium.
• EA-5.2.30 Konvergentní meta-singularita — terminální stav.

Cross-kategoriální

• EA-5.3.* Existenciální anihilace — eskalační následek.

Literatura

• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Husserl, E. (1913). Ideen zu einer reinen Phänomenologie und phänomenologischen Philosophie I. Halle: Niemeyer.
• Husserl, E. (1936). Die Krisis der europäischen Wissenschaften und die transzendentale Phänomenologie. Husserliana VI, Den Haag: Nijhoff, 1954.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism. New York: W. W. Norton.
• Loftus, E. F. & Pickrell, J. E. (1995). The formation of false memories. Psychiatric Annals, 25(12), 720–725.
• Nolen-Hoeksema, S. (1991). Responses to depression and their effects on the duration of depressive episodes. Journal of Abnormal Psychology, 100(4), 569–582.
• Sass, L. A. & Parnas, J. (2003). Schizophrenia, consciousness, and the self. Schizophrenia Bulletin, 29(3), 427–444.
• Sass, L. A. (1992). Madness and Modernism. Cambridge, MA: Harvard University Press.
• Wells, A. (2009). Metacognitive Therapy for Anxiety and Depression. New York: Guilford Press.

Související

• Rodičovská kapitola: Kapitola 7
• Glossary: Epoché, Intencionalita, Fenomenologie, Lebenswelt, Taxonomie EA
• Filozofie: Epistemic Integrity

Connect & Contribute

Created by Tomáš Korcak (korczis) | Licence: GHL

• Glossary | Philosophy