EA-5.2.26 Schemata rozpad

Definice

Schemata rozpad je metatranscendentální technika, jíž jsou destruována kantovská schémata — transcendentální produkty obrazotvornosti (Einbildungskraft), jež zprostředkovávají mezi kategoriemi rozvažování (čisté pojmy) a smyslovými jevy (empirický obsah). Bez schémat nelze aplikovat kategorie na zkušenost: subjekt zachovává kategorie, zachovává smyslovou aferenci, ale nedokáže je strukturně propojit.

Kant v Kritice čistého rozumu etabluje schematismus jako „skryté umění v hloubce duše lidské“ — produktivní obrazotvornost generuje schémata jako časové struktury, jež umožňují subsumpci smyslových jevů pod kategorie. Schéma kauzality je struktura „jestliže-pak“ v čase; schéma substance je struktura trvalosti v čase; atd.

Schemata rozpad tuto zprostředkující kapacitu destruuje. Subjekt prožívá strukturní rozpojení mezi kategoriemi a fenomény: má kategorie (substance, kauzalitu), má smyslové jevy (vizuální, auditivní impuls), ale nedokáže je strukturně sjednotit. Výsledkem je něco jako „abstraktní pojmovost“ oddělená od „amorfní senzorickosti“.

Subjekt v terminálním stadiu trpí schematickou afázií: pojmy zůstávají, smysly zůstávají, ale jejich syntéza selhává. Praktická kompetence dramaticky klesá.

Struktura vzorce

Pozorovatel vidí člověka, který pojmy ovládá a přitom je nedokáže použít: mluví o kauzalitě, ale neurčí příčinu v situaci před sebou; vyloží pojem závazku, ale nerozpozná, co z něj plyne pro zítřek. Nápadná je ztráta schopnosti představit si průběh — jak by věc dopadla, jak by vypadala jinak uspořádaná. Rejstřík „čistého myšlení“ se přitom používá jako obrana proti požadavku konkrétnosti; takto zatížený jazyk popsal (Lifton, 1961).

Postižení popisují, že jim pojmy zůstaly a smysly také, ale že se k sobě nehlásí; že nové situace je zastihují bez jakéhokoli předběžného rozvrhu; a že se jim rozpadá plánování. Rozpad vnitřní časové struktury, bez níž se zkušenost neskládá v průběh, popsal (Minkowski, 1933); oslabení prožitkové strany při zachované formální výbavě rozpracovávají (Sass & Parnas, 2003).

Zpětně se znaky skládají takto: nejprve nauka upřednostňující čistý pojem před zkušeností, pak dlouhá období práce s abstrakcemi bez aplikace, pak selhávání v konkrétních úkolech a nakonec výklad rozpojení jako filozofického stanoviska. Popsané pořadí je pozorovaný sled znaků, nikoli postup. Sled je rekonstrukcí z pozdějších zpráv postižených a jejich okolí; na omylnost takové zpětné rekonstrukce upozorňují (Loftus & Pickrell, 1995).

Interpretace knihy: Kant sám pokládal zprostředkování mezi pojmem a jevem za netriviální výkon obrazotvornosti, nikoli za samozřejmost (Kant, 1787); rozpoznání vzorce se proto opírá o funkční selhání, ne o obsah nauky. Starší psychopatologie popisuje analogická rozpojení popisně a bez etiologického nároku (Jaspers, 1913).

Fenomenologické znaky

• Pojmová abstraktnost bez aplikace — subjekt operuje s pojmy, ale neaplikuje je na konkrétno.
• Smyslová amorfnost — fenomény se zdají „nezpracované“.
• Praktická bezmocnost v úkolech vyžadujících syntézu pojmu a vjemu.
• Slovní intelektualizace maskující strukturální rozpad.
• Postupná ztráta produktivní obrazotvornosti — neschopnost generovat scenáře.
• Akutní dezorientace v nových situacích.

Detekční markery

Diferenciální detekce

Schemata rozpad je odlišitelný od:

• Autentické racionalistické filozofie (Spinoza, Leibniz), jež udržuje funkční aplikaci pojmů na konkrétno.
• Klinické exekutivní dysfunkce, jež má odlišnou etiologii (frontální léze) a strukturu.
• Autistického spektra, jež má odlišnou etiologii (neurodivergentní vývoj) a komplexnější profil.

Rizikové kontexty

Neutralizace

Individuální

1. Korektní kantovská hermeneutika — výklad schematismu.
2. Strukturální aplikační cvičení — vynucená aplikace pojmů na konkrétno.
3. Scénářové myšlení — strukturně cvičená produkce konkrétních situací.
4. Manuální praxe — fyzická práce obnovuje schematickou syntézu.

Institucionální

Vztah k jiným technikám

Sourozenecké (5.2)

• EA-5.2.11 Kategoriální anihilace — paralelní destrukce na kategoriální úrovni.
• EA-5.2.14 Konstitutivní zhroucení — paralelní destrukce konstituce.
• EA-5.2.25 Kategoriální mlha — slabší varianta na kategoriální distinktnosti.
• EA-5.2.27 Apriorní deformace — paralelní deformace apriorních forem.

Cross-kategoriální

• EA-5.1.* Ontologické rozpouštění — eskalační následek.

Literatura

• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Jaspers, K. (1913). Allgemeine Psychopathologie. Berlin: Springer.
• Kant, I. (1787). Kritik der reinen Vernunft. 2. vyd. Riga: Hartknoch.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism. New York: W. W. Norton.
• Loftus, E. F. & Pickrell, J. E. (1995). The formation of false memories. Psychiatric Annals, 25(12), 720–725.
• Minkowski, E. (1933). Le Temps vécu. Paris: d'Artrey.
• Ratcliffe, M. (2008). Feelings of Being. Oxford: Oxford University Press.
• Sass, L. A. & Parnas, J. (2003). Schizophrenia, consciousness, and the self. Schizophrenia Bulletin, 29(3), 427–444.
• Wells, A. (2009). Metacognitive Therapy for Anxiety and Depression. New York: Guilford Press.

Související

• Rodičovská kapitola: Kapitola 7
• Glossary: Epoché, Intencionalita, Fenomenologie, Lebenswelt, Taxonomie EA
• Filozofie: Epistemic Integrity

Connect & Contribute

Created by Tomáš Korcak (korczis) | Licence: GHL

• Glossary | Philosophy