Přeskočit na obsah

Vzdělávací scénář: Rozpoznání DARVO

Záznam z interního šetření: rozpoznat sled popření, útoku a obrácení rolí oběti a pachatele a vést šetření tak, aby se výměna rolí neprosadila.

Vzdělávací scénář: Rozpoznání DARVO

Úroveň: Intermediate (závěrečný scénář střední řady) Učební cíl: Identifikovat taktiku Deny – Attack – Reverse Victim and Offender a udržet šetření u původní otázky Doporučená délka: 90–120 minut Pro koho: vyšetřovatelé, HR a compliance, ombudsmani, členové etických komisí, terapeuti, soudci a advokáti

DARVO je zkratka, kterou v souvislosti s teorií betrayal trauma zavedla Jennifer Freydová: osoba konfrontovaná s obviněním popře (Deny), zaútočí na toho, kdo obvinění vznesl (Attack), a obrátí role oběti a pachatele (Reverse Victim and Offender), takže se prezentuje jako skutečná oběť a oznamovatele jako agresora. Sled je účinný proto, že nezpochybňuje jen fakta, ale přesouvá pozornost posluchačů od otázky „co se stalo“ k otázce „kdo je tu skutečně poškozen“ (Freyd, 1997). Scénář je napsán z pozice těch, kdo poslouchají, protože právě u přihlížejících a posuzovatelů DARVO rozhoduje o výsledku.

Učební cíle a jejich zdůvodnění

Cvičení směřuje k tomu, aby účastník rozpoznal v přepisu všechny tři složky DARVO a jejich jazykové markery, odlišil DARVO od legitimní obrany nevinně obviněného (popření s věcnými důvody je právem každého) a formuloval otázky a procesní kroky, které vracejí šetření k původnímu tvrzení. Nácvik právě u posuzovatelů je zvolen proto, že experimentální práce ukazuje, že vystavení taktice DARVO snižuje vnímanou věrohodnost oznamovatele a zvyšuje věrohodnost obviněného u těch, kdo ji nerozpoznají, zatímco její pojmenování tento účinek oslabuje (Harsey & Freyd, 2020). Posledním cílem je popsat dopad DARVO na oznamovatele a způsob, jak jej při šetření omezit, protože obrácení rolí poškozuje oznamovatele i tehdy, když je obvinění nakonec uznáno.

Scénář

Jde o fiktivní interní šetření ve středně velké firmě, v němž zaměstnankyně oznámila, že ji vedoucí týmu opakovaně ponižoval na poradách a vyřadil z projektu poté, co odmítla jeho návrhy na soukromé schůzky. Komise vede rozhovor s vedoucím a účastníci dostanou zkrácený přepis, na němž lze sledovat, jak se tři složky taktiky skládají za sebou a společně obracejí pozornost od původního obvinění (Freyd, 1997).

Komise: Paní X uvádí, že jste ji na poradách 3. a 10. března označil za neschopnou před celým týmem. Vedoucí: To je nesmysl, nic takového jsem neřekl. (Deny) Komise: Máme k dispozici zápis z porady… Vedoucí: Víte, proč to dělá? Protože nezvládá práci a hledá výmluvu. Ptejte se kohokoli, jaká je. Je známá tím, že si vymýšlí. (Attack) Komise: Vraťme se k poradě… Vedoucí: Já jsem tady ten, kdo je šikanovaný. Půl roku snáším její pomluvy, nemůžu spát, rodina to odnáší. Upřímně, zvažuju, že podám stížnost na ni a na to, jak tohle šetření vedete. (Reverse Victim and Offender)

Účastníci ve trojicích vyznačí složky DARVO, oddělí v přepisu věcná tvrzení, která lze ověřit, od útoků a výměny rolí, a navrhnou, jak by komise měla pokračovat; právě toto vědomé oddělení je nástrojem, který oslabuje vliv taktiky na vnímanou věrohodnost stran (Harsey & Freyd, 2020).

Jak se vzorec pozná

Prvním markerem je paušální popření bez obsahu – „nesmysl“ bez alternativní verze událostí – za nímž následuje přesun na osobu, kdy se otázka „co se stalo“ mění v otázku „jaká je ona“ (tematická diverze, vyhýbání se tématu). Druhým je útok na důvěryhodnost („je známá tím, že si vymýšlí“) bez konkrétních příkladů, tedy delegitimizace oznamovatelky. Třetím a nejspecifičtějším markerem je inverze rolí v jazyce („já jsem tady ten šikanovaný“), kterou provází jazykový otisk inverze zájmen; tato výměna rolí oběti a pachatele je dobře popsaným jádrem DARVO, protože obrací morální mapu situace, nikoli jen jednotlivá fakta (Freyd, 1996). Doplňuje je emoční eskalace vyvolávající soucit nebo strach u posluchačů (emocionální modulace) a útok na proces v podobě hrozby stížností, který posouvá komisi do obranné pozice.

Odlišení od legitimní obrany

Popření samo o sobě je legitimní a nevinně obviněný má plné právo obvinění odmítnout; DARVO začíná tam, kde popření nemá obsah a je bezprostředně následováno útokem a výměnou rolí. Legitimní obrana by zněla jinak – „na poradě jsem kritizoval termín, ne ji osobně, a zápis to ukazuje takto“ – tedy nabídla by jinou, ověřitelnou verzi. Je také možné, že obviněný prožívá skutečný stres, což však neodpovídá na otázku, co se stalo na poradách; emoci lze uznat a vrátit se k tématu. Klíčové je, že rozpoznání vzorce není verdikt: DARVO neprokazuje, že se obviněné jednání stalo, nýbrž je důvodem udržet šetření u faktů a posuzovat tvrzení o oznamovatelce odděleně, s požadavkem konkrétních dokladů. Nebezpečí institucionální reakce spočívá v tom, že organizace sklouzne k ochraně obviněného a k podezírání oznamovatele – vzorec, který byl popsán jako institucionální zrada a který prohlubuje újmu oznamovatele (Smith & Freyd, 2014).

Obrana a zotavení

Komise se brání procesně: tvrzení o oznamovatelce zaznamená jako samostatné tvrzení, vyžádá si konkrétní doklady a vyhodnotí je odděleně, neodpovídá na charakteristiky osoby a nepřipustí, aby nahradily odpověď na původní otázku. Na hrozbu stížnosti reaguje věcným potvrzením práva ji podat a pokračuje v šetření, protože hrozba nemá změnit postup (interní vyšetřování). Ochrana oznamovatelky zahrnuje, že se neprovádí „konfrontace“ bez přípravy, že se o průběhu informuje bez převyprávění útoků a že se oznamovatelka chrání před odvetou (mechanismus oznamovatelů). Zotavení oznamovatele je důležité i tam, kde šetření skončí v jeho prospěch, protože obrácení rolí a útok na důvěryhodnost mají vlastní traumatizující účinek; obnova se opírá o uznání újmy a o bezpečí, které je prvním krokem každého zotavení z mocensky způsobené traumatizace (Herman, 1992).

Debriefing pro facilitátora

Facilitátor začne otázkou, kde trojice vedly hranici mezi legitimní obranou a DARVO, a pokud skupina sklouzne k hodnocení vedoucího jako osoby, upozorní, že tím opakuje strukturu útoku, jen opačným směrem; smyslem scénáře je procesní, nikoli personální odpověď. Je třeba hlídat čtyři časté chyby: brát DARVO jako verdikt o vině, nálepkovat jakoukoli obranu, přesunout se k diskusi o povaze oznamovatelky a ustoupit hrozbě stížností. Protože vystavení taktice DARVO prokazatelně ovlivňuje i školené posuzovatele, je samo její pojmenování ve skupině ochranným krokem, který účinek taktiky oslabuje (Harsey & Freyd, 2020). Účastníci, kteří sami něco oznamovali, mohou přepis prožívat silně, proto facilitátor nabídne rozhovor mimo skupinu.

Meze a otevřené otázky

Scénář pracuje s čitelným, zhuštěným přepisem; v praxi bývá DARVO rozloženo do mnoha schůzek a proloženo věcnými argumenty, takže je obtížnější je oddělit od legitimní obrany. Otevřenou otázkou zůstává, jak posoudit situaci, v níž je obviněný skutečně také poškozen – vzájemné obviňování není vyloučeno – aniž by posuzovatel buď přehlédl manipulaci, nebo naopak upřel obviněnému právo na skutečnou újmu. Diskutovat je rovněž třeba riziko nadužívání pojmu: označit každou emoční obrannou reakci za DARVO by znehodnotilo pojem a poškodilo nevinně obviněné, stejně jako přehlédnutí taktiky poškozuje oznamovatele a může přerůst v institucionální zradu (Smith & Freyd, 2014).

Literatura

  • Freyd, J. J. (1996). Betrayal Trauma: The Logic of Forgetting Childhood Abuse. Harvard University Press.
  • Freyd, J. J. (1997). Violations of Power, Adaptive Blindness, and Betrayal Trauma Theory. Feminism & Psychology, 7(1).
  • Harsey, S. J., & Freyd, J. J. (2020). Deny, Attack, and Reverse Victim and Offender (DARVO): What Is the Influence on Perceived Credibility? Journal of Aggression, Maltreatment & Trauma, 29(8).
  • Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. Basic Books.
  • Smith, C. P., & Freyd, J. J. (2014). Institutional Betrayal. American Psychologist, 69(6).

Související

Navazující scénáře

Techniky

Detekční signatury

Sebe-obrana a organizace

Glosář

Okolí stránky

Otevřít v Mapě knihy →