Epistemický chaos

Definice

Epistemický chaos je vlastní pojem této knihy, nikoli ustálený termín filozofie, psychologie ani kliniky; pod tímto názvem žádná samostatná odborná literatura neexistuje. Kniha jím označuje stav, v němž se v nějakém prostředí soustavně mění kritéria toho, co platí za pravdivé, průkazné a dovolené: jednou rozhoduje odborná autorita, jednou osobní zkušenost, jednou logika a jednou „to, co člověk cítí“ – a změna se nikdy neohlásí. Dotčený proto neztrácí jednotlivá přesvědčení, nýbrž přístup k tomu, čím by svá přesvědčení posuzoval; nejblíž tomu v odborné literatuře stojí popis vztahu, v němž pravidla pro druhého stanoví a mění jedna strana (Stark, 2007).

Pojem patří do okruhu epistemické anihilace a nejblíž mu v této knize stojí aletický režim, tedy pravidla, podle nichž prostředí rozhoduje, co platí; epistemický chaos je stav, kdy taková pravidla sice existují, ale nejsou stabilní ani zjistitelná (interpretace knihy; srov. Stark, 2007).

Pojem pochází z rané autorovy práce na kompendiu, konkrétně z rozhovoru, v němž poprvé vznikla struktura knihy a který uchovává archiv knihy v linii prismatic-legacy (2025); k archivu viz O projektu. Zdroj jev popisuje jedinou větou o záměrné změně kritérií pravdivosti a platnosti; stránka z něj přejímá myšlenku a pozorovatelné znaky, nikoli jeho tvrzení o závažnosti a nevratnosti. Operační části zdroje nepřebírá vůbec: kniha popisuje rozpoznatelný vzorec a jeho obranu v souladu se svými etickými aspekty.

Doložené konstrukty za pojmem

Nejlépe doloženým pozadím je nátlaková kontrola: Stark popsal vztahy, v nichž jeden člověk stanoví pravidla pro druhého, zná je sám a mění je, takže druhý nikdy neví, co se od něj čeká (Stark, 2007). Nejde o spor o fakta, ale o soustavné držení výkladového rámce v rukou jednoho člověka.

Druhým pozadím je nekontingence, tedy rozpojení mezi tím, co člověk udělá, a tím, co se stane. Maier a Seligman ukázali, že opakovaná zkušenost nekontrolovatelnosti snižuje snahu jednat i tam, kde jednání účinné je (Maier a Seligman, 1976), a v přepracovaném výkladu je rozhodující to, jak si člověk nekontrolovatelnost vysvětlí (Abramson et al., 1978). Mineka a Kihlstrom doložili, že škodí nejen nekontrolovatelnost, ale i samotná nepředvídatelnost události (Mineka a Kihlstrom, 1978); právě nepředvídatelnost kritérií je to, co pojem knihy pojmenovává.

Třetím pozadím je pojetí prostředí, které určuje, co se smí vědět a říct. Lifton popsal u totalitních skupin ovládání komunikace a nadřazení doktríny osobní zkušenosti: tam, kde se výklad systému a vlastní vjem rozcházejí, platí výklad systému (Lifton, 1961). Fricker k tomu přidává, že rozhodování o tom, čí slovo se počítá, je samo mocenským vztahem a jeho zneužití je druhem nespravedlnosti (Fricker, 2007).

Čtvrtým pozadím je argumentační rozměr. Walton ukázal, že změna stanoviska nebo kritéria uprostřed sporu je rozpoznatelná chyba v dialogu, nikoli neurčitelný dojem, protože se dá doložit porovnáním dřívějšího a pozdějšího požadavku (Walton, 1995). Odtud vede obrana: nepředvídatelnost kritérií lze zaznamenat a vykázat.

Jak se projevuje pro pozorovatele

Pro pozorovatele je nejspolehlivějším znakem asymetrie, ne hladina rozporů: pravidla se mění vždy ve prospěch téhož člověka a druhá strana je vždy ta, která „neporozuměla“ (Stark, 2007). Jediný rozpor je běžný; vzorec tvoří jeho opakování spolu s tím, že změnu nikdo nepřizná.

Dalším znakem je selhání pokusů o ujasnění. Tam, kde je prostředí v pořádku, vede dotaz „podle čeho to máme posoudit?“ k odpovědi; v popisovaném vzorci vede k výtce, že otázka sama svědčí o nepochopení (Lifton, 1961). Knižní obdobou tohoto znaku je signatura odpor k ujasnění a posun rámce zachycuje posun rámcování.

Třetím znakem je rozdíl v chování dotčeného uvnitř a vně daného prostředí: tentýž člověk mimo vztah nebo skupinu bez obtíží vysvětlí, z čeho usuzuje, a v jejich přítomnosti nikoli (Stark, 2007).

Co o sobě hlásí dotčený

V sebepopisu se stav ohlašuje větami o pravidlech, ne o faktech: dotčený nehlásí, že se mýlil, nýbrž že nedokáže zjistit, co by vlastně rozhodlo. Abramsonová popsala, že právě odebrání postavení oprávněného mluvčího o skutečnosti je jádrem gaslightingu, a nikoli přesvědčení o jednotlivé nepravdě (Abramson, 2014).

Druhou výpovědí je vyčerpání bez odpovídajícího výkonu. Sweller doložil, že kapacita pracovní paměti je omezená a že úkol, který nutí držet příliš mnoho vzájemně závislých prvků zároveň, výkon zhoršuje bez ohledu na schopnosti (Sweller, 1988). Souběžné držení několika neslučitelných kritérií je takovým zatížením; že se tím vysvětluje hlášená „mlha“, je interpretace knihy a v knize mu odpovídá signatura kognitivní mlha.

Třetí výpovědí je ztráta důvěry ve vlastní úsudek jako celek, kterou kniha vede jako epistemickou alienaci; doloženo je, že prostředí bez nezávislého srovnání tento posun podporuje (Stark, 2007).

Odlišení od běžného a od neškodného případu

Srovnávaný jev	Co platí jako kritérium	Čím se liší od pojmu knihy
Pluralismus metod	několik kritérií vedle sebe, každé pojmenované	kritéria jsou uvedena a dají se porovnat (Walton, 1995)
Běžná revize názoru	kritérium se změní s uvedeným důvodem	změna je přiznaná a přezkoumatelná (Popper, 1963)
Oprávněná skepse	kritérium platí pro všechny strany stejně	požadavek není asymetrický (Fricker, 2007)
Epistemický chaos	mění se nepředvídatelně a nepřiznaně	změnu nelze předvídat ani doložit (Mineka a Kihlstrom, 1978)

Od mnohosti metod se stav liší tím, že mnohost je ohlášená: kdo pracuje se dvěma kritérii, řekne, které kdy používá, a dá se s ním o tom přít (Walton, 1995). Od vědecké revize se liší tím, že revize uvádí důvod a vystavuje se kritice, protože právě to z ní dělá poznávací postup (Popper, 1963).

Od upřímného nedorozumění se stav liší opakováním a směrem: nedorozumění se po ujasnění rozpadne, zde ujasnění samo bývá obráceno proti tomu, kdo o ně požádal (Lifton, 1961). Od zahlcení protichůdnými zprávami, které kniha vede jako firehose of falsehood, se liší předmětem: tam se množí tvrzení, zde se mění měřítko.

Od dvojné vazby se liší strukturou: dvojná vazba je protiklad dvou současných požadavků, z nichž ani jeden nelze splnit, zatímco zde jde o neznámost požadavku (Bateson et al., 1956). Původní výklad dvojné vazby jako příčiny schizofrenie se nepotvrdil a kniha jej nepřebírá; užitečný zůstal popis komunikační pasti (Bateson et al., 1956).

Klinický, právní a etický rámec

Klinicky se epistemický chaos nediagnostikuje a nemá kód; pro klinika má smysl jako most mezi prostředím a následkem, protože vysvětluje, proč člověk s neporušenými poznávacími schopnostmi nedokáže uvést, z čeho usuzuje (Stark, 2007). Odlišení od poruch, které mění úsudek samy, patří diferenciální diagnostice.

Institucionální rovinu popsali Smithová a Freydová: instituce, která člověka po oznámení poškodí vlastním postupem – mění požadavky na doklad, přesouvá věc mezi útvary, nevysvětlí kritéria rozhodnutí –, působí újmu přičitatelnou sobě, nikoli pachateli (Smith a Freyd, 2014). Vyhláškou ani dobrou vůlí se to nevyřeší; vyžaduje to stálá a předem známá kritéria.

Právní rámec stojí na předvídatelnosti: oběti trestných činů přiznává právo na informace a ochranu před druhotnou újmou zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, a právě sdělená, nemněná kritéria postupu jsou tím, co toto právo prakticky naplňuje. Souvislost s opakovaným zraněním rozvádí heslo retraumatizace.

Eticky je podstatné, že kniha nepřebírá hodnocení závažnosti a nevratnosti, které zdroj pojmu uvádí: takové hodnocení nemá empirickou oporu a mohlo by člověka odradit od hledání pomoci, přičemž doklady o účinné léčbě přesvědčení o vlastním myšlení existují (Wells, 2009). Zásady rozvádějí etické aspekty.

Obrana a zotavení

Pro dotčeného je nejpřístupnější oporou záznam: zapsat, co bylo kdy vyžadováno jako doklad, a porovnat dva takové záznamy v čase. Walton ukázal, že změnu stanoviska lze doložit právě tímto porovnáním, a tím se z neurčitého dojmu stává předmět sporu (Walton, 1995). Praktickou podobu má paměťový archiv a hodnocení důkazů.

Druhou oporou je obnova nezávislého srovnání, protože rozhodující ztrátou v nátlakové kontrole je právě ztráta přístupu k jinému úsudku než k úsudku ovládající osoby (Stark, 2007). V knize tomu odpovídá kalibrace důvěry.

Zotavení je u odpovídajících stavů doložené. Wells popsal léčbu, která pracuje se vztahem člověka k vlastnímu myšlení místo s obsahem jednotlivých myšlenek, a prokázal její účinnost u úzkostných a depresivních poruch (Wells, 2009); Hermanová k tomu dodává, že prvním krokem práce s následky násilí je obnova bezpečí a předvídatelnosti prostředí, nikoli výklad minulosti (Herman, 1992). Na to navazuje metakognitivní rehabilitace a akutní kognitivní ukotvení.

Pro profesionála platí, že chybějící kritéria nelze nahradit vlastní autoritou: kdo klientovi řekne, co má platit, pouze přesune držení rámce, a náprava upírané věrohodnosti podle Frickerové nespočívá v přisouzení větší věrohodnosti ze soucitu, nýbrž v jejím přiměřeném přisouzení (Fricker, 2007).

Meze a kritika pojmu

Nejsilnější výhradou je nadbytečnost. Vše, co stránka popisuje, se dá vyslovit jazykem nátlakové kontroly (Stark, 2007), nepředvídatelných a nekontrolovatelných podnětů (Mineka a Kihlstrom, 1978) a chyb v dialogu (Walton, 1995) – tedy pojmy, které mají vlastní literaturu i metody měření. Název knihy nepřidává mechanismus, jen pojmenovává místo v její taxonomii.

Druhou výhradou je riziko nadužití: zmatek v kritériích vzniká i bez něčího působení – v reorganizaci úřadu, ve sporu odborných škol, v nejasně vedeném výzkumu – a sám o sobě nedokládá nic o záměru (Smith a Freyd, 2014). Bez mapování prostředí je závěr o působení nepodložený; riziko přetažení rámce rozebírá kapitola Přesah rámce.

Otevřenou otázkou zůstává měření. Pro nepředvídatelnost podnětů existují experimentální postupy (Mineka a Kihlstrom, 1978), ale pro nepředvídatelnost kritérií v reálném vztahu nástroj zavedený není, a o trvání následků tak nelze říci nic bližšího než to, co o nich tvrdí literatura o nátlakové kontrole (Stark, 2007).

Literatura

• Abramson, K. (2014). Turning up the lights on gaslighting. Philosophical Perspectives.
• Abramson, L. Y., Seligman, M. E. P., & Teasdale, J. D. (1978). Learned helplessness in humans: Critique and reformulation. Journal of Abnormal Psychology.
• Bateson, G., Jackson, D. D., Haley, J., & Weakland, J. (1956). Toward a theory of schizophrenia. Behavioral Science.
• Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford University Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of Brainwashing in China. Norton.
• Maier, S. F., & Seligman, M. E. P. (1976). Learned helplessness: Theory and evidence. Journal of Experimental Psychology: General.
• Mineka, S., & Kihlstrom, J. F. (1978). Unpredictable and uncontrollable events: A new perspective on experimental neurosis. Journal of Abnormal Psychology.
• Popper, K. R. (1963). Conjectures and Refutations: The Growth of Scientific Knowledge. Routledge.
• Smith, C. P., & Freyd, J. J. (2014). Institutional betrayal. American Psychologist.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. Oxford University Press.
• Sweller, J. (1988). Cognitive load during problem solving: Effects on learning. Cognitive Science.
• Walton, D. N. (1995). A Pragmatic Theory of Fallacy. University of Alabama Press.
• Wells, A. (2009). Metacognitive Therapy for Anxiety and Depression. Guilford Press.
• Zákon č. 45/2013 Sb. (2013). Zákon o obětech trestných činů.

Související

Pojmy knihy

• Epistemická anihilace – nadřazený pojem knihy.
• Aletický režim – pravidla, podle nichž prostředí rozhoduje, co platí.
• Permanentní zpochybnění – pochybnost, která se nikdy nerozhodne.
• Falešné introspektivní smyčky – vynucené sebezpytování bez výsledku.
• Epistemická alienace – ztráta důvěry ve vlastní úsudek.

Doložené konstrukty

• Nátlaková kontrola – prostředí, v němž pravidla drží jeden člověk.
• Gaslighting – soustavné popírání vjemů a paměti.
• Dvojná vazba – dva neslučitelné současné požadavky.
• Epistemická nespravedlnost – moc nad tím, čí slovo se počítá.
• Ovládání komunikace – Liftonův popis uzavřeného prostředí.

Odlišení a zotavení

• Firehose of falsehood – zahlcení tvrzeními, ne změna měřítka.
• Epistemologická paralýza – nemožnost vynést soud po zpochybnění všech zdrojů.
• Metakognitivní rehabilitace – práce se vztahem k myšlení.
• O projektu – odkud kniha a její archiv pocházejí.