Prevalence online radikalizace
Radikalizace není bod, ale proces, a většina lidí, kteří vstoupí do radikálních online prostorů, nikdy nespáchá násilí. Veřejné zdraví proto neřeší „kdo je nebezpečný“, ale jak zmenšit prostředí, které lidi postupně zbavuje schopnosti vidět svět jinak.
Vymezení
Online radikalizace je proces, v němž člověk pod vlivem online prostředí přijímá stále extrémnější výklad světa, uzavírá se vůči alternativám a může dospět k ospravedlnění nebo použití násilí. McCauley a Moskalenko (2017) zdůrazňují, že jde o postupnou dráhu, nikoli o náhlý zlom, a že se odehrává v interakci jedince, skupiny a širšího hnutí, nikoli jen „v hlavě“ jednotlivce. Z pohledu kompendia jde o epistemický útok, který kombinuje doporučovací radikalizaci, memetickou radikalizační pipeline, emočně laděné memy a skupinovou dynamiku uzavřených komunit, v nichž pochybnost znamená vyloučení.
Užitečné je rozlišení Clarka McCauleyho a Sophie Moskalenkové (2017) na pyramidu názorů a pyramidu jednání: přijetí radikálního názoru a radikální čin jsou odlišné procesy s odlišnými prediktory a většina lidí na vrcholu pyramidy názorů nikdy nejedná. Moghaddam (2005) popsal radikalizaci jako „schodiště“, na němž se s každým patrem zužují vnímané možnosti, což odpovídá epistemickému zúžení, které kompendium nazývá epistemickou monokulturou. Kruglanski a kol. (2014) k tomu přidávají motivační jádro – hledání významu a smyslu –, jež činí uzavřený výklad světa přitažlivým.
Problém vzácnosti
Násilný extremismus je v populaci vzácný, a to má zásadní důsledek, který veřejná debata často přehlíží: i velmi přesný prediktivní nástroj by při nízké prevalenci označil převážně lidi, kteří nikdy násilí nespáchají. Tento problém základní míry (base rate) formulovali už Meehl a Rosen (1955) a lze jej ukázat na čistě ilustrativním výpočtu, jehož hodnoty jsou hypotetické a nejde o žádný empirický odhad. Mějme populaci 100 000 lidí, z nichž by k násilí v daném roce skutečně přešlo deset, a nástroj s citlivostí 90 % a specificitou 99 %. Takový nástroj zachytí devět z deseti skutečných případů, ale zároveň označí přibližně tisíc lidí, kteří by nikdy nejednali. Právě proto je individuální predikce násilí na populační úrovni neproveditelná a eticky problematická, jak pro profilování pachatelů doložil i Horgan (2008); podrobněji viz populační screening a riziko falešně pozitivních detekcí. Epidemiologie se proto soustředí na expozici a proces, ne na predikci činu.
Co lze měřit
Nejblíže k měřitelnému jevu je expozice radikálnímu obsahu, kterou zachytí šetření mezi mládeží a dospělými – s vědomím, že sebehodnocení je podle McCauleyho a Moskalenkové (2017) nepřesné – a analýzy dat platforem dostupných výzkumu. Dále lze sledovat strukturu online komunit síťovými analýzami uzavřenosti, rychlosti eskalace jazyka a cirkularity zdrojů, a přijetí názorů validovanými škálami podpory násilí a dehumanizace skupin. Doplňkem je kontakt se službami (exit programy, poradny, školní psychologové) a audity doporučovacích systémů, které testují, kam algoritmus vede uživatele; jejich výsledky nejsou podle Kruglanského a kol. (2014) jednoznačné a závisejí na platformě, období a metodě – přehled mechanismů nabízí algoritmická amplifikace.
Rizikové a protektivní faktory
Žádný rizikový faktor není sám o sobě prediktivní. McCauley a Moskalenko (2017) i Kruglanski a kol. (2014) opakovaně uvádějí osamělost, ztrátu smyslu a pocit křivdy (osobní nebo skupinové), adolescenci a mladou dospělost, kdy se formuje identita, intenzivní pobyt v jedné online komunitě a odpojení od offline vztahů a zkušenost s ponížením, šikanou či diskriminací. Rizikově působí komunity, které nabízejí jednoduchý výklad osobních problémů a jasného viníka – mechanismus patrný v případech incel a QAnon.
Protektivně naopak působí alespoň jeden důvěryhodný dospělý nebo přítel mimo komunitu, smysluplné offline aktivity a příslušnost, které podle Kruglanského a kol. (2014) uspokojují tutéž potřebu významu jinou cestou, kritické myšlení, jež nepracuje se zesměšněním, ale s otázkami, a dovednosti digitální hygieny.
Úrovně prevence
| Úroveň | Cílová skupina | Příklad |
|---|---|---|
| Univerzální (primární) | Všichni žáci, uživatelé | Školní kurikulum, digitální občanství |
| Selektivní | Skupiny se zvýšenou expozicí | Práce s mládeží v online komunitách, podpora rodičů |
| Indikovaná (sekundární) | Lidé s počínající radikalizací | Mentoring, rodinné poradenství, školní psycholog |
| Terciární | Lidé uvnitř hnutí nebo po činu | Exit programy, exit z extrémní pravice |
Zkušenosti z exit programů (například německého EXIT-Deutschland, působícího od roku 2000) odpovídají tomu, co Horgan (2008) zjistil o deradikalizaci: odchod je dlouhý proces vyžadující náhradní vztahy a identitu, nejen „opravu přesvědčení“.
Rizika samotné prevence
Programy, které radikalizaci rámují bezpečnostně, mohou vést ke sekuritizaci celých skupin – zejména mládeže a menšin – a k nedůvěře k učitelům a zdravotníkům, kteří mají povinnost hlásit. Horgan (2008) ukazuje, že plošné profilování podle „rizikových znaků“ produkuje převážně falešně pozitivní označení a podkopává vztahy, na nichž prevence stojí; britská strategie Prevent bývá v odborné debatě uváděna jako příklad tohoto napětí. Veřejnozdravotní přístup proto odděluje podporu od bezpečnostního hlášení, kde to zákon dovoluje, a jasně komunikuje hranice důvěrnosti (důvěrnost v EA detekci). Kruglanski a kol. (2014) navíc ukazují, že účinnější než hledání „nebezpečných jedinců“ je nabídnout smysluplnou alternativu, která uspokojí potřebu významu dřív, než ji nabídne extremistická skupina – prevence tedy působí spíš nabídkou než dohledem.
Modelová situace
Školní metodik prevence se od rodičů dozví, že patnáctiletý žák tráví noci na serveru, kde se sdílejí ponižující memy o dívkách a „vysvětlení“ jeho osamělosti. Škola nevolá policii – žák nikomu nevyhrožoval a plošné profilování by podle Horgana (2008) přineslo hlavně falešné poplachy. Metodik s žákem mluví bez odsuzování, rodičům doporučí udržet kontakt a zájem místo zákazů a zprostředkuje mentora z volnočasového klubu. Případ zaeviduje anonymně pro vyhodnocení, zda podobné situace na škole přibývají.
Kontrolní otázky pro praxi
V duchu rozlišení pyramidy názorů a pyramidy jednání (McCauley a Moskalenko 2017) se u každého programu ptáme: Rozlišuje přijetí radikálního názoru od přípravy k násilí? Jaký podíl falešně pozitivních označení by nástroj vytvořil při skutečné prevalenci? Má mladý člověk alespoň jednoho důvěryhodného dospělého mimo online komunitu? Je podpora oddělena od bezpečnostního hlášení tam, kde to zákon dovoluje? A nabízí program náhradní vztahy a identitu, nebo jen „opravu“ přesvědčení?
Limitace a otevřené otázky
Online a offline radikalizaci nelze oddělit a čistě „online“ případy jsou podle McCauleyho a Moskalenkové (2017) vzácné. Platformy, komunity a symboly se navíc mění rychleji, než výzkum stačí publikovat, takže každé zjištění rychle zastarává. Otevřenou otázkou zůstává, jaký je skutečný podíl doporučovacích algoritmů oproti vlastní volbě uživatelů a sociálním sítím offline – spor, který Kruglanski a kol. (2014) považují za dosud nerozhodnutý.
Literatura
- Horgan, J. „From Profiles to Pathways and Roots to Routes: Perspectives from Psychology on Radicalization into Terrorism.“ The Annals of the American Academy of Political and Social Science, 2008.
- Kruglanski, A. W. a kol. „The Psychology of Radicalization and Deradicalization.“ Political Psychology, 2014.
- McCauley, C.; Moskalenko, S. „Understanding Political Radicalization: The Two-Pyramids Model.“ American Psychologist, 2017.
- Meehl, P. E.; Rosen, A. „Antecedent Probability and the Efficiency of Psychometric Signs, Patterns, or Cutting Scores.“ Psychological Bulletin, 1955.
- Moghaddam, F. M. „The Staircase to Terrorism: A Psychological Exploration.“ American Psychologist, 2005.
Související
Sesterské stránky
- Populační dopad dezinformací – širší informační prostředí.
- Atribuce mortality k EA – metodika, když proces skončí násilím.
- Regulace platforem – odpovědnost infrastruktury.
Případové studie
- Online radikalizace – anonymizovaný průběh.
- Discord server jako kult – uzavřená online komunita.
Detekce a obrana
- Injekce narativu – síťová signatura.
- Detoxikace feedu – individuální krok.
Teorie a historie
- Dawkins: mem – kulturní replikátory.
- QAnon – doložený případ online hnutí.