Prevalence EA v politické sféře
V politice je spor o pravdu legitimní a nutný. Epistemický útok začíná tam, kde cílem přestává být přesvědčit a stává se jím zbavit druhé schopnosti posoudit, co je skutečné – a kde se tato schopnost systematicky ničí v celých populacích.
Vymezení
Politická sféra zahrnuje tři odlišné expoziční populace, které je třeba držet oddělené. První je veřejnost a voliči, vystavení propagandě, jejíž fungování rozebral Stanley (2015), a koordinovaným kampaním, které podle Paula a Matthewse (2016) nemají přesvědčit, ale unavit a rozdělit (firehose of falsehood). Druhou jsou cílené osoby – politici, novináři, aktivisté, úředníci a odborníci, na které míří koordinované útoky davu, personální deepfaky a epistemický doxxing. Třetí jsou členové politických hnutí s rysy uzavřené skupiny (politická totalizace, zotavení z politického kultu).
Historicky nejzávažnější podobou je státní epistemický útok v autoritářských a totalitních režimech, který Arendtová (1951) ve spisu The Origins of Totalitarianism popsala jako systematické ničení schopnosti rozlišovat fakt a fikci; podle ní není cílem totalitní lži přesvědčit, nýbrž připravit lidi o samu schopnost činit si o světě vlastní úsudek. Kompendium dokumentuje doložené případy, mimo jiné stalinské monstrprocesy, východoněmeckou Zersetzung a československou normalizaci; teoretický rámec nabízí kapitola 7.8 Politická a ideologická EA.
Co lze měřit
Přímou „prevalenci politické EA“ změřit nelze a pokusy o to jsou samy politicky riskantní, jak upozorňují Benkler, Faris a Roberts (2018); žádné souhrnné číslo proto tato stránka neuvádí. Použitelné jsou jen dílčí ukazatele.
| Ukazatel | Co vypovídá | Úskalí |
|---|---|---|
| Důvěra v instituce a média v čase | Erozi sdílených zdrojů poznání | Nedůvěra může být oprávněná |
| Afektivní polarizace (nechuť k příslušníkům druhé strany) | Rozpad společného prostoru | Není totéž co epistemické poškození |
| Víra v konspirační vysvětlení (validované škály) | Ochotu přijmout nevyvratitelná vysvětlení | Kulturní a historický kontext |
| Zkušenost s online obtěžováním u novinářů a politiků | Expozici cílených osob | Podhlášení, sebeocenzura |
| Dokumentované koordinované kampaně (zprávy platforem, výzkumu) | Rozsah útoků | Zachytí jen odhalené kampaně |
Afektivní polarizaci, tedy rostoucí nechuť k druhé straně, zmapovali Iyengar a kol. (2019) a zdůraznili přitom, že není totožná s poškozením schopnosti poznávat. Víru v konspirační vysvětlení měří validované škály, jejichž meze popsali Uscinski a Parent (2014); tatáž škála může zachytit jak nevyvratitelné konspirační myšlení, tak oprávněnou nedůvěru vůči doloženě zneužité moci, a číslo samo o sobě tyto dvě věci nerozliší. Kuran (1995) k tomu dodává, že veřejně vyjadřované postoje se mohou lišit od soukromých, takže i pečlivé šetření měří spíš to, co je bezpečné říci, než co lidé skutečně soudí. Klíčová metodologická zásada ale zůstává stejná u všech ukazatelů: ukazatel nesmí předpokládat, které politické postoje jsou „správné“ – měří se struktura (koordinace, neautenticita, nevyvratitelnost tvrzení, trestání pochybnosti), ne obsah.
Rizikové faktory
Na úrovni společnosti zvyšuje riziko koncentrace vlastnictví médií a oslabení nezávislých veřejnoprávních médií, vysoká a dlouhodobá nejistota (ekonomická krize, válka, pandemie), historická zkušenost se státní lží, která podle Arendtové (1951) oslabuje důvěru i v demokratické instituce, a polarizované informační ekosystémy (epistemické bubliny), jež Benkler, Faris a Roberts (2018) označují za infrastrukturu propagandy. Na úrovni jednotlivce působí riziko silná politická identita spojená s identitou osobní, pocit ztráty kontroly a statusu, který Kuran (1995) spojuje s falšováním preferencí, a izolace v homogenních sítích (monokultura zdrojů).
Ochranně naopak působí pluralitní média a jejich ekonomická udržitelnost, občanské vzdělávání a zkušenost s věcnou diskusí, místní vztahy přesahující politické rozdělení a instituce, které přiznávají chyby – Snyder (2017) připomíná, že důvěra roste s transparentností, ne s předstíranou neomylností.
Specifické riziko: politická instrumentalizace
Žádná oblast není tak náchylná ke zneužití rámce EA. Označit politického protivníka nebo jeho voliče za „oběti manipulace“ je pohodlný způsob, jak se vyhnout argumentu, a totéž platí obráceně: autoritářské režimy běžně označují kritiky za „zmanipulované cizí mocí“, jak dokládá Arendtová (1951) na rétorice totalitních hnutí. Proto musí epidemiologický popis zůstat symetrický – stejná kritéria pro všechny strany –, populační data nesmějí sloužit k označování jednotlivců a veřejná politika proti dezinformacím musí mít procesní pojistky, na nichž trvá i Snyder (2017) (politická instrumentalizace, EA jako mocenský nástroj).
Důsledky pro prevenci a zdravotní systém
Cílené osoby potřebují dostupnou podporu: novináři a aktivisté vystavení koordinovaným útokům vykazují podle Iyengara a kol. (2019) i další literatury o online obtěžování zátěž srovnatelnou s jinými formami pronásledování (protokol pro novináře, protokol pro aktivisty). Oběti státní represe – bývalí političtí vězni a uprchlíci z autoritářských zemí – mají specifické potřeby, které Arendtová (1951) spojila s rozpadem sdíleného světa (protokol pro politické vězně, uprchlík v EA-emergency). Pro populaci jako celek je prevence podle Rose (1992) převážně vzdělávací a strukturální, nikoli klinická; viz vzdělávací politika a regulace platforem.
Modelová situace
Před komunálními volbami se v jednom městě objeví řada anonymních účtů, které o kandidátce šíří upravená videa. Kandidátka přestává spát, pochybuje o vlastních vzpomínkách na to, co na veřejném zasedání řekla, a zvažuje odstoupení. Volební tým zajistí záznam zasedání jako nezávislý důkaz, nahlásí účty platformě a policii a kandidátce zprostředkuje psychologickou podporu. Pro populační monitoring je takový případ jedním datovým bodem – smysl dává až systematická, stranicky neutrální evidence podobných útoků napříč kandidáty, jak pro symetrii měření žádají Benkler, Faris a Roberts (2018).
Kontrolní otázky pro praxi
V duchu symetrie, na níž trvají Benkler, Faris a Roberts (2018), se u každého ukazatele ptáme: Měří strukturu (koordinaci, neautenticitu, trestání pochybnosti), nebo obsah názorů? Byla by stejná kritéria použita, kdyby šlo o opačnou politickou stranu? Mají cílené osoby (novináři, kandidáti, úředníci) přístup k podpoře a k ochraně důkazů? Nevede opatření k omezení legitimní politické kritiky? A existují pro mimořádná opatření soudní přezkum a časové omezení?
Limitace a otevřené otázky
Hranice mezi tvrdou politickou kampaní a epistemickým útokem je normativní, ne empirická, a musí být podle Snydera (2017) stanovena předem a transparentně. Data o koordinovaných kampaních navíc poskytují hlavně platformy, které mají vlastní zájmy, na což upozorňují Benkler, Faris a Roberts (2018). Otevřenou otázkou zůstává, zda lze měřit „epistemické zdraví“ demokracie bez toho, aby měřítko samo favorizovalo určitou politickou stranu – dilema, které Uscinski a Parent (2014) kladou do středu výzkumu konspiračního myšlení.
Literatura
- Arendt, H. The Origins of Totalitarianism. Harcourt, 1951.
- Benkler, Y.; Faris, R.; Roberts, H. Network Propaganda. Oxford University Press, 2018.
- Iyengar, S. a kol. „The Origins and Consequences of Affective Polarization in the United States.“ Annual Review of Political Science, 2019.
- Kuran, T. Private Truths, Public Lies: The Social Consequences of Preference Falsification. Harvard University Press, 1995.
- Paul, C.; Matthews, M. The Russian „Firehose of Falsehood“ Propaganda Model. RAND Corporation, 2016.
- Rose, G. The Strategy of Preventive Medicine. Oxford University Press, 1992.
- Snyder, T. On Tyranny: Twenty Lessons from the Twentieth Century. Tim Duggan Books, 2017.
- Stanley, J. How Propaganda Works. Princeton University Press, 2015.
- Uscinski, J. E.; Parent, J. M. American Conspiracy Theories. Oxford University Press, 2014.
Související
Sesterské stránky
- Populační dopad dezinformací – řetězec od expozice ke škodě.
- Prevalence online radikalizace – když politická expozice vede k násilí.
Teorie
- Arendt: Banalita zla a krize úsudku – úsudek jako politická schopnost.
- Snyder: O tyranii – praktické lekce občanské obrany.
Historie
- Sovětská aktivní opatření – státní dezinformace jako doktrína.
- Československá normalizace – domácí historická zkušenost.
Glosář
- Propaganda – pojem a jeho hranice.
- Newspeak – kontrola jazyka jako kontrola myšlení.
- Kult osobnosti – politická obdoba vzorce guru a adepta.