Vzdělávací scénář: Vážení důkazů

Úroveň: Foundation Učební cíl: Hierarchizovat důkazy podle síly a vědět, kdy hierarchie neplatí Doporučená délka: 90 minut Pro koho: kliničtí pracovníci, právníci, vyšetřovatelé, analytici due diligence

Známá pyramida důkazů, v níž randomizované kontrolované studie stojí nad observačními studiemi a ty nad kazuistikami a anekdotami, vychází z metodologie medicíny založené na důkazech a je užitečná pro otázky typu „funguje tato léčba?“ (Sackett a kol., 1996). U epistemických útoků se však většinou ptáme na něco jiného, totiž co se stalo konkrétnímu člověku, a na takovou otázku randomizovaná studie neodpoví nikdy; odpovídá na ni sbíhání nezávislých stop, dokumentace v čase a vzorcový důkaz, tedy druh evidence, který Stark (2007) považuje za rozhodující při prokazování soustavného donucovacího jednání. Scénář proto učí obojí: znát obecnou hierarchii, kterou GRADE systematizuje pro posuzování kvality a jistoty důkazů (Guyatt a kol., 2008), a umět ji přizpůsobit otázce, na kterou odpovídáme.

Učební cíle

Po cvičení účastník vysvětlí obecnou hierarchii důkazů a otázky, pro které byla vytvořena, tedy že pyramida odpovídá na otázku účinnosti intervence, nikoli na otázku jednotlivé události (Sackett a kol., 1996). Rozliší důkazy pro obecné tvrzení („tento jev existuje a má tyto znaky“) a pro tvrzení o jednotlivém případu („toto se stalo zde“), což jsou dvě různé epistemické úlohy s odlišnými nároky na doložení (Stark, 2007). Přiřadí jednotlivým důkazům váhu s ohledem na nezávislost, dobu vzniku, možnost zkreslení a řetězec úschovy, přičemž systematické posouzení jistoty je jádrem přístupu GRADE (Guyatt a kol., 2008). Nakonec obhájí rozhodnutí strukturovaným argumentem – tvrzení, data, zdůvodnění, výhrady – podle Toulminova modelu, který rozlišil jednotlivé funkční prvky argumentu (Toulmin, 1958).

Scénář

Skupina pracuje s fiktivním, anonymizovaným případem: studentka doktorského programu podala stížnost, že ji školitel dva roky soustavně izoloval od ostatních členů katedry, zpochybňoval její vnímání schůzek a hrozil zmařením obhajoby, a komise má rozhodnout, zda stížnost postoupí k formálnímu šetření. K dispozici je pět typů podkladů, které se liší nejen silou, ale především otázkou, na kterou odpovídají (Sackett a kol., 1996). Přehledová studie o mocenské asymetrii v doktorském vedení představuje obecnou literaturu a říká, co je v takových situacích možné, nikoli co se stalo zde. Výpověď stěžovatelky je podrobná a datovaná, sepsaná měsíc po posledním incidentu, a určuje, co se má ověřovat. Dvouletá e-mailová korespondence je exportovaná s hlavičkami a obsahuje mimo jiné zprávy, v nichž školitel popírá, že by určité schůzky proběhly, ačkoli jsou zapsané v kalendáři. Výpovědi dvou kolegů se liší: jeden popisuje, že mu školitel „doporučil“ se stěžovatelkou nespolupracovat, druhý si nic nepamatuje. Hodnocení kvality práce od tří oponentů je průměrné a bez výrazných výhrad. Každý účastník nejprve sám rozdělí sto bodů mezi pět podkladů podle váhy pro rozhodnutí komise a ke každému napíše jednu větu zdůvodnění, teprve potom skupina hledá shodu – postup, který nutí explicitně formulovat argument v Toulminově smyslu (Toulmin, 1958).

Signály, kterých si všimnout

Prvním vodítkem je nezávislost zdrojů: e-maily a výpověď prvního kolegy vznikly nezávisle na stížnosti, a to jim dává váhu, protože sbíhání nezávislých linií je silnější než opakování téhož zdroje (Guyatt a kol., 2008). Druhým je doba vzniku, neboť dokumenty vzniklé v době událostí váží víc než pozdější rekonstrukce. Třetím je vnitřní rozpor v datech: popírání schůzek zapsaných v kalendáři je vzorec, který odpovídá signatuře gaslightingu a lze jej doložit dokumenty, nikoli jen výpovědí, čímž se blíží tomu, co Stark (2007) nazývá vzorcovým důkazem soustavného jednání. Čtvrtým je, že nepřítomnost není důkazem opaku: kolega, který si nic nepamatuje, nevyvrací kolegu, který si pamatuje konkrétní událost. Pátým je irelevantní, ale lákavý podklad – hodnocení kvality práce nic neříká o tom, jak se se stěžovatelkou zacházelo, může však sloužit k přesunu pozornosti na její výkon.

Diskusní otázky

Diskuse se zaměří na to, kolik bodů účastníci dali přehledové studii a proč, jak vážili výpověď stěžovatelky ve srovnání s e-maily a zda se váha výpovědi prvního kolegy mění tím, že druhý si nic nepamatuje; posouzení jistoty u jednotlivých typů evidence je jádrem přístupu GRADE (Guyatt a kol., 2008). Dále se zvažuje, proč může být hodnocení kvality práce v tomto řízení zavádějící, co by komisi chybělo, kdyby měla jen výpověď stěžovatelky, a zda by to znamenalo, že stížnost není důvodná, a konečně jak by se vážení změnilo, kdyby komise rozhodovala o sankci, nikoli o zahájení šetření – práh jistoty se totiž liší podle závažnosti důsledku (Sackett a kol., 1996).

Modelové odpovědi

Přehledová studie je silná v obecné pyramidě, ale slabá pro tuto otázku: říká, že podobné situace existují a jak vypadají, nikoli co se stalo zde, a slouží tedy jako rámec interpretace, ne jako důkaz o případu (Sackett a kol., 1996). Výpověď je nezbytná, protože určuje, co se má ověřovat, a e-maily ji mohou potvrdit nebo oslabit, takže silná pozice vzniká sbíháním obojího; viz posuzování věrohodnosti a pojem self-report. Absence vzpomínky druhého kolegy je slabý údaj, zatímco konkrétní nezávislé svědectví prvního je silné; srovnej třetiosobní potvrzení a princip nezávislé konvergence (Guyatt a kol., 2008). Hodnocení kvality práce přenáší otázku z jednání školitele na výkon stěžovatelky, což je strukturálně podobné tematické diverzi. Kdyby komise měla jen výpověď, chyběla by nezávislá opora, nikoli důvodnost, protože u jevů odehrávajících se mezi čtyřma očima je chybějící dokumentace běžná a zahájení šetření má právě umožnit ji hledat (Stark, 2007). Pro zahájení šetření stačí důvodné podezření, zatímco pro sankci je třeba vyšší míra jistoty a právo dotčeného vyjádřit se, protože práh roste s důsledkem (Sackett a kol., 1996).

Časté chyby

Nejčastější chybou je mechanické použití pyramidy slovy „studie je nejvýš, tedy váží nejvíc“ bez ohledu na otázku, ačkoli hierarchie platí jen pro otázku, pro niž byla vytvořena (Sackett a kol., 1996). Druhou je podcenění výpovědi, která není „jen anekdota“, ale primární zdroj, jejž je třeba ověřit, nikoli odložit (Stark, 2007). Třetí je přecenění objemu, neboť dva roky e-mailů nejsou silné samy o sobě, silné jsou konkrétní zprávy vztahující se k tvrzení. Čtvrtou je ignorování řetězce úschovy, protože export bez hlaviček nebo přeposlaný snímek obrazovky má nižší váhu než originál; viz chain of custody a nutnost doložit integritu podkladu (Guyatt a kol., 2008).

Debriefing pro facilitátora

Facilitátor ukáže rozložení bodů celé skupiny anonymně, protože rozptyl bývá velký a sám o sobě poučný, a poté se zaměří na dvě nejsporněji hodnocené položky a nechá zastánce obou krajností obhájit svou volbu strukturovaným argumentem (Toulmin, 1958). Cílem není jednotné číslo, ale sdílená kritéria, protože shoda na kritériích je trvalejší než shoda na výsledku. Akademické prostředí je pro řadu účastníků osobní, a pokud se objeví paralely s vlastním vedením, je namístě je uznat a nabídnout individuální rozhovor; odkažte na ochranu mentorství.

Rozšiřující úkoly

Jako přenos lze pro téma z vlastního oboru napsat obecnou otázku a otázku o jednotlivém případu a pro každou seřadit typy důkazů, čímž se názorně ukáže, že táž evidence má jinou váhu podle otázky (Sackett a kol., 1996). Dalším úkolem je přepsat zdůvodnění rozhodnutí komise do struktury tvrzení, data, zdůvodnění, opora a výhrada, tedy do úplného Toulminova argumentu (Toulmin, 1958). Posledním je porovnat vlastní váhy s hodnocením kvality důkazů v due diligence, aby účastník viděl profesní variantu téhož postupu (Guyatt a kol., 2008).

Literatura

• Guyatt, G. H., Oxman, A. D., Vist, G. E., et al. (2008). GRADE: An Emerging Consensus on Rating Quality of Evidence and Strength of Recommendations. BMJ, 336(7650), 924–926.
• Sackett, D. L., Rosenberg, W. M. C., Gray, J. A. M., Haynes, R. B., & Richardson, W. S. (1996). Evidence Based Medicine: What It Is and What It Isn't. BMJ, 312(7023), 71–72.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. Oxford: Oxford University Press.
• Toulmin, S. (1958). The Uses of Argument. Cambridge: Cambridge University Press.

Související

Navazující scénáře

• Design falsifikace – co by hypotézu vyvrátilo.
• Řešení rozporů – když si důkazy odporují.
• Akademická manipulace – podobný kontext na pokročilejší úrovni.

Forenzní rámec

• Pattern důkaz – vzorec jako důkaz v řízení.
• RCT v EA výzkumu – proč RCT často nelze použít.

Signatury a sebe-obrana

• Gaslighting vzorec – dokumentovatelný rozpor s realitou.
• Hodnocení důkazů – návod pro jednotlivce.

Glosář

• Evidence-based – kontext pyramidy důkazů.
• Chain of custody – integrita podkladů.