EA-5.2.14 Konstitutivní zhroucení

Definice

Konstitutivní zhroucení je metatranscendentální technika, jíž je destruována subjektova schopnost konstituovat objekty zkušenosti husserlovskou intencionální syntézou. Konstituce (Konstitution) je v transcendentální fenomenologii proces, jímž vědomí strukturně vytváří jednotu objektu z noematických aspektů — adumbrací, profilů, prožitkových hledisek. Bez konstitutivní syntézy zůstává vědomí uvězněné v pluralitě izolovaných adumbrací bez jednoty objektu.

Na rozdíl od EA-5.2.5 konstitutivního rozpadu, který narušuje konkrétní konstitutivní akty, konstitutivní zhroucení operuje na úrovni konstitutivní kapacity samé: schopnost subjektu sjednocovat aspekty do objektu je systematicky destruována. Husserl by řekl, že noeticko-noematická korelace je rozbita.

Subjekt v terminálním stadiu vidí profily, ale ne věci: vidí „stranu z této perspektivy“ a „stranu z druhé“, ale neví, že je to „tatáž věc“. Identita objektu napříč adumbracemi je ztracena. Komunikace přetrvává díky lingvistické rutině, ale referenční stabilita je narušena.

Struktura vzorce

Vzorec se pozorovateli ukazuje nejprve jako proměna slovníku, ne jako proměna chování. Člověk přejímá fenomenologické pojmy — adumbrace, horizont, Wesensschau — ve společenství, které je používá jako znaky příslušnosti a jako důkaz pokroku; řeč se tím odděluje od toho, co by kterýkoli z těch pojmů znamenal v odborné práci. Zatížení jazyka skupiny jako znak prostředí, které si nárokuje výklad zkušenosti svých členů, popsal už (Lifton, 1961).

Co postižení popisují, je ztráta samozřejmosti věcí. Předmět viděný z jedné a z druhé strany se přestává prožívat jako tentýž; chybí automatické předjímání dosud neviděných stran, takže každé nové nahlédnutí působí jako nové setkání. Slova zůstávají, ale jejich vztah k věcem kolísá. Blankenburg (1971) popisuje tuto ztrátu přirozené samozřejmosti jako samostatnou osu psychopatologie, odlišnou od poruchy obsahu myšlení; příbuzné anomálie prožívání sebe a světa mapuje nástroj EASE (Parnas, 2005).

Zpětně se znaky obvykle skládají v tento sled: nejprve nápadná reflexe toho, jak se věci ukazují, pak slábnoucí schopnost nechat ji odeznít, pak rozpad praktické kompetence při běžném zacházení s předměty a nakonec výklad celého stavu jako hlubšího vhledu. Popsané pořadí je pozorovaný sled znaků, nikoli postup. Hyperreflexivitu spojenou s oslabeným prožitkem sebe jako téhož subjektu popisují (Sass & Parnas, 2003).

Interpretace knihy: rozhodující pro rozpoznání není obsah nauky, nýbrž to, že chybí návrat — legitimní fenomenologická ani kontemplativní práce nenechává reflexi trvale otevřenou, zatímco zde se nevratnost vykládá jako zisk. Nepříznivé průběhy intenzivní kontemplativní praxe, včetně rozpadu vnímání jednoty předmětu, dokumentují (Lindahl et al., 2017).

Fenomenologické znaky

• Adumbrační fragmentace — věc viděná z různých úhlů není prožívaná jako tatáž.
• Horizontová ztráta — neschopnost předjímat dosud neviděné aspekty objektu.
• Identicitní oslabení — pochybnosti o identitě věcí napříč časem.
• Pseudo-mystická hloubka — fragmentární prožívání interpretované jako „esenciální vhled“.
• Lingvistická referenční nestabilita — slova přetrvávají, ale jejich denotace je vykolísaná.
• Postupná ztráta praktické kompetence — manipulace s objekty selhává díky ztrátě jejich integrity.

Detekční markery

Diferenciální detekce

Konstitutivní zhroucení je odlišitelné od:

• Autentické fenomenologické praxe, která explicitně udržuje noeticko-noematickou korelaci a operuje s jednotou objektu.
• Vizuální agnozie — neuropsychologické poruchy mají odlišnou etiologii a strukturu.
• Dramatické psychotické fragmentace — psychotická porucha má širší symptomatiku (halucinace, bludy).

Rizikové kontexty

Neutralizace

Individuální

1. Strukturní synthetická cvičení — vědomé pozorování věci ze tří úhlů s explicitním tematizováním identity.
2. Horizontová obnova — anticipační cvičení („jak by tato věc vypadala zezadu?“).
3. Manipulační rutina — fyzická práce s objekty obnovuje konstitutivní syntézu.
4. Korektní husserlovská hermeneutika — výklad fenomenologických textů, jež explicitně tematizují konstituci.

Institucionální

Vztah k jiným technikám

Sourozenecké (5.2)

• EA-5.2.5 Konstitutivní rozpad — slabší varianta na úrovni jednotlivých aktů.
• EA-5.2.17 Husserlovská redukce - perverze — zneužití fenomenologické redukce.
• EA-5.2.21 Subjekt-objekt fúzia — komplementární destrukce subjekt-objektové struktury.
• EA-5.2.26 Schemata rozpad — destrukce kantovských schémat.

Cross-kategoriální

• EA-5.1.* Ontologické rozpouštění — paralelní destrukce na ontologické rovině.

Literatura

• Blankenburg, W. (1971). Der Verlust der natürlichen Selbstverständlichkeit. Stuttgart: Enke.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Husserl, E. (1913). Ideen zu einer reinen Phänomenologie und phänomenologischen Philosophie I. Halle: Niemeyer.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism. New York: W. W. Norton.
• Lindahl, J. R., Fisher, N. E., Cooper, D. J., Rosen, R. K. & Britton, W. B. (2017). The varieties of contemplative experience. PLoS ONE, 12(5), e0176239.
• Parnas, J., Møller, P., Kircher, T., Thalbitzer, J., Jansson, L., Handest, P. & Zahavi, D. (2005). EASE: Examination of Anomalous Self-Experience. Psychopathology, 38(5), 236–258.
• Sass, L. A. & Parnas, J. (2003). Schizophrenia, consciousness, and the self. Schizophrenia Bulletin, 29(3), 427–444.

Související

• Rodičovská kapitola: Kapitola 7
• Glossary: Epoché, Intencionalita, Fenomenologie, Lebenswelt, Taxonomie EA
• Filozofie: Epistemic Integrity

Connect & Contribute

Created by Tomáš Korcak (korczis) | Licence: GHL

• Glossary | Philosophy