EA-5.2.17 Husserlovská redukce — perverze

Definice

Husserlovská redukce — perverze je metatranscendentální technika, jíž je legitimní fenomenologická operace epoché (uzávorkování přirozeného postoje) zneužita ke generaci trvalé derealizace subjektu. Husserlova epoché je metodologickým nástrojem k odhalení intencionálních struktur; perverze tuto operaci redukuje na fenomenologickou paralýzu, kde uzávorkování se stává trvalým modem zkušenosti, nikoli reflexivním nástrojem.

Husserl explicitně rozlišoval:

• Phaenomenologische Reduktion — metodologický akt odložení existenciální teze přirozeného postoje.
• Lebenswelt — předreflexivní svět praktické zkušenosti, k němuž se vždy navracíme.

Korektní epoché je dočasná — slouží k odhalení struktury a po jejím odhalení se vědomí vrací k integrovanému praktickému fungování. Perverzní redukce udržuje uzávorkování permanentně, takže přirozený postoj se rozpadá a subjekt zůstává v stavu strukturní derealizace.

Subjekt v terminálním stadiu prožívá svět skrze chronické „závorky“ — věci se nezobrazují jako jsoucí, ale jako zdánlivé, konstruované, uzávorkované. Praktická angažovanost selhává, protože každý akt je předem „zredukován“ před samotným jednáním.

Struktura vzorce

Jméno v katalogovém označení pojmenovává metodu, kterou si vzorec přivlastňuje, nikoli pozici, kterou by Husserl zastával: epoché je u něj metodický krok, jímž se zdržuje soudu o existenci přirozeného postoje, aby se ukázaly intencionální struktury — není to trvalý životní postoj ani popření světa (Husserl, 1913).

Pozorovatel vidí člověka, který fenomenologický slovník používá mimo odbornou práci a mimo jakoukoli kontrolu: svět označuje za „konstrukt“, návrat k přirozenému postoji za „naivitu“ a trvalé uzávorkování za dosaženou úroveň. Tento způsob zacházení s jazykem, v němž výraz zároveň popisuje stav i brání jeho zpochybnění, odpovídá tomu, co jako zatížení jazyka popsal (Lifton, 1961).

Postižení popisují, že věci se nejeví jako jsoucí, ale jako zdánlivé; že domácí prostředí přestalo být domovem; že jednání je předem zbaveno váhy, protože každý úkon je „zredukován“ dřív, než začne. Tento obraz odpovídá klinickému popisu chronické derealizace a depersonalizace (Simeon & Abugel, 2006); jeho výskyt a trvání v populaci shrnují (Hunter, Sierra & David, 2004). Ztrátu samozřejmosti světa jako samostatnou osu popisuje (Blankenburg, 1971).

Zpětně se znaky skládají takto: nejprve nadšené přijetí slovníku, pak stále delší období odstupu od vlastní zkušenosti, pak vymizení praktické angažovanosti a nakonec výklad odcizení jako filozofického zisku. Popsané pořadí je pozorovaný sled znaků, nikoli postup. Sled je rekonstrukcí z pozdějších zpráv postižených a jejich okolí; na omylnost takové zpětné rekonstrukce upozorňují (Loftus & Pickrell, 1995).

Interpretace knihy: rozlišujícím znakem je nevratnost. Nepříznivé a dlouhodobé průběhy praxe, která odstup pěstuje bez rámce pro návrat, dokládají (Lindahl et al., 2017).

Fenomenologické znaky

• Chronická derealizace — věci jsou prožívány jako „zdánlivé“, „uzávorkované“.
• Praktická paralýza — neschopnost angažovaně jednat, protože každý akt je „zredukován“.
• Pseudo-fenomenologická melancholie — pocit, že „skutečný svět je ztracen“.
• Slovní intelektualizace maskující strukturální derealizaci.
• Lingvistická referenční nestabilita — slova přetrvávají, ale referují k „uzávorkovaným“ jevům.
• Postupná ztráta lebensweltové orientace — domácí prostředí přestává být domácí.

Detekční markery

Diferenciální detekce

Husserlovská redukce — perverze je odlišitelná od:

• Legitimní fenomenologické práce, jež explicitně tematizuje metodologický status epoché a vrací se k integrovanému praktickému fungování.
• Klinické derealizační poruchy, jež má odlišnou etiologii (trauma, anxieta) a chybí jí pseudo-filozofická racionalizace.
• Pokročilé buddhistické vipassany, jež zachovává praktickou kompetenci a integruje vhled do fungování.

Rizikové kontexty

Neutralizace

Individuální

1. Korektní husserlovská hermeneutika — výklad metodologického statusu epoché.
2. Lebensweltová obnova — explicitní praxe návratu k praktickému postoji.
3. Pragmatistická korekce — Jamesovo a Deweyovo „ponoření do žitého světa“.
4. Tělesná zakotvenost — Merleau-Pontyovská chair jako antidotum derealizace.

Institucionální

Vztah k jiným technikám

Sourozenecké (5.2)

• EA-5.2.5 Konstitutivní rozpad — paralelní destrukce konstituce.
• EA-5.2.14 Konstitutivní zhroucení — eskalace.
• EA-5.2.18 Heideggerovské rozklady — destrukce Sein-zum-Tode a autentického bytí.
• EA-5.2.29 Meta-fenomenální redukce — terminální stav.

Cross-kategoriální

• EA-5.3.* Existenciální anihilace — eskalační následek derealizace.

Literatura

• Blankenburg, W. (1971). Der Verlust der natürlichen Selbstverständlichkeit. Stuttgart: Enke.
• Hunter, E. C. M., Sierra, M. & David, A. S. (2004). The epidemiology of depersonalisation and derealisation. Social Psychiatry and Psychiatric Epidemiology, 39(1), 9–18.
• Husserl, E. (1913). Ideen zu einer reinen Phänomenologie und phänomenologischen Philosophie I. Halle: Niemeyer.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism. New York: W. W. Norton.
• Lindahl, J. R., Fisher, N. E., Cooper, D. J., Rosen, R. K. & Britton, W. B. (2017). The varieties of contemplative experience. PLoS ONE, 12(5), e0176239.
• Loftus, E. F. & Pickrell, J. E. (1995). The formation of false memories. Psychiatric Annals, 25(12), 720–725.
• Ratcliffe, M. (2008). Feelings of Being. Oxford: Oxford University Press.
• Sass, L. A. (1992). Madness and Modernism. Cambridge, MA: Harvard University Press.
• Simeon, D. & Abugel, J. (2006). Feeling Unreal: Depersonalization Disorder and the Loss of the Self. New York: Oxford University Press.

Související

• Rodičovská kapitola: Kapitola 7
• Glossary: Epoché, Intencionalita, Fenomenologie, Lebenswelt, Taxonomie EA
• Filozofie: Epistemic Integrity

Connect & Contribute

Created by Tomáš Korcak (korczis) | Licence: GHL

• Glossary | Philosophy