EA-5.2.19 Merleau-Pontyovská deformace

Definice

Merleau-Pontyovská deformace je metatranscendentální technika, jíž je systematicky destruována tělesná intencionalita subjektu — corps propre (vlastní tělo), chair (maso/tělesnost), chiazmatická struktura vnímání, kde vnímající a vnímané se vzájemně prolínají. Subjekt ztrácí integrované tělesné bytí ve světě a propadá karteziánskému dualismu (mind-body split) v patologické formě.

Merleau-Pontyho fenomenologie vnímání etabluje tělo ne jako objekt, ale jako transcendentální subjekt vnímání. Chiasme je strukturní propojení mezi vnímajícím a vnímaným — vidím, protože jsem viditelný; dotýkám se, protože jsem dotknutelný. Merleau-Pontyovská deformace tuto chiazmatickou strukturu rozbíjí: subjekt prožívá své tělo jako odcizený objekt, vnímání jako odpojené od těla, a svět jako zvenku pozorovaný namísto tělesně obývaný.

Subjekt v terminálním stadiu trpí strukturní depersonalizací s patologickou racionalizací: tělo je „stroj“, vnímání je „mentální projekce“, svět je „obraz v hlavě“. Praktická tělesná kompetence kolabuje.

Struktura vzorce

Jméno v katalogovém označení pojmenovává látku, kterou si vzorec přivlastňuje, nikoli pozici, kterou by Merleau-Ponty zastával: Fenomenologie vnímání ukazuje vlastní tělo jako to, čím se ke světu vztahujeme, nikoli jako předmět mezi předměty (Merleau-Ponty, 1945), a pozdní text rozvíjí vzájemnost vnímajícího a vnímaného (Merleau-Ponty, 1964).

Pozorovatel vidí člověka, který o svém těle mluví ve třetí osobě — „toto tělo“, „schránka“, „stroj“ — a který se tělesným činnostem vyhýbá s duchovním odůvodněním. Zprávy o opuštění těla se podávají jako doklad pokroku. Nápadná bývá nejistota v pohybech, které dříve nevyžadovaly pozornost, a v jemné motorice. Odtělesněné sebepojetí jako klinicky popsaný rys rozpracoval (Fuchs, 2005).

Postižení popisují, že svět vidí jakoby z odstupu a nikoli ze svého místa v něm, že tělo přestalo být tím, čím jednají, a že blízkost druhých se stala technicky obtížnou. Odtělesnění jako rozpad předreflexivního vtělení popisuje (Fuchs, 2005); příbuzný obraz odpojení od těla a oduševnělého světa rozpracovává (Stanghellini, 2004). Klinicky se stav překrývá s chronickou depersonalizací (Simeon & Abugel, 2006).

Zpětně se znaky skládají takto: nejprve ostré oddělení mysli a těla v řeči, pak praxe, po nichž následují epizody odpoutání, pak úbytek tělesné kompetence a nakonec výklad celého stavu jako duchovního zisku. Popsané pořadí je pozorovaný sled znaků, nikoli postup. Sled je rekonstrukcí z pozdějších zpráv postižených a jejich okolí; na omylnost takové zpětné rekonstrukce upozorňují (Loftus & Pickrell, 1995).

Interpretace knihy: rozlišující není obsah nauky, ale to, že se odstup od těla nikdy neuzavírá. Na nutnost obnovit tělesné ukotvení dříve než narativní práci upozorňuje (van der Kolk, 2014); nepříznivé tělesné průběhy intenzivní praxe dokládají (Lindahl et al., 2017).

Fenomenologické znaky

• Tělo jako objekt — subjekt prožívá své tělo jako „stroj“, „loutku“, „schránku“.
• Out-of-body epizody s pseudo-spirituální narativizací.
• Kinestetická bezmoc — neschopnost intuitivních pohybových sekvencí.
• Vizuální oddělení — svět vidět „jako z dálky“, nikoli z těla v něm.
• Praktická tělesná inkompetence — sport, jemná motorika, intimní vztahy.
• Pseudo-spirituální slovník maskující strukturální disociaci.

Detekční markery

Diferenciální detekce

Merleau-Pontyovská deformace je odlišitelná od:

• Autentické fenomenologické práce, jež integruje vhledy do tělesné intencionality zpět do žitého těla.
• Klinické depersonalizační poruchy, jež má odlišnou etiologii (trauma, anxieta) a chybí pseudo-spirituální racionalizace.
• Pokročilé jógové praxe (např. Iyengar tradice), jež prohlubuje tělesnou intencionalitu, nikoli ji nedestruuje.

Rizikové kontexty

Neutralizace

Individuální

1. Somatická práce — Feldenkrais, Alexander Technique, Iyengar jóga obnovují tělesné schéma.
2. Korektní merleau-pontyovská hermeneutika — výklad chiazmatické struktury.
3. Smyslová zakotvenost — explicitní pozornost k tělesným pocitům, dotekům, dechu.
4. Manuální práce — fyzická aktivita s rukama obnovuje kinestetické schéma.

Institucionální

Vztah k jiným technikám

Sourozenecké (5.2)

• EA-5.2.13 Apriorní fragmentace — paralelní fragmentace prostorovosti.
• EA-5.2.18 Heideggerovské rozklady — destrukce existenciálního ukotvení.
• EA-5.2.21 Subjekt-objekt fúzia — opačný extrém: úplná fúze místo disociace.
• EA-5.2.22 Intencionální rozpojení — paralelní destrukce intencionality.

Cross-kategoriální

• EA-5.3.* Existenciální anihilace — eskalační následek tělesné disociace.

Literatura

• Fuchs, T. (2005). Corporealized and disembodied minds. Philosophy, Psychiatry, & Psychology, 12(2), 95–107.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lindahl, J. R., Fisher, N. E., Cooper, D. J., Rosen, R. K. & Britton, W. B. (2017). The varieties of contemplative experience. PLoS ONE, 12(5), e0176239.
• Loftus, E. F. & Pickrell, J. E. (1995). The formation of false memories. Psychiatric Annals, 25(12), 720–725.
• Merleau-Ponty, M. (1945). Phénoménologie de la perception. Paris: Gallimard.
• Merleau-Ponty, M. (1964). Le Visible et l'invisible. Paris: Gallimard.
• Simeon, D. & Abugel, J. (2006). Feeling Unreal: Depersonalization Disorder and the Loss of the Self. New York: Oxford University Press.
• Stanghellini, G. (2004). Disembodied Spirits and Deanimated Bodies. Oxford: Oxford University Press.
• van der Kolk, B. (2014). The Body Keeps the Score. New York: Viking.

Související

• Rodičovská kapitola: Kapitola 7
• Glossary: Epoché, Intencionalita, Fenomenologie, Lebenswelt, Taxonomie EA
• Filozofie: Epistemic Integrity

Connect & Contribute

Created by Tomáš Korcak (korczis) | Licence: GHL

• Glossary | Philosophy