Přeskočit na obsah

Pracovněprávní screening EA

Programy zaměstnavatelů pro zachycení a podporu zaměstnanců vystavených epistemickým útokům: proč screenovat prostředí, ne lidi, právní a etické meze a evaluace.

Pracovněprávní screening EA

Zaměstnavatel má k zaměstnancům blízko a vidí změny dřív než lékař. Má ale také moc nad jejich obživou. Proto platí pravidlo: zaměstnavatel screenuje pracovní prostředí, nikoli duševní stav zaměstnanců – a nabízí důvěrnou pomoc, kterou sám nevidí.

Vymezení a cíl

Pracovní prostředí je pro epistemické útoky dvojím místem. Může být zdrojem expozice (manipulativní vedoucí, totalizační kultura – viz prevalence EA v korporátním prostředí), jak pro pracovní šikanu doložili Einarsen, Hoel, Zapf a Cooper (2011), i místem, kde se projeví expozice odjinud – zaměstnankyně v kontrolujícím partnerském vztahu, zaměstnanec, kterého skupina tlačí k finančním závazkům. Program zaměstnavatele má proto dva cíle: odhalit a odstranit rizika, která vytváří organizace sama, a zajistit, aby zaměstnanci zasažení odjinud měli snadný a bezpečný přístup k pomoci.

Slovo „screening“ je zde zavádějící, pokud by znamenalo vyšetřování jednotlivců. Takový postup by byl v rozporu s ochranou osobních údajů – údaje o zdraví jsou zvláštní kategorií podle nařízení (EU) 2016/679 (GDPR) –, s důstojností zaměstnanců a s logikou prevence, jak ji chápe Rose (1992): cílem je změnit prostředí, ne vyhledat „slabé“ jedince. V rukou zaměstnavatele by se navíc takový test sám mohl stát nástrojem kontroly.

Úroveň prevence a cílová populace

Primární (univerzální) prevence znamená posouzení psychosociálních rizik organizace, pravidla rozhodování a komunikace a školení vedoucích; Edmondson (1999) ukázala, že právě úprava prostředí – nikoli výběr lidí – rozhoduje o tom, zda se zaměstnanci odváží mluvit. Sekundární (cílená) prevence spočívá v důvěrných kanálech pro zaměstnance, kteří sami hledají pomoc, a v rychlé reakci na signály problémů v konkrétním týmu. Terciární prevence se týká návratu do práce po krizi, úpravy pracovních podmínek a ochrany oznamovatelů, pro kterou je v EU rámcem směrnice 2019/1937.

Co screenovat

ÚroveňNástrojKdo vidí individuální data
OrganizaceKulturní průzkum s EA detekcí, ukazatele psychologické bezpečnostiNikdo – jen agregace s minimální velikostí skupiny
TýmyFluktuace, nemocnost, stížnosti, anonymní zpětná vazbaPersonální oddělení na úrovni týmu, ne osoby
VedoucíHodnocení supervizorů, 360° zpětná vazbaHodnocený a jeho nadřízený, s ochranou hodnotitelů
JednotlivecDobrovolné sebehodnocení u externího poskytovatelePouze zaměstnanec a poskytovatel

Organizační ukazatele, které podle Einarsena, Hoela, Zapfa a Coopera (2011) stojí za pozornost, jsou opakované odchody z jednoho týmu, exit interview s podobnými popisy („nevěděl jsem, co platí“), stížnosti, které se ztrácejí, neochota mluvit na poradách a rozpory mezi písemnými záznamy a tím, co se „vždycky říkalo“.

Komponenty programu

Jádrem je program pomoci zaměstnancům s externím, důvěrným poskytovatelem a jasnou informací, že zaměstnavatel nedostává jména (asistence zaměstnancům); Edmondson (1999) připomíná, že důvěra v mlčenlivost rozhoduje o tom, zda lidé pomoc vůbec vyhledají. Navazuje školení vedoucích v rozpoznání vzorců EA ve vlastním týmu i ve vlastním chování, v rozhovoru se zaměstnancem v krizi a v tom, kam odkázat (trauma-aware management), a onboarding s informací o právech, kanálech a pravidlech (onboarding s EA awareness).

Program potřebuje kanály pro oznámení s ochranou před odvetou, jejichž rámcem je v EU směrnice 2019/1937 a v ČR zákon o ochraně oznamovatelů (mechanismus oznamovatelů), a postup pro řešení podezření – nezávislé interní vyšetřování s ochranou oznamovatele i obviněného. Součástí je i podpora zaměstnanců zasažených mimo práci: flexibilní pracovní doba pro návštěvy poraden, bezpečnost na pracovišti (například pokud kontrolující partner dochází do firmy) a spolupráce s odbornými službami, kterou Einarsen, Hoel, Zapf a Cooper (2011) řadí mezi prvky zdravé organizační reakce.

Rizika a nežádoucí účinky

Nejzávažnějším rizikem je sledování pod záminkou péče: programy „detekce rizikových zaměstnanců“ mohou přerůst v plošný dohled, který Zuboff (2019) popisuje jako logiku sledovacího kapitalismu přenesenou do zaměstnaneckého poměru (Insider Threat – behavioral EA). S tím souvisí algoritmické hodnocení, kdy automatizované analýzy komunikace nebo výkonu podle Zuboff (2019) nesprávně označí lidi v krizi za problémové (AI Hiring Narrative). Třetím rizikem je zneužití rámce proti stěžovateli: zaměstnanec, který upozorní na manipulativního vedoucího, může být sám označen za „problematického“ – vzorec, který Freydová (1997) pojmenovala jako DARVO.

Čtvrtým rizikem je výběr zaměstnanců podle „odolnosti“: testování uchazečů na náchylnost k manipulaci je vědecky nepodložené a diskriminační a nepatří do žádného programu – jde o přesně ten druh nadbytečného testování, před nímž varují Welch, Schwartz a Woloshin (2011). Pátým je porušení důvěrnosti, protože jediný únik informace z programu pomoci podle Edmondson (1999) zničí důvěru v celý systém.

Evaluace

Program se hodnotí nejprve procesními ukazateli – anonymním využíváním programu pomoci, počtem oznámení a dobou jejich vyřízení, podílem vyškolených vedoucích. Výsledky se měří změnou ukazatelů psychologické bezpečnosti v opakovaných průzkumech (Edmondson 1999) a fluktuací a nemocností v týmech po intervenci. Sledovat je nutné i škody – stížnosti na porušení důvěrnosti a odvetná opatření vůči oznamovatelům. Zásadním omezením je, že zaměstnavatel je zároveň evaluátorem i hodnoceným, a proto je podle Einarsena, Hoela, Zapfa a Coopera (2011) vhodné nezávislé posouzení.

Modelová situace

Zaměstnankyně opakovaně chodí pozdě, je nesoustředěná a na poradách se omlouvá za věci, které neudělala. Vedoucí místo kárného pohovoru vede soukromý rozhovor, v němž se ptá, zda něco potřebuje, a nabídne kontakt na program pomoci zaměstnancům – postup, který odpovídá tomu, co Edmondson (1999) nazývá psychologicky bezpečným prostředím. Zaměstnankyně později uvede, že partner kontroluje její telefon a tvrdí, že „si všechno plete“. Firma jí umožní upravit pracovní dobu kvůli návštěvám poradny a recepce dostane pokyn nepouštět do budovy neohlášené návštěvy. Do personální složky se nic z toho nezapisuje.

Kontrolní otázky pro praxi

V duchu zásady „screenovat prostředí, ne lidi“ (Rose 1992) se u programu ptáme: Screenuje prostředí a týmy, nebo jednotlivé zaměstnance? Je program pomoci zaměstnancům skutečně důvěrný a vědí to zaměstnanci? Kdo vyšetřuje podezření a je nezávislý na dotčeném vedení? Nemůže být program použit proti stěžovateli? A neobsahuje výběrové řízení testy „odolnosti vůči manipulaci“?

Limitace a otevřené otázky

Malé firmy nemají kapacitu na externí program pomoci a potřebují sdílené služby. Hranice mezi péčí zaměstnavatele a zásahem do soukromí je citlivá a kulturně proměnlivá a Zuboff (2019) ukazuje, jak snadno se nástroje „péče“ promění v nástroje sledování. Otevřenou otázkou zůstává, jak hodnotit vedoucí na rizikové vzorce chování spravedlivě, bez vytvoření nového nástroje pro mocenský boj uvnitř firmy – riziko, které u hodnoticích systémů připomínají Einarsen, Hoel, Zapf a Cooper (2011).

Literatura

  • Edmondson, A. „Psychological Safety and Learning Behavior in Work Teams.“ Administrative Science Quarterly, 1999.
  • Einarsen, S.; Hoel, H.; Zapf, D.; Cooper, C. L. (eds.). Bullying and Harassment in the Workplace. CRC Press, 2011.
  • Freyd, J. J. „Violations of Power, Adaptive Blindness, and Betrayal Trauma Theory.“ Feminism & Psychology, 1997.
  • Rose, G. The Strategy of Preventive Medicine. Oxford University Press, 1992.
  • Welch, H. G.; Schwartz, L. M.; Woloshin, S. Overdiagnosed: Making People Sick in the Pursuit of Health. Beacon Press, 2011.
  • Zuboff, S. The Age of Surveillance Capitalism. PublicAffairs, 2019.

Související

Sesterské stránky

Prevence

Organizace a právo

Glosář

Související pojmy

Okolí stránky

Otevřít v Mapě knihy →